Štítek: internet

Konspirační teorie pro jogíny i pro maminy


Marie Heřmanová v rozhovoru pro rozhlas o šíření konspiračních teorií na Instagramu:

Americký výzkumník Marc-André Argentino tomu říká „pastel QAnon“. Jde o typicky instagramové posty v pastelových barvách, které zároveň ale šíří hashtagy a narativy spojené s hnutím. To propojení je zajímavé, protože na Instagramu se pohybuje docela velká skupina lidí, kteří se věnují třeba józe, wellness nebo zdravému životnímu stylu. V této cílové skupině je QAnon poměrně hodně úspěšný. Což zase na první pohled může vypadat nelogicky, ale různé výzkumy a studie ukazují, proč určité aspekty tohoto způsobu přemýšlení, který může i trochu přesahovat do nějaké new age spirituality, s konspiračními teoriemi souzní. Jedná se totiž také o způsob přemýšlení zaměřený na kontrolu nad vlastním životem. Dochází v něm taky k probuzení, prozření té vyšší pravdy, k nedůvěře v ty velké tradiční instituce.

Příběh, na kterém Q postavil svůj původní narativ, stojí na pašování dětí. To silně rezonuje třeba mezi matkami malých dětí, mama bloggerkami, což je velmi silná skupina na Instagramu. 

Konspirace prostě naplňují nějakou potřebu, která ve společnosti existuje a odpovídají na tu nejistotu způsobem, jakým nic jiného odpovědět nedokázalo. Musí zmizet příčiny té nejistoty. Neříkám, že zmizí pandemie covidu, to se nestane. Ale ta příčina může být i extrémní nedůvěra lidí, že to někdo dokáže vyřešit.

Internet ve spárech kapitalismu


Všechno se mění, i internet, který se, zjednodušeně řečeno, mění z více či méně regulované kvaziveřejné infrastruktury určené pro vzájemné propojování počítačů na neregulovanou privátní infrastrukturu určenou k distribuci obsahu. Dobře to popisuje článek Globální internet umírá, řítíme se do pozlacené éry obřích CDN a je to přesně ten druh změn, které jsou nenápadné a mimo okruh „insiderů“ nezjistitelné, jejich dopady ale mohou být globální. Jejich závažnou samozřejmě závisí na tom, jestli internet považujete primárně za infrastrukturu, nebo za obsah, jestli se v „internetovém moři“ cítíte spíše jako pirát, suverénní kapitán či pasažér-konzument.

Pokračovat ve čtení „Internet ve spárech kapitalismu“ →

Angažovaný člověk v tísni


Špioni a korupčníci. Ruská televize chystá útok na humanitární organizaci Člověk v tísni. Čelíme diskreditační kampani, tvrdí Člověk v tísni. Ruská televize ho spojuje se špionáží. Tak i onak (oba jsou to titulky téhož článku) bije Aktuálně.cz na poplach, že se téhle české angažované partičce stane příkoří. A že se stane, o tom není pochyb, protože od Rusu se nic jiného čekat nedá a nesmí. Ale proč se nad tím vůbec pozastavuji? Protože je na tom pěkně vidět, jak volba slov sugeruje čtenářům názor. Po věcné stránce je článek zřejmě v pořádku, donbasským úřadům s Člověkem v tísni podle všeho opravdu došla trpělivost a k ukončení jeho činnosti na svém území se pravděpodobně rozhodli pořídit i příslušné PR. Nic, co bychom neznali od nás. Problém je v tom, že tak, jak je článek formulován, vůbec nepřipouští pochybnost o tom, co a jak Člověk v tísni dělá a že do jsou místní úřady, kdo rozhoduje o tom, kde bude Člověk v tísni působit. Možná je v tom Člověk v tísni tentorkrát opravdu nevinně, ale 1.) na působení na Donbassu nemá ani právní ani morální nárok a 2.) zrovna Člověk v tísni je organizace, která se svojí prozápadní angažovaností nikdy netajila (s někým jako je Šimon Pánek v čele ani nemá jinou možnost) a rozhodně by s tím být „prodlouženou rukou Západu“ neměla problém, pokud by o to sama neusilovala. Pokud by v Aktuálně.cz seděli skuteční investigativní novináři, tak by místo bagatelizace a pacifikace kritiky Člověka v tísni sedli a jali se zjišťovat, jestli náhodou není oprávněná. Pak by totiž i ta jejich protiruská agenda měla jinou váhu.

Žádný cenzor, blbec je to


Pod heslem Přichází cenzor se vzedmula vlna odporu proti novele zákona o hazardu, která obsahuje i blokování internetových stránek s ilegálními hrami. Marně, Senát novelu schválil a prezidenta už ji asi nezařízne, ten současný rozhodně ně. Cenzura je sice možná chytlavá a srozumitelná, ale to není největší problém této novely, riziko zneužití k cenzuře je podle mě poměrně malé. Ten hlavní problém je v tom, že se toto opatření totálně míjí s tím, jak internet funguje, a tedy buď nebude fungovat, nebo bude znamenat zvýšené náklady pro poskytovatele, které buď z trhu vytlačí ty menší a nezávislé (detaily v sérii článků na Lupě), nebo povede ke zdražení internetového připojení a tím zhoršení jeho dostupnosti, což bude podkopávat narovnání příležitostí, vzdělanost, budování znalostní ekonomiky a konkurenceschopnost (a stejně nebude fungovat). Přestože tohle všechno iniciativa Přichází cenzor poslancům a senátorům vysvětlovala, ti novelu v duchu poručíme větru, dešti a globálnímu oteplování stejně schválili. Pokud zákonodárce v tomto případě zcela ignoroval realitu a expertní stanoviska, jak kvalifikovaně a fundovaně se rozhoduje v jiných případech? Tady nejde ani tak o potenciální cenzuru, jako o ignoranci a nekompetenci politiků. To je ten hlavní problém novely, kterou si jistý populární oligarcha tak pochvaluje.

Dynamika hoaxu


Standardní definice pojmu hoax [1][2] operují s tím, že se jedná o dezinformaci či mystifikaci, tedy o zprávu nejenom masivně se šířící, ale ve své podstatě lživou. Já jsem ovšem přesvědčen, že tato definice je nedostatečná a že by měla být rozšířena o zprávy ve své podstatě pravdivé, u nichž ale došlo ke změně kvantity v kvalitu, v jejímž důsledku se ze zprávy o jednotlivině stala zpráva o obecnině.

Pokračovat ve čtení „Dynamika hoaxu“ →

Návrat ke kořenům internetu


Ten příběh o tom, jak američtí vojáci vymýšleli robustní a decentralizovanou počítačovou síť pro potřeby národní bezpečnosti a tak vznikl internet určitě znáte. Vojenské využití internetu ovšem ustoupilo do pozadí a jeho dominantou se stala komerce a zábava. To sice pořád platí, ale to vojenské využití stále existuje, jak spíše mimochodem ukazuje článek o odolnosti tanků v syrské válce:

Použití PTŘŠ však Saudové kontrolují. “Každý“ útok musí být natočen a jednotliví vedoucí povstalci jsou odpovědní za přidělené komplety a střely. (…) Během prvních 15 dnů měsíce října bylo na internetu umístěno 61 použití PTŘS povstalci (51 TOW), 32 proti tankům. (…) Opět zdůrazněme, že na síť jsou umísťovány i záběry neúspěšných útoků – videa slouží pro kontrolu používání moderních PTŘS povstalci.

Ponechme teď stranou, že se Saúdové angažují na jedné ze stran údajně občanské syrské války a zaměřme se to využití internetu pro vojenské účely, které tu je vidět. Jeho vtip je v tom, že Saúdové nemusí se svými chráněnci hledat žádné složité komunikační kanály, někde se scházet a riskovat prozrazení či ztrátu materiálů, protože spojení obstará internet. A kdyby snad chtěl někdo tento komunikační kanál přerušit, bude mít velký problém, protože by musel vypnout celý internet, neboť jinak stačí, aby se povstale s videem v mobilu dostal někam, kde konektivita, a spojení je navázáno. Skutečnost, že na bitevním poli možná není žádné pokrytí znamená jen zpomalení, nikoliv přerušení komunikace. Podobně to platí i pro zasílání instrukcí ze štábu do terénu: stačí, aby štáb nahrál rozkaz do sítě, agent si ho stáhne a žádná přímá vazba mezi nimi není nutná (a nejde ji tedy ani přerušit). Nakonec ten internet funguje přesně tak a k tomu, jak a k čemu byl původně zkonstruován, a ten komerčně-showbyznysový balast mu jen dodává na robustnosti, protože kvůli němu je jen těžko představitelné, že by se internet kdokoliv odvážil „vypnout“.

Mucholapka na protistátní živly


Server AE News neboli Aeronet (aeronet.cz) se pravidelně umisťuje prvních místech černých seznamů „kremlobotů“ či ruské páté kolony v ČR nebo jak chcete říkat těm, kteří šíří kontrapropagandu k oficiální propagandě EU/NATO. Vždycky mě to překvapovalo, protože tento server patří mezi ty spíše odfláknuté, naivní, podivně exaltované a vůbec na první pohled pochybné; to ještě neznamená, že jej příležitostně nesledují, kdo chce pochybovat, potřebuje pochybné zdroje. A tento server pravidelně zveřejňuje apely na čtenáře, aby přispěly na jeho provoz. To samo o sobě není nic zvláštního, dělají to Britské listy, dělá to Zvědavec, nesmělou nabídku možnosti přispět má i Stan na Outsider Media a podobné žádosti by se zřejmě našly i na jiných serverech. Žádosti Aeronetu mi ovšem vždy přišly nejnaléhavější a nejvlezlejší, pokud to tak mohu říct. Ale proč? Pokud je to skutečně kremelský kanál (na tom samo o sobě není nic špatného, USA také mají svůj Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu), tak by pro Moskvu neměl být žádný problém ho financovat. Jedním z možných vysvětlení je, že tak chce Aeronet vytvořit iluzi nezávislosti, ale je tu ještě jedno, které mi straší v hlavě už řadu měsíců a živí ho právě ta naléhavost a vlezlost, kterou u jiných alternativních zdrojů nepozoruji: co když Aeronet ve skutečnosti provozuje policie, BIS nebo někdo takový a skrze apely na finanční podporu se snaží vytvořit seznam lidí, kteří nejsou jenom pasivně rezistentní k vládní propagandě, ale jsou ochotni aktivně podporovat a financovat kontrapropagandu? Není snad právě toto způsob, jak tajné služby pracují? Možná Aeronetu křivdím. ale stejně bychom takovou možnost měli vzít do úvahy. Někde nějaký takový server provozovaný jako „mucholapka na protistátní“ živly určitě existuje, je jen otázka, který to je.

Tajemný pan Pjakin


Jestli se pohybujete alespoň částečně na stejných webech jako já, tak jste už určitě museli narazit na V. V. Pjakina a jeho pravidelné komentáře aktuálního dění. Zrovna včera jsem si jedno takové číslo pustil, ale víc než nad tím, co Pjakin říká, jsem přemýšlel nad tím, kdo Pjakin vlastně je. Jeho projevů lze najít všude spousty, až by člověk řekl, že je to svým způsobem fenomén, ale o něm samém ani slovo. A to mne v dnešní době Googlů a Wikipedií zaujalo: jak je možné, že o tak známém a rozšířeném subjektu nelze vyhledat žádné informace? Nejenom důvěryhodné, ale prostě žádné.

Je to moje chyba, že neumím na internetu pořádně hledat (to bohužel, moje ješitnost promine, nemohu tak úplně vyloučit), je to příznak toho, že ani Google není všemocný a ruský (a tím spíše čínský či indický) civilizační okruh je pro něj nedostupný, nebo je to tím, že informace o něm prostě neexistují? Ale pokud neexistují, je to proto, že neexistuje ani on a Pjakin ve skutečnosti fiktivní postava, nebo je to tím, že jsou tajeny? Ale proč by někdo, kdo pravidelně veřejně vystupuje, tajil svoji existenci a identitu (nikoliv nutně reálnou)?

Ne, nejde mi teď o Pjakina, jde mi o obecný princip fungování netosféry, o to, jak moc se stáváme na internetu a internetových vyhledávačích závislí a jak moc jsme bezmocní, když selžou. Kolik toho Moloch vlastně neví, či nechce říct? To je, oč tu běží…

Zrození velkého soukromého bratra


Končící šéf ÚOOÚ Igor Němec je sice mezi širokou veřejností nepopulární kvůli odmítání lynče sprostých podezřelých na sociálních sítích, ale zjevně to není žádný blbec, jen mluví o věcech, které si většina lidí nepřipouští a připouštět nechce, jako jsou například nástrahy rozsáhlých a integrovaných databází osobních údajů:

Jezdím po světových konferencích a tam se otevřeně hovoří o tom, že osobní data jsou zlato budoucnosti nebo uhlí 21. století. Kdo tato data bude mít k dispozici, ten bude mít zlaté doly. Teď se tyto doly naplňují, těžit se začnou až za 20 let, kdy generace, která tam svá data „nasypala“, začne být v produktivnějším věku. Teprve potom – podle mého – nastane zděšení.

Ano, dnes ještě vlastně o nic nejde, dnes se ještě nic neděje, ale pouze dnes můžeme změnit budoucnost. Pokud nic neuděláme dnes, protože to „není“ potřeba, v budoucnosti už to nezměníme. Budoucí velký bratr, který je zatím jen dorostencem, už bude soukromý a bude silnější a nenápadnější, než ten starý státní.

Google Reader a lekce z reálného kapitalismu


Google Reader je (či spíše byla, protože její život se počítá již jen na dny) služba od Googlu pro on-line sledování RSS, která umožňovala synchronizaci, například s (kvůli konci Google Readeru také již opuštěnou) desktopovou aplikací FeedDemon, a kterou se Google rozhodl k letošnímu červenci nekompromisně ukončit. Následnou vlnu nesouhlasu naštvaných uživatelů (co si budeme povídat, také mě to nepotěšilo) Google dokonale oslyšel. A pak se objevila zpráva, že Google chce šířit internet pomocí balónů, na kterou v té souvislosti reagoval tweet Davida Podzimka, který mne zaujal a inspiroval k následující poznámce:

Pokračovat ve čtení „Google Reader a lekce z reálného kapitalismu“ →