Méně, než pes

Občas i cenzorům z Lidovek uteče text, který načůrá na hliněné nohy selanky o nejlepším možném světě, ve které žijeme, jako například esej Gabriely Kabátové Pes ano, bezdomovec ne:

Zima se blíží a zase si budeme číst o počtech umrzlých bezdomovců. Otrle jsme si na to zvykli. Při dopravní nehodě je trestné odjet a nepodat první pomoc, ale při setkání s bezdomovcem, který je hladový a patrně nepřežije noc, nemusíme udělat vůbec nic a s čistým svědomím můžeme ve své teplé posteli usnout. Zatoulaného pejska si všimneme a postaráme se o něj, bude nám to trhat srdce, jak je opuštěný, nebo budeme nabízet odměnu, když se ztratí. Po bezdomovci ani nemrkneme. Až v parku pod sněhem bude ležet páchnoucí člověk, tak pejska odtáhneme, aby ještě něco nechytil.

Reklamy

91 comments

  1. galahad

    Vždycky, když se mi někdo snaží vyrobit špatný svědomí podobně tklivym obrázkem trpícího bezďi, vzpomenu si na to, jak onehdá zkoušeli zachránit jednoho, co – pamatuji-li se správně – někde snad nějaké dítě zachránil. Zachraňovali jej s takovou vehemencí, až z toho dotyčnému hráblo, na jednoho ze svých zachránců zaútočil a utekl.
    …čili selanka zůstává spíše netknuta…

  2. michal

    Zatoulaný pejsek umí být za pomoc vděčen, obvykle mu stačí jídlo a teplý pelech a není závislý na drogách. Jakmile pejsek napadne člověka a pokouše ho, nebo je přistižen myslivcem, jak štve zvíře či nedejbože člověka v lese, může být podle platného zákona humánně zlikvidován. Zatoulaným pejskům pomáhám z vlastní vůle a rozhodně nemusím platit výživu psům, které jsem si nepořídil a kteří se zatím netoulají, ale pohybují se kousek od této hranice.
    Nekulhá ta analogie trošku?

  3. Gora

    Všechna výše uvedená srovnanání jsou jen laciným a hlavně falešným klackem na 99.9% lidí, co prostě bezdomovci nejsou, co si jsou chopni opatřit svým výdělkem střechu nad hlavou.

    Zvíře na rozdíl od bezdomovce je plně, a to díky svému nižšímu biologickému řádu než je člověk, plně závislé na člověku. Není ani zvířě žijící přirozeně v divoké přírodě, aby si dokázalo udržet svůj život díky svým přirozeně příroudou obdařeným pudům. Proto je hodno naší péče a ochrany.

    Ani člověk v bezvědomí NEROVNÁ se možnostem bezdomovce, protože jeho tělo a mysl jsou bezvládné na rozdíl od těl a myslí bezdomovců.

    V čem se tedy liší bezdomovec od normálního „domovce“? Nijak – má dvě ruce, hlavu s nějakým bazálním lidským IQ a tedy schopností postarat se o sebe stejně jako 99.9% ostatní populace.

    Proto mám vždy na vánoce soucit např. s opuštěnými nebo týranými dětmi podstatně vyšší než s alkoholiky povalujícími se na náměstích, kteří namísto umytí se nebo najezení se, raději drogují s alkoholem (pravda, jsou i podstatně noblesnější alkoholici dokonce s vysoko placenou státní funkcí z našich daní, kteří mají čas i natolik příležitostí se opíjet v rámci „pracovního“ procesu, že jen být nuceni se veřejně povalovat na náměstích a nemít se kde umýt, moc by se od bezdomovců nelišili:-) než by se najedli a snažili si najít práci.

    Jestli jsou dotyční natolik psychicky nesvéprávní, pak by měli být léčeni, jestli je jejich psyché narušeno toliko intenzivní konzumací alkoholu anebo nějakou přirozenou vadou, nevím, ale ani jedno není vinou těch, co nepijí a sami pracují a tudíž mají kde bydlet. Pomoci těmto lidem by měli terénní psychologové, kteří by zjišťovali míru mentální retardace či jednání v závislosti na alkoholu, takže by pak měli zařizovat léčbu dotyčných lidí v příslušných ústavech.

    Je otázka, jestli by se většinová společnost ale shodla na tom, že náklady na léčení alkoholové závislosti by se mělo platit solidárně z daní pracujících či ne. Takže co se stane, když dám občas bezdomovci 50, 100kč? Nic, krom toho že nějakému majiteli místní večerky stoupne zisk o nějakou tu desetikorunu za kořalku nebo cigarety.

    • Brumla

      žádné nižší, ale odlišný…člověk NENÍ na nějakém pomyslném vrcholu všeho tvorstva … tedy pokud nejste věřící v tom případě se omlouvám a mizím protože vím že žádné argumenty na uzavřenou mysl nepůsobí…

      a pudy u opuštěného psa naskočí velmi rychle…

      • michal

        Člověk je predátorem, který nemá přirozeného nepřítele. Tedy je šelmou na vrcholu potravní pyramidy. To nemá s vírou co dělat.

        • Brumla

          přirozeného nepřítele nemá třeba i kosatka – takže stojí s člověkem VEDLE sebe na „vrcholu“ ?

          A z hlediska „přežití“ (což je v evoluci ten nejzákladnější a hlavně jediný cíl celého nesmyslu zvaného život) je vyspělejší než člověk třeba takový šváb – ten už je tady fakt pěkně dlouho a nejspíš bude i po nás…

          • michal

            Kosatka osídlila biotop, v němž se s námi nestřetává. Střetávala-li by se, je výsledek dopředu jasný.

          • Sio

            No, já myslím, že člověk může kosatky elementárně vyhubit, kosatka člověka jako druh ne. Je tedy člověk přirozeným nepřítelem kosatky, protože ji loví.

        • hans

          Pche, z hlediska evolučního vývoje toho člověk moc nedokázal – akorát ztratit ocas, většinu srsti a narostl mu velký mozek. I netopýr se dokázal vyvinout zajímavěji a taková kosatka je mnohem evolučně vyvinutější.

          A co se týče vyspělosti, tak na zmíněné šváby, nebo mravence, žraloky, krokodýly žádný savec nemá.

          • michal

            Jenže tím mozkem nahrazuje chybějící drápy, sonar a ploutve a je schopen uvedené druhy ze svého okolí odstranit tak, aby mu nepřekážely. Nelze posuzovat nahého člověka vs. nahého žraloka, člověk není člověkem bez toho, čím ho vybavila civilizace.

            • Brumla

              A já si myslel že liberalista je nahý člověk (svobodný jedinec) – vždyť přece společnost neexistuje ne ?

              • michal

                Společnost ve smyslu nějaké entity ne, ve smyslu dobrovolné spolupráce, sdílení poznatků a technologií (taktéž dobrovolného) ano. To je furt dokola – NEJSOU pouze možnosti izolovaný jedinec vs. všechnyzahrnující homogenní „nucená“ společnost.

                • Sio

                  Jakákoli individualita jakmile je zbavena civilizačního prostředí je v podstatě redukována natolik, že její možnosti a obranyschopnost limitují k nule.

    • Witch

      V léčebně nemusíte s léčbou souhlasit. Jinak je nutné platit stovku denně. Léčebny jsou přeplněné, alternativy chybí. Tady je skvělá práce Fokusu Ml.B., který už má pobočky po republice a zřizuje centra, kam duševně nemocní mohou, dokonce tu zvládnou i nějakou práci. Učí se nějakým pravidelnostem, dokonce při setkání s nezdravotníky může dojít k posunu (mladý flákač a notoricky známý hypochondr se tu zhroutil, personál se nedal odbýt zdravotníky a trval na vyšetření – a ona zanedbaná srdeční vada. Ten člověk je dnes už opět“normální“.)
      Jenže prachy, že… Léčbu na psychiatrii proti vůli pacienta musí nařídit soud, takže 3 měsíce, pokud ohrožuje sebe nebo okolí. Poté zase ulice.
      Jediné místo, kde je pohotovostní psychiatrické lůžko (hrozící sebevražda a posd.) je RIAPS v Praze a teď se to nějak kymácí. Linky pro tyto nemocné jsou přetížené, zároveň máme KRAJE kde nemáte linku důvěry, jakoukoliv, ani jednu. Včetně kraje s nejvyšší sebevražedností. Lidi, co by ROZUMĚLI stavům psychicky narušeným, což lidé, prošlí bezdomovectvím VESMĚS jsou, jsou vzácní – a tím odpovídám i na příspěvek o tom bezdomovci, co našel miminko. Vnutili jsme mu pomoc podle svého přesvděčení a svých norem a on nemohl zvládnout tyto požadavky. Chtěli jsme hned zítra vidět nadšeného soudruha u soustruhu, v bytě s vázičkou na stole. Jenže on byl někde ve stavu, kdy by potřeboval NĚKOLIK přechodů a čas na návrat vlastní vůle. Pod tíhou našich potřeb skočil z okna. A kdo by na ejho místě ne… Byla to šílená zodpovědnost a deka a věřte, že ani na odborné škole pro pomáhající profese půlka lidí nevěděla, jak tohle zpracovat, kde se stala chyba. Dneska jsme dál – i díky němu.

      • galahad

        „Vnutili jsme mu pomoc podle sveho presvedceni…“
        Presne tak. Je pak otazka, jestli se tomu da rikat pomoc, kdyz tim byly dusevni sily toho cloveka vycerpany vic, nez jeho beznou existenci „pred pomoci“…

      • michal

        Technická otázka – ten mladý flákač a hypochondr po odstranění (operaci?) zanedbané srdeční vady přestal být flákačem a hypochondrem?

        • Witch

          On vlastně nebyl až tak hypochondr, jen měl potíže, které lékaři neuměli k ničemu přivěsit. Byl unavený, padal – ale nezodpovědně ve chvíli, kdy ho nikdo neviděl, zdál se být líný, něco psychiatrického na něm našli – ale to je snad dnes ve stavu, kdy je vlastně v normálu. Prostě platil několik let za známou firmu, co furt obtěžuje a všichni přece vědí, že simuluje. Ani ta záchranka ho prý nechtěla vzít. Příhodu jsem se dozvěděla od člověka, co si postavil hlavu :-)

    • galahad

      …a vy se, jvf, o ty nebožáky staráte i jinak, než jen hubou, že se cítíte oprávněn vynášet nad kýmkoliv jakékoliv soudy…?

    • michal

      Zkusil jste někdy bezdomovci nabídnout práci za cash? Zkuste… uvidíte a budete se divit.
      Stejně jako je nejsilnějším argumentem proti demokracii pětiminutový rozhovor s průměrným voličem, nejsilnější odpor k sociálnímu systému získáte tehdy, když se pokusíte příživníky zaměstnat.

  4. vladimír šmídl

    Na Blistech běží (nikoli první) kampaň za finanční pomoc pár lidem, kterým nějaká hodná kapitalistická instituce namydlila schody směrem k popelnicím. Předchozí kampaně dostaly dokonce pár lidí zpátky mezi společnost.
    Čulík ukazuje na příkladech, v čem nám dosavadní poslanci odhlasovali zákony odlišné od britských a proč v Británii se některé české pády neodehrají. Ale divit se, že bezdomovci nikdo jen tak nepomůže, to není na místě. Po určité době člověka zlomíte, návrat není možný. Pes zlomit nejde, každý chovatel ví, že jeho optimismus se zase obnoví. U člověka bývá změna přes určitoui úroveň nevratná. Ovšem ze zničené lidské existence lze získat například majetek nebo užívací právo, prostě peníze a ty jsou přeci na prvním místě!
    Nebo, že by snad naši poslanci byli nějací deprivanti, asociálové či co ještě…vždyť mají imunitu a pravidelně si zvyšují platy, dokonce i důchody k vůli tomu zmrazili, jen aby zachovali náš obdiv k demokracii…

    • jonáš

      No ono se to tam vyvíjí dost zajímavě. Chudá pani vytápí 3+1 čistě elektricky a pak se diví vyúčtování, a ČEZ ji má podle Čulíka varovat a předem vědět, kolik za ten rok protopí. Já bych v takový situaci používal v zimě jednu cimru, maximálně 1+1 a zbytek nechal jen temperovat na nezámrznou a měl bych účet ani ne poloviční. Stejně jako to děláme na venkově .. v chalupách ani víc kamen než ty jedny v kuchyni nebejvalo.

        • ms

          Michal je ten, co touží neustále po tom někoho bičovat, jak poslední dobou z něj leze. Taková fašistická ultrasvoboda pro ubermensche. Čistý liberalismus.

          • Kamil Mudra

            Nojo. On u každého kdo nepracuje diagnostikuje lenoru. Ovšem já bych tu jeho terapii s chutí naordinoval především těm co „optimalizují daně“ když se jim daří, ale když se dostanou do úzkých, tak žebrají o dotace nebo o to aby se stát podílel na mzdách pro jejich zaměstnance (kurzarbeit), případně nechávají na státu aby za ně zaplatil mzdy, které svým zaměstnancům zůstanou dlužni a to co si dříve nahrabali, než se rozhodli „zavřít krám“, už mají bezpečně „ulitý“ stranou. Pro zaměstnance by chtěli kapitalismus ale pro sebe socialismus. Kdepak! Pro soukromou sféru – jen malé dvorky. Čím jsou na větších – tím mají větší roupy.

  5. Witch

    Bezdomovectví je téma, které není vyčerpáváno ani v celých knihách. V podstatě se dá stručně mluvit o tom, že je dobrovolné a nedobrovolné. Nedobrovolných nejvíc, může se jím stát pdokoliv, v poslední době např. rozvedení muži s JAKÝMKOLIV výdělkem. Když se nemáte, kde mýt a spát(hrdí mužové přece nepůjdou na ubytovnu, nejdřív se řeší kamarádi, nájmy), i o tu práci přijdete. Provázela jsem jednoho, co ho zkrouhlo, že najednou nemůže denně do restaurace na oběd. Po třech letech a něco už se stabilizuje. Protože nebyl bez práce, zvládl to- klasický grant, co chtěl platit rodinné půjčky a alíky.
    Po půl roce už pouze bez práce máte problém se sebevědomím, s pracovním návykem a výdrží, přicházejí depky. Práce není už ani v Praze ani pro námezdní dělníky, upozorňuji. Mám dost kontaktů se zoufalci. Nějaké životní minimum nebo příplatek na bydlení (na ubytovnu) vám dají až po 3 měsících. Kdo nechcípne, dostane. Za tu dobu se skutečně bezďákem stanete. Ale pokud každé ráno kolem třetí v Praze vstanete, oběhnete kontejnery a nasbíráte dost papíru/sběru, můžete ty dvě stovky na noc sehnat. Radši už kolem třetí, tuhle fintu znají všichni. Když prší, je to malér. Tohle ovšem provozují hlavně ti čerství, ti, co se chtějí drápat nahoru. Ale ani ti nemají souvislou práci hned po nástupu úplně v pohodě. Stres a strach a bojácná naděje jim mohou v očích okolí ublížit.
    Dámy provozují skryté bezdomovectví, putují po bytech pánů, třeba i s houfem dětí.
    V rámci nezaměstnanosti jim ztráty pracovních návyků hrozí až za delší dobu, doma je vždycky, co dělat.
    Protože nejjednodušším lékem na depresi, úzkost a strach je alkohol, kdekdo pije. Nebo kouří. Nebo obojí. Drogy, které nebyly na počátku osobního propadu, mohou přijít jako výlet někam, ale klasický bezďák na ně nemá. Ani na toluen. Radši se napije. Narkomani musejí denně sehnat na dávku kolem tisícovky nejméně, což se řeší krádežemi v obchodech, musejí vypadat nenápadně. A tak dále, ještě bych mohla vyprávět, ale koment je už moc dlouhý…

    • Gora

      Příklad rozvedených můžu, u kterým soud napaří vysoké výživné, podle novely zákona o rodině podle ministryně Kovářové z Fischerovy vlády, je velice dobrý. Zvlášť chce-li sociální demokracie, speciálně u mužů, jenž jsou ve finanční tísni nebo přímo přišli o práci, tuto sumu vymáhat exekučně! Poté, co za ně v návrhu opatření v rámci současné volební kampaně toto uhradí STÁT – tedy rozuměj my otcové co se o děti staráme, platíme jim první poslední, dokonce se ani nechceme rozvádět a opouštět své ženy – pak opět klasicky „třídně“ chce přenenést odpovědnost za ty neodpovědné na ty odpovědné, schopné a hlavně ochotné se o své děti postarat. Inu což, logika třídní politiky směrem (v tomto případě vyloženě kriminálním činům na finanční participaci příkladných občanů-rodičů) je vždy do nebe volající i když v případě IQ hurvínků má v tomto případě i dosti tragikomické konsekvence.

      Nicméně ona i ta logika „třídní“ (ne)spravedlnosti levice končí tam, kde píše Witch. Tedy, že útok na neplatící otce protože dostal napařeny tak vysoké alimenty, že pak není schopen platit nájem nebo další nutné životní náklady, skončí stejně na ulici a nakonec bez práce (není-li již předtím s prací na huntě).

      Jelikož díky svým klientům znám onen zákon a soudní tabulky výpočtů výživného velice dobře, pak zavádí něco, co více vydělávající osobě, které není svěřeno dítě do výchovy, pak způsobí vítr ve svých financích a to – mj. i u jinak velice bohatých lidí(většinou mužů). Takže ženy zde dostaly nástroj, jak prostřednictvím státního násilí získat větší část manželových příjmů (vyhrožovat mu rozvodem, anebo sama iniciovat rozvod najitím si nějakého milence), protože díky rozvodu si finančně značně pomůže (zvlášť najde.li si pak ještě partnera aby byli na domácnost dva).

      Tady pomohou jen dohody anebo předmanželské smouvy, ale ta nezahrnuje výživné a dorovnání „životní úrovně finančně méně zajištěné osoby po rozvodu“, takže milionář golfista Alex Čejka by dneska rozhodně neodešel s Mirkou Čejkovou od rozvodu jen s 25tis. výživným na chlapce (rozváděl se někdy před 10 lety), protože takovéto výživné dnes zaplatí muž s příjmem 80tis. měsíčně a ne několik milionů ročně.

      Nicméně – to už je odbočka, ono státi se nesolventním dnes, jak vidno, může být i díky zákonům, které může prosadit i levice, a to díky své uhlířské víře, že pomůže chudým tím, že druhého který sice není přímo chudý, ale ani vyloženě bohatý, svými výnosy, chudákem udělá:-). Holt rovnost musí bejt vy kluci ušatý, to by tady za chvíli bohatý nevěděli co roupama dělat.:-)

      • Góro, Góro, vysoká nejsi

        sláva, další nekonečně užvaněná litanie Mr. Góry. Mistře, když už máte takovou silnou potřebu se tady vyprazdňovat, aspoň občas si to po sobě přečtěte, dyť ty věty nemaj hlavu ani patu

    • michal

      (bezdomovecké) dámy putují po bytech pánů? Jak tomu rozumět?
      Pánové neputují po bytech dam, když s narůstajícím věkem přibývá osamocených žen?

  6. Witch

    Vrátím se k bezďákům nejprofláklejším, troskám. Většinou rezignovali a dnes je docela jedno, jak začali. Jestli se vyflákli na problémy, které jim přerostly přes hlavu (exekutoři, soudy) a zmizeli do šedé zóny, jestli jim sebral někdo doklady, stihla je nemoc, zapomněli, kde a kdo jsou, rodina je jako duševně nemocné nechává být… každý příběh je jiný a ne vždy pohádka. spojuje je ale hodně povahových, naučených rysů. Bafnout příležitost za pačesy, žít přítomným okamžikem. Pokud cítí výhodu, naslibují cokoliv. Pokud něco dostanou, nic si neodloží. Řeší jen to, co právě chtěli. Zahodí i jídlo, když zrovna chtějí peníze na chlast. I když zítra nebo večer budou mít hlad. Necítí vděk za cokoliv, co dáte. Vy jste na tom líp, vy spíš ještě dáváte málo. Až by byli na vaší úrovni, snad by s nějakým vděkem vzpomenuli, ale na to nespoléhejte. Dostanou-li se do služby, kde není pevný řád, chtějí cokoliv, vyžadují služby několika hvězdičkového hotelu. Pokud ale nasadíte a držíte tvrdá pravidla, uznávají je a dokonce si tu službu oblíbí. Ano, dokonce se v takové službě i vracejí zpátky. Mohou si najít vlastní cestu, teřba vím o úspěchu, když se domluvilo několik pánů z noclehárny a společně pronajali byteček. Už totiž spolu uměli vyjít, vařit, nakupovat, měli díky službě v pořádku doklady a příjmy… A po roce, pokud vím, fungují dál.
    Vím, že leckdo z nich ocení, že si na něco k jídlu a bydlení vydělal. Vrací jim to důstojnost a to hodně potřebují. Pokud vás pošlou do pr…, tak už naprosto rezignovali a jenom přežívají hodiny, dny.
    Řešením je možnost přespání s tvrdými pravidly (ale i ta nejpřísnější noclehárna v mrazech vytáhne aspoň židle do chodby). Ukázat možnou cestu a držet pravidla. poskytnout možnosti, zvládat i ty doklady (což dnes již funguje, pokud nechtějí na matrice správní poplatek stovku). Hodně lidí se vyškrábe, ale pozor, někdo třeba po několika letech! V rychlé době je málo těch, co by se zvládali věnovat činnosti, ketrá nese tak malé a pomalé výsledky. Jsem jedním z těch, co mohli doložit, že to možné je. Po šesti letech člověk s nejhorší zkušeností plánovitě začal šetřit… Věděl o sedmi stovkách, které si odložil a nesáhl na ně. Začal se zajímat o život kolem sebe, rodina se k němu vracela. Měl zprávy o dětech a nejvíc ho rozčílilo, když potomek odešel z práce. Člověk s velmi těžkým postižením inteligence následkem alkoholu a úrazů. Jde to- otázkou je, jaké jsou plošné možnosti a vůle většiny chránit i sebe sama před tímhle propadem.

    • che

      To co píšete je hezké a pravdivé – čertovo kopýtko je ale jinde – a přesnou odpověď na to nikdo nezná – kolik procent se dokáže vytáhnout – jedinci i po letech a kolik procent dopadne až na dno. Těch druhých je neskonale víc. Janosiková píše o syndromu otáčivých dveří (v USA) – kolečko – „somráctví“, léčebna, vězení… U nás to díky systému nefunguje, basa většinou odpadá – jde jen o drobné krádeže které na ní nestačí, léčebna také – není místo a tak se hospitalizují jen zjevné psychózy, pokročilá depravace osobnosti není Dg pro hospitalizaci, stejně jako poruchy osobnosti – zařízení pro závislé jsou beznadějně přeplněná a preferují ty kde je nějaký výhled na úspěch. Takže zbývá jen ta ulice. Vhodná zařízení pro resocializaci vlastně neexistují.
      Adepti na bezdomovectví byli i před rokem 90, ale systém jim nedovolil spadnout až na dno, pokud nebyla nějaká psychická příčina tak dno představovala práce s ubytovnou, a pokud byla tak léčebna (pavilon 26 v Bohnicích – třeba) s následnou trvalou hospitalizací, možná časem domov důchodců nejlépe někde na vesnici.
      Řešením není nějaká charita – ta jen zakrývá problém, příčina je v systému.

      • Witch

        Che, o té psychiatrii píšu o chlup výše. No, to co bylo dřív, jsem znala z té strany zdravotníků v oné minulosti. Šílené prostředí, řeknu Vám, skoro div, že se někdo uzdravil a vracel do života. Byla jsem na příjmu i uzavřeném… Byli tam lidé držení jak ta zvířata, i když by mohli být někde v domově důchodců. Hm, byla jsem v některých na návštěvě, taky žádná sláva. Za zdí, na to ensmíme zapomínat, byli lidé opravdu cosi míň.
        Čertovo kopýtko je jinde – nebyla bych úplně pesimistická, ne potom, co jsem už viděla, slyšela. Otázkou je, jak. Dost často platí, že když někdo chce, má pro to něco udělat. I silní alkoholici zmírní pití, když jde o šanci dostat se na noc do tepla. Když před sebou lidi nemají cestu, vrátka, která můžou otevřít, snadno vzdají všechno. Psychika umí hodně, dokonce i zázraky v opačném smyslu. Obyčejný člověk, zmáčklý nemocí a dluhy, vám ožije před očima, sám cvičí, začne se zajímat o svět, knihy… A stačí umoření jednoho dvou nejmenších dluhů. Prostě to nějak jde. Zastupovala jsem dlužníka u odvolání na KS. Soudci kroputili hlavou, proč se dotyčný odvoláíval, když sice splácí, ale po pár stovkách. „Pro ten pocit,“ řekla jsem. „Proto, že splácet chce a mít čistý stůl, ale ve svém stavu nemá šanci na přivýdělek,. Tak aspoň cvičí, aby nepotřeboval drahé léky a pod…“ To se v r. 2010 tihle starší soudci prý setkali s takovým dlužníkem poprvé… Já bych dnes po zkušenosti s tím človíčkem (výše zmíněným), co mi spotřeboval hodně profesionálního nadhledu, jen tak nad někým hůl nelámala.
        Jde o přístup, o zkušenosti, o důraz na jeho vlastní vůli. Ona se nějaká probudí. Ale ještě to neumíme vždycky podpořit.

        • che

          To Witch – obdivuji váš optimismus.
          Co to je silný alkoholik?, skutečný závislák se neomezí nikdy, pokud má potřebu své drogy tak si třeba ve čtyři ráno otevře hospodu sekyrou aby se dostal k pití. Museli bychom se bavit o konkrétních případech. Jedna vlaštovka jaro nedělá, měl jsem závisláka na alkoholu i v rodině a bylo to neřešitelné.
          V čem je to prostředí PL dneska lepší? Je to o penězích, že na odd. je menší počet pacientů má svůj rub, paranoidního schizofrenika který by patřil do léčebny mám v domě, není to řešitelné – za současného stavu – potencionální Frenštát ale na léčení ho není možné dostat.
          Mnohá odd. se ale za posledních 50 let nezměnila, ba co dím od c. a k. monarchie.
          Není to ale na debatu tady – jen jsem naťuknul něco – diskusi se nebráním ale myslím si že bychom se dostali do příliš odborné debaty – mohli bychom se přesunout jinam – do soukromí, třeba by nám poskytl přístřeší brtník ve svém brlohu.

          • Witch

            Propil rodině byt a skončil na ulici. Alkoholik ale neřádí vyloženě se sekerou. Spíš pije náhražky. Alpu, Okenu cezenou přes chleba, ovocné šťávy a čaje, kvašené v PET lahvi… Mluvím o konkrétních lidech, ale pokud si myslíte cosui jiného, je mi líto. Jinak prostředí PL- jak kde, ale když už jsou i Dobřany lepší, třeba na geriatrii, tak asi opravdu svítá ;-) (a že mám na ně pifku). Dost se polidštilo, třeba ložnici o 25 lidech asi nepotkáte, ale třeba dál někde vzadu zůstaly služby pro pomoc lidem, aby mohli fungovat doma. Terénní práci mám na mysli. Ano, je to na hodně diskuzí…

                • Witch

                  Tady jsem se už dost vyšťavila, ale pokud by ve Vašem případě byla možná pomoc, jistě by se povedla na tomto pracovišti:
                  ESET, Psychoterapeutická a psychosomatická klinika, s.r.o.
                  IČ: 48585386

                  Další informace
                  Specializace: ESET, Psychoterapeutická a psychosomatická klinika, s.r.o. (dále jen Klinika ESET) poskytuje komplexní integrovanou péči o lidi, kteří trpí duševní poruchou či duševním onemocněním, zejména neurózou, osobnostní poruchou, hraniční poruchou a psychózou
                  Je to v Praze, jestli mají pobočky jinde, nevím.
                  Brtník je zajímavý, ale brtnil u sebe naposledy někdy v marci… Už jsem k němu nakoukla dřív ;-)

                • che

                  Nejde mi o pomoc, ale o ujasnění si stanovisek kdy nepovažuji za vhodné vše roztrubovat na tržišti, jak vidno tak jsem se nepochopili. Brtník vstane z brlohu – jen co dokončí podzimné polnohospodárské práce.

  7. Aleš

    Michale, podle koho soudíte? Ono jednou třeba dojde na takové Kučírky z blistů a třeba i na vás. Nepřál bych vám pak nasazení vaší vlastní medicíny. To, že si myslíte, že děláte všechno proto, aby se vám to nestalo, ještě neznamená, že se to nemůže stát i vám. A tak si laskavě uvědomte, že svými slovy plivete i na takové. Samozřejmě nejsou mezi nimi všichni takoví. Ale jsou tu další. Kteří například za svoje chyby jsou bezdomovectvím neúměrně trestáni. A dost bude těch nemocných, kterým by měla být poskytnuta odborná péče. A nějaké procento bude těch slabomyslných, kteří se o sebe ani postarat neumí a lidská společnost se od zvířat oddělila snad i v tom, že se umíme postarat i o takové případy.

    • michal

      Pokud dojde na mě, přál bych si nasazení své vlastní medicíny. Zatím si myslím, že by mi hrdost nikdy nedovolila být druhým na obtíž, pokud bych mohl jen trochu nebýt; a pokud tento svůj názor změním a stanu se povalečem, snad mě někdo vyhodí na mráz.
      Něco docela jiného je pomoc nemocným lidem, ale i oni musí mít součinnost v léčbě a snažit se dle vlastních možností. A ano, pokud se stanu závislým na alkoholu, přeju si pro sebe odvykací léčbu s režimem věznice a pracovní povinností.

      • Witch

        V tomhle Vás asi trochu zklamu. Nejdůležitější je totiž najít něco, co pro Vás bude mít smysl. Režim a odvykačka Vás samy o sobě nespasí. Řeknu to asi tak, že i když máte motivaci, je velmi těžké odvykat a tím skvělejší je to vítězství. Bez motivace jste v háji.

        • Mac

          Witch, to máte těžké. Pravicoví apoštolé liberalismu, silní, sebevědomí hoši, si jsou zcela jisti, že jim se nikdy žádnej průser nepřihodí a pokud ano, zvládnou jej s ležérností hodnou liberálního byznysmena, zdatného vyznavače doutníků a golfu.
          Znal jsem jednoho úspěšného podnikatele – měl všechno a vyhlídku štěstí navždy. Pak – při návratu z jedné dovolené – usnul za volantem a po nárazu do stromu v autě pohřbil ženu a jediné dítě. Hráblo mu z toho, skončil na psychině. Než se vrátil, stihli mu hodní kolegové ve spolupráci s konkurencí zlikvidovat firmu, takže nakonec přišel i o docela pěknej barák.

          Statečný Michal, naplněný hrdostí na sebe sama, by se na jeho místě nechal zavřít na dvorek a bičovat, on tak statečný nebyl….a tak somruje, pije a žije ze dne na den

          • michal

            Ne že toho zneužijete k dalším invektivám na mou adresu, ale analogickou situaci, kdy bych svou chybou zabil ženu a své děti, bych zřejmě nedokázal vyřešit jinak, než dobře uváženým a bezbolestným odchodem z tohoto světa.

            • Mac

              jaké invektivy? Vždyť já vás, milej zlatej, chválím, kudy chodím a obdivuji vaši statečnost, hrdost, cílevědomost… a….a…..a….
              ale pokud jde o to vaše řešení – nic proti tomu, akorát, že to jsou teorie a za další, každej je jinej a holt každej nenajde tu odvahy skočit pod vlak. Nebo zbabělost…….?

              • michal

                Jasně že to jsou teorie a člověk může názor změnit, ale jsou věci, s nimiž se žít nedá. Natož se trýznit neperspektivním životem na obtíž druhým.

                • ms

                  je fajn, jak jste si jistý, jak hrdý a sebevědomý by byl váš mozek po tragédii…… asi jako u každého, kdo tragédii (či životní krach) neprožil. proto také i pro tyto lidi má být buď oprátka nebo bič.

                • Witch

                  Život jste si nedal a nezlobte se, TS je často dost srabská věc. Útěk, nic víc. Pohodlné řešení pro jedince a trauma pro širé okolí. Už jenom nález mrtvoly je humus. A to nemusí ani zapáchat. Močka je skoro nevypratelná a nasmrádlý oděv aby jeden pral extra a ještě několikrát máchal navíc. Jasně, hrdinsky se picnout místo jakéhokoliv pokusu nápravy! Sobectví a trapárna, jak říkám. Většinou. Žádná taková smrt není „čistá“ vždycky něco zaneřádíte. Kdyby Vás někdo viděl, jak skáčete na oprátce a chtěl Vás nadzvednout, bude minimálně počůraný… Střelba =mozek a krev, prášky a alkohol=poblití a vždycky povolují svěrače. Dejte pokoj.
                  Jo a močka – to je to, v co se tělo rozkládá.

                • michal

                  ms: co já vím, třeba bych se stal blábolící a nesebevědomou troskou… nicméně i tak se mi vytrácí důvod, proč v takovém stavu žít

                • michal

                  witch: jsou věci, které jsou horší než smrt, víc to rozebírat tady nechci, ale na základě toho, co jsem poznal (díkybohu ne na sobě a na na nejbližších), se domnívám, že volit sebevraždu jako východisko z neřešitelné situace je někdy velmi rozumné.

                • ms

                  vám se dnes ve vašem skvělém sebevědomém mozku se něco zdá ….
                  proto i to opovržení, nepochopení a bič pro ty, které potkala jiná situace

                • Sio

                  Michale, vám asi nedochází, že se může nezávisle na vašem přání změnit celé vaše myšlení včetně žebříčku hodnot a stačí k tomu nějaká propukající nemoc nebo nehoda, kterou není nikdo schopen ani diagnostikovat. Někdy to příjde i s věkem.
                  Naše chování je z velké části determinováno chemií a nemusí jit jen o alkohol a drogy, ale třeba o hormonální poruchu. Také můžete utrpět nějaké poškození mozku například, nebo prožít takové bolesti, že to bez drog nevydržíte. Mám za to, že si to příliš zjednodušujete. Život je mnohem složitější a barevnější, než si myslíte. Zajímalo by mě, kolik vám je, staří desetiletí – 30-tník? 40-tník? Nebo víc?

                • michal

                  Sio, je to možné. Mohu zblbnout a stát se voličem levice. Mohu utrpět hormonální poruchu a stát se impotentem. Může na mě spadnout meteorit nebo se na mě zřítit strop a jako mrtvý přestanu být příznivcem pravice.
                  No a co?
                  Jsou rizika, kterým se dá předcházet. Jsou rizika, proti nimž se lze pojistit. Obojí má smysl. Jsou rizika, na které se lze připravit pouze příslovečnou pistolí s jedním nábojem. To má taky smysl. Jsou rizika, s nimiž nelze dělat nic. O nich nemá smysl ani uvažovat.

                • michal

                  Věk jsem tu někde uváděl, nejlepší léta, tedy někde mezi třicítkou a padesátkou. Bříško. Prošedivělé vlasy. Ženatý. :-)

      • Aleš

        Některé síly a ovlivnění osudu jinými lidmi jsou silnější než vaše hrdost a vůle. Některé věci se prostě stanou, přestože se můžete snažit o opak.
        Líbí se mi na vás jedna věc. Shrnu to do oblíbeného citátu. „Chceš změnit svět? Stačí 24 hodin nečinně přihlížet!“
        PS: S tím alkoholismem a léčebným režimem máte pravdu. Jen výjimky se s alkoholem dokáží vyrovnat silnou vůlí.

  8. Witch

    No a páni, pokud nejsou výřeční jako sńatkoví podvodníci, se u starších žen nechytají, protože všechny víme, že přicházejí potíže, nemoci a pověsit si na krk chlapa (nemocný chlap je horší, jak přírodní pohroma) je dost masochistický luxus. Uvědomme si, že muži se u nás již roky prezentují jako poškozovači ženských životů, případně jako trubci, kteří musejí být obskakováni. Pokud se žena dá s někým dohromady, potom převážně se šikovnějším člověkem, který něco umí a je jí nějak prospěšný. Je mi líto, ale sleduji tuto truchlivou skutečnost už pár desítek let. Ale na druhou stranu také vidím případy, že se mužský, který byl co k čemu, dočkal velmi krásného pozdního vztahu. A byl doopatrován s láskou a péčí, v posledním případě u velmi těžké nemoci.
    Víte, je to docela logické. Je velmi málo starších a starých žen, které by byly zvědavé na sex. Co jim dalšího muž vlastně může nabídnout? Vyjít si s někým, posedět na veřejnosti, aby jiné báby viděly, proč ne, ale nastěhovat si ho do bytu, prát, vařit? To je hodně na pováženou, většina žen je spokojená, že se už tohohle zbavila. pejsek je mnohem lepší. Jejich perspektivou viděno je jednodušší a sympatičtější pokecat s kamarádkami. je mi líto, ale vláda sexuálních výkonů, požadovaných i ženami, začala až koncem 20. století. A protože je dnes ještě čtyřicítka celkem mládí, zřejmě se to brzy změní – pokud Vás to utěší. Frigidních a po zranění (sex.útocích) nevyléčených žen už dnes ubývá.

    • michal

      Zvláštní pohled. Byl bych řekl, že muž do domácnosti přinese buď peníze, nebo (pokud nepracuje) kompletně obstará veškeré práce kolem domácnosti, auta, zahrádky,… , na které si poté nebude třeba někoho zjednávat. I ekonomicky by to mělo mít pozitivní efekt.
      Vztah přece není jen o sexu, ale o porozumění, drobných něžnostech… to mohou nahradit kamarádky nebo pes?
      Ani vůbec nerozumím té prezentaci mužů jako „poškozovačů ženských životů“ nebo „trubců“, v mém světě je to muž, který se o ženu postará, poskytuje jí jak materiální, tak citovou oporu…

      • Mac

        bez invektiv – kolik je vám let? Ta vaše definice v poslední větě je moc pěkná, ale nevím jestli je aplikovatelná na seniory 65-70+.
        Vono těch Högrů z Romeo a Julie na konci listopadu zase po světě asi tak moc neběhá.
        Tedy ne že bych tak zcela souhlasil s Witchinou teorií o nás, coby poškozovačích :-)))

        • Witch

          Víte, pánové, já jsem zastánce mužských, tvrdívám statečně i před bojovnými feministkami, že potřebují spíš chránit (a hrdě se chlubím, když mne nazvou šovinistkou), ale tohle je prostě situace, jaká je. Ne, že by na tom ženy neměly velký podíl. Nedávno jsem analyzovala texty z průběhu 20. století a hledala povědomí o tom, čemu dnes říkáme „domácí násilí“. Vedlejším produktem bylo nahlédnutí do záležitostí kolem zneužívání, znásilňování a nucených potratů, frigidity, rozchodů partnerů, ničení dětských dušiček (syndrom zavrženého rodiče) a tak podobně. Fujtajbl, řeknu vám. Ale mnohé střípky zapadly do mozaiky. Jestliže od 70.let začalo dost houfné rozvádění a děti byly vychovávány ženami, snadno si spočtete, že už několik generací jak holčičky, tak kluci nemají páru o partnerské komunikaci, o tom, že jednou mám pravdu já, podruhé ty. Muž je cosi divného, co chodí venku ulicemi a doma to nemáme, případně domácností prochází a maminka to časem buď vyhodí nebo chvíli ne. Představte si, že už v době, kterou já vnímám jako skutečně drsnou vlnu rozvodů, existovala studie prof. Trnky Děti a rozvody (Avicennum, 1974), která dokázala, že rozvod poznamená i děti, které jsou méně úspěšné v dospělém životě, hůře zvládají vlastní partnerství, mají problémy se zákonem. Aby bylo jasno: léta sledované děti z rozpadlých vztahů již na konci studie byly dospělé a rozvod jejich rodičů prokazatelně ovlivnil až dětství vnuků… No a taková ta láska bez papírů, co jako rozkvetla po revoluci (protože v r.1995 se zvýhodnily samoživitelky a kdo zůstal v manželství de facto okrádal rodinu) taky nese plody. Nárůst agresivity ve vztazích a věčné hledání prince na bílém koni. Ženy vůbec nevědí, co hledají, ale rozbijí dětem i několik rodin, jen aby to našly. Pánové to samé v bledě modrém. No a co s tím? Hnusná, těžká a letitá práce na sobě samém a doufat ve štěstí, že partner/ka tu dřinu odvede taky. Tak dvacet prvních let to budujete, ale kolem třiceti už brnkačka. Jenže problém je, že dost nepřenosná zkušenost, málo vyjádřitelné a popsatelné soužití. Ale třeba to znáte od babičky a dědečka, těm se to často dařilo, byli ještě vedeni i k určité životní kázni.

          • michal

            Kladla jste si někdy otázku, co bylo příčinou toho uvolnění mravů a rozkladu partnerských vztahů?

            • Witch

              No jéje! V příručce pro partnery to docela hezky pojmenovávali u některých typů partnerů – lidi, kteří se neoprostili od rolí, běžných v „kapitalismu“ (tedy minulosti) a trvají na chodu rodiny, jako kdyby žena nepřinášela domů výdělek a nepracovala. Je to oboustranné. K tomu sex. revoluce v 60.letech, normalizace a všechnop, co jsem už vypsala. Lidi spolu neumějí mluvit ani žít.

                • ms

                  K čemu vrátit? K otrokářství v Americe a ochranným clům? Nebo koloniální Británii?

                • Mac

                  Dickensovský kapitalismus, to by mohlo bejt….tam ty rodiny bývaly festovnější, akorát chlap nesměl moc nasávat v krčmě :-))

                • Witch

                  Ne. Byla to doba, kdy se během 19. a počátku 20. století žena ocitla v naprosto podřízené pozici, jak bylo výše psáno. Že se jako muž postaral, chránil a mimochodem také požadoval celkem pitomoučkou husičku (proto byla Rettigová se svými kuchařskými dívčími kroužky uznávaná a Němcové vytloukali okna, neb mířila přímo k intelektuálnímu pozdvihu- nikomu nedošlo, že kuchjařka musí spočítat kopu vajec, ale u Němcové tio moc trčelo). Ze druhé poloviny 19. století se objevuje i v literatuře hodně tragických příběhů, kdy ovdovělá žena neměla, jak uživit rodinu, protože prostě byla všude nepoužitelná.
                  Vidím, že nechcete rozumět.Nejste takové mládě, abyste si nemohl vzpomenout, jak se ženy kolem Vás vzájemně hecovaly při generálních úklidech, jaká je která víc udřená z důkladného až pitomého cídění a leštění. Jste z generace, kdy nevěstám bylo vysvětlováno, že vzhled muže je vizitkou ženy. Taky jsem netušila, že si vlastně beru nesvéprávné individuum, které si bez mé péče zřejmě ani nezvládne měnit spodní prádlo. (základní výchovná teze se mi však osvědčila- když s někým jednáte rovnoprávně, narovná se ;-) ) Jenže ona to byla mnohde pravda, ti chlapi se často i po období samostatného života rychle vrátili k tomu, že si pomalu ani neuměli brát věci ze skříně. „Vyndáš mi čistou košili?“ „Mám někde lepší kalhoty?“ . A jejich maminky leccos snachám ohledně úspěšného chovu doporučily. Takové ty proklamace, jako podobné zacházení jako se psem (dát nažrat a pustit vyvenčit) byly základní poučkou. Takže v těchto dobách, kdy žena chodila do práce, často na ní ležela péče o děti, i školáky, domácí práce a hospodaření, vaření, úklid, žili vede sebe dva s různými náplněmi času. Žena a gaučák, výhodou byl koníčkář, ovšem pokud i něco vykutil doma. Jinak zmizel za svými zájmy a žena dělala servis. Ano, mnozí mužové vynášeli odpadky. Na vsi se dělba práce udržela vyrovnanější, ale také se tam postupně přetahovala vyšší náročnost vůči ženám, protože mužům odpadlo jejich pole a dobytek, klasické mužské práce.
                  Nežila jsem ve vzduchoprázdnu a pořád se divila střetům hlásaných hesel a doporučení s realitou, která se kroutila směrem k – no, trubcovitosti mužů. Je mi líto. Dnes se mladší lidé snaží, u obou pohlaví, najít zlatý střed a objevuje se i potřebný respekt k osobnosti druhého v páru.

                • michal

                  Nicméně sama uznáváte, že v té době byly rodiny úplnější… bylo méně rozvodů a například také méně kriminality a více důvěry mezi lidmi. Že by to nějak souviselo?
                  Že vzhled muže je vizitkou ženy slýchám občas od té své, které se nelíbí, že jsem schopen všude chodit v džínsech a ve zmačkané košili :-). A přiznejme si, ženy mají estetické vlohy na vyšší úrovni a bývá dobré je občas vzít na vědomí.
                  Moje babička a prababička byly nejprve v domácnosti za tvrdého kapitalismu, babička musela začít pracovat ve chvíli, kdy dědu zpropadený komunistický režim držel ve vězení, maminka si dovolit nepracovat vůbec nemohla, holt socík. Moje žena už zase pracovat na full time nemusí.
                  A že byly ženy dříve podřízené svým mužům? Asi ano, ale vyhovovalo jim to.

                • Brumla

                  Samozřejmě …. vždyť ona si o to vlastně řekla (sama to chtěla) …

                  Tuhle větu slyším od chlapů hlavně v soudní síni…

                • ms

                  Michale, mírně netaktní otázka. Máte vůbec historicko-společenské povědomí. Proč asi bylo méně rozvodů ve společnosti laissez faire násilně spoutané náboženskými dogmaty? Vždyť i dnes v Irsku, Polsku či jižní Evropě je mnoho regionů, kde se lidé nerozvádí, i když manželka je pravidelně týraná supersamcem.

                • Witch

                  Michale, ženy byly úmyslně spoutávány „ženským údělem“ a věřte mi, že jsem to dlouho nebyla schopna „pobrat“. Ono se dost blbě připouští, že jsem se holt narodila jako holka a tím pádem je samozřejmé, co všechno musím a o co všechno musím dbát, abych si nezkazila křehký status dobré pověsti. Od puberty jsem se leckoho i dost nepříjemně ptala, že když jako jsme si v nové (tehdy soc.společnosti) rovní, proč bych se měla podřizovat tomu či onomu. Po vdavkách ano, bylo pro mne samozřejmé věnovat se dětem a domácnosti, ostatně jsem se na to i cíleně připravovala, ale poslouchat o gruntovním běsnění na soudné lavici u baráku bylo nad moje síly. Že mi muž myje okna, protože mám závratě a jsem těhotná? Neslýchané, chudák bačkora. On jde s děckem na rtg? Chlap? No a co, že ta jeho je v tom. Je to chlapa nedůstojné (ještě v roce 1988)!
                  Prostě to v sobě měly a podporovaly se navzájem. Jenže to také drželo jejich křehkou rovnováhu. Když měly špičkovou domácnost, líp se zvládal muž děvkař, chlastoun, bouřící se děcka, rezignace na cokoliv ve vlastním životě. Náhradní program to byl (a je). Být sedřená bylo aspoň něco. A také běda, když se někdo vymykal a byla (protože měly pifku na úspěšnější ženy v jakémkoliv ohledu) spokojená. K bontonu patřilo a patří trápení s ženským údělem. Obávám se, že u mnoha to platí stále. Ženy mají velkou schopnost přežití, takže slepičatost beru jako drsnou zachraňující strategii. Někdy kombinovanou s leností, jindy s diplomacií (tváří-li se jako blboučká, muž, byť neschopný, má svou sebedůvěru a pocit, že je king). My ženy víme svoje- a někdy odhadneme i bez vyprávění.
                  Pro Vás by z toho pro pochopení vyplývalo asi jediné – zkusit si tu roli na delší dobu. Třeba v době nezaměstnanosti zastoupit ženu. Pro partnerství je to ale riziko velmi těžké – právě tato doba dělá nejvíc malérů, protože chlapi zastat ženu nezvládají, brzy programově ani náhodou nechtějí, ale otočí se ke kritikám a rejpání, aby si potvrzovali, že ještě k něčemu jsou. Ženská aby dělala všechno, on má jen řeči – a tak se rodiny rozpadají. Hm. Takže pro Vás vlastně nemám způsob, jak Vám umožnit, abyste na chvilku viděl z jiné strany…

                • michal

                  Vy mi ale odpovídáte na něco jiného. Moje úvaha směřovala k tomu, jestli v době pevného rozdělení rolí, kdy se nemuseli muži vyčerpávat starostí o domácnost a ženy lopocením se v potu tváře a vyděláváním peněz, se nežilo lépe.
                  Pomáhat ženám je správné v každém případě a nikdy jsem s tím neměl problém.

                • Witch

                  Ale vždyť ani dnes není nic těžkého rozdělit si role a zvládat je, dokonce i při občasném zastoupení druhého, když není zbytí. Z toho ostatně potom plyne respekt k výkonu(výkonům) partnera. Takže ne zahnání kohokoliv do pevně určených rolí, ale plnopríávná dohoda, která se dodrží. Já v tomhle problém nevidím. Problém si nadělá ten, kdo je nezralý a nedokáže přijmout, co právě život vyžaduje – a honí se za přeludy. Jakýmikoliv, třeba že existuje rytířštější princ na bílém koni nebo že jsem chlapák aspoň doma, když jinde vypadám uboze. K tomuhle, k téhle svobodě i dobrovolným závazkům zároveň dorůst, to je asi dnešní potřeba.
                  takže jednoznačně: dřívějšek nebrat. žilo se v něm líp jen jedné půlce lidstva.

          • Kamil Mudra

            Hmm… Tak to ty sympatie ke kapitalismu docela chápu. Člověk je nabušený energií, má pocit že se uživí jakkoli a nic ho nezdolá…
            Do těch nejlepších let nedávno vstoupil můj nejstarší syn. A tak se sebral a odjel „na blind“ do Anglie, jen tak s baťůžkem, aby si vyzkoušel jak se tam chytne. Legrační je že tady v ČR odmítl nabízenou práci za osmdesát tisíc měsíčně, protože se mu nechtělo dojíždět z Prahy do Brna :-) A to mu slibovali že mu cestovní náklady proplatí. Ale já ho chápu protože jsem byl v jeho letech úplně stejný pošuk.
            Až ta nejlepší léta pominou a člověk zjistí že už mu fyzička neumožňuje aby vzal jakoukoli práci, začne to dobrodružství vidět tak trochu jinak a najednou jsou mu ty sociální jistoty tak nějak bližší. Jenže dokud ten čas nepřijde tak ho nikdo nepřesvědčí, že by se mu taková změna pohledu mohla přihodit.

            • michal

              Doufám, že až nejlepší léta pominou, budu mít sociální jistoty trojí
              – adekvátně vychované děti
              – majetek, který tvořím
              – pár dovedností, které mi umožní přežití i ve chvíli, kdy bych byl fyzicky sláb, bez majetku a odkázán jen sám na sebe

              • Kamil Mudra

                Inu, Michale, doufání není nic jiného než přání okořeněné špetkou víry a mohlo by se stát že se vám přání nesplní.
                – adekvátně vychované děti může život semlít tak, že vám nedokážou pomoci jinak než skrovnou skývou a pod střechu se jim už nevejdete
                – o majetek který tvoříte lze přijít i jedinou blbou chybou – ba dokonce i bez ní
                – o vaše dovednosti nemusí být zájem

                Pak by Vám možná došlo že by vůbec nebyla špatná taková společnost, která nenechá nikoho padnout už z principu – nikoli z nějakého soucitu projeveného charitou. Společnost ve které se nemusíte jakkoli stydět tu pomocnou ruku přijmout, protože jste ji během svého života, zprostředkovaně, sám mnohokrát podal aniž byste se staral o to komu.

                Ti bezdomovci také jistě mají pár nějakých dovednosti, které jim umožňují přežít, i když jsou jsou slabí, bez majetku a odkázáni sami na sebe. A to navzdory těm kteří pro ně mají jen „malý dvůr, krátký bič, nemožnost krást a žebrat…“ aniž by o jakoukoli jejich dovednost stáli.

                • michal

                  Jistě, dopadnout vše může všelijak.
                  Problém je, že společnost, která naopak každému pomáhá, se stává obětí parazitů, kteří brání jejímu rozvoji. V současnosti je 50% příjmů občana cezeno přes stát – nemám chuť rozebírat, kolik z toho rozkradou přísloveční kocourci a kolik mrzká lůza – a pořád všichni řvou, že mají málo.
                  Tahle cesta je prostě špatná.

  9. Canadian

    Bezdomovci jsou i v tech nejbohatsich zemich. Ja prvni mesice po prichodu do Kanady pracoval jako umyvac nadobi a malinky, levny byt sdilel s Polakem, ktery na tom byl financne podobne jako ja. Bezdomovce jsem litoval a kdyz zebrali, tak jsem jim obcas neco dal. Pak jsem s uzasem zjistil, ze ti lide maji ze socialky o tretinu vetsi prijem nez ja a bylo po alzmuznach…..
    V komunisticke i nacisticke diktature nebyli bezdomovci prilis videt, protoze je rezim soupnul do blazince, kriminalu, pripadne do koncentraku. Podle me neni takove uvezneni cloveka ktery neporusil zakon nic jineho, nez obycejny zlocin.
    A pochybuji zeby se dnes nasel alkoholik, ktery by vymenil zivot na svobode a pijatyky s kamarady za pobyt v komunistickem lagru.
    Lide kteri na ty casy vzpominaji jako na neco „lepsiho“ nemaji zadnou uctu ke svobode.

    • Witch

      Přesné!
      Pokud chceme něco s bezdomovci dělat, začínáme u otázky, co jim nabídnout. Pokud jde o malér „semletí životem“, tedy to, že se něco podělalo, k tomu se přidaly další maléry a exekuce a ztráta práce a domova, mívá člověk motivaci. Třeba chtít se vrátit na místo, kde se za něj nebudou stydět děti. Pokud je fajn, že se dá nějak překlepat den a člověk se dostane na úroveň, kdy si svoje vyžebrá a přitom nemusí nic, co ti okolní panáci, je to už jiné. Jaká je alternativa k prostému leháru a pití? Leda ta práce snů, kde se testují špičkové hotely. Práce na sobě je přece jedna z nejtěžších. Můžeme je „nachytat“ na drobných krůčcích, ukázat něco ze života, který opustili. Třeba zlepšení stavu, když jsou čistí (svrab umí hodně svrbět a špína nepomáhá jako prý u bezdom.vší-ty umí kousat do živého masa). S motivací je to podobné jako u narkomanů. Co jiného nabídnout? Někdo i náboženskou sektu uznává- zaplní to jistou díru po droze. Holky se někdy chytnou na mateřství. Jenže taky, i při té motivaci, to dá hodně vlastní námahy. A sklouzávání zpátky.

    • Sio

      Bezdomovec, který dostává takové dávky je jen člověk dobrovolně žijící na ulici. Se skutečným bezdomovcem má společného jen málo, protože kdyby chtěl, bydlení si najde.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s