Tagged: životní prostředí

Jeden svět kapitalistům nestačí


Z textu Už nežijeme ve společném světě Lukáše Likavčana:

S likvidací sociálního státu a deregulací trhu v západních zemích na konci sedmdesátých let se jejich elity v podstatě rozhodly opustit myšlenku sdíleného světa, ve kterém se můžeme všichni společně zachránit (…) environmentální degradace a klimatická změna nedopadá na všechny lidi stejně. Dostáváme se tak ke kategorii environmentální a klimatické spravedlnosti, která je pevně propletena s nerovností ekonomickou, sociální, genderovou nebo etnickou. (…) Lidé, kteří dnes drží v rukou politickou a ekonomickou moc, na nás zapomněli. Musíme se zachránit sami, což v tomto případě znamená zbavit se extraktivní logiky pozdního kapitalismu. (…) Takový úkol si v první řadě vyžaduje jednotlivce vybavené silnou zkušeností odporu, připravené čelit nespravedlnostem přehřívající se planety a schopné představit si novou postkapitalistickou budoucnost.

Advertisements

Po vyvolených potopa


Takzvané globální oteplování, přesněji globální změny klimatu, je stejně nezpochybnitelné, jako nezvratné. Už to nezastavíme, už nenapravíme, už se tomu můžeme jenom přizpůsobit. Z tohoto pohledu není sabotáž mezinárodních dohod o ochraně klimatu ze strany USA zase až takový problém, protože adaptace, tedy nějaká forma geoinženýrství v kombinaci s reformou energetiky, nebyla nikdy prioritou, vždy se tlačilo především na snižování emisí. Symbolicky je však odstoupení ekonomické i politické velmoci od dohod zcela zásadní, protože vysílá celému světu jednoznačný vzkaz: nic nedělejte, žádné nebezpečí nehrozí, dál žijte na dluh, dál dotujte svoje ekonomiky externalitami. Takže to teď buď bude tak, že veškeré snahy o řešení problému klimatických změn, dokud jej ještě řešit jde, půjdou k ledu, nebo ostatní státy vytrvají a USA budou na jejich úsilí parazitovat.

Svým způsobem se ale USA nezachovaly nijak překvapivě, protože vykořisťování zbytku světa je jejich bytostný princip. USA se zachovaly pro sebe typicky arogantně a agresivně. Mezi odstoupením od klimatických dohod a mechanismem banánových republik není zase až takový rozdíl, jak by se na první pohled mohlo zdát. USA posedlé mindrákem vyvoleného národa se zkrátka chovají standardně imperialisticky stylem po nás potopa.

Je ovšem otázka, zda toto rozhodnutí, které bude jistě racionalizována řečmi o ekonomice, národních zájmech a konkurenčních výhodách, není v podstatě metafyzické a nekoření právě v tom komplexu Bohem (sic!) vyvoleného národa? Protože kdyby Bůh chtěl, aby se se dobře žilo na Vanautu, založil by Spojené státy na Vanautu. Protože jsou ale v Americe, plyne z toho, že Bohu na nějakém Vanautu nezáleží a proto ani vyvolený americký národ na nějaké Vanautu nemusí brát žádné ohledy a klidně ho může utopit v rozpuštěném polárním ledu. A protože je americký národ Bohem vyvolený, je pod jeho ochranou a on už se postará, aby klimatické změny Ameriku neohrozily a jako deus-ex-machina (jak také jinak, když je Bůh) přijde s nějakou novou technologií, zázračným objevem, nebo prostě zařídí, že se nic nestane. A nebo také nezařídí a pak to bude boží trest a to je také v naprostém pořádku a bude stačí víc modlení a víc svatých válek, aby se problém vyřešil.

Kombinace moci, pověrčivosti a z ní plynoucí nezodpovědnosti, která USA tvoří, je nebezpečná pro celý svět. Přitom, kdyby se ta moc použila správně, mohla by celému světu prospět. Jenže to by si, mimo jiné, museli Američané nejprve uvědomit, že celý svět není jen Amerika a že ten zbytek tu není proto, aby jim sloužil.

Hodně štěstí nám všem, protože Američané nám moc jiných možností řešení, než je naděje, jako obvykle opět nenechali.

Průmyslová civilizace nevyhnutelně směřuje k rozpadu


Globální průmyslová civilizace by se v nadcházejících desetiletích mohla úplně rozložit v důsledku neudržitelného vyčerpání přírodních zdrojů a stále nerovnějšímu přerozdělování bohatství.

Nahromaděné přebytky nejsou rovnoměrně rozdělovány do celé společnosti, ale ovládají je elity. Obyčejní lidé sice bohatství produkují, ale elity jim dávají k dispozici jen jeho minimum, většinou pouze k minimálnímu přežití

Elity nakonec začnou spotřebovávat příliš mnoho, což vede k hladomoru mezi chudými, a to nakonec způsobí rozklad společnosti.

Elity jsou chráněny před nejškodlivějšími důsledku rozkladu životního prostředí daleko delší dobu než chudí, což Elitám umožňuje, aby se chovaly, jako by nic nehrozilo, navzdory hrozící katastrofě. Tento mechanismus vysvětluje, jak je možné, že Elity v minulosti dopustily rozklad své civilizace – netušily totiž, že se nacházejí na trajektorii směřující ke katastrofě.

(zdroj: Průmyslová civilizace směřuje k „nezvratnému rozkladu“)

Až se sucho zeptá


Po všech těch kvótách pro ženy, právech homosexuálů, špatně placených bankéřích, zákazech podávání alkoholu ve Sněmovně a ňadrech provinčních hvězdiček dnes Aktuálně upozornilo na skutečný problémvytrácející se schopnost české krajiny zadržovat vodu, která ústí v povodně (menší problém)  na straně jedná a sucha (větší problém) na straně druhé. Problém o to vážnější, že jej nikdo neřeší navzdory tomu, že voda je strategický zdroj, jehož význam bude s největší pravděpodobností v budoucnu narůstat. Bylo by prozíravé již dnes začít na zvýšení retenční schopnosti krajiny pracovat, abychom předešli očekávatelným problémům v budoucnosti. Až voda nebude, žádný trh nám ji nezajistí, o dostatek vody v budoucnosti se musíme postarat tady a teď. A jak se zdá, náklady by ani nebyli nijak enormní, mnohem větším problémem bude překonat lenost a nerozhodnost a začít v předstihu řešit problém, který aktuálně neexistuje, ale až nastane, bude neřešitelný. Jenže to také předpokládá mít koncepci, plán a cíl, jímž není nic jiného, než veřejný zájem, tedy pravý opak protežovaného zájmu soukromého, znamená to dělat něco pro všechny bez ohledu na to, jestli na tom (na řešení, nikoliv realizaci) někdo vydělá. Je otázka, jestli toho liberalismem zpitomělá společnost bude schopna, ale pokud ne, tak veškeré další problémy už bude řešit někdo jiný.

Veškerý odpor je marný, vzdejte se, budete amazonizováni


Světový internetově-maloobchodní kolos Amazon chce postavit v Česku dvě distribuční centra (lidé v jedné z dotčených obcí jsou proti, samozřejmě nezávazně) pro západní Evropu, ten samý Amazon, který válčí kvůli mzdám se zaměstnanci v Německu a o němž v Británii vyšlo najevo, jak špatné pracovní podmínky v jeho skladech panují. Proč chce firma, která tu nepodniká a podnikat ani nehodlá, stavět svá logistická centra zrovna u nás? Není to náhodou proto, že zde očekává větší vstřícnost úřadů, které ji pod záminkou podpory zahraničních investic nebudou obtěžovat sociálními a environmentálními (takový obří sklad vygeneruje značné objemy kamionové dopravy) standardy, a laxní veřejné mínění, které v případě sporů nepostaví na stranu zaměstnanců, ale na stranu firmy?

Dva tisíce pracovních míst mimo sezónu a dalších deset tisíc ve špičce skutečně není málo, ale to nám to nekvalifikovaná a neperspektivní pracovní místa opravdu stojí za to? To opravdu chceme sociálním a environmentálním dumpingem dotovat nízké ceny pro naše bohatší západní sousedy? Amazona se zdá být přesně tím typem investora – či přesněji řečeno kolonizátora – od kterého bychom se měli držet dál. Distribuční sklady Amazonu nám nic nedají, jen nás budou stát další půdu, další životní prostředí a další porci sebeúcty, kterou pro budoucnost tak nutně potřebujeme.

Vítejme zahraniční investice, ale takové, ze kterých budou mít prospěch obě strany, ne jen investor, kterému na pár let „podržíme“, než vytěžené zmačká a zahodí. Jestli máme jakou společnost nějaký skutečně vážný problém, tak to není dědictví čtyřicet let komunismu, ale právě servilita vůči investorům-kolonizátorům, jako je Amazon. Jestli se chceme nechat „amazonizovat“ jenom proto, abychom demonstrovali, že patříme na západ, tak jsme mohli před dvaceti lety rovnou vyrazit někam hodně daleko na východ.

Šumava s.r.o. v likvidaci


Bývalý ministr životního prostředí M. Bursík už zná odpověď na svoji včerejší otázku, zda vláda zruší Šumavský národní park? Ta odpověď zni nepřekvapivě ano. Nepřekvapivě, protože jen máloco leží liberálům v žaludku tak, jako chráněná území, přírodní rezervace a národní parky, tedy silně regulované oblasti, které kapitál nemůže pod heslem po nás potopa drancovat po libosti. Pro lidi typu ministra životního prostředí (sic!) Chalupy (ale klidně bych mohl vyjmenovat celou českou pravicovou scénu), posedlé ziskem, penězi a HDP, představují národní parky apod. území, která leží ladem. Pro tyhle lidi nemá životní prostředí cenu samo o sobě, ale pouze jako potenciální zdroj k vytěžení, a o Šumavě to platí dvojnásob. Oni nepochopí, že hodnota Šumavy není v tom, kolik % HDP tvoří, ale právě v tom, že není plundrována podnikateli bez zábran a bez odpovědnosti, že stojí na okraji systému drancování a vykořisťování (nebojme se toho slova, výstižnější beztak nemáme) a není jím ještě zcela pohlcena. Proto musí být Šumava zglajšajtována, proto vláda udělá vše proto, aby se z ní stal další tuctový hospodářský les bez stopy jedinečnosti, výjimečnosti a zcela bezcenný a nepoužitelný pro každého, kdo nesdílí hodnotový systém kapitalismu.

PoPo, aneb pondělí k podělání


Jsou dny, kdy si člověk přečte zprávy a může si jít klidně koupit novou kapsu, kolikrát se mu v ní kudla otevřela. To není jedna zpráva, ke které se chce něco říct, to je každá druhá. Těžko říct, jestli je to tím víkendem, ale často to vychází na pondělí. Například dneska, to už se nedá vydržet…

Celý příspěvek