Liberalizace nefunguje, je to oficiální


Série pádů obchodníků s energiemi v Německu, u nás, ve Velké Británii i jinde v Evropě ukazuje, že dosavadní model energetického trhu s velkou mírou volnosti a spoustou hráčů, kteří nemají vlastní zdroje elektřiny či plynu, je v ohrožení. Nyní můžete obchodovat s něčím, co nemusíte mít dopředu nakoupené či zajištěné. Tento model se ukazuje jako velmi riskantní.

Lze takové vyjádření chápat jinak, než že liberalizace a deregulace nefungují? A nelze to snad považovat za oficiální přiznání jejich selhání, když něco takového řekne Václav Bartuška, p.t. vyslanec pro energetickou bezpečnost? Myslím to teď ryze věcně, protože formálně by pan Bartuška ani nikdo jiný z jeho myšlenkového a hodnotového okruhu nic takového zcela jistě nikdy nepřipustil.

Je čas na skutečnou odvahu


Leta letoucí čtu o tom, jak politikům chybí odvaha přijímat nepopulární rozhodnutí. A leta letoucí se tím myslí „odvaha“ nadbíhat bohatým a mocným a šlapat po krku chudým a slabým, „odvaha“ snižovat daně a likvidovat sociální stát. A i když se po této „odvaze“ stále volá, politikům nikdy nechyběla. Čas na tu skutečnou odvahu přijmout nepopulární opatření přichází teď tváří v tváří explodujícím počtům nakažených covidem 19, se kterým jde ruku v ruce kolaps zdravotnictví, který nemůže mít jiný důsledek, než zbytečnou smrt desítek, stovek či tisíců nevinných, kteří sice nechytili covid, protože se očkovali a dodržovali režimová opatření, ale měli tu smůlu, že pro ně nebylo místo v nemocnicích zaplněných „coviďáky“ v důsledku „odvahy“ hlupáků nenechat se očkovat a nenosit respirátory. Kdy, když ne teď, je čas na opravdovou odvahu politiků přijmou skutečně nepopulární rozhodnutí a nařídit lockwdown, povinné očkování, či „alespoň“ vymáhání již platných opatření? Jenže se bojím, že tuhle odvahu žádný politik nemá, protože to znamení jít jak proti agresivnímu davu bezohledných hlupáků na ulici, tak proti kapitalistickým elitám, svým sponzorům, odmítajících kvůli zisku omezit provoz svých podniků. A už vůbec žádný politik dnes – obzvláště dnes – nebude mít odvahu lidem říct, že jejich individuální práva končí tam, kde začínají práva všech ostatních a zájem společnosti. V časech krize společnost nejvíce potřebuje prvotřídní vůdce, ale ta naše bohužel disponuje jen druhořadými úředníky. Takže je sice nejvšší čas na odvahu, ale tu nikdo nemá a z ideologických důvodů ani mít nechce.

Soumrak bílého muže


Titulek „Střední třída na odstřel“ sliboval zajímavou esej a protože jsem chybně vyhodnotil jméno autora Jiřího Weigela (nedošlo mi, že je to ten Weigel od toho Klause), tak jsem se do něj pustil. Text ovšem jako kdyby Romanu Jochovi z klávesnice vypadl, takže jsem si jen přečetl další do slov přetavený mindrák ze ztráty monopolu bílého heterosexuálního muže vlastnícího majetek na drancování a vykořisťování všeho a všech, potencovaný panikou z toho, že by třeba měl trochu změnit své zvyky. A to byl pan Weigl vlastně ještě celkem uměřený ve srovnání se s ním souznícími, kteří otevřeně hlásají nutnost tuto svoji perverzní výsadu bránit se zbraní v ruce. Bílý muž kdysi táhl, ale teď už jen brzdí a jeho neschopnost a neochota přizpůsobit se změněným podmínkám a zoufalé lpění na tom, co fungovalo kdysi (i když ani tehdy to nebylo správné, ale alespoň to fungovalo), ale teď začíná být silně kontraproduktivní, je skutečnou příčinou jeho ústupu ze scény. Nikoliv jakési spiknutí neomarxistů a progresivistů, jak neustále sám sebe i všechny ostatní přesvědčuje. Bílý muž táhl, jen dokud byl sám progresivní. Teď už jen brzdí. Odstřel střední třídy v tom vidí jen vyděšený Klausův think-tank.

Nejsou jen vakcíny


Když se už bojíte mRNA vakcín, tak já vás dorazím:

Komáří populace korálových ostrovů Florida Keys ležících mezi Floridou a Kubou dostala letos na jaře posilu v podobě tři čtvrtě miliardy samečků komára tropického. Vypustila je tu britská biotechnologická firma Oxitec. Samečci se živí nektarem, takže se obyvatelé ostrovů nemusí bát jejich krvežíznivých ataků. Komáři z Oxitexu jsou určeni k tomu, aby zplodili potomstvo s místními samičkami a předali mu vlohu, kterou jim do dědičné informace vložili genoví inženýři. Tato vloha zahubí dcery dřív, než dospějí a nakladou vajíčka. Synové s ní přežijí bez úhony a budou ji přenášet nadalší generace. Americké úřady si od vypuštění komáras kódovým označením OX5034 slibují razantní oslabení komáří populace na ostrovech a pokles počtu onemocnění, která komáři přenášejí.

doc. Petr v LN

Proč někteří lidé odmítají očkování? – vysvětlení


Očkování nepochybně zachránila mnoho milionů životů. Přesto již od samotného vzniku očkování na konci 18. století existuje proti této metodě silný odpor části veřejnosti, včetně některých vzdělaných a vlivných osobností. (…) klíčem je strach a úzkost, především pokud jde o strach ze smrti (…) lidská psychika, díky svým velkolepým výkonům, neustále vystavena nutnosti čelit realitě smrti, kterou si v koutku duše uvědomujeme. Je to ale velmi náročné a řada lidí se proto podvědomě uchyluje k různým formám odmítání či popírání. (…) Řada psychologických studií ukazuje, že byť jen nenápadné zmínky o smrti vedou u řady lidí k zuřivé obraně vlastních náboženských a kulturních postojů či „svobod“. Rovněž se stávají agresivními vůči těm, kteří zastávají jiné názory. (…) Podle psychologů tedy nejde o nějakou zlou vůli, snahu škodit nebo třeba nebetyčnou hloupost. Ve skutečnosti je viníkem strach, tedy strach ze smrti. Dotyční lidé si strach kompenzují přesvědčením, že jim se to stát nemůže, to ti ostatní se nakazí nebo dokonce zemřou. 

Proč někteří lidé odmítají očkování?  

Příběh o české samozřejmosti


Nastoupil pán do vlaku, samozřejmě bez roušky. Samozřejmě si ji nenasadil. Samozřejmě mu nikdo z ostatních cestujících nic neřekl. Samozřejmě mu nic neřekl ani průvodčí, který mu kontroloval jízdenku. Samozřejmě se to opakovalo s jiným pánem v autobuse a dalším v tramvaji. Samozřejmě jim muselo dojít, že by roušku mít měli, když ji měli všichni ostatní, ale samozřejmě si ji prostě nenasadili a samozřejmě jim to prošlo, protože se samozřejmě nikdy nikdo neodvážil jim cokoliv říct. Samozřejmě ani já ne, protože proč vyvolávat konflikty se zjevným arogantním kreténem? Je to samozřejmé: Jsme národ samozřejmě bezohledný a samozřejmě zbabělý.

Z dějin boje proti/budování světového terorismu


Zdroj neuvádím, protože si jej nepamatuji a nenapsal jsem si ho, vím jen, že to bylo někde v Lidovkách. Jestli se někdo poznáte jako autor, přihlaste se.

Působil zde kupříkladu proslulý levicový venezuelský terorista Carlos Šakal, konvertující k islámu, nebo egyptský šejk Omar Abdel Rahmán, jehož fatwá kdysi Ospravedlnila atentát as-Sádáta a který poté pro CIA po celém světě rekrutoval arabské dobrovolníky do protisovětského džihádu v Afghánistánu, aby nakonec zosnoval první bombový útok na newyorská Dvojčata (1993). Americká CIA si nicméně nepřála zatčení a veřejné souzení bin Ládina, věděl toho příliš mnoho. Namísto toho se ho pokusila izolovat vytlačením z centra světových revolucionářů v Súdánu do periferního Afghánistánu, kde se ovšem právě etabloval Tálibán (1996). Z bin Ládina se tak stává psanec prchající z vlasti do exilu, přičemž se na své cestě propojuje s mnoha dalšími podobně smýšlejícími militanty.

Muslimský svět však Deklaraci téměř nezaregistroval. Charta světové islámské fronty pro džihád proti židům a křižákům (1998) již získá větší publicitu. Přiznává čerstvý neúspěch alžírského a egyptského džihádu vedeného proti blízkým nepřátelům, a místo toho opět vyzývá k útokům proti Američanům. Tentokrát však nikoli jen pouze na příslušníky ozbrojených sil dislokovaných v Saúdské Arábii, ale i na americké civilisty a jejich spojence, a to kdekoli na světě. Pozornost Chartě zajistilo, že její vydání provází masivní simultánní sebevražedný útok na americké ambasády v Keni a Tanzanii. Odkaz na „okupaci” Saúdské Arábie podtrhne, když k němu dojde u příležitosti sedmého výročí pozvání amerických vojsk ze strany saúdskoarabské monarchie. Dopad Charty na globální muslimské publikum navíc posílila kontraproduktivní silová reakce Spojených států. Američané totiž bez zjevné spojitosti s bin Ládinem rozbombardovali chemičky v súdánském Chartúmu, na jejichž produkci byli v této nejchudší arabské zemi závislí běžní lidé. Další americký útok mířil na základny pákistánských militantů, kteří bojovali proti Indii v Kašmíru, ani s nimi ovšem bin Ládin neměl nic do činění. Bin Ládin se tak pomalu stával hrdinou odporu proti arogantní moci Spojených států, rozsévajících po světě bez rozmyslu smrt a utrpení.

Pokroky na poli smluvního fetišismu


Smluvní fetišismus, tedy světonázor pro nějž je typické, že celá společnost (přestože nic takového jako společnost podle něj v zásadě neexistuje; a nebo právě proto) může být uspořádána nejlépe na základě dvojstranných smluv bez jakéhokoliv omezení toho kdo, jaké a za jakých podmínek na sebe může brát závazky, zaznamenal podle významný úspěch v §42a zákona 363/2021 sb. o sociálně-právní ochraně dětí:

O poskytování ochrany a pomoci dítěti v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc uzavírá dítě s osobou provozující zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc smlouvu o poskytování ochrany a pomoci, která vyžaduje písemnou formu a obsahuje tyto náležitosti.

Nevím, jak vám, ale mě to přijde naprosto perverzní. Jak může být dítě schopnost uzavřít a posoudit takovouto smlouvu? Nota bene dítě v nouzi, které má nejspíše úplně jiné starosti. Navíc je to s největším pravděpodobností dítě k takovému úkonu zcela nezralé a nezpůsobilé! A co chce zákonodárce vůbec říct tím, že musí být uzavřena smlouva? Že dítěti, které smlouvu neuzavře, se pomoci a ochrany nedostane? Nebo že každému dítěti se dostane jiné kvality okamžité pomoci a za jiných podmínek podle vyjednávacích schopností jednoho každého dítěte? Protože přesně to uzavírání smlouvy předjímá. Jinak totiž smlouva – tedy individualizovaná metatransakce dvou kontraktorů (ta odlidštěná terminologie je zcela příznačná) – nedává smysl a postačovala by jednotná pravidla daná zákonem. Nehledě k tomu, že uzavírání smlouvy s sebou z podstaty věci nese vyjednávání o jejím obsahu, jenže není snad vyjednávání, které si žádá čas (a možnost volby!) v příkrém rozporu s okamžitou pomocí?

A to vůbec nemluvím o tom, že dítě žádnou smlouvu uzavírat nemůže, že to za něj musí udělat zákonný zástupce, což, jak se dá předpokládat, bude v situaci, kdy dítě potřebuje okamžitou pomoc, setsakramentská komplikace.

Vy si myslete, co chcete, já si myslím, že zákonodárce s liberalismem vymytým mozkem se definitivně zbláznil.

Alegorie s autobusem


Představte si, že s partou kamarádů nasednete na autobus to Brna, ale někde u Humpolce vám dojde, že jste chtěli jet do Chebu. Co uděláte? Podle mě existují jen dvě možnosti: a) přesvědčíte kamarády, že autobus otočíte (pokud je váš) nebo unesete (pokud je linkový) a pojedete do Chebu, b) vystoupíte. Pokud vám nevyjde a) a neuděláte b), musíte se smířit s tím, že dojedete do Brna. A pak je tu varianta c), kterou vymyslel polský ústavní soud: zůstanete v autobuse do Brna, ale prohlásíte, že na vaší sedačce je Cheb.

Já jsem opravdu ten poslední, kdo by Polákům říkal, jestli mají či nemají být v EU, ale jsem zároveň ten první, kdo by po nich chtěl, aby si vybrali, jestli budou uvnitř, nebo venku. Ale pokud se rozhodnout být uvnitř, tak z podstaty věcí musí respektovat pravidla spolku, v němž chtějí být. Nelze přijít hrát fotbal, ale pak házet míč do koše a prohlásit se za vítěze v basketbalu, protože moje pravidla jsou nadřazena pravidlům hry. Nelze někde být i nebýt zároveň. Reálně to nejde vůbec a ideálně to znamená, že tam prostě nejsem. A to platí nejenom pro Poláky, ale i jejich české blížence. Nelze přistoupit na to, že někdo může být členem EU a zároveň nerespektovat její pravidla. Buď musíme trvat na jejich dodržování (tedy jejich nadřazenosti místními), nebo na vystoupení z EU. Protože jinak nám hrozí, že sice budeme všichni sedět v autobuse do Brna, ale každý pojedeme někam úplně jinam.

Who Destroyed the USSR?


I’m too lazy to translate, so just excerpt from Gorbachev blames communist hardliners & nationalists for Soviet collapse, most others blame him, but USSR was doomed from start:

Gorbachev is right to remind people of the situation when he took power in 1985. The Soviet model had reached the limits of its potential. Central state planning was incapable of responding effectively to the demands of a modern, high-tech economy. Social problems such as absenteeism, alcoholism and crime were on the rise. There was a growing sense that something had to be done.

What sunk the union was the August 1991 coup. The members of the Emergency Committee that tried to overthrow Gorbachev are thus partially responsible for the fact that Russia, Ukraine and other ex-Soviet states are now separate countries.

But while the hardliners made this possible, Yeltsin and his supporters were only too happy to exploit the opportunity. From early 1990 onwards, they played the ‘Russia card’ against the central leadership. Because Gorbachev controlled federal-level institutions, they set about capturing control of Russian institutions, demanded the transfer of power from the federal level to the Russian level and, in March 1991, issued a Declaration of Sovereignty of the Russian Federation.

This fatally undermined the union. It could tolerate the Baltic states separating, but it couldn’t survive Russia separating. Once the country’s liberals, to suit their political ambitions, decided to adopt the slogan “Russia for the Russians”, the USSR was doomed.

So, why did the USSR collapse? Because Gorbachev unleashed a process he couldn’t control and never understood. Because hardliners tried to stop him. And because liberals decided it suited their purposes to smash the union and have an independent Russia.