Máme za sebou poslední přímý střet finalistů „miss prezident“. I když střet… byla to spíše přátelská výměna názorů, což kvituji s povděkem, protože nejsem žádný liberál, abych si liboval v konkurenčním boji. Především se ale ukázalo, jak zásadní vliv má koncepce takové diskuse. Na rozdíl od dryáčnického pojetí TV Prima předvedla včera ČT jak to může a má vypadat. A ono to jde. Na rozdíl od Tarase si nemyslím, že by moderátorka někomu z těch dvou stranila, i když s ním plně souhlasím v tom, že se řešily spíš podružnosti a na opravdu závažná témata nedošlo. ČT i moderátorka Witowská si ovšem tentokrát zaslouží pochvalu. Pro kultivaci veřejného prostoru včera udělaly víc, než všichni svatí bojovníci proti „kremlobotům“ dohromady.

Co jsme se ale dozvěděli o kandidátech? O Zemanovi že se umí jak ovládat, tak omluvit, a že je to svým způsobem politický génius, protože se mu podařilo Drahošovi do značné míry vnutit vlastní témata. A také to, že fyzických sil už opravdu mnoho nemá. Jak na Nově a ještě na Primě působil celkem svěže, na ČT už bylo vidět, že je po tom týdnu už hodně unavený. Moudře se rozhodl nezapojovat se do volební kampaně.

O Drahošovi že se učí a zlepšuje. Byl rozhodně lepší, než na Primě, i když stále ještě ne dost dobrý. Například se vůbec nedokázal adaptovat na změněný Zemanův styl, takže ten agresivnější, který v kontextu debaty nesmyslně napadá svého soupeře, byl nakonec on. Nicméně pominu-li Drahošovy stupidní (sic!) názory na Rusko a NATO (v tom si ale se stupiditou Zemanových názorů na exekuce, sociální dávky či ochranu životního prostředí příliš nezadá), zdá se, že pokud vyhraje, zase až takový průser to nebude, i když by bylo lepší, kdyby vyhrál až příště a zatím se připravoval.

Hlavně se ale ukazuje, že vášně a hysterie, která zachvátila především Drahošovi fanoušky (tady je ten termín víc než na místě, protože jejich pojetí voleb je pojetí v duchu Sparta versus Slávia) je úplně zbytečné, neadekvátní a škodlivé. Problém evidentně není ani tak Drahoš, jako jeho klaka. Snad jim dojde, že ať už vyhraje ten, či onen, budou tu všichni muset žít pohromadě dál i s těmi, kteří volili toho druhého. Mají na to ještě pár hodin. Jinak jim totiž zbývají jen dvě možnosti: emigrace, nebo gulagy.

Když už jsem si včera nedokázal odpustit ten „prezidentský duel“ v televizi, neodpustím si ani dnes pár poznámek. 1. Prima zkazila, co mohla. Její pojetí debaty jako estrádního derby se skandováním fanoušků (sic‘) bylo rušivé, kolikrát nebylo kandidátům rozumět, nebylo vůbec poznat, jestli se nechají domluvit, či si skáčou do řeči. Navíc vedle moderátora Voříška už ani ten Soukup nevypadá jako takový tragéd. 2. Zeman umí mluvit. I když říká nesmysly, umí je podat. A musím zopakovat, co už jsem napsal: Zeman není žádná troska. Fyzicky i mentálně je zcela způsobilý k výkonu dalšího termínu. Čili není ani zdaleka tím mužem, kterého nám líčí jeho odpůrci. Dlužno přiznat, že jsou v tom velmi efektivní, nicméně v přímé konfrontaci s realitou se jejich líčení jeví jako lživá propaganda. 3. Drahoš se snažil, ale jak se ukázalo, svým největším soupeřem byl nakonec on sám. Jeho projev nebyl plynulý, snad do každé své repliky se zabrušoval, jak to jen šlo, charisma veškeré žádné. Při nejlepší vůli nejsem schopen říct, jaké názory vlastně Drahoš zastává.  A byl od svých poradců zjevně velmi dobře připraven! Jako by sám přistoupil na to, že vlastně nemusí nic předvést, protože stačí, že není Zeman. Rozhodně se nedá říct, že by si Zeman namazal Drahoše na chleba, jak se říká, přesto ale Drahoš namazaný byl, protože se na něj namazal sám. Pokud tyhle volby vyhraje, nebude to rozhodně kvůli kouzlu osobnosti nebo přesvědčivé argumentaci. Bude jen a čistě proto, že není inženýr Zeman. Ale jestli to panu profesorovi stačí…

Jak říkávaly naše prababičky: „Odříkaných voleb největší krajíc,“ a tak jsem, veden jen těmi nejčistšími státotvornými úmysly, včera shlédl poslední „debatu“ prezidentských kandidátů. Tu „debatu“ bohužel musím dát do uvozovek, protože se vlastně o ničem nedebatovalo, jen se tak kavárensky plkalo, přesněji moravcovalo. Formát debaty zvolený moderátorem Moravcem byl, mírně řečeno, nešťastný. Na plnou hubu bych pak řekl, že zoufalý.  (A jestli to byl nápad některého z jeho šéfů, tak se mu stejně neomluvím, měl se bránit.) Rozdělovat kandidáty do skupinek, takže se někteří vyjadřují k jednomu okruhu témat a druzí k druhému? Nechat je ptát se sebe navzájem, takže někteří se pak skoro nedostanou ke slovu? Míchat do toho manžely, milenky a děti? Jestli se někdo rozhoduje podle velikosti košíčku podprsenky paní Horáčkové nebo Hilšerové, je to samozřejmě jeho právo (a vzhledem k plytkosti debaty relevantnější argument, než se na první pohled zdá), ale pro takového má být jiný pořad a jiný žánr. A půl minuty na jakékoliv sdělení které má hlavu a patu a není to jen výkřik typu: „Haló, já jsem tady,“ je také trapně málo.

Ze strany ČT debata tedy absolutně nezvládnutá a v prostor, který kandidátům zůstal, se nestalo ani nebylo řečeno nic, co by mohlo o příklonu k tomu či onomu rozhodnout. Že se nepoprali je v pořádku, v tomto smyslu je nuda na místě, ale že se mezi nimi skoro nedal najít rozdíl, to už je trochu problém. Kdybyste mě zabili, tak vám neřeknu, čím se ten který profiluje, čím se liší, čím byl výrazný. A nejspíš nebudu jediný.

Třeba takový Topolánek. Pravda. umí sem tam udělat vtip, umí vystupovat, ale je to pořád macho Topolánek.

Drahoš? Kdybych se nepodíval na program, tak ani nevím, že tam byl. Ten člověk umí být fenomenálně nekontroverzní a nezajímavý.

Nejvýraznější byl asi Horáček, bohužel ale v negativním slova smyslu, protože svým verbálním projevem zcela zničil veškeré dobré mínění, které jsem si o něm udělal na základě jeho projevů písemných. Jeho projev působil vykalkulovaně a nacvičeně, ovšem narychlo před začátkem.

Hynek je muž jednoho bonmotu.

Hannig má jasno, ale neumí to sdělit a není to evidentně kavárenský typ.

Fisher vystupuje kultivovaně, ale kličkuje jak lidovec a odpověď z něj nevypáčil ani tandem Moravec-Kulhánek.

Nebýt toho, že si Hilšer trpaslíka se Zemanem pod čepicí, tak pět minut po skončení nikdo neví, že tam byl.

Nakonec z celé té party působil nejlépe asi Kulhánek, jenže tohle není volba miss, ale prezidenta.

Suma sumárum, poslední předvolební debata v podání ČT je ztráta času pro voliče i pro kandidátu, někomu, kdo se rozhodovat kvalifikovaně, musela být úplně k ničemu. Snad proto kandidáti vyzývali k volbě srdcem, protože pro volit hlavou není podle čeho. Klidně tam ten Zeman mohl jít, i kdyby se nemluvilo o ničem jiném, než o něm, marnější už to být nemohlo.

Poslední hitem v hejtování prezidenta Zemana je obviňování ze zbabělosti, protože se neúčastní kandidátských debat. Může to tak být, ale také nemusí. Třeba jenom nechce debatu zničit, protože ví, že kdyby přišel, ostatní kandidáti se na něj vrhnou jako vosy na bonbón a jediným a hlavním tématem diskuse se stane on a na žádná věcná témata nedojde. Třeba ze sebe jenom nechce dělat hokyni na trhu, třeba se jen nechce předvádět jako cvičená opice. A nebo si prostě vybral jen jinou strategii. Účastnit se předvolebních debat je právo, nikoliv povinnost, stejně jako nemá žádná firma povinnost zadávat reklamu na své produkty. To, že prezident Zeman odmítá účast v debatách není žádný prohřešek, ale jen další informace pro voliče. Stejně chybí jen těm, kteří by ho nikdy nevolili a jeho názory je ve skutečnosti nezajímají, jeho voliči mají naopak jasno i bez hádek před kamerou.

Pokračovat ve čtení „Právo mlčet“ →

Tak tohle je včerejší zpráva. Čekal bych, že to bude zpráva dne, že to bude bomba, že hlídací psi demokracie budou štěkat jako pominutí a udělají skandál. Kdepak skandál, ticho po pěšině, jen noticka na okraj, že prezidentské volby jedou dál, ale skutečnost, že většina kandidátů, včetně mediálně stále viditelnějšího Topolánka, kandiduje protiprávně, se tiše přejde. Je cosi shnilého ve státě českém, a není to přímá volba prezidenta, je naše právní vědomí a náš právní řád, kdy to první, ač ví, že byl porušen zákon, dělá jako by se nic nestalo, protože to druhé formálně nedovoluje soudu zrušit neplatnou kandidaturu, ač o ní ví. Takže si zahrajeme hru sice cinknutou, ale cinknutou poctivě. Nebo jen musíme počkat, až jestli nevyhraje některý z kandidátů s právní vadou, abychom ho pak mohli žalovat a volby třeba i zrušit a opakovat? Vždyť to stojí jen čas, nervy a peníze… Těšit mne může snad jedině to, že jsem měl pravdu. Jenže netěší.

Kandidát Horáček táhne do boje o Pražský hrad s heslem: „Máme na víc“. Zlatá slova, do kamene tesat. Opravdu máme na víc, než být montovnou, kolonií, pomocnými sbory v cizích válkách, kanónenfutrem v první linii, opravdu máme na víc, než vděčně přijímat drobky z panského stolu. A máme i na víc, než na prezidenta, který je schopen říct: „Hm, dvacet tisíc hrubého, to není tak špatné.“ Chápu, že zbohatlík jako Horáček, pro kterého jistě není problém utratit dvacet tisíc za jedinou večeři (neříkám, že to dělá, ani že by to dělat neměl, pokud na to má), nemá ani ponětí, co to znamená vyjít s necelými šestnácti tisíci čistého, ze kterých je nutné zaplatit byt, energie, stravu i ošacení, a to i několikrát, pokud živíte jedno dvě děti a jste na to sami. Ale rád bych, aby měl alespoň tolik soudnosti, aby takové sprosťárny neříkal. Máme na víc a víc si i zasloužíme.