Category: Noticky

Na okraj jednoho sjezdu


Včera měla KSČM sjezd. Možná ho má ještě dneska, občas tyhle dýchánky bývají dvoudenní, nevím, to hlavní pozdvižení na vsi bylo včera. Antikomunisté se mocně pohoršovali hned po dvou liniích: že strana s přívlastkem „komunistická“ v názvu vůbec smí nějaký sjezd mít, a že na ten sjezd přijel pronést zdravici prezident republiky Zeman, čímž stranu legitimoval a sebe ještě více zdiskreditoval. Jenže KSČM je strana nejenom legální, ale i legitimní a prezident Zeman tak jenom udělal konec té trapné hře na to, že s komunisty se nemluví, protože komunisté jsou už desítky let zcela normalizovanou a integrální stranou našeho (pseudo)demokratického zřízení. Mluvili s nimi vždycky všichni a oni vždycky mluvili se všemi tak, že nebýt toho přívlastku komunistická, nikdo by nepoznal, že ta strana není socdem. Chápu, že se antikomunistům existence komunistické strany nelíbí, ale chlapci a děvčata z lepších rodin by měli konečně pochopit, že jedinou příčinou toho, že KSČM stále existuje, jsou oni sami, respektive to, že jejich jedinou politikou je antikomunismus, kvůli kterému bagatelizují (nemůžou za to komunisti, není to problém) a neřeší (nic jiného, než existence komunistů, není problém) skutečné problémy, jako jsou sociální a ekonomické nespravedlnosti, které jsou a historicky vždy byly katalyzátorem vzniku komunistických stran (hlavně těch skutečných, které byly komunisté ne jenom podle názvu). Vadí vám komunisté? Udělejte vše pro to, aby jejich existence nedávala smysl. Zákazy nic nevyřeší, jen problém zametou na čas pod koberec. A protože tohle „demokraté“ zjevně nechápou a hlavně nechtějí, protože by se museli zříct svých privilegií a svého monopolu na moc a na pravdu, budou tady komunisté v té či oné podobně s námi tak dlouho, dokud tu s námi bude kapitalismus a průmyslová civilizace.

Reklamy

Podobenství


Hádáte se na ulici se ženou. Je to ošklivá hádka, dokonce jste jí vlepili facku. Jde kolem dvoumetrový metrákový vazoun s bejzbolkou a partou kámošů. Zbijí vás. Vaši ženu znásilní. Sousedovi zapálí auto. Vyrabují všechny obchody v ulici a zdupou všechny záhonky. Proč? Protože ženy se přece nebijí a oni tu facku nemohou tolerovat. Kolem je hafo zevlounů, kteří nadšeně tleskají a volají: „Sláva.“ Ale proč volají? Protože ženy se nebijí? Protože je to vzrůšo, dívat se jak hoří auta a teče krev? Protože by si také rádi bouchli? Nebi se jenom bojí, aby také nedostali, když nebudou dostatečně nadšeně souhlasit? A přitom jste ženu možná ani neuhodili, možná jste se s ní dokonce vůbec nehádali. Jen jste prostě byli zrovna na ulici, když šla kolem banda rváčů, která hledala záminku ke „spravedlivé odplatě“. Ale protože dvoumetrový metrákový vazoun z bejzbolkou má vždycky pravdu, tak jste se s ní hádali a praštili jí. Pořád to sice nevysvětluje tu rozmlácenou ulici, ale kdo by se na to dvoumetrového metrákového vazouna z bejzbolkou ptal? Policajti se ho bojí, soudce má koupené a od vězení klíč.

Dobře skryto průhledností


Panuje všeobecné přesvědčení, že lékem na korupci a pletichy ve veřejné a státní správně je transparentnost, tedy že bude vše veřejné a na všechno a na všechny bude vidět. To je ovšem iluze. Transparentnost může naopak vše jen víc zamlžit, přitom ale dodat punc otevřenosti, tedy v důsledku nic nevyřešit a přitom vytvářet iluzi řešení. Příkladem budiž územní plánování v Praze. Vše – alespoň nakolik to mohu posoudit – je zveřejněno zde. To všechno jsou desítky stran hutné právnické a úřednické mluvy kombinované se stovkami stran odborných posudků. Kdo může tohle přečíst, pochopit a navíc v reálném čase tak, aby stihl lhůty pro podání námitek, pokud narazí na známky pletich či korupce? Jsem pevně přesvědčen, že nikdo, dokonce ani ten, kdo zná všechny procesy, všechny kódy (třeba využití plochy) a tomu, co čte, rozumí, protože je toho prostě moc. Bez týmu odborníků, kteří by si ovšem dokázali zjednat přístup i právnickými kličkami, je celá transparentnost v této oblasti k ničemu. Běžný občan – a běžným občanem rozumím průměrně inteligentního zaměstnaného člověka – jen stěží může cokoliv kontrolovat, i kdyby chtěl. Kvalitativně i kvantitativně je toho prostě víc, než je kapacita běžného občana. Celá slavná transparentnost tak jen pomáhá legitimovat až obstrukčně složité procesy v oblasti, která je vzhledem k kořistnickým zájmům developerů a cenám pozemků a nemovitostí v Praze korupcí a pletichami vysloveně těhotná. Transparentnost sama o sobě je k ničemu, pokud to, co odkrývá, není samo o sobě jednoduché a srozumitelné. V opačném případě je to jen fíkový list.

Byla jednou jedna motdliba


Zpráva z tisku: „Zvukař Jaroslav Hensl, který během listopadového mítinku při návštěvě prezidenta Miloše Zemana v Lipníku nad Bečvou pouštěl Modlitbu pro Martu, se nedopustil přestupku. Rozhodla o tom přestupková komise, která případ odložila.“

Špatně, všechno špatně. Ta zpráva je špatně – stejně jako všechny podobné – protože neustále omílá že šlo o Modlitbu pro Marku od Kubišové, jako kdyby byl dotyčný zvukař pohnán před přestupkovou komisi za to, že pouštěl právě Modlitbu pro Martu a kdyby pouštěl, co já vím, Kabát nebo zvuk cirkulárky, nikdo by ho za přestupek nestíhal. Jenže on byl přece stíhán za narušování předvolebního shromáždění, ne za pouštění nějaké konkrétní skladby. A každý takový by měl být stíhán, i kdyby v podobné situaci pouštěl hymnu.

To se ale nestane, protože jak přestupková komise právě rozhodla, předmětný skutek není přestupkem. A protože Modlitba pro Martu není ze zákona nijak privilegovaná (což není ostatně ani ta hymna) a toto rozhodnutí je tudíž třeba chápat jako precedent, nezbývá než uzavřít s tím, že narušování politických shromáždění těch, se kterými nesouhlasím, je v České republice zákonem chráněno (sic!).

Pro definitivní závěr ale budeme muset počkat až do té doby, než někdo na mítinku TOP09, na Českých lvech nebo na pietním shromáždění u příležitosti výročí vstupu do NATO pustí Internacionálu. Pak se teprve ukáže, jestli se platí stejný metr na všechny a jestli rozhodnutí Lipnického úřadu bylo motivováno právním názorem, nebo politickým aktivismem.

Dovětek


Jen krátký dovětek ke včerejšímu textu: To, co je na současné situaci pro „pražskou kavárnu“ tak iritující možná není tak Ondráček v nějakém výboru, to je jen úniková reakce či příslovečná poslední kapka, ale to, je nucena vzít na vědomí existenci lidí a zájmů, které se jí zatím dařilo úspěšně ignorovat, tj. těch, kteří v současném režimu patří k odstrčeným a poraženým, těch, kteří k novému režimu vzhlíželi s naději, ale po třiceti letech, kdy v něm žijí, se dívají s nostalgií po tom starém. Když totiž nemůže jejich existenci popřít, nemůže ani předstírat, že v kapitalismu jsou pouze vítězové a že to nejlepší ze všech možných společenský uspořádání vždy a pro všechny. To, co se dnes děje, je kažení ideálů realitou a prudkost reakce tomu odpovídá.

Národní hrdost k pronajmutí


Když se tak dívám, jak na slavnostním zahájení zimních olympijských her defilují zástupci zemí, ve kterých se zimní sporty provozovat nedají, nemohu si pomoci, ale přijde mi, že je něco špatně. Na jednu stranu je hezké, jak tak všichni jdou pospolu, dokáži spolu komunikovat i jinak než bombami a sankcemi a dokonce si navzájem vypomáhají, aby tam vůbec mohli být, na druhou stranu potom ale nechápu, proč to bazírování na národních výpravách, když země a národnost vlastně nehraje už žádnou roli. Zemi XY reprezentuje človíček YZ, který v ní nežije, netrénuje a má s ní společného jedině to, že se v ní narodil jeho pradědeček. Jenže pak jsou tu i případy, kdy pradědeček YZ o zemi XY nikdy ani neslyšel, neslyšel o ní nikdy ani nikdo z jeho rodiny a dotyčný je bělejší, než ten sníh, na kterém závodí, ačkoliv v zemi, již reprezentuje, nikdy žádní běloši nežili a nežije v ní ani on, protože žije a trénuje jinde. Jenže doma není tak dobrý, aby se na olympiádu kvalifikoval, tak vyhandluje občanství země za své schopnosti a tradá, jede se na olympiádu. A mě to prostě přijde divné. Zase další komoditizace, další území dobyté komercionalizací. Nebylo by lepší už tu hru na národy vzdát, nebo je přejmenovat na Gladiátorské hry, když myšlenka olympismu přežívá už jen na kapačkách sentimentu? Nebo alespoň zavést jiná kvalifikační kritéria, než je obrázek na sešitku zvaném pas?

Jdeme do finále…. a nastává loučení?


Máme za sebou poslední přímý střet finalistů „miss prezident“. I když střet… byla to spíše přátelská výměna názorů, což kvituji s povděkem, protože nejsem žádný liberál, abych si liboval v konkurenčním boji. Především se ale ukázalo, jak zásadní vliv má koncepce takové diskuse. Na rozdíl od dryáčnického pojetí TV Prima předvedla včera ČT jak to může a má vypadat. A ono to jde. Na rozdíl od Tarase si nemyslím, že by moderátorka někomu z těch dvou stranila, i když s ním plně souhlasím v tom, že se řešily spíš podružnosti a na opravdu závažná témata nedošlo. ČT i moderátorka Witowská si ovšem tentokrát zaslouží pochvalu. Pro kultivaci veřejného prostoru včera udělaly víc, než všichni svatí bojovníci proti „kremlobotům“ dohromady.

Co jsme se ale dozvěděli o kandidátech? O Zemanovi že se umí jak ovládat, tak omluvit, a že je to svým způsobem politický génius, protože se mu podařilo Drahošovi do značné míry vnutit vlastní témata. A také to, že fyzických sil už opravdu mnoho nemá. Jak na Nově a ještě na Primě působil celkem svěže, na ČT už bylo vidět, že je po tom týdnu už hodně unavený. Moudře se rozhodl nezapojovat se do volební kampaně.

O Drahošovi že se učí a zlepšuje. Byl rozhodně lepší, než na Primě, i když stále ještě ne dost dobrý. Například se vůbec nedokázal adaptovat na změněný Zemanův styl, takže ten agresivnější, který v kontextu debaty nesmyslně napadá svého soupeře, byl nakonec on. Nicméně pominu-li Drahošovy stupidní (sic!) názory na Rusko a NATO (v tom si ale se stupiditou Zemanových názorů na exekuce, sociální dávky či ochranu životního prostředí příliš nezadá), zdá se, že pokud vyhraje, zase až takový průser to nebude, i když by bylo lepší, kdyby vyhrál až příště a zatím se připravoval.

Hlavně se ale ukazuje, že vášně a hysterie, která zachvátila především Drahošovi fanoušky (tady je ten termín víc než na místě, protože jejich pojetí voleb je pojetí v duchu Sparta versus Slávia) je úplně zbytečné, neadekvátní a škodlivé. Problém evidentně není ani tak Drahoš, jako jeho klaka. Snad jim dojde, že ať už vyhraje ten, či onen, budou tu všichni muset žít pohromadě dál i s těmi, kteří volili toho druhého. Mají na to ještě pár hodin. Jinak jim totiž zbývají jen dvě možnosti: emigrace, nebo gulagy.

Drahoš Drahošovi Drahošem


Když už jsem si včera nedokázal odpustit ten „prezidentský duel“ v televizi, neodpustím si ani dnes pár poznámek. 1. Prima zkazila, co mohla. Její pojetí debaty jako estrádního derby se skandováním fanoušků (sic‘) bylo rušivé, kolikrát nebylo kandidátům rozumět, nebylo vůbec poznat, jestli se nechají domluvit, či si skáčou do řeči. Navíc vedle moderátora Voříška už ani ten Soukup nevypadá jako takový tragéd. 2. Zeman umí mluvit. I když říká nesmysly, umí je podat. A musím zopakovat, co už jsem napsal: Zeman není žádná troska. Fyzicky i mentálně je zcela způsobilý k výkonu dalšího termínu. Čili není ani zdaleka tím mužem, kterého nám líčí jeho odpůrci. Dlužno přiznat, že jsou v tom velmi efektivní, nicméně v přímé konfrontaci s realitou se jejich líčení jeví jako lživá propaganda. 3. Drahoš se snažil, ale jak se ukázalo, svým největším soupeřem byl nakonec on sám. Jeho projev nebyl plynulý, snad do každé své repliky se zabrušoval, jak to jen šlo, charisma veškeré žádné. Při nejlepší vůli nejsem schopen říct, jaké názory vlastně Drahoš zastává.  A byl od svých poradců zjevně velmi dobře připraven! Jako by sám přistoupil na to, že vlastně nemusí nic předvést, protože stačí, že není Zeman. Rozhodně se nedá říct, že by si Zeman namazal Drahoše na chleba, jak se říká, přesto ale Drahoš namazaný byl, protože se na něj namazal sám. Pokud tyhle volby vyhraje, nebude to rozhodně kvůli kouzlu osobnosti nebo přesvědčivé argumentaci. Bude jen a čistě proto, že není inženýr Zeman. Ale jestli to panu profesorovi stačí…

Závěrečná inventura prezidentských kandidátů


Jak říkávaly naše prababičky: „Odříkaných voleb největší krajíc,“ a tak jsem, veden jen těmi nejčistšími státotvornými úmysly, včera shlédl poslední „debatu“ prezidentských kandidátů. Tu „debatu“ bohužel musím dát do uvozovek, protože se vlastně o ničem nedebatovalo, jen se tak kavárensky plkalo, přesněji moravcovalo. Formát debaty zvolený moderátorem Moravcem byl, mírně řečeno, nešťastný. Na plnou hubu bych pak řekl, že zoufalý.  (A jestli to byl nápad některého z jeho šéfů, tak se mu stejně neomluvím, měl se bránit.) Rozdělovat kandidáty do skupinek, takže se někteří vyjadřují k jednomu okruhu témat a druzí k druhému? Nechat je ptát se sebe navzájem, takže někteří se pak skoro nedostanou ke slovu? Míchat do toho manžely, milenky a děti? Jestli se někdo rozhoduje podle velikosti košíčku podprsenky paní Horáčkové nebo Hilšerové, je to samozřejmě jeho právo (a vzhledem k plytkosti debaty relevantnější argument, než se na první pohled zdá), ale pro takového má být jiný pořad a jiný žánr. A půl minuty na jakékoliv sdělení které má hlavu a patu a není to jen výkřik typu: „Haló, já jsem tady,“ je také trapně málo.

Ze strany ČT debata tedy absolutně nezvládnutá a v prostor, který kandidátům zůstal, se nestalo ani nebylo řečeno nic, co by mohlo o příklonu k tomu či onomu rozhodnout. Že se nepoprali je v pořádku, v tomto smyslu je nuda na místě, ale že se mezi nimi skoro nedal najít rozdíl, to už je trochu problém. Kdybyste mě zabili, tak vám neřeknu, čím se ten který profiluje, čím se liší, čím byl výrazný. A nejspíš nebudu jediný.

Třeba takový Topolánek. Pravda. umí sem tam udělat vtip, umí vystupovat, ale je to pořád macho Topolánek.

Drahoš? Kdybych se nepodíval na program, tak ani nevím, že tam byl. Ten člověk umí být fenomenálně nekontroverzní a nezajímavý.

Nejvýraznější byl asi Horáček, bohužel ale v negativním slova smyslu, protože svým verbálním projevem zcela zničil veškeré dobré mínění, které jsem si o něm udělal na základě jeho projevů písemných. Jeho projev působil vykalkulovaně a nacvičeně, ovšem narychlo před začátkem.

Hynek je muž jednoho bonmotu.

Hannig má jasno, ale neumí to sdělit a není to evidentně kavárenský typ.

Fisher vystupuje kultivovaně, ale kličkuje jak lidovec a odpověď z něj nevypáčil ani tandem Moravec-Kulhánek.

Nebýt toho, že si Hilšer trpaslíka se Zemanem pod čepicí, tak pět minut po skončení nikdo neví, že tam byl.

Nakonec z celé té party působil nejlépe asi Kulhánek, jenže tohle není volba miss, ale prezidenta.

Suma sumárum, poslední předvolební debata v podání ČT je ztráta času pro voliče i pro kandidátu, někomu, kdo se rozhodovat kvalifikovaně, musela být úplně k ničemu. Snad proto kandidáti vyzývali k volbě srdcem, protože pro volit hlavou není podle čeho. Klidně tam ten Zeman mohl jít, i kdyby se nemluvilo o ničem jiném, než o něm, marnější už to být nemohlo.

Právo mlčet


Poslední hitem v hejtování prezidenta Zemana je obviňování ze zbabělosti, protože se neúčastní kandidátských debat. Může to tak být, ale také nemusí. Třeba jenom nechce debatu zničit, protože ví, že kdyby přišel, ostatní kandidáti se na něj vrhnou jako vosy na bonbón a jediným a hlavním tématem diskuse se stane on a na žádná věcná témata nedojde. Třeba ze sebe jenom nechce dělat hokyni na trhu, třeba se jen nechce předvádět jako cvičená opice. A nebo si prostě vybral jen jinou strategii. Účastnit se předvolebních debat je právo, nikoliv povinnost, stejně jako nemá žádná firma povinnost zadávat reklamu na své produkty. To, že prezident Zeman odmítá účast v debatách není žádný prohřešek, ale jen další informace pro voliče. Stejně chybí jen těm, kteří by ho nikdy nevolili a jeho názory je ve skutečnosti nezajímají, jeho voliči mají naopak jasno i bez hádek před kamerou.

Celý příspěvek