Štítek: terorismus

Z dějin boje proti/budování světového terorismu


Zdroj neuvádím, protože si jej nepamatuji a nenapsal jsem si ho, vím jen, že to bylo někde v Lidovkách. Jestli se někdo poznáte jako autor, přihlaste se.

Působil zde kupříkladu proslulý levicový venezuelský terorista Carlos Šakal, konvertující k islámu, nebo egyptský šejk Omar Abdel Rahmán, jehož fatwá kdysi Ospravedlnila atentát as-Sádáta a který poté pro CIA po celém světě rekrutoval arabské dobrovolníky do protisovětského džihádu v Afghánistánu, aby nakonec zosnoval první bombový útok na newyorská Dvojčata (1993). Americká CIA si nicméně nepřála zatčení a veřejné souzení bin Ládina, věděl toho příliš mnoho. Namísto toho se ho pokusila izolovat vytlačením z centra světových revolucionářů v Súdánu do periferního Afghánistánu, kde se ovšem právě etabloval Tálibán (1996). Z bin Ládina se tak stává psanec prchající z vlasti do exilu, přičemž se na své cestě propojuje s mnoha dalšími podobně smýšlejícími militanty.

Muslimský svět však Deklaraci téměř nezaregistroval. Charta světové islámské fronty pro džihád proti židům a křižákům (1998) již získá větší publicitu. Přiznává čerstvý neúspěch alžírského a egyptského džihádu vedeného proti blízkým nepřátelům, a místo toho opět vyzývá k útokům proti Američanům. Tentokrát však nikoli jen pouze na příslušníky ozbrojených sil dislokovaných v Saúdské Arábii, ale i na americké civilisty a jejich spojence, a to kdekoli na světě. Pozornost Chartě zajistilo, že její vydání provází masivní simultánní sebevražedný útok na americké ambasády v Keni a Tanzanii. Odkaz na „okupaci” Saúdské Arábie podtrhne, když k němu dojde u příležitosti sedmého výročí pozvání amerických vojsk ze strany saúdskoarabské monarchie. Dopad Charty na globální muslimské publikum navíc posílila kontraproduktivní silová reakce Spojených států. Američané totiž bez zjevné spojitosti s bin Ládinem rozbombardovali chemičky v súdánském Chartúmu, na jejichž produkci byli v této nejchudší arabské zemi závislí běžní lidé. Další americký útok mířil na základny pákistánských militantů, kteří bojovali proti Indii v Kašmíru, ani s nimi ovšem bin Ládin neměl nic do činění. Bin Ládin se tak pomalu stával hrdinou odporu proti arogantní moci Spojených států, rozsévajících po světě bez rozmyslu smrt a utrpení.

Pod falešnou vlajku


Netrvalo to dlouho – a určitě to začalo o dost dřív, než se do dostalo ke mně – a internetem se šíří podezření hraničící s jistotou, že teroristický útok v novozélandském Christchurchi byl útok pod falešnou vlajkou. Tedy něco na způsob přepadení vysílačky v Gliwici, incidentu v Tonkinském zálivu nebo operace Gladio. Tedy něco, o čem víme, že jsou toho vlády schopny a že to dělají.

Pokračovat ve čtení „Pod falešnou vlajku“ →

Bude bum?


Mistrovství světa v kopané v Rusku včera začalo a ještě nic nebouchlo ani nikdo nestřílel. Kéž by to tak zůstalo. Ale skutečně se žádní teroristé o nic nepokusí? Taková příležitost! Navíc zrovna v Rusku už k několika spektakulárním teroristickým útokům došlo, někteří „bojovníci za svobodu“ z Kavkazu se neštítí ničeho, co může Moskvě uštědřil „lekci“, a teď navíc mají ty nejznámější firmy z IS důvod mít na Rusy pifku jako nikdo jiný, protože to byl právě vstup Ruska do války v Sýrii, co významně přispělo k porážce Islámského státu, pokud o ní přímo nerozhodlo. To jsou okolnosti, řekněme, objektivní, na kterých by měla zavládnout všeobecná shoda. Pak jsou zde ovšem ještě okolnosti jiné, nazvěme je třeba subjektivní, či konspirační, a sice stupňující se nepřátelství Západu k Rusku a snaha Rusku škodit na všech frontách. A co více by poškodilo důvěryhodnost Rusko, než „neschopnost“ překazit teroristický útok na nejsledovanější sportovní šampionát na Zemi? Co by lépe podpořilo stereotyp o zemi v rozkladu s neschopnou vládou, který umí jen šikanovat „nezávislé“ novináře, ale s teroristy si poradit nedokáže? Odolá Západ tomuto pokušení? A nemusí jít hned o aktivní podporu takovému útoku, ať již materiální, či organizační, úplně stačí nic neudělat a Rusům nic neříct v případě, že se západní tajné služby o plánování takového útoku dozví. Odolá Západ tomuto pokušení? Protože spoléhat na to, že Západ by nikdy nic takového neudělal, a už vůbec ne, když by tím ohrozil bezpečí svých občanů, je liché. Západ už mnohokrát prokázal, že se žádné špinavosti neštítí, když je účel dostatečně „svatý“, a že své občany na oltář vítězství obětuje bez mrknutí oka. To všechno je ale ve stínu a nám – nám, protože teroristický útok na tak eminentně apolitickou a humanistickou (navázaný hyperbyznys teď nechávám stranou) událost, jakou je mistrovství světa v jakémkoliv sportu, by byl útokem na nás všechny – nezbývá, než doufat ve schopnost Ruska, neschopnost teroristů a příčetnost Západu. Ať se stane, co se stane, nebuďme překvapeni. Doufejme v nejlepší, ale nepodceňujme nejhorší.

(Ne)adekvátní reakce


Tak máme za sebou další teroristický útok. Tedy ne přímo my, Britové, ale asi nemá cenu předstírat, že se nás to netýká, stejně jako nemá smysl chlácholit se tím, že v Sýrii, Iráku či Jemenu jsou na tom hůř. Ještě třikrát a zvykneme si, tak jako si museli zvyknout lidé jinde po světě. Problém to sice nevyřeší, ale alespoň se z toho nezblázníme. Řešit by to ovšem chtělo. Jenže jak?

Pokračovat ve čtení „(Ne)adekvátní reakce“ →

Tři roky natvrdo preventivně


Krajský soud v Plzni v pátek poslal 22letého Jana Silovského, který se podle obžaloby chtěl přidat k Islámskému státu, na tři roky a tři měsíce za mříže. (Novinky.cz)

Toho chlápka neznám, nevím, co je zač, možná je to vážně magor, ale jestli je to magor, tak není v téhle zemi jediný. Zaručeně je to ale první magor, který bude zavřen preventivně. Zatím totiž nic nespáchal, nikomu neublížil, jen blbě kecal. A na všechny takové zatím byla policie vždy krátká. Vždy, když někdo vyhrožoval a děsil ostatní, odmítala se policie angažovat s tím, že dokud se nic nestane, nemůže s tím nic dělat, protože se zatím nestal trestný čin. Zavřít někoho jenom proto, že se ho lidé bojí? To zatím bylo ne že nemožné, ale nemyslitelné. Stačí ale obvinění z terorismu a vše je jinak, nedotknutelné právní zásady najednou padají. Snad abychom v tom jako společnost tedy udělali jasno: buď lze potenciálně nebezpečné lidi zavírat preventivně, nebo Silovský do vězení nepatří. Kritériem ale musí být konkrétní situace, nikoliv kvalifikace potenciálního činu obsahující slovo „terorismus“. Pak je tu ovšem ještě varianta třetí, totiž že se bude jako terorista účelově nálepkovat každý, koho bude chtít stát zavřít. Třeba takový Ševcov, ten k tomu ostatně neměl daleko.

Šíření poplašné pravdy


Prezident Zeman oznámil (vyhlásil, přiznal, propíchl) že se v Česku pohybuje muž z Maghrebu s vazbami na IS, sám terorista (nebo tak nějak). A vypuklo pozdvižení. Pokud si to vymyslel (popravdě, po tom plácnutí o hlavní roli Muslimského bratrstva v punktování migrační krize bych se snad ani nedivil), pak bych tu vlnu nevole chápal, ale on se hlavní odpor zvedl proto, že možná (pro)řekl pravdu. To bylo opravdu lepší, kdyby se taková pravda tutlala? Ale proč? Abychom si mohli namlouvat, že nás se problémy světa netýkají, a policie a tajné služby by nás v té iluzi bezpečí utvrzovali tím, že by milého teroristu v tichosti vypakovali? Až ho jednou vypakovat nezvládnout, budeme se všichni moc divit, co že tak najednou. Pokud si nepřipustíme, že se terorismus může týkat i nás, nebudeme připraveni, až skutečně udeří. To Zemanovo prohlášení je prvním krokem k takovému připuštění. Tohle není poplašná zpráva, není to ani prozrazení státního tajemství, na to je příliš obecná, je to jen tolik potřebné upozornění na nepěknou realitu, kterou by před námi policie a tajná služba evidentně rádi ututlali.

Sedávej panenko v koutě, teroristi nenajdou tě


Expert: Úřady dostaly předem varování. Trhy měly zavřít. Jasné jako facka, no ne? Jenže, které trhy měly zavřít? Ten v Berlíně? Útočník by se přesunul do Drážďan. Takže všechny? Zavřeme trhy, divadla, kina, vyhlásíme zákaz vycházení… a příště už nebudou muset teroristé řešit nějaké logistické a organizační problémy, jak dostat útočníky do země a zakonspirovat je před policií, bude jim stačit jeden tweet odněkud z pouště a Evropa si sedne na prdel, všechno zavře, všechny uzemni a bude čekat, jestli to bouchne. Nerad bych, aby to vypadalo, že zde horuji za lehkovážnost, ale reagovat na každou hrozbu paralýzou podle mě není řešení. Utíkat lze jen do kouta.

Teroristou snadno a rychle


O kauze Fénix jste už asi slyšeli všichni. Nejde v ní o nic menšího, než o obžalobu levicových aktivistů z terorismu. Nechme teď stranou, že se s největší pravděpodobností jedná o pseudokauzu vykonstruovanou (zřejmě na politickou objednávku) policejními agenty-provokatéry a uvažujme, že obžalovaní útok na vojenský vlak (zřejmě myšleno vlak s vojenským materiálem, protože vojenské vlaky u nás jezdili naposledy snad za Pražského povstání) skutečně plánovali a dokonce provedli.

Pokračovat ve čtení „Teroristou snadno a rychle“ →

Proč Francie


Všechny velké teroristické útoky v Evropě v poslední době mířili na Francii. Logicky, tu logiku je ale třeba pochopit. Posloužit může třeba to, co k tématu napsal napsal Milan Rokos:

Hlavním nepřítelem islámských radikálů jsou tradičně Spojené státy, Francii ale vnímají jako zemi, která prosazuje západní sekulární liberalismus, a ateistickou mocnost, jež hájí hodnoty jako je svoboda slova a demokracie. Ty jsou pro islamisty nepřijatelné. Navíc se domnívají, že se je Paříž snaží vnutit i muslimskému světu.
(…)
Francie vojensky působí i v Africe, zvláště v Mali a Libyi, kde mají islamisté také spoustu svých příznivců.
(…)
Velká ghetta, v níž vyrůstají mladí frustrovaní lidé, kteří jsou odděleni od většinové, bohaté  společnosti, navíc umně využívají islámští radikálové.

Zdůraznil jsem ty části, které se bezprostředně týkají i České republiky a které i z ní dělají logický a legitimní cíl. Problém s ghetty tu naštěstí zatím nemáme, ale společenská nálada je momentálně taková, že i ten bych si při první vhodné příležitosti vytvořili.