Tagged: volby

Vliv Ruska volby v USA


Zdá se stále zřejmější, že zásadní roli v amerických prezidentských volbách sehraje Rusko. Nikoliv ovšem nějakým přímým zapojením, ze kterého je neustále obviňováno (už jenom proto, že Trump má dost peněz i příznivců i bez Ruska a co je zač Clintonová se ví i bez ukradených emailů), ale prostě tím, že je. Američané totiž potřebují nepřítele, aby mohl dál žít svůj americký sen. aby nadále mohli udržovat mýtus o své vyvolenosti, nadřazenosti a o misijní (sic!) povaze svých ozbrojených sil. A Rusko je optimální nepřítel, protože jsou na něj jsou Američané naučeni. Šedesát let jsou Američané strašeni Ruskem, šedesát let jsou učeni Ruskem pohrdat, bát se ho a nenávidět a proto by bylo vyložené plýtvání teď Rusko do volební kampaně nezapojit. Kdo lépe zahraje „Ruskou kartu“, kdo lépe Američany Ruskem postraší, kdo jim dá větší naději na svatou válku amerického Dobra s ruský Zlem, ten bude bodovat. A Rusko s tím nic nenadělá. Nikdo s tím nic nenadělá. Celý svět je rukojmím americké nevzdělanosti, komplexu vyvolenosti a mindráku demokratické avantgardy.

Reklamy

Donald Trump nastavuje zrcadlo


Těžko hledat otřepanější klišé, než je „nastavování zrcadla“, ale jsou situace, kdy se nic výstižnější nenabízí. Například figura amerického prezidentského kandidáta Donalda Trumpa, který není  zajímavý ani tak sám o sobě, jako reakcí společnosti, tím, jaké obavy, tužby a naděje do něj lidé projikují, či společenská nálada, již katalyzuje. K tomu několik porůznu sebraných postřehů:

Celý příspěvek

Doporučená četba


Dnes bych vám rád doporučil dva články, které si zaslouží více pozornosti, než  je letmá zmínka Twitteru. Prvním je článek Jak se přednáší o Ukrajině… o tom, jak Petra Procházková se svojí Pravdou narazila na opravdovou pravdu a jak ji rozhodní, když s ní někdo nesouhlasí a ještě drze argumentuje. Druhý článek s názvem Jak fungují české mediální agentury pro průzkum veřejného mínění? je o tom, jak české mediální agentury veřejné mínění aktivně vytvářejí (momentálně pracují na vyrobě pod podpory pro zrušení přímé volby prezidenta, aby bylo možno eliminovat Zemana, který je nepohodlný jak Bruselu, tak Washingtonu).

ANO, proč ne?


V právě skončených komunálních volbách opět bodovalo hnutí ANO (oficiálně ANO 2011) agromagnáta a ministra financí Andreje Babiše a profesionální komentátoři začali hned komentovat, jak k tomu ten svět přijde, že má takové úspěchy hnutí bez programu a jasného ideového zakotvení a že to bude nejspíš chyba ve voličích. Etablované politické strany, zejména ty, které sami masám ordinují konkurenci až za hrob úplně na všechno, se pro změnu pohoršují, jak k tomu přijdou, že je válcuje nekalá konkurence, a že to bude nejspíš chyba ve voličích.

Celý příspěvek

Nejjalovější kampaň všech dob


No dobře, tak jsem si trochu zapřeháněl, určitě přijde ještě nějaké jalovější, ale z těch předvolebních kampaní, které pamatuji, je ta před letošními komunálními volbami opravdu ta nejjalovější. V letošní kampani strany a kandidáti nejenom že nenabízejí nic, co by lákalo toho či onoho volit, ono v ní není ani nic co by jednoho namíchlo tak, že by dotyčné v žádném případě nevolil. Všichni kandidáti jsou letos zaměnitelní asi jako europiva, všechny stranické prezentace jsou na jedno brdo. Všichni mají v popředí pretendenta na lokálního satrapu, kterého zezadu podporuje jeho stranický šéf, všichni okupují veřejný prostor obřími přenosnými hranatými falusy (které ještě minule neměl nikdo) a všichni nabízejí, že budou uklízet. A také dokonalosti dotáhli mantru o tom, že na komunální úrovni jde klasické dělení na levici a pravici stranou, když levice nabízí kriminalizaci bezdomovectví a pravice regulaci developerů. Kde jsou ty časy, kdy kmotříčci lapaným ptáčkům alespoň pěkně zpívali. Dnes jsou jaloví a bezradní a vůbec nemám dojem, že by to byl nějaký rafinovaný způsob, jak obloudit voliče. Spíš to vypadá, že tohle je to jediné, v čem nelžou.

A co umí váš kandidát?


Jmenuje se Petr Hannig, má titul magistra, zaštiťuje se zdravým rozumem a chtěl by do Senátu. Má totiž zaručený recept na neduhy dneška: velký bič a malý dvorek (nejspíš kasárenský). Voliče láká na „zrušení zákona o nepřiměřené obraně“. Ano, přesně tak to na letáčku stojí. Kdyby kandidoval na předsedu zahrádkářů, prosím, kdyby kandidoval na starostu Horní Dolní, také by se to dalo tolerovat, ale kandidát na senátora by snad mohl vědět, že žádný zákon o nepřiměřené obraně neexistuje (a nikdy neexistoval) a že jediné, co existuje, jsou příslušná ustanovení Trestního zákona o nutné obraně, konkrétně §29 zákona č. 40/2009 Sb. Jenže to evidentně neví, přitom o tom chce rozhodovat a nabízí to jako svoji konkurenční výhodu proti ostatním kandidátům. Co potom s takovými senátory? A že se takoví určitě najdou, i díky voličům, kteří chtějí, aniž by věděli a zajímali se.

Jedna pozapomenutá špatná zpráva z voleb


Vedle nepřehlédnutelného signálu, že voliči se už štítí vlády víc, než komunistů (což je špatná zpráva hlavně pro vládu v širším slova smyslu, tj. nejenom pro politiky, ale i pro byznys a mafie na ně napojené, a potom pro internetové elitáře), přicházejí z voleb i zprávy sice méně nápadné, ale minimálně stejně závažné, jako je například neúspěch Ludvíka Hovorky v první kole senátních voleb. Proč je to špatná zpráva? Protože Ludvík Hovorka je jeden z mála politiků (ne-li jediný), který soustavně, rázně a hlasitě bojuje za zachování funkčního a dostupného zdravotnictví a proti jeho privatizaci. Pokud neuspěl, může to znamenat buď, že voliči veřejné zdravotnictví nechtějí (což se po letech intenzivní a systematické neoliberální propagandy nedá vyloučit), anebo že se nezajímají, že nemají o politice a o tom, co se děje, co kdo chce a co kdo dělá ani „ánung“.

Hlas lidu, hlas boží


Výsledky krajských a prvního kola senátních voleb se nedají interpretovat jinak, než jako debakl vládnoucí pravice a rehabilitace komunistů.

Kdyby voliči – a tedy občané (!)  – vládě, její politice a jejím reformám věřili, tak by přece chtěli, aby se stejně vládlo i v krajích. Výsledek krajských voleb ovšem jednoznačně ukazuje, že to je přesně to, co voliči nechtějí ani omylem.

Ještě výmluvnější je posilování KSČM, jejíž kandidát postoupil v senátních volbách do druhého kola i v Praze, která byla doposavad pevnou baštou pravice, a dokonce z prvního místa! A to znamená jediné – strašení komunisty již nezabírá a pravice, pokud chce komunisty porazit v řádné volební soutěži (sic!), musí nabídnout vlastní pozitivní program, který bude pro voliče atraktivní.

Nejzajímavější ovšem bude, jak se k výsledkům voleb na hlavu poražené pravice postaví – přijme pokorně výsledky voleb jako výsledek své ceny na politickém trhu, nebo začne osočovat voliče z hlouposti a nesvéprávnosti? Trochu se bojím, že spíše to druhé a že pravice skončí u obligátní heroické ublíženosti, kdy se bude chvástat i chlácholit tím, že to je důsledek nutných a správných reforem, které hloupí, komunisty zkažení a populisty svedení voliči nepochopili. Na to se dá říct jediné: lidé vědí, jak se jim žije a osobní prožitek se těžko přebíjí ideologickými floskulemi vykřikovanými ze slonovinové věže moci a peněz.