Drahou vlast už zase vovinuly nějaký mraky. To máte krize v Řecku, válka na Ukrajině, do toho imigranti a jako pevný bod ve vesmíru daně a Cikáni. Není toho na jednu drahou vlast už trochu moc? Kupodivu není, alespoň podle novin, kterým jasně dominuje bulvárek a soudničky a jinak je vše při starém, voda teče, slunce svítí, výplata chodí, pivo zdražuje, ale pořád se ještě nestřílí a nehladoví.
Ne, že by mě to mrzelo, naopak, jsem tomu věru rád, ale nemohu nevidět, že míra stresu ve světě výrazně stoupá a neuralgických bodů napjatých k prasknutí přibývá. Pohár trpělivost osudu zdá se být naplněn po okraj a ucho drží u džbánu už jen silou vůle. To nejde do nekonečna, jednou to přece musí prasknout!
Ale ještě to neprasklo. Všechny ty mračna jsou totiž svým způsobem staří známí – už víme, kdy z nich asi tak zaprší a co to bude za déšť, víme, jak reagují na vítr a jak jim správně dávkovat jodid stříbrný (peníze, deriváty, investice, svobodu, demokracii a válku proti terorismu), aby se vypršely někde jinde, než nad drahou vlastí. Nebo si alespoň myslíme, že to víme, ale každopádně máme situaci pod kontrolou ve větší míře, než se může zdát.
Ten pocit napětí, které se dříve nebo později musí někde vybít, ale nemizí. A je nakonec celkem jedno, jestli to napětí objektivně existuje, nebo je to jen subjektivní sebenaplňující se proroctví, ta poslední kapka jednou kápne a pak to bude mazec. Jsme sice možná odolnější, než před 100 lety, ale rozumnější nejsme. A je naivní se domnívat, že tu poslední kapku včas poznáme a zachytíme.
Jsme připraveni na kapky krizí, o kterých víme, ne na ty, které si neuvědomujeme. Jestli nám něco zlomí vaz, nebude to žádná ze zjevných krizí, které svými mračny vovinuly drahou vlast na všech televizních kanálech, ty poslouží maximálně jako katalyzátor, bude nějaká Talebova černá labuť. Nevíme kdy přiletí ani odkud přiletí a bůh ví, jestli ji vůbec poznáme, až přiletí, jediné, co můžeme dělat, je stoicky čekat, až přiletí.
Kdo chce, může se zatím bát mračen, která jsou vidět, ale větší smysl by mělo se na přílet černé labutě připravovat, začít diverzifikovat naše společenské a ekonomické struktury, protože ve své současné monokultuře jsme velmi zranitelní. Můžeme být připraveni, jde jen o to chtít a umět – umět vymyslet jiné strategie, než zbrojení a utahování šroubů. A to my umíme, zbývá tedy jediné – dovolit si to.
Tribun 
Vo svojej stručnosti a hutnosti je to perfektný text. A pravda.
Uz mate „nadiverzifikovano“ nebo to jen abyste udrzoval stav tridni bdelosti tim, ze date prazdninovou noticku ze „uz to brzy to praskne“? Od 90.let co mame internet se na blozich podobne tematicky zamerenych tomu vasemu lze docist totez. Nemuze byt nekdy dlouhodobe nenaplnena touha prave duvodem toho stresu? Vyznavaci uceni dvou nemeckych vousacu zvestujicich tomuto svetu svetle zitrky uz na to az to az to praskne marne cekaji 150 let. To musi byt slusna davka frustrace…
Nedá mi to, abych se nezeptal: umíte číst? Hádáte se totiž jako obvykle se svými dojmy, nikoliv s mými pojmy.
otíku, otíku, já ti to furt říkám – chlastej s mírou a v takovém vedru jenom vodu!!
dyť je na tebe furt smutnější pohled
Velmi pěkný text, s kterým se naprosto ztotožňuju. Nestabilita a zranitelnost, to je to, oč tu běží; na příčinách a už vůbec na možnostech řešení se s autorem samozřejmě naprosto neshodneme.
Shodli bychom se na tom, že je třeba systém zjednodušit (Tainter) a stát se více autarkními (platí pro státy, regiony, rodiny i jednotlivce), neboť vystupňovaná vzájemná závislost v případě jakékoli větší krize povede k tomu, že budou pustými panelovými (satelitními) městy pobíhat zmatená, rodinných vazeb a dovedností k přežití zbavená individua neschopná nejen přežití, ale i obrany proti (jakémukoliv) ohrožení?
Levice, zejména ta liberální a „sluníčková“ (stará socialistická výrazně méně), působí kolapsogenně.
Jen bych si dovolil podotknout, že autarkní není totéž, co hostilní.
Do značné míry máte pravdu. Ale podmínkou nezávislosti a soběstačnosti je i schopnost nezávislost bránit a pro útočníka si být schopen dojít až domů.
To už je ale závislost sui generis.
„…smysl by mělo se na přílet černé labutě připravovat, začít diverzifikovat naše společenské a ekonomické struktury, protože ve své současné monokultuře jsme velmi zranitelní. Můžeme být připraveni, jde jen o to chtít a umět – umět vymyslet jiné strategie, než zbrojení a utahování šroubů. A to my umíme…“
Obávám se, Tribune, že právě tohle, jako společnost neumíme. Ne že by nám chyběl potenciál. Ne že bychom necítili potřebu. Ale neumíme se společně dohodnout, rozhodnout a proměnit rozhodnutí v čin. Jednotlivci to umí a leckteří, dle svých možností, tak i činí diverzifikujíce to své, co mohou ovlivnit. Vyhlíží při tom tu černou labuť – někteří se jí bojí a jiní v ní vidí naději na nový lepší začátek. Jaká bude doopravdy to se uvidí ale jsem si jistý že až doopravdy přiletí, tak to nikdo nepřehlédne.
No a do té doby, buďme i nadále rádi že „je vše při starém, voda teče, slunce svítí, výplata chodí, pivo zdražuje, ale pořád se ještě nestřílí a nehladoví.“ protože pro mnohé lidi je tohle jen nedostižný sen. Já vím že to může vyznít sobecky – ale jsem vděčný za každý den, ve kterém jsme ještě „nepřišli na řadu“.
Tím svým „umíme“ jsem mínil vaše „mít potenciál“, což je, uznávám, lepší formulace. Budiž tedy – máme potenciál, ale nedokážeme – nebo nechceme, bojíme se – ho využít.
Přemýšlím, jaká černá labuť by to musela být, aby jí dobře vyzbrojený protivník podlehl hůře, než špatně vyzbrojený. Zrovna zbrojení je jeden ze způsobů, jak být na určitou množinu labutí připraven.
Zbrojení je způsob, jak být připraven na určitou množinu předvídatelných událostí. Černá labuť je nepředvídatelná. Možná vám pomůže organizace a kompetence, kterou jste při zbrojení získal (ale tu můžete stejně dobře získat při „dobývání“ kosmu), ale ne zbraně.
Mno.. Michale, a co třeba taková občanská válka o ideu která by proti sobě postavila i tu část občanů kteří by měli přístup ke zbraním? V neozbrojené zemi by jistě proběhla v mírnější formě a s menšími následky, než v zemi vyzbrojené tak účinně, že by tam také nemusel zůstat nikdo živý, o škodách materiálních nemluvě.
Klidně by mohla mít podobu dobře vyzbrojeného trouby, co zmáčkl špatné tlačítko. Taky mě napadá pár černých labutí, kterým by asi bylo jedno, jak dobře budete vyzbrojený Jedna podobná přistála cca před 66 milióny let na Yucatanu.
A co teprve supervulkán yellowstone …..
Jo a také nastává čas přepólování severního a jižního magnetického pólu, což znamená dočasné oslabení či úplnou ztrátu magnetického štítu jako ochranu před slunečním větrem – zrychlený výskyt mutací DNA dá také zabrat…
Holt nastanou „zajímavé časy“ pro celé lidstvo…
Václav Cílek, Globální rizika příštích let:
http://www.rozhlas.cz/leonardo/vstupte/_zprava/1085986
Pokud vím, byl to Jiřík z Poděbrad, kdo vyslovil myšlenku, kterou si dovolím ne snad citovat (paměť), ale celkem přesně parafrázovat.
„Při výkonu moci je třeba udržovat rovnováhu a přihazovat závaží tu na jednu, tu na druhou misku vah. Přitom ale nezapomínat, že váha visí na háku a ten je uchycený na stropním trámu. Aby vám na hlavu jednou nespadl celý strop…“
Myslím, že tohle se k článku hodí:
http://blisty.cz/art/78195.html
Akorát bych se rád autora toho článku na blistech zeptal: A co by na jeho utopistickou vizi řekl Orwell ?
Vždyť jde krásně vidět, že dnešní elita usilovně pracuje na tom aby „utáhla šrouby“…a tím „zachovala“ současný systém.
Přitahování šroubů u kotle zajistí jen větší výbuch, pokud dotyčného „montéra“ nenapadne, že by měl přestat pod kotlem topit. Vy vidíte někde stopy takového nápadu?
Já vidím především helvítskou víru, že naše kotle jsou nejlepší a nezničitelné.
Zvláště když se ubere pára (počet lidí).
Každý společenský systém jednou skončí.
Ano. Naposledy se to odehrálo tak, že nový systém se vytvářel dlouhá léta jako paralelní struktura a pak do toho starého vrůstal vcelku nenápadně, až ho byl nakonec schopen shodit i mocensky – v podstatě jako když sfoukne svíčku.
Třeba se něco obdobného připravuje i teď, jen to nejsme schopni vidět, protože koukáme na opačnou stranu.
Libuše se dívá do budoucnosti.
Jirásek se dívá do minulosti.
Koniáš se dívá do díry.
(nedokázal jsem odolat)
Veľmi zaujímavá predstava, paní Tresen.
Tady najdete některé styčné body k mé úvaze:
http://blisty.cz/art/78195.html
Ve srovnání s jinými levicovými představami mi to nepřipadá až tak apokalyptické.
Áno, je to veľmi zaujímavý text a dobré znamenie. Tiež vnímam, že vznikajú nové formy riadenia a nové vzťahy. Verím, že sa to zaobíde bez apokalypsy, ale dramatická výmena politickej elity sa udeje takmer určite. Márne lovím v pamäti, či sa niekedy stalo, aby oligarchovia sami od seba povedali niečo ako „končíme, už to nezvládame, nech to robia mladší“.
Vďaka za ten text, lebo mentálne mi je bližšie sústrediť sa na vytváranie nového. To staré už nejako vyhnije aj bez mojej pomoci.
Mila Tresen – ten text na blistech uz jsem linkoval o trochu výše…
Orwell? Pane Brumla, Orwell bol presvedčený socialista. Tým, že kritizoval boľševické úchylky a ultraľavicový teror, si ho teraz požičiava mainstream liberálneho kapitalizmu do svojho argumentária. Verím, že dnes by bol Orwell oveľa kritickejší ako Noam Chomsky.
Orwell kritizoval kapitalismus, to je zjevné každému, kdo není zaslepen obdivem ke kapitalismu.