Byla jednou jedna motdliba


Zpráva z tisku: „Zvukař Jaroslav Hensl, který během listopadového mítinku při návštěvě prezidenta Miloše Zemana v Lipníku nad Bečvou pouštěl Modlitbu pro Martu, se nedopustil přestupku. Rozhodla o tom přestupková komise, která případ odložila.“

Špatně, všechno špatně. Ta zpráva je špatně – stejně jako všechny podobné – protože neustále omílá že šlo o Modlitbu pro Marku od Kubišové, jako kdyby byl dotyčný zvukař pohnán před přestupkovou komisi za to, že pouštěl právě Modlitbu pro Martu a kdyby pouštěl, co já vím, Kabát nebo zvuk cirkulárky, nikdo by ho za přestupek nestíhal. Jenže on byl přece stíhán za narušování předvolebního shromáždění, ne za pouštění nějaké konkrétní skladby. A každý takový by měl být stíhán, i kdyby v podobné situaci pouštěl hymnu.

To se ale nestane, protože jak přestupková komise právě rozhodla, předmětný skutek není přestupkem. A protože Modlitba pro Martu není ze zákona nijak privilegovaná (což není ostatně ani ta hymna) a toto rozhodnutí je tudíž třeba chápat jako precedent, nezbývá než uzavřít s tím, že narušování politických shromáždění těch, se kterými nesouhlasím, je v České republice zákonem chráněno (sic!).

Pro definitivní závěr ale budeme muset počkat až do té doby, než někdo na mítinku TOP09, na Českých lvech nebo na pietním shromáždění u příležitosti výročí vstupu do NATO pustí Internacionálu. Pak se teprve ukáže, jestli se platí stejný metr na všechny a jestli rozhodnutí Lipnického úřadu bylo motivováno právním názorem, nebo politickým aktivismem.

Reklamy

Pan Kaplan má třídu rád


Inscenace Pan Kaplan má třídu rádDivadle ABC je, jak musí být jasné každému, kdo zná stejnojmennou knihu Leo Rostena, komedie. A každému je také hned jasné, na čem je postavena: na komolení slov dospělými studenty večerní školy angličtiny pro imigranty v New Yorku na počátku 2. světové války (ovšem v češtině, čili v podstatě svébytné originální dílo na principu originálu). Na začátku jsem si říkal, jak chtějí tvůrci s touto látkou, kde je všechno na jedno brdo, utáhnout tříhodinové představení, ale kupodivu se to podařilo, a i když by se možná dalo o půl hodinky zkrátit, nuda to nebyla. Ale bylo to tak na hraně, než se z toho komolení stal stereotyp. Ten trik, jak to udělat, je vlastně geniálně jednoduchý: jednotlivé slovní klauniády proložit zpěvnými a tanečními čísly inspirovanými kulturami, ze kterých studenti pocházejí. Opravdu to funguje a je to sranda. Jednoduchá, ale poctivá. Tedy až na pár připomínek ošklivé reality války, ale ty se snesou.Sympatické mi přišlo i to, že většinu obsazení tvořili starší a staří herci, že dostali šanci v kusu, kde je vlastně úplně jedno, jak je ta která postava stará.

Dovětek


Jen krátký dovětek ke včerejšímu textu: To, co je na současné situaci pro „pražskou kavárnu“ tak iritující možná není tak Ondráček v nějakém výboru, to je jen úniková reakce či příslovečná poslední kapka, ale to, je nucena vzít na vědomí existenci lidí a zájmů, které se jí zatím dařilo úspěšně ignorovat, tj. těch, kteří v současném režimu patří k odstrčeným a poraženým, těch, kteří k novému režimu vzhlíželi s naději, ale po třiceti letech, kdy v něm žijí, se dívají s nostalgií po tom starém. Když totiž nemůže jejich existenci popřít, nemůže ani předstírat, že v kapitalismu jsou pouze vítězové a že to nejlepší ze všech možných společenský uspořádání vždy a pro všechny. To, co se dnes děje, je kažení ideálů realitou a prudkost reakce tomu odpovídá.

Nervíky na pochodu


Říkejme jim třeba pražská kavárna, demokraté nebo městští liberální voliči, prostě ti, kteří pořád mluví o svobodě a demokracii, ale jejich postoji jsou ve skutečnosti rusofobie, atlantismus, antikomunismus a s ním ruku v ruce jdoucí vzývání kapitalismu, to vše většinou přepjaté jak zákon káže. Tak ti teď zažívají těžké období – hroutí se jim totiž svět. To, co mělo být věčné a neměnné, se pomalu ale jistě mění a oni ztrácejí svůj politický monopol. Rusko stále existuje, USA se stále nestaly jediným globálním hegemonem a volby nedopadají ani zdaleka tak, jak by si oni přáli. Na Hradě Zeman, v parlamentu Babiš a v čele výboru pro kontrolu GIBS komunista Ondráček.

Jak v takové situaci zareaguje slušný, vzdělaný a inteligentní demokrat? Arogancí, agresí (zatím naštěstí jen verbální) a nenávistí. Nikdy nebyl veřejný prostor tak plný „debilů“ a „sviní“, jako od té doby, co nezanedbatelná část voličů odmítla jejich priority. Nemohu si pomoci, ale nevidím z jejich strany ani náznak reflexe, ani sebemenší snahu pochopit, proč jejich priority, hodnoty a koncepty ztrácejí atraktivitu, zato návrhy na omezení volebního práva pro, kteří nevolí stejně, jako oni, se to jen hemží.

Že je to konec polistopadového režimu? Dost možná. No a co? Časy se mění, lidé se mění, podmínky se mění, zkušenosti se mění. A proto se mění i politika. Nikdy nebyla žádná garance, že teď už bude navždy u moci jen jeden druh lidí, to jen hlupáci uvěřili v konec dějin. A i proto dějiny neskončily, ale právě zrovna teď dělají další krůček, protože ti, kteří v jejich konec věřili, zapomněli, že nejsou na světě sami. Mění se společnost a mění se i politika. To je demokracie. Jenom v totalitě se nic nemění, jenom v totalitě je možné politický monopol. Pokud si chce někdo v demokracii udržet politickou dominanci, nemůže se spoléhat na zastrašování, vydírání ani represivní aparát (který ostatně nedokáže zachránit ani tu totalitu, jak by demokratům mohl potvrdit třeba právě ten Ondráček, kdyby se ho demokraté neštítili).

Až se demokraté vzpamatují, až začnou znova přemýšlet, třeba jim dojde, že se nic neděje bez důvodu, že se sice mohou stokrát chlácholit tím, že ostatní jsou jen zmanipulovaná hlupáci, ale na faktu, že lidé volí racionálně, i když volí jinak, to nic nemění. Pokud polistopadový režim končí, není to proto, že by lidé zapomínali, nebo že by byli líní, hloupí, závistiví či jinak vadní – je to jen a pouze kvůli tomu, jakou zkušenost s tím polistopadovým režimem udělali. Zvážili, co jim dal a co jim vzal a vyšlo ji, že jim víc vzal, než dal.

V zájmu nás nejen nás všech, ale i té zprofanované demokracie, nezbývá než doufat, že se ty nervíky na pochodu z hroutícího se světa pražské kavárně brzy uklidní, agresivní nenávistná rétorika pomine, že demokraté místo nadávek začnou argumentovat a hledat jiné cesty k prosazení svých priorit, než jsou zákazy a příkazy, že konečně pochopí, že jim republika nepatří, ale že ji sdílejí se spoustou dalších lidí, které musejí brát vážně a se kterými se musejí dohodnout, pokud chtějí být skutečnými demokraty, a ne jen militantními antikomunisty.

Opravdu doufám, že demokraté udrží nervíky na uzdě, protože takhle dusno už v téhle zemi dlouho nebylo.

Krutá a zbytečná chudoba


Česká republika, Evropa, nejbohatší region světa na počátku 21. století. A přesto jsou zde ke slyšení příběhy, jako ty z reportáže o lidech žijících pod hranicí chudoby, kterou zveřejnil server SeznamZprávy.cz. I kdyby ty tři příběhy byly všecky, které by ke slyšení byly, je to o tři víc, než je nezbytně nutné a slušné. Ale ony nejsou, to jen tito lidé a jejich trápení nikoho nezajímají, protože kazí povinný narativ o dobrém demokratickém dnes a zlém totalitním kdysi. Chudáci, socky, lidé, které nikdo nechce vidět a nikomu na nich nezáleží, protože to jediné, na čem záleží – přesněji má záležet – je, že už nejsou u moci komunisti. Nejsou. Zato jsou tu místo nich podmínky, které je k moci vynesly, abych parafrázoval spisovatele Vaculíka.

Celý příspěvek

Národní hrdost k pronajmutí


Když se tak dívám, jak na slavnostním zahájení zimních olympijských her defilují zástupci zemí, ve kterých se zimní sporty provozovat nedají, nemohu si pomoci, ale přijde mi, že je něco špatně. Na jednu stranu je hezké, jak tak všichni jdou pospolu, dokáži spolu komunikovat i jinak než bombami a sankcemi a dokonce si navzájem vypomáhají, aby tam vůbec mohli být, na druhou stranu potom ale nechápu, proč to bazírování na národních výpravách, když země a národnost vlastně nehraje už žádnou roli. Zemi XY reprezentuje človíček YZ, který v ní nežije, netrénuje a má s ní společného jedině to, že se v ní narodil jeho pradědeček. Jenže pak jsou tu i případy, kdy pradědeček YZ o zemi XY nikdy ani neslyšel, neslyšel o ní nikdy ani nikdo z jeho rodiny a dotyčný je bělejší, než ten sníh, na kterém závodí, ačkoliv v zemi, již reprezentuje, nikdy žádní běloši nežili a nežije v ní ani on, protože žije a trénuje jinde. Jenže doma není tak dobrý, aby se na olympiádu kvalifikoval, tak vyhandluje občanství země za své schopnosti a tradá, jede se na olympiádu. A mě to prostě přijde divné. Zase další komoditizace, další území dobyté komercionalizací. Nebylo by lepší už tu hru na národy vzdát, nebo je přejmenovat na Gladiátorské hry, když myšlenka olympismu přežívá už jen na kapačkách sentimentu? Nebo alespoň zavést jiná kvalifikační kritéria, než je obrázek na sešitku zvaném pas?

Liberalismus nefunguje. Proto


Já vím, že pro úzkou skupinu těch, v jejichž prospěch byl liberalismus navržen, funguje víc, než dobře, jenže tato skupinka je omezená jak počtem, tak místem, tak časem. Jinými slovy, liberalismus funguje tady a teď pro hrstku vyvolených, dlouhodobě a pro všechny ale nefunguje. Nefunguje, protože fungovat nemůže. A proč nemůže fungovat? Na to nejlépe – aniž by to všem chápali – odpovídají samotní liberálové (poslouží nám opět citace z již jednou citovaného článku Když jdou libertariáni přes mrtvoly [pro jednoduchost budu brát liberalismus a libertariánství jako jedno, vzájemné nuance jsou zde nepodstatné]):

Bohatí by se měli jen dobrovolně rozhodnout, zda-li uznají za vhodné, jestli někomu pomohou, či ne. Jejich přirozená lidskost je prý povede k tomu, aby se s chudými dělili o své bohatství.

Teoreticky je to pěkná myšlenka, prakticky je to ovšem hloupá výmluva. Tato teorie totiž – a zde opět použiji vlastní slova liberálů, když kritizují „socialismus“ – naráží na lidskou přirozenost, protože k tomu, aby člověk zbohatl, potřebuje takové morálně-volní vlastnosti, které jsou s jakýmkoliv altruismem v rozporu. Samozřejmě, že jsou lidé, kteří se s ostatními dělí – a nejenom o své peníze, ale hlavně o svoji práci a o svůj čas. Tito lidé nebohatnou, protože na to nemají čas a když už něco vydělají, tak se o to hned rozdělí. Bohatne ten, kdo se nedělí, a bohatne právě proto, že se nedělí. A proto také nemůže liberalismus fungovat ku prospěchu všech. Řešením ovšem není to, že nikdo nebude bohatý. Potřebujeme i lidi, kteří umějí bohatnout, jen nesmí zůstat na jejich rozmaru, zda se o své bohatství podělí, ale dělit se prostě musí. Přerozdělování není krádež. Ale, morální kýč stranou, není to ani jejich morální povinnost. Morálka je o správně volbě, ale tito lidé nesmějí mít možnost volby, společnost nemůže být závislá na jejich emocích. Přerozdělování je povinnost racionální, je to civilizační nutnost. A protože liberalismus takové poznání neumožňuje, tak prostě nefunguje.

Proč nevyhrála slušnost


Proč nevyhrála slušnost?

Krátka odpověď: protože vůbec nebyla ve hře.

Dlouhá odpověď: protože pouhá absence vulgarismů ještě není slušnost a volební kampaň nejsou jen kandidáti, ale i jejich podporovatelé. Nestačí vynechávat v řeči vulgarismy, aby byl člověk slušný, takhle chápou slušnost jen maloměšťáci. Slušnost, to je především úcta k druhým. Ke všem druhým, i k těm nesympatickým, i k těm, kterým nerozumíme. Slušnost je úcta k odlišné životní zkušenosti a k odlišným prioritám. A nic takového v kampani nebylo, a ze všeho nejméně na straně těch, kteří se návratem ke slušnosti nejvíce zaklínali. Těm totiž nebylo zároveň žinantní psát a mluvit o idiotech a ovarech, smát se tělesným handicapům, přát si něčí (víme čí) brzkou smrt, chlubit se svojí vzdělaností a příslušností k centru a posmívat se těm, kteří mají formální vzdělání nižší a ať již volbou či osudem je jejich domovem periferie. A to není slušné, stejně jako vydávat svoje názory za pravdu a výsledek lepšího vzdělání, lepšího intelektu a lepší morálky. Toho všeho ale byla předvolební kampaň plná, tak plná, že v ní pro slušnost nezbylo místo.

A stejně tak, žiji-li v demokracii a prohlašuji-li se za demokrata, je vrcholem neslušnosti odmítat výsledky voleb, prohlašovat, že kandidát, kterého jsem nevolil, není můj prezident, a plédovat za omezení volebního práva pro ty, kdo volili jinak, nebo jim alespoň nadávat a posmívat se jim, že blbí a navedení zároveň. Je-li po mém, není to demokracie, ale diktatura. Demokracie nastává až s úctou takovým výsledkům voleb, které nejsou podle mého gusta.

I kdyby se nakrásně stal novým prezidentem Drahoš, národ by byl pořád rozdělený a slušnost aby hledal s lupou v kupce sena. Jen by to navenek vypadalo decentněji. Ale jaký to má smysl, žít v přetvářce? Sprosťáci budou mít za prezidenta sprosťáka právě proto, že jsou sami sprosťáci. Čím dřív to pochopí, tím lépe pro všechny.

Jdeme do finále…. a nastává loučení?


Máme za sebou poslední přímý střet finalistů „miss prezident“. I když střet… byla to spíše přátelská výměna názorů, což kvituji s povděkem, protože nejsem žádný liberál, abych si liboval v konkurenčním boji. Především se ale ukázalo, jak zásadní vliv má koncepce takové diskuse. Na rozdíl od dryáčnického pojetí TV Prima předvedla včera ČT jak to může a má vypadat. A ono to jde. Na rozdíl od Tarase si nemyslím, že by moderátorka někomu z těch dvou stranila, i když s ním plně souhlasím v tom, že se řešily spíš podružnosti a na opravdu závažná témata nedošlo. ČT i moderátorka Witowská si ovšem tentokrát zaslouží pochvalu. Pro kultivaci veřejného prostoru včera udělaly víc, než všichni svatí bojovníci proti „kremlobotům“ dohromady.

Co jsme se ale dozvěděli o kandidátech? O Zemanovi že se umí jak ovládat, tak omluvit, a že je to svým způsobem politický génius, protože se mu podařilo Drahošovi do značné míry vnutit vlastní témata. A také to, že fyzických sil už opravdu mnoho nemá. Jak na Nově a ještě na Primě působil celkem svěže, na ČT už bylo vidět, že je po tom týdnu už hodně unavený. Moudře se rozhodl nezapojovat se do volební kampaně.

O Drahošovi že se učí a zlepšuje. Byl rozhodně lepší, než na Primě, i když stále ještě ne dost dobrý. Například se vůbec nedokázal adaptovat na změněný Zemanův styl, takže ten agresivnější, který v kontextu debaty nesmyslně napadá svého soupeře, byl nakonec on. Nicméně pominu-li Drahošovy stupidní (sic!) názory na Rusko a NATO (v tom si ale se stupiditou Zemanových názorů na exekuce, sociální dávky či ochranu životního prostředí příliš nezadá), zdá se, že pokud vyhraje, zase až takový průser to nebude, i když by bylo lepší, kdyby vyhrál až příště a zatím se připravoval.

Hlavně se ale ukazuje, že vášně a hysterie, která zachvátila především Drahošovi fanoušky (tady je ten termín víc než na místě, protože jejich pojetí voleb je pojetí v duchu Sparta versus Slávia) je úplně zbytečné, neadekvátní a škodlivé. Problém evidentně není ani tak Drahoš, jako jeho klaka. Snad jim dojde, že ať už vyhraje ten, či onen, budou tu všichni muset žít pohromadě dál i s těmi, kteří volili toho druhého. Mají na to ještě pár hodin. Jinak jim totiž zbývají jen dvě možnosti: emigrace, nebo gulagy.

Drahoš Drahošovi Drahošem


Když už jsem si včera nedokázal odpustit ten „prezidentský duel“ v televizi, neodpustím si ani dnes pár poznámek. 1. Prima zkazila, co mohla. Její pojetí debaty jako estrádního derby se skandováním fanoušků (sic‘) bylo rušivé, kolikrát nebylo kandidátům rozumět, nebylo vůbec poznat, jestli se nechají domluvit, či si skáčou do řeči. Navíc vedle moderátora Voříška už ani ten Soukup nevypadá jako takový tragéd. 2. Zeman umí mluvit. I když říká nesmysly, umí je podat. A musím zopakovat, co už jsem napsal: Zeman není žádná troska. Fyzicky i mentálně je zcela způsobilý k výkonu dalšího termínu. Čili není ani zdaleka tím mužem, kterého nám líčí jeho odpůrci. Dlužno přiznat, že jsou v tom velmi efektivní, nicméně v přímé konfrontaci s realitou se jejich líčení jeví jako lživá propaganda. 3. Drahoš se snažil, ale jak se ukázalo, svým největším soupeřem byl nakonec on sám. Jeho projev nebyl plynulý, snad do každé své repliky se zabrušoval, jak to jen šlo, charisma veškeré žádné. Při nejlepší vůli nejsem schopen říct, jaké názory vlastně Drahoš zastává.  A byl od svých poradců zjevně velmi dobře připraven! Jako by sám přistoupil na to, že vlastně nemusí nic předvést, protože stačí, že není Zeman. Rozhodně se nedá říct, že by si Zeman namazal Drahoše na chleba, jak se říká, přesto ale Drahoš namazaný byl, protože se na něj namazal sám. Pokud tyhle volby vyhraje, nebude to rozhodně kvůli kouzlu osobnosti nebo přesvědčivé argumentaci. Bude jen a čistě proto, že není inženýr Zeman. Ale jestli to panu profesorovi stačí…