Pravice objevuje půvaby mandatorních výdajů


Ještě nedávno byly pro pravici mandatorní výdaje fuj zlo. Vyhozené peníze, úplatky voličům, populismus a mít na něco nátok bylo nemravné a kazilo to charakter. Pak stačila taková drobnost, jako že vláda vyhlásila nové nouzové opatření v boji proti epidemii COVID-19 na základě zákona o ochraně zdraví a ne zákona o krizovém řízení a rázem je všechno jinak, protože nějaký chytrý právník vyšťoural, že v tom novém zákoně není nic o nároku na náhradu škody, což v tom starém bylo. A začaly se dít věci. Jak jde o nároky podnikatelů, přestaly být mandatorní, neboli nárokové, výdaje najednou eklhaft. A včerejší bojovníci za malý chudý stát se dnes ptají, jak k tomu podnikatelé přijdou, že nebudou mít nárok na náhradu škody? A vláda ne najednou fuj zlá a nemravná ne proto, že někomu platí, ale proto, že někomu platit nechce.

Přitom je to celé na hlavu postavené. Už jenom představa, že by stát mohl a měl nést odpovědnost za něco, co nezpůsobil a mohl ovlivnit jen minimálně. V každé pojistné smlouvě, všude je nějaká klausule vis maior, jen pro stát by najednou neměla platit? Tak si to alespoň představují ti, kteří stát jinak odmítají a daně platit nechtějí. Najednou je jim stát ale dobrý a čekají, že ten samý stát bude platit jim – a ještě to považují za svůj nárok. Kde by na to ten stát asi vzal? Zvýšením daní? To je přece pro pravici tabu, nehledě k tomu, že kde nic není, ani čert nebere, a tady teď bude hodně málo. Takže si má stát půjčit? To je přece pro pravici také tabu. Stejně jako tisk nekrytých peněz. Zdá se ovšem, že nic z toho by najednou nemusel být problém. To, co je podle pravice nepřípustné, když jde to to zajistit zdravotnictví a školství jako široce dostupnou veřejnou službu, či důstojný život pro všechny, je najednou přijatelné a nutné, když jde o záchranu byznysu. A měl by na to být nárok a kdo ho neuznává, je… co vlastně? Komunista? Estébák? To jsem nějak nepostřehl.

Aby bylo jasno, nemám nic proti státní pomoci podnikatelům, zejména těm malým, jen mi vadí, že by na to měli mít nárok, jako kdyby to byl stát, kdo tuhle situaci způsobil. Ale ještě více mi vadí, že se za nároky podnikatelů teď nejvíce berou ti, kteří zatím vždy nároky jiných, zejména když šlo o nároky na zdravotní péči či bydlení, rozhodně odmítali. Jestli chtějí tenhle nárok mít, musí na oplátku uznat nároky druhých. A měli by uznat i to, že pokud má být stát v podobně krizových situacích, v jaké se právě nacházíme, schopen adekvátně reagovat a kompenzovat existenční problémy, které standardní tržní ekonomika v takových krizích nevyhnutelně přináší, musí k tomu mít i zdroje, které ale nikdy mít nemůže, pokud většina v zemi vytvořené nadhodnoty odplyne podle paradigmatu nadřazenosti vlastnického práva do soukromých rukou, kde bude nedotknutelná.

Coronavirus ante portas


Tak coronavirus je už v Itálii. On je tedy i ve Španělsku, Německu nebo Francii, ale jenom Itálie kvůli němu uzavřelo několik obcí do karantény. A je-li v Itálii, může se snadno dostat i do Česka. Měli bychom se bát? Přiznávám, že jako laik mám trochu problém s tím, že na jedné straně lékaři tvrdí, že COVID-19 (tak se ten prevít jmenuje) je jen horší chřipka a že za stejnou dobu, za kterou na něj v Itálii zemřeli tři lidé, jich na sezónní chřipku zemřelo přes dvě stě, a na druhé straně vlády vyhlašují karantény, uzavírají města a vůbec přijímají poměrně razantní opatření. To mi nějak nejde dohromady. Nicméně jsem optimista a věřím, že při úrovni a dostupnosti našeho zdravotnictví a solidní kondici většiny populace pro nás COVID-19 nepředstavuje až takové nebezpečí a morová rána jako ze středověku nás nečeká.

Čeká nás ale něco jiného, co nám může dát také pěkně zabrat, totiž mimořádná opatření, na která není naše společnost podle mého názoru mentálně připravená. Když si vzpomenu, jaký nepředstavitelný problém pro spoustu lidí znamenalo, že by ve svátky měly být zavřené obchody a oni si nemohli nakoupit, nedovedu si představit, že bude kvůli karanténě zavřeno ne dva dny, ale dva týdny. Dokáží se dnes lidé vůbec zásobit tak, aby přežili výpadek zásobování? Má vůbec stát pro případ karantény připraveny nejen materiální zásoby, ale i operační plány na zásobování obyvatelstva v situace, kdy bude běžný trh vyřazen ze hry? A budou se lidé schopni popasovat s regulací cen či dokonce zavedením přídělového systému? Jsou Češi schopni se v případě nutnosti uskrovnit a omezit, nebo i v karanténě pojedou to svoje já, já, já, jenom já, já nic nemusím, nikdo mi nic nesmí nařizovat a budou nařízená opatření ignorovat? Chaos, panika, agresivita, sobectví, keťasení a další formy šmejdství – to všechno může nadělat víc škod a utrpení, než ten prevít COVID-19.

A to jsou jen bezprostřední dopady, ale čekat se dají i dlouhodobé související s propadem ekonomiky. Případná epidemie a s ní související opatření mohou zasadit těžkou ránou ekonomice, a to včetně krachů firem, kolapsů důchodových fondů, nárůstů nezaměstnanosti, zvýšení neschopnosti splácet dluhy etc. a to vše může na občany dopadnou i s odstupem řady let. Budeme pasivně přijímat nárůst exekucí, chudoby, bezdomovectví a dalších logických důsledků standardních tržních mechanismů i v situaci, kdy byl trh zcela ovládán vis maior epidemie? Neměli bychom už teď přemýšlet nad tím, jaký postoj zaujmeme k člověku, který sice přežil epidemii, nebo se dokonce z nákazy za nemalého úsilí lékařů vyléčil, ale teď je bez práce, bez domova a bez důchodu, protože pokles trhu?

Nepochybuji o tom, že z medicínského hlediska COVID-19 zvládneme, už si ale nejsem tak jistý, že jsme na něj připraveni i politicky, ekonomicky a sociálně.

Fašismus je když…


Praktický návod k rozpoznání fašismu podle Martina Hekrdly z článku Kam nepatříme:

  1. Všeobecný pocit zdrcující krize či alespoň všeobecné nejistoty (…) a napohled je není možné řešit dosavadními postupy. Ty dosud (údajně) nadřazovaly práva povinnostem, jedince kolektivu a nemorální osoby „slušným lidem“. Musí to být naopak. (…)  Krizový stav je vždy provázen škálou navýsost oprávněných sociálních lamentací proti „šmejdům“ všeho druhu. Převažuje však inkviziční moralizování, nikoli fundamentální kritika systémové struktury. Jde vlastně jen o výměnu osob, třídní struktura zůstává netknuta.

  2. Společnost, národ, pospolitost jsou ovládány přesvědčením, že se staly obětí vnějšího i vnitřního nepřítele, který musí být – pro uchování samotné existence, jejího způsobu života, „kultury“, „našich dětí“ atd. – poražen, umlčen a eliminován.

  3. Krizové výjimečné postupy, nekompromisní obrana společnosti před nepřáteli, celku před částmi a většiny před (libovolnou) menšinou, znamenají účinnou „nekorektnost“ v řeči i jednání, včetně otevřených výzev k násilí i násilí samotné.

Kdo tato kritéria splňuje více, kdo méně a kdo zcela nechť laskavý čtenář posoudí sám.

Islám je pozadu


Janika zveřejnila překlad článku To je svatá válka, idioti s jehož intencí střetu civilizací sice nesouhlasím, ale je v něm jeden podle mě zcela zásadní odstavec:

Západ, Evropa přišly k dnešní svobodě po staletích utrpení. Můžete změnit manžela – a nebudete kamenováni, můžete se rouhat – a neupálí vás a nepověsí na šibenici. Můžete nosit krátkou sukni a nenazvou vás děvkou. Užíváme si radosti z plodů staletí bojů, plodů vítězství nad našimi vlastními fanatiky, a zaplatili jsme za to vysokou cenu, ztratili v bitvách mnoho životů – ano, bojovali jsme mezi sebou, když Západ byl mladý a religiózní. Ale dnes jsou mladí a religiózní jiní: student s transparentem, kata, uřezávající hlavy, fanatik, připravený vybouchnout s třiceti bezvěrci a jít do nebe. Z hlediska historie – jsou to noví barbaři.

Proč zásadní? Protože to znamená, že pokud s sebou islám nese nějaké problémy – a on je nese, protože jakožto náboženství je nevyhnutelně nést musí – pak jejich řešení nemůže být silové, nemůže spočívat v tom, že se degradujeme zpět na úroveň islámu, že se vrátíme tam, kde už jsme jednou byli, vzájemně se zničíme a pokud přece přežijeme, budeme se opět klopotně drápat zpět tam, kde jsme teď. Cesta zpět není řešení, tím může být jedině cesta vpřed. Řečeno vulgárně, musíme islám zkorumpovat stejně, jako Řím zkorumpoval barbary.

Čekání na černou labuť


Drahou vlast už zase vovinuly nějaký mraky. To máte krize v Řecku, válka na Ukrajině, do toho imigranti a jako pevný bod ve vesmíru daně a Cikáni. Není toho na jednu drahou vlast už trochu moc? Kupodivu není, alespoň podle novin, kterým jasně dominuje bulvárek a soudničky a jinak je vše při starém, voda teče, slunce svítí, výplata chodí, pivo zdražuje, ale pořád se ještě nestřílí a nehladoví.

Pokračovat ve čtení „Čekání na černou labuť“

Oběti krize


Rusko je na prahu ekonomické krize a taková krize, to je prevít. Kolikrát způsobí, že lidé přijdou o práci, ba i o domovy, někteří si budou muset utáhnou opasky a někteří budou doslova živořit, těžké časy čekají především penzisty, ale strádat budou i děti, které si už nebudou dovolit školní obědy, pokud tedy budou moci vůbec chodit do školy. To všechno jsou jistě smutné a tragické příběhy, ale neměli bychom kvůli nim zapomínat na skutečné oběti krize – na hokejisty z KHL. Jen si to představte: máte smlouvu na 10 miliónů Kč, ale protože vás vyplácí v rublech, tak najednou dostanete jen nějakých 5 miliónů. To je tak kruté a nespravedlivé… A svět cynicky mlčí…

Průmyslová civilizace nevyhnutelně směřuje k rozpadu


Globální průmyslová civilizace by se v nadcházejících desetiletích mohla úplně rozložit v důsledku neudržitelného vyčerpání přírodních zdrojů a stále nerovnějšímu přerozdělování bohatství.

Nahromaděné přebytky nejsou rovnoměrně rozdělovány do celé společnosti, ale ovládají je elity. Obyčejní lidé sice bohatství produkují, ale elity jim dávají k dispozici jen jeho minimum, většinou pouze k minimálnímu přežití

Elity nakonec začnou spotřebovávat příliš mnoho, což vede k hladomoru mezi chudými, a to nakonec způsobí rozklad společnosti.

Elity jsou chráněny před nejškodlivějšími důsledku rozkladu životního prostředí daleko delší dobu než chudí, což Elitám umožňuje, aby se chovaly, jako by nic nehrozilo, navzdory hrozící katastrofě. Tento mechanismus vysvětluje, jak je možné, že Elity v minulosti dopustily rozklad své civilizace – netušily totiž, že se nacházejí na trajektorii směřující ke katastrofě.

(zdroj: Průmyslová civilizace směřuje k „nezvratnému rozkladu“)

Podstata krize


Všichni žvaní o krizi, ale mlčí o skutečné příčině krize: jestliže příjmová polarizace ořezala pro 90% populace přístup ke zdrojům, nemůže fungovat společnost založená na spotřebě.