Tag: bezdomovci

Pravé demokratické hodnoty


Mrzne. Není to žádný extrémní mráz, jak tvrdí v televizi, je to obyčejný zimní mráz, ale přesto v něm umírají lidé. Lidé bez domova. A je to právě o to horší, že nejde o žádný extrémní výkyv počasí, který by nás snad mohl zaskočit. Jen za posledních pár dní jich bylo pět. Pět lidí mrzlo v prosperující zemi, ve které se podle elit žije údajně nejlépe, jak se když žilo. Jenže elity umrzlí lidé netrápí. Ani žádní jiní lidé. Elity nezajímají lidé, elity nezajímá chudoba uprostřed dostatku. Elity zajímá majetek. Včera, když umírali lidé zimou, řešili elity jen a pouze zdanění církevních restitucí a jak je nemravné a že je to políček do tváře spravedlnosti. Tohle je pro elity důležité, ne lidé. Když umírají lidé zimou, není pro naše demokratické elity nemravné, dokonce je to podle nich snad spravedlivé. Rozhodně to ale není tak důležité, aby se to řešilo. Zdanění nemravně a nedemokraticky protlačených církevních restitucí vyznačujících se závažnými právními a ekonomickými vadami, jež dosahují takové výše, že by se by to bohatě stačilo nejenom k nasycení a ubytování všech potřebných, ale i k opravě všech zanedbaných mostů, je pro naše demokratické elity důležitější. Naše demokratické elity se nebudou špinit s chudými lidmi, ale budou se do krve bít za bohaté preláty. Ať ty jejich nevymáchané huby stokrát úlisně zpívají o svobodě, demokracii a lidských právech, po činech se nakonec vždycky ukáže, že ty pravé demokratické hodnoty jsou někde úplně jinde.

Reklamy

Kde ti lidé jsou?


Jen tak mimochodem, všimli jste si, že z tramvají, metra, autobusů a vůbec veřejného prostoru poslední dobou nějak zmizeli bezdomovci? A zrovna teď v těch mrazech. Kde všichni jsou? Těžko uvěřit, že by najednou měli všichni kde bydlet, že by se najednou měli všichni kde umýt, učesat, převléknout a vyprat si šaty, takže by byli k nerozeznání od ostatních. Takže jsou snad v útulcích? To také těžko, odpor bezdomovců k útulkům pro bezdomovce je dobře známý. Tak kde jsou ti lidé, kteří nikomu nechybí a když zmizí, tak si tzv. slušný člověk oddechne? Snad někde budou… protože by se také mohlo docela dobře stát, že už nejsou, že zmizeli v nějakých lágrech za městem, a pak i z těch lágrů, třeba komínem… nebyli by první ani poslední. Jasně, že něco takového se s největší pravděpodobností nestalo, ale co kdyby ano? Co kdyby se něco takového začalo dít? Ptal by se po nich někdo? Chyběli by někomu? Kdysi už lidé takhle mizeli a ti, kteří nezmizeli, se pak hrozně divili, jak je to možné, vždyť oni o ničem nevěděli. Lidé totiž mohou mizet velice snadno a rychle a ostatní se kolikrát radši ani neptají, kde jsou, jenom aby se nevrátili, protože je vedle sebe nechtějí. Bezdomovce, Romy, Židy, postižené, uprchlíky…

Jak si kdo ustele…


Nedalo mi to a tohohle chudáka jsem prostě musel poněkud nezdvořile vyfotit, už jenom proto, abych vám ukázal, že bezdomovci z Prahy nezmizeli a problém se nevyřešil, jen se ho v poslední době dařilo policii a úřadům na objednávku slušných lidí zametat z dohledu.

IMG_20160725_084540

P.S. Všimněte si zvláště polštářku. Takhle by si žádný snob na láhvi Moëtu nikdy neustlal.

Výstava fotografií Můj svět bez domova


Já vím, že vernisáž výstavy fotografií pořizovaných během tří minulých lez ženami bez domova proběhla již minulé úterý na Mezinárodní den žen, protože jako jeden z podporovatelů na HitHitu jsem byl mezi pozvanými, ale nějak nebyl čas sepsat své postřehy dříve. Místo reportáže tedy bude recenze.

IMG_20160308_201546.jpg

Pokračovat ve čtení „Výstava fotografií Můj svět bez domova“ →

Méně, než pes


Občas i cenzorům z Lidovek uteče text, který načůrá na hliněné nohy selanky o nejlepším možném světě, ve které žijeme, jako například esej Gabriely Kabátové Pes ano, bezdomovec ne:

Zima se blíží a zase si budeme číst o počtech umrzlých bezdomovců. Otrle jsme si na to zvykli. Při dopravní nehodě je trestné odjet a nepodat první pomoc, ale při setkání s bezdomovcem, který je hladový a patrně nepřežije noc, nemusíme udělat vůbec nic a s čistým svědomím můžeme ve své teplé posteli usnout. Zatoulaného pejska si všimneme a postaráme se o něj, bude nám to trhat srdce, jak je opuštěný, nebo budeme nabízet odměnu, když se ztratí. Po bezdomovci ani nemrkneme. Až v parku pod sněhem bude ležet páchnoucí člověk, tak pejska odtáhneme, aby ještě něco nechytil.

Kam se poděli bezdomovci?


Včera byl první jarní den a to je vhodná příležitost položit si otázku, kam se před zimu sakra poděli všichni bezdomovci? Ještě minulou zimu byly jejich příběhy v médiích poměrně časté. Jednou se psalo o tom, jak někdo z nich umrzl, podruhé o tom, jak někdo z nich uhořel při pokusu trochu se ohřát, čas od času o tom, jak někoho přepadli, nebo jak se mezi sebou poprali, ale letos jako když utne.

Pokračovat ve čtení „Kam se poděli bezdomovci?“ →