O řešení problémů


Žádný problém nelze vyřešit stejným myšlením, které k němu vedlo.

(Albert Einstein)

Reklamy

Máme se dobře, jen špatným způsobem


Proč nezakončit rok 2017 s trochou optimismu? Ano, máme se dobře. Máme se velice dobře, lépe, než naprostá většina lidí na této naší společné a jediné planetě, v tomto jediném domově, který máme jako lidstvo k dispozici. Máme se dobře, tak co by na tom mohlo být špatně? Špatně je to, že nám to stačí, že se nechceme mít lépe, že jsme si nechali vsugerovat, že naše současná situace je vrcholem možného, že lépe být nemůže, že za ni máme být vděční a na nic si nestěžovat; že se máme spokojit s tím, že spousty jiných jsou na tom hůř a neusilovat o změnu. Ale kdo jiný by se o tu změnu měl pokusit, když ne my, co máme dostatek zdrojů na to, abychom si to mohli dovolit? Chtít to po těch, kteří žijí ze dne na den, z ruky do úst, je pokrytectví, alibismus a cynismus. Oni tu možnost nemají, my ano. Usilovat o lepší svět je zodpovědnost nás, co k tomu máme prostředky, jak materiální, tak intelektuální. Rezignovat na toto úsilí jenom proto, že se máme dobře, je zločin proti lidskosti. Už jenom proto, že po rezignaci bude následovat stagnace a po stagnaci regres. Pokud si myslíme, že zachráníme alespoň sebe, když se podvolíme současnému řádu světa, je to fatální omyl – sebe nezachráníme, jen protáhneme vlastní agónii, ve které nám jedinou útěchou bude sledovat, jak trpí ti, které jsme hodili přes palubu. Pokud nás tedy nestáhnou s sebou v zoufalé snaze přežít. Že to moc optimisticky nezní? Ale zní, jen je třeba to vidět ze správného úhlu: ještě máme dost sil, ještě máme dost prostředků, pořád ještě ze sebe můžeme tu apatii setřást a začít něco dělat. Můžeme skoncovat s vděčností za drobky s panských stolů. Stačí chtít. A nebát se. Nebát se myslet. Nebát se myslet jiný svět, svět bez nerovnosti, svět bez smluv na ochranu investic, svět bez rezervních měn krytých jadernými zbraněmi, svět bez úroků z fiat měn, svět bez kapitalistů a bez kapitalismu. Protože to, že se máme dobře, není zásluha kapitalismu. Ten může vše, co máme, zničit, ale nikdy nám to nemůže zaručit. To, co máme, nám nedarovali kapitalisté, ale všechno jsme to sami vybudovali vlastní prací, včetně práce duševní a práce minulé. Kapitalismus nemá ani za mák podílu na tom, že žijeme vy výhodných klimatických podmínkách v úrodné krajině, ani na rozmanitých historických okolnostech, jejichž plody sklízíme. Nenechme si namluvit, že jedině v kapitalismu je naděje, že jakákoliv změna bude k horšímu, že k němu máme nějaké závazky a povinnosti, protože nás vyrval ze spárů totality. Nevyrval, jen rudou nahradil hnědou a železo sametem. Vezměme kapitalisty za jejich vlastní slova o svobodě a mysleme skutečně svobodně, mimo triumfující paradigma. Nenechme se paralyzovat legendami o svobodě, demokracii, prosperitě a prokapávání bohatství. Udělejme to, dokud je čas. Odmítněme ideál konce dějin. Úroky, víza, deriváty, patenty a autorská práva nejsou žádné přírodní zákony. Sami jsme si je vymysleli, sami je můžeme změnit. Máme se dobře, ale můžeme se mít ještě lépe. Lepší svět pro nás nemusí být automaticky horší svět pro ostatní, ba právě na opak, stačí změnit paradigma. Není v tom snad dost optimismu pro všechny?

Chcípni, žebroto


Vždycky, když už si začnu myslet, že je hysterie kolem uprchlíků za námi, začne nové kolo. A nemyslím teď nedávný incident z Brna, ve kterém figuruje pár vypečených cizinců, ale výroky, jako je ten Pečinkův:

Tady se úplně přestalo rozlišovat mezi uprchlíky, tedy lidmi, kteří prchají, před nějakou politickou zvůlí, a ekonomickými migranty.

Chtěl tím snad Pečinka říct, že víc trpí ten, kdo nemůže tisknou protivládní pamflety, než ten, kdo nemůže nakrmit děti? Nebo tím snad chtěl říct, že bída je úděl, který musí člověk snášet a nesmí se mu protivit? Pokud nechtěl, tak to ale řekl. A pokud chtěl, měl by se stydět. A já se trochu bojím, že chtěl, protože mezi tzv. lepšími lidmi se stále drží –  pokud ne přímo šíří – protokapitalistická protestantská víra, že bída je spravedlivý trest za nemravný život. že příčiny bídy nejsou objektivní, ale subjektivní. A od takového myšlení je k přesvědčení, že pomoc člověku, který utíká před bídou, je vlastně nemravná, už jen krůček. A potom, akceptovat bídu jako zlo znamená připustit, že kapitalismus, pro nějž je bída přirozeným projevem tržních vztahů, je ve své podstatě vadný. A protože kapitalismus je tabu, budeme dál lidi selektovat jak na rampě v Osvětimi – ti vlevo ještě mohou chvíli žít, pokud si to zaslouží, ti vpravo musí pro vyšší princip mravní zemřít. A je celkem jedno. jestli je tím principem rasa, národ, nebo trh, smrt je smrt, bolest je bolest a hlad je hlad. To jen vzdělaní a kultivovaní myslitelé z blahobytné Evropy si myslí, že víc bolí, když jsou ústa zavřená, než když do nich není co dát. Chcete dopřát lidem svobodu? Dopřejte jim nejprve život.

Poctivě cinknutá hra


Tak tohle je včerejší zpráva. Čekal bych, že to bude zpráva dne, že to bude bomba, že hlídací psi demokracie budou štěkat jako pominutí a udělají skandál. Kdepak skandál, ticho po pěšině, jen noticka na okraj, že prezidentské volby jedou dál, ale skutečnost, že většina kandidátů, včetně mediálně stále viditelnějšího Topolánka, kandiduje protiprávně, se tiše přejde. Je cosi shnilého ve státě českém, a není to přímá volba prezidenta, je naše právní vědomí a náš právní řád, kdy to první, ač ví, že byl porušen zákon, dělá jako by se nic nestalo, protože to druhé formálně nedovoluje soudu zrušit neplatnou kandidaturu, ač o ní ví. Takže si zahrajeme hru sice cinknutou, ale cinknutou poctivě. Nebo jen musíme počkat, až jestli nevyhraje některý z kandidátů s právní vadou, abychom ho pak mohli žalovat a volby třeba i zrušit a opakovat? Vždyť to stojí jen čas, nervy a peníze… Těšit mne může snad jedině to, že jsem měl pravdu. Jenže netěší.

Opravdu máme na víc


Kandidát Horáček táhne do boje o Pražský hrad s heslem: „Máme na víc“. Zlatá slova, do kamene tesat. Opravdu máme na víc, než být montovnou, kolonií, pomocnými sbory v cizích válkách, kanónenfutrem v první linii, opravdu máme na víc, než vděčně přijímat drobky z panského stolu. A máme i na víc, než na prezidenta, který je schopen říct: „Hm, dvacet tisíc hrubého, to není tak špatné.“ Chápu, že zbohatlík jako Horáček, pro kterého jistě není problém utratit dvacet tisíc za jedinou večeři (neříkám, že to dělá, ani že by to dělat neměl, pokud na to má), nemá ani ponětí, co to znamená vyjít s necelými šestnácti tisíci čistého, ze kterých je nutné zaplatit byt, energie, stravu i ošacení, a to i několikrát, pokud živíte jedno dvě děti a jste na to sami. Ale rád bych, aby měl alespoň tolik soudnosti, aby takové sprosťárny neříkal. Máme na víc a víc si i zasloužíme.

Proletariát, kolektivismus


Ještě dva postřehy z již citované eseje M. Škabrahy:

V principu však kolektivismus není řešením socialistickým, nýbrž fašistickým; socialistické je chápat člověka jako bytost v síti vztahů.
Proletariát není jen jiný název pro dělnickou třídu. Proletariát má především představovat tu část společnosti, na kterou nejvíce dopadá systémové vykořisťování; je to takové specifické místo v sociální struktuře, z něhož je možné pravdivě, bez ideologických falší nahlédnout temnou a krvavou podstatu celého uspořádání.

Extrémně nebezpečný hacker amatér


Český soud rozhodl, že údajný ruský hacker Nikulin – podle některých dokonce prý ve službách ruského státu – může být vydán do USA (více např. zde). Při konstelaci žádost USA o vydání Rusa se ostatně ani nic jiného čekat nedalo, navzdory tomu, že je jeho vydání do USA vzhledem k hrozícímu drakonickému trestu a minimální šanci na spravedlivý proces v rozporu s naším právem. Teď mi ale jde o něco jiného, totiž o následující pasáž z příslušného článku v tištěných sobotních LN, která cituje agenta Jeffrey Millera popisujícího, jak FBI Nikulina vypátral:

FBI získala od ruského poskytovatele internetových služeb informace o předplatiteli IP adresy 178.140.105.239, což je jedna z adres, které byly použity při vstupu do sítě LinkedIn. Podle záznamů v době vniknutí do společnosti byla tato adresa registrována na Yevgeniy Alexandrovich Nikulin.

(Jméno jsem schválně ponechal v ostudné anglické transkripci použité v LN na ukázku novinářského šlendriánu.)

Co to znamená? Že agent FBI buď lže a článek zpracovává novinář, který nemá o problematice ani ponětí a zbaští všechno, co mu hodí z USA, i s navijákem, nebo je Nikulin s největší pravděpodobností buď nevinný, nebo bílý kůň.

Už jenom to, že by ruská společnost poskytla americkým úřadům data podobného charakteru je velice podezřelá. Ukradli je tedy Američané? Ale i kdyby, pokud by Nikulin skutečně pracoval pro ruský FSB nebo podobnou organizaci, že by si ta nedovedla takovou věc pohlídat a svého člověka ochránit, třeba podstrčením falešných dat?

Nebo takový detail, jako že pro přístup do internetu se statické adresy nepoužívají. Ne že by to nešlo, jen si nedovedu představit scénář, kdy by to bylo nutné, ale to je možná jen tím, že nejsem hacker.

Nikulin ovšem evidentně také ne, pokud ke svým údajným útokům používá svůj osobní počítač ve svém bytě a z připojuje se z něj ke svému cíli na přímo, bez jakýchkoliv anonymizačních proxy, torů a dalších technologií, které eliminují možnost jeho vystopování. Leda by to všechno byla habaďůra a CIA/FBI/NSA měly v každém síťovém prvku po cestě svého trojského koně, což je ovšem vzhledem k tomu, že většina hardware se dnes vyrábí v Číně, poněkud nepravděpodobné.

Takže pokud byla FBI schopná Nikulina výše popsaným způsobem vypátrat, znamená že Nikulin není ani zdaleka tak nebezpečný, jak ho Američané líčí, nebo že mají nepravého člověka. Jisté je jen jedno: v Česku nejsou novináři, ani poctiví, ani investigativní, jen učenliví papoušci a námezdní propagandisté.

Dopis starostovi MČ Praha 6 proti manipulaci s maršála Koněva


Protože se s následujícím textem, původně zveřejněným zde, zcela ztotožňuji a nechci, aby zapadl jako letmá zmínka na Twitteru, rozhodl jsem je převzít celý jak je:

Vážený pane starosto,
vážení zastupitelé MČ Praha 6,

obracíme se na Vás přímo od pomníku maršála I. S. Koněva na území vaší MČ. 120 let od jeho narození jsme si připomněli už dnes i proto, aby se pietního aktu mohly zúčastnit i paní Anna a Jelena Koněvovy, maršálovy vnučky.

Snaha znesvětit jeho památku vyvolává rozhořčenou reakci napříč českou i zahraniční veřejností. I na dnešním setkání zazněly nejen česká a ruská, nýbrž také izraelská státní hymna – a zásluhy maršála Koněva o záchranu miliónů Židů, jimž jinak hrozilo vyhubení, tu vyzvedl i izraelský rabín. Aby také on, podobně jako další vystupující, rozhodně odsoudil nemístné pokusy zhanobit maršálův pomník i jakýmsi „doplňkem“ jeho životopisu.

Biografie jiných osobností protihitlerovské koalice obsahuje kapitoly, jež zmařily milióny nevinných životů. Troufne si kdokoli „dopisovat“ je například na sochu Winstona Churchilla? Je důstojné „přepisovat“ dějiny legendami, podle nichž se Praha „osvobodila sama“, a Rudá armáda jakoby „přišla k hotovému“? Uzavřelo by velení okupačních vojsk, jichž se na našem území stále nacházel více než milión, příměří s domácím odbojem, pokud by k Praze nesměřovaly vítězné divize Rudé armády?

Právě ta se o porážku fašismu zasloužila rozhodující měrou a přinesla největší oběti i za naše osvobození. Pokusy tuto hrdinskou epopej zlehčit, ba znesvětit její památná místa „dodatky“ na čísi dnešní politickou objednávku jsou vrcholem nevkusu.

Tím naléhavěji Vás žádáme, abyste této svévoli učinili přítrž.
Jelena Koněva, vnučka maršála Koněva
Anna Koněva, vnučka maršála Koněva
Jaroslav Vodička, předseda Českého svazu bojovníků za svobodu
David Bohbot, izraelský rabín
Josef Skála, místopředseda KSČM
Jaroslav Kohlíček, poslanec Evropského parlamentu
Jaroslav Doubrava, senátor
Jaroslav Foldyna, poslanec
Petr Šmíd, náměstek hejtmana Ústeckého kraje
Hynek Blaško, generálmajor v.v.

Marxismus pro ekology


Při analýze současných ekologických problémů se lze těžko vyhnout otázce, zda a jak to celé souvisí s podstatou vládnoucího ekonomického modelu. Marxismus nám pak může být dobrým pomocníkem (a zlým pánem) už proto, že k označení onoho systému nepoužívá eufemismy typu „tržní hospodářství“, ale mluví vždy, důsledně a někdy až otravně o kapitalismu, kapitalismu, kapitalismu.

Kapitalismus není jen ekonomický model; je to systém „politické ekonomie“. To znamená, že jeho existence a fungování není neutrálním projevem nějakých nadčasových ekonomických zákonů, ale výrazem určitého mocenského uspořádání, nadvlády, kterou někteří lidé nastolili nad jinými lidmi

Postupem doby se klíčovým projevem ekologické nerovnosti stává distribuce negativních vedlejších dopadů průmyslové výroby.

Zatímco neoklasičtí autoři, z nichž vychází dnešní ekonomický mainstream, nahlížejí kapitalismus zejména jako systém směny, marxisté jej vidí v prvé řadě jako systém produkce. (tedy ideální svoboda vs. reálné řízení a nucení, pozn. T.)

Pro environmentální problematiku z této perspektivy především vyplývá, že strategie zaměřená na chování konzumentů, na to, aby nakupovali zodpovědně, nemůže vést k velkému úspěchu. Problém je ve způsobu produkce, poháněném investicemi, které se vždy přelévají tam, kde je nejslibnější perspektiva zisků.

Ekologická krize není projevem nějakého osudového rozporu mezi kulturou a přírodou, ale „jen“ krizí jedné „sociálně-ekonomické formace“.

(zdroj: Martin Škabraha: Marx to říkal)