[Aktualizováno] Poznej autora citátu


Poznáte autora následujícího citátu? Řešení zítra touto dobou. Odpovědi prosím do komentářů, hlavní cennou pro vítěze je pochvalný tweet.

V dobrém mě překvapilo, že se projevila ukázněnost a disciplinovanost, což není naše typická vlastnost. Samozřejmě, někdo může mít výtky k nějakému kroku, ale musíme si uvědomit, že vždycky obstojí těleso, které je organizované a drží určitou disciplínu, než rozhádaný dav. Tento moment se nám podařilo krásně překonat. A ukázalo se, že lidé na výzvu, kdy je potřeba držet pospolu a být druhému ku pomoci, jsou schopni reagovat kladně. A to je nádherné. Varoval bych jenom před tím, abychom si v momentě, kdy nám bude lépe, začali mezi sebou vyřizovat účty, kdo měl co udělat lépe. To platí především pro politiky a intelektuální elitu. Jistě, ledasco jsme mohli udělat lépe, ale uvědomme si. že jsme také čelili důsledkům naší dvacetileté pýchy, kdy jsme se domnívali, že co si nevyrobíme si můžeme jednoduše koupit za peníze. Ukázalo se, že tak jednoduché to není.

Aktualizace 9.4.2020: Jak správně poznal Kamil (viz komentáře), který šel ovšem evidentně na jisto, jedná se o aktuální výrok Dominika kardinála Duky v rozhovoru pro sobotní Lidové noviny, Tedy o výrok toho nejnepravděpodobnějšího muže, kterého bych já citoval, protože s ním souhlasím. Jenže on celý ten rozhovor je překvapivě příčetný a mohu ho jen doporučit, pokud se k němu někde dostanete. Že by panu kardinálovi svědčila karanténa?

Politicky nekorektní slabikář


Při domácí výuce mateřského jazyka jsme ve Slabikáři došli až na stranu 84:

Ještě před pár lety bych ji přešel bez povšimnutí, ale teď jsem se nad tou mírou politické nekorektnosti zarazil. To, co by mi dřív přišlo normální, mi najednou normální nepřijde. Táta muž a máma žena? Nošení květin? Genderové stereotypy a sexismus jak vyšité a děti se je učí už v první třídě! Tedy pokud nejsem už trochu zblblý progresivisty na straně jedné, když mě to zarazí, a konzervativci na straně druhé, když v tom vidím něco odvážného a odbojného? Nebo je to dobře, že vidím potenciální problém a kontroverzi i v tom, co mě osobně nijak neuráží a nepohoršuje, a kde bych ji ještě nedávno neviděl? Pokud ji tedy zblble nehledám někde, kde není. Každopádně pokud se chceme bavit o tzv. politické korektnosti, tak tohle je ideální příležitost.

Dáme globalizaci šanci?


Nevím, jak pro vás, ale pro mě má pojem „globalizace“ spíš pejorativní nádech. Slyším v něm volný pohyb kapitálu, který si cestuje po světě za nízkými náklady a vysokými příjmy, které pak schovává do daňových rájů, a nechává za sebou vydrancovanou krajinu a zbídačené lidi. Globalizace je pro mě kolonialismus, který místo armády a námořnictva používá banky a finanční trhy. Ale jak tak teď sleduji, co se děje ve světě v souvislosti s pandemií COVID-19, uvědomuji si, že globalizace může znamenat i něco dost jiného, totiž prostý fakt, že jsme všichni lidé a sdílíme spolu jednu jedinou planetu.

Jak se pandemická vlna valí světem, můžeme si navzájem pomoci – tam, kde ještě není, mohou vyrábět ochranné pomůcky pro místa, kde nákaza zrovna zuří nejvíce a tam, kde už mají nejhorší za sebou, mohou dát volné kapacity k dispozici těm, u nichž kulminuje a jejich vlastní kapacity nestačí. Jinými slovy, nevidím nic špatného na tom, že než to přišlo k nám, posílali jsme respirátory do Číny a teď je pro změnu z Číny nakupujeme. Sice to funguje na komerční bázi, ale to je detail, který se dá ještě poladit. Hlavní je, že globálně se globální problém řeší snáz, než lokálně, byť lokální strategie mohou být situačně adekvátnější a efektivnější.

A postřehl jsem ještě jednu věc – jako lidé jsem si podobnější, než jsem si myslel. Starosti, řešení i humor lidí reagujících na pandemii a s ní související opatření, zejména karanténu, jsou po celé planetě velmi podobné a univerzálně srozumitelné. Uznávám, že tento pohled je možná zkreslený tím, že lidé mimo můj civilizačně-kulturní okruh pro mne v podstatě neexistují (jazyková bariéra je svině, co si budem), ale ta moje civilizačně-kulturní bublina je myslím přesto dost velká na to, abych si mohl myslet, že máme společného víc, než by bylo mnohým milo. Přitom bych neřekl, že se jedná o projev hollywoodsko-cocacolové unifikace, ta by vypadala jinak. Stále ještě nejsme stejní – jen navzájem srozumitelní.

Společný problém, společné řešení, společný prožitek na globální úrovni, ale žádné všichni proti všem, jako za světové války, nýbrž spolu – třeba nás to změní, třeba nás to něco naučí. Snad jsem jen v důsledku klesající intenzity sociální interakce iracionálně optimistický, ale co už, pesimista umí být každý blbec, teď je ideální čas na optimismus.

V krizi poznáš kréténa


Kreténa samozřejmě poznáme všichni, vždy a spolehlivě: jsou to ti druzí. Ale to jsou většinou jen kreténi z pohodlnosti, protože ruku na srdce, v časech dobrých, když vládne klid, mír a prosperita, se jako kreténi chováme někdy všichni. Je to luxus, který si můžeme dovolit. Jsme prostě takoví kreténi leví. A pak jsou lidé, kteří se chovají jako kreténi i v časech zlých, a to jsou kreténi praví. Teď, když máme epidemii, stav nouze, karanténu a s tím související tisíc a jeden problém, se to ukazuje obzvláště zřetelně. Jak se říká, že teprve krize odhaluje charaktery, tak je to sice klišé, ale sedí jako prdel na hrnec. S nástupem „zlých“ časů (ty uvozovky jsou sakra na místě, protože by mohlo být ještě tisíckrát hůř, například by místo virů mohly poletovat kulky) se lidé rozdělili zhruba na dvě skupiny: Ta první přestala kecat a začala makat, adaptovala se na změněnou situaci, přehodnotila priority, dokázala se vzdát nejen stereotypů v chování i myšlení, ale i svého pohodlí, pomáhá druhým a chová se odpovědně. Ta druhá jsou kreténi. Myslí i chovají se pořád stejně, rozhodně odmítají udělat cokoliv pro druhé, i kdyby to mělo být blbé nošení roušky, svého pohodlí se odmítají vzdát a i tváří v tvář smrti pořád žvaní něco o svobodě, kterou si ovšem pletou právě s tím pohodlím. Počítají, kolik by se dalo vydělat/ušetřit, kdyby se lidé nechali umírat a ztěžují si, že se lidský život přeceňuje. Samozřejmě všemu rozumí a všechno kritizují, nikdo nic nedělá správně, oni by všechno dělali lépe, a pomalu jediný, kdo podle nich nedělá chyby, je vláda, protože v jejím případě je to fundamentální neschopnost kombinovaná s velmi rafinovaným zlým úmyslem. Přitom jsou to i oni, koho ta první skupina chrání o komu pomáhá prostě tím, že drží společnost v chodu. A byl bych ale velmi překvapen, kdyby až se to přežene a vrátí se lepší časy, nebyli právě tihle kreténi, kteří sami nic neobětovali, první co budou stát ve frontě na státní podporu a budou u toho nejhlasitěji řvát něco o škodách, které jim musí stát, potažmo společnost. nahradit. Těžko říct, kde se berou. Je to výchovou? Je to v genech? Je to něco ve vzduchu nebo ve vodě? Jedno je ale jisté: bez ohledu na to, že sami svoje chování považují za přirozené, zdravé a ve společnosti dominantní, je jich evidentně menšina. Otravná parazitická menšina, ale pořád menšina.

Otázka na ty zásadové


Noste roušky, nevycházejte ven, pokud nutně nemusíte, vyhýbejte se ostatním. Až tak jednoduché to je. Pár jednoduchých zásad, o nichž bych si myslel, že je každý dokáže pochopit a i když jsou nepříjemné, tak i dodržovat. Bohužel, opak je zjevnou pravdou. Lidí, kteří je buď nechápou, nebo nedokáží, nebo dokonce nechtějí dodržovat, je stále víc, než dost (čest a sláva té zbývající většině). Co ti, kteří se předvádějí na ulicích bez roušky, vlastně manifestují? Hloupost? Zpupnost? Zločin? Kdyby šlo jen o to, že se mohou nakazit sami, vezmi to nešť, každý svého štěstí strůjcem, jenže oni mohou především nakazit druhé, protože rouška chrání zejména okolí před tím, kdo ji nosí, ne toho, kdo ji nosí, před okolím.Člověk, který se promenáduje bez roušky, ohrožuje ostatní, lhostejno, zda z arogance, nebo z nedbalosti. Přesto jsem na sociálních sítích zaregistroval jen minimum kritiky takového počínání, zato spoustu preventivního (sic!) nadávání do práskačů a udavačů těm, kteří by snad takové počínání chtěli ohlásit na policii. Na lidi, pro které ten, kdo ohrožuje ostatní porušením karanténních pravidel, stojí výše než ten, kdo chce takovému počínání zamezit, bych měl jednu otázku: Když uvidíte přepadení, chlapa, co pobíhá po ulici s nožem, nebo šílence, který se řítí po městě 220 km/h, také odvrátíte zrak a budete mlčet, protože nejste práskači? Tady totiž nejde o to udat souseda za načerno vypálenou samohonku, aby měl problémy a vám spadl do klína jeho kšeft, tady jde o to udat souseda, který chodí kouřit do stohu. To to opravdu nedokážete rozlišit? To je pro vás opravdu zásadu „státu se nepomáhá“ důležitější, než zdraví? To si opravdu myslíte, že bez policie, armády a hasičů, bez omezení pohybu a nařízeného nošení roušek, tedy bez státu, státního násilí a státního represivního aparátu, bychom na tom teď byli všichni nesrovnatelně lépe?

Vždycky bude něco chybět


Současná epidemie COVID-19 je asi největší krizí, které musí naše společnost čelit nejméně od invaze v roce 1968 a možná i od války. Především tím, že zasahuje celé území státu, čímž se zásadně liší od povodní i vichřic, které nám dávali v poslední době nejvíce zabrat. Takže buďme spravedliví, vyčítat vládě každou chybičku není úplně fér. Nebyla připravena vláda, ale nebyl připraven ani nikdo jiný. Na druhou stranu je nepopiratelný fakt, že by vláda by při zvládání epidemie mohla dělat tisíc a jednu věc lépe a že o problémech v Číně a Itálii se vědělo dost dlouho na to, aby se s nákupem roušek, respirátorů a dalšího vybavení mohlo začít včas. Nebo s přípravou na jejich výrobu. Tohle byla chyba, ne to, že sklady státních hmotných rezerv nebyly už dávno plné ochranných pomůcek na zvládání celostátní epidemie. Nikdy nelze být předem připraven úplně na všechno. Nepochybuji ovšem o tom, že až takhle krize skončí, sklady se rouškami a respirátory naplní. Jenže příští epidemie může mít úplně jinou povahu. Třeba nebude přenosná z člověka na člověka, ale budou ji roznášet komáři. Má proto stát nakoupit sta tisíce hektolitrů repelentu? A pak přijde místo komárů sucho a zástupy generálů po bitvě budou vědět, že sklady měly být plné brambor a pitné vody místo zbytečného repelentu. Co tím chci říct? Že chyba nebyly ani tak prázdné sklady, jako naše závislost na těch skladech, která nám má kompenzovat neschopnost změnit své chování, jak sociální, tak ekonomické, a adaptovat se na změněné podmínky. Lepší než plné sklady roušek je schopnost začít je urychleně vyrábět. To ovšem předpokládá jednu zásadní změnu paradigmatu: přestat vnímat ekonomické jednotky jako samostatné aktéry maximalizující svůj zisk, které jsou se svým okolím propojeny pouze tržní výměnou, ale jakou integrální součásti společenského systému, jejichž primární odpovědností je uspokojování potřeb společnosti a až pak, nejsou-li jiné priority, přinášet zisk svým majitelům. Do té doby budeme závislí na tom, že budeme mít plné sklady a v nich shodou okolností právě to, co zrovna nejvíce potřebujeme.

Coronavirus ante portas


Tak coronavirus je už v Itálii. On je tedy i ve Španělsku, Německu nebo Francii, ale jenom Itálie kvůli němu uzavřelo několik obcí do karantény. A je-li v Itálii, může se snadno dostat i do Česka. Měli bychom se bát? Přiznávám, že jako laik mám trochu problém s tím, že na jedné straně lékaři tvrdí, že COVID-19 (tak se ten prevít jmenuje) je jen horší chřipka a že za stejnou dobu, za kterou na něj v Itálii zemřeli tři lidé, jich na sezónní chřipku zemřelo přes dvě stě, a na druhé straně vlády vyhlašují karantény, uzavírají města a vůbec přijímají poměrně razantní opatření. To mi nějak nejde dohromady. Nicméně jsem optimista a věřím, že při úrovni a dostupnosti našeho zdravotnictví a solidní kondici většiny populace pro nás COVID-19 nepředstavuje až takové nebezpečí a morová rána jako ze středověku nás nečeká.

Čeká nás ale něco jiného, co nám může dát také pěkně zabrat, totiž mimořádná opatření, na která není naše společnost podle mého názoru mentálně připravená. Když si vzpomenu, jaký nepředstavitelný problém pro spoustu lidí znamenalo, že by ve svátky měly být zavřené obchody a oni si nemohli nakoupit, nedovedu si představit, že bude kvůli karanténě zavřeno ne dva dny, ale dva týdny. Dokáží se dnes lidé vůbec zásobit tak, aby přežili výpadek zásobování? Má vůbec stát pro případ karantény připraveny nejen materiální zásoby, ale i operační plány na zásobování obyvatelstva v situace, kdy bude běžný trh vyřazen ze hry? A budou se lidé schopni popasovat s regulací cen či dokonce zavedením přídělového systému? Jsou Češi schopni se v případě nutnosti uskrovnit a omezit, nebo i v karanténě pojedou to svoje já, já, já, jenom já, já nic nemusím, nikdo mi nic nesmí nařizovat a budou nařízená opatření ignorovat? Chaos, panika, agresivita, sobectví, keťasení a další formy šmejdství – to všechno může nadělat víc škod a utrpení, než ten prevít COVID-19.

A to jsou jen bezprostřední dopady, ale čekat se dají i dlouhodobé související s propadem ekonomiky. Případná epidemie a s ní související opatření mohou zasadit těžkou ránou ekonomice, a to včetně krachů firem, kolapsů důchodových fondů, nárůstů nezaměstnanosti, zvýšení neschopnosti splácet dluhy etc. a to vše může na občany dopadnou i s odstupem řady let. Budeme pasivně přijímat nárůst exekucí, chudoby, bezdomovectví a dalších logických důsledků standardních tržních mechanismů i v situaci, kdy byl trh zcela ovládán vis maior epidemie? Neměli bychom už teď přemýšlet nad tím, jaký postoj zaujmeme k člověku, který sice přežil epidemii, nebo se dokonce z nákazy za nemalého úsilí lékařů vyléčil, ale teď je bez práce, bez domova a bez důchodu, protože pokles trhu?

Nepochybuji o tom, že z medicínského hlediska COVID-19 zvládneme, už si ale nejsem tak jistý, že jsme na něj připraveni i politicky, ekonomicky a sociálně.

Sdílený byt


Víkendový protest připomněl kontroverze ohledně tzv. sdílení bytů přes platformu Airbnb. Proč jsem zdůraznil sdílení? Protože ve většině případů o žádné sdílení nejde a byt není sdílený jenom proto, že je obchod, jehož je předmětem, uzavřen na portálu, který sdílení umožňuje a snad na něm kdysi i začínal. Takže jak to s tím sdílením bytů a navazujícími regulacemi a povinnostmi vlastně je?

Pokud bydlím sám ve velkém bytě, kam se ještě někdo vejde, můžu byt sdílet s někým dalším, s kým se podělím o místo a o náklady. Ať již formou klasického podnájmu, nebo krátkodobě přes nějaký portál. To není třeba nijak zvlášť regulovat ani danit.

Pokud jedu na čtrnáct dní na dovolenou, můžu na těch čtrnáct dní byt někomu přenechat, alespoň bude využití a někdo mi zalije květiny. To není třeba nijak zvlášť regulovat, ani danit.

V obou uvedených případech se totiž dělím o byt, ve kterém žiji, tj. užívám ho pro vlastní potřebu. Pokud ovšem nesdílím byt, ve kterém žiji, ale pronajímám pět dalších bytů, které vlastním, tak už to není sdílení, ale podnikání, která může a musí být regulováno a daněno.

Pod zmínkami o protestu a morální podpoře pražského primátora, které se protestujícím dostalo. se ovšem okamžitě vyrojilo strašení komunismem, který by prý regulace tohoto byznysu znamenala, a šermování „úctou k soukromému vlastnictví“. Nedotknutelnost soukromého vlastnictví ovšem končí tam, kde začíná veřejný zájem, což je myšlenka zcela samozřejmá v Německu či Rakousku, ale div ne kacířská v Česku. Nicméně i bez toho lze nároky „airbnbařů“ na nedotknutelnost odmítnout a zcela si přitom vystačíme s onou „úctou k soukromému vlastnictví“. V soukromém vlastnictví totiž není jen pronajímaný byt, ale ale i ostatní byty v domě. A vlastníci ostatních bytů mají též nárok na „úctu ke svému soukromému vlastnictví“, která není o nic menší jenom proto, že oni na svém bytě nevydělávají, ale žijí v něm.

Nenapadá mne nic, co by se dalo k tématu dodat a co by mohlo jakkoliv zpochybnit možnost a nutnost „sdílení“ bytů přes Airbnb regulovat a danit.

Také vás tyhle detaily tak dráždí?


Ani nevím proč, ale díval jsem se včera v televizi na Schindlerův seznam. Já vím, že to není dokument, ale přesto mě nebetyčně dráždí, když tam pořád někdo mluví o Československu, které tehdy neexistovalo. Nebo že Němci omylem poslali vlak s vězni místo do Brněnce do Osvětimi. Němci. Omylem. (Ve skutečnosti tam opravdu odjel, ale zcela plánovaně a byla to jen přestupní stanice.) Nebo když ten vlak přijede do Březinky a titulek tvrdí Osvětim. Nebo když 8. května 1945 SS-mani pokojně a pokorně čekají na příchod Rudé armády (která sice opravdu přišla 8., ale ať mi nikdo netvrdí, že tam na ni ty SS-mani čekali, když na ni nečekal ani samotný Schindler). Nebo když závěrečné titulky tvrdí, že byl Schindlerovi v Izraeli udělen titul „spravedlivý“, když se ten titul jmenuje „Spravedlivý mezi národy“. A to jsou jenom věci, kterých jsem si všiml na první pohled. Jak má pak člověk brát vážně to ostatní? Jak říkám, chápu, že to není dokument, ale tyhle minely rozhodně nespadají do kategorie autorská licence, protože pro příběh nejsou nutné, ty spadají spíše do kategorie šlendrián. Taková lhostejnost k detailům mě irituje. Vás ne? Nechci si ani představovat, jak musí trpět člověk, který dané problematice opravdu rozumí.

Perličky z české legislativy II – Zákon pečující


Vyšla novela [1] zákona o lesích [2], která do §19 zavádí odstavec 2 následujícího znění (zvýraznění vlastní):

(2) Při vstupu do lesa podle odstavce 1 je každý povinen přizpůsobit své jednání stavu přírodního prostředí v lese a zvýšenému nebezpečí, které je se vstupem do lesa spojeno, a dbát své osobní bezpečnosti nebo bezpečnosti osob svěřených. Uvedená povinnost platí i při pohybu na účelových komunikacích v lese, vyznačených stezkách, pěšinách a trasách, odpočinkových místech a tábořištích. Vlastník lesa neodpovídá za škody na majetku, zdraví nebo životě vzniklé při využití práva podle odstavce 1, ledaže by škodu způsobil úmyslně.“.

Po věcné stránce samozřejmě nemám námitek, v lese by se měl člověk chovat opatrně a přiměřeně stavu prostředí i svým schopnostem, a nejenom v lese. Jenom nechápu, proč to musí být napsané v zákoně? Copak tohle někomu nedojde samo s sebou? To budeme mít zákon i na to, že když se mi chce čůrat, tak mám jít na záchod a pak po sobě spláchnout? A když už to v tom zákoně je, jaké z toho plynou sankce? Jestli je to jen deklaratorní, tak je to ještě více na palici, zejména s ohledem na odstavec 1, který zní (zvýraznění vlastní):

(1) Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců.

Není snad celý nový odstavec 2 obsažen ve slovech na vlastní nebezpečí z dávno existujícího odstavce 1? Opravte mne, jestli se mýlím, ale podle mě je. Celý odstavec 2 je redundantní a over-paternalistický. A zcela jistě není v našem prvním řádu ani první, ani poslední svého druhu. Méně odstavců 2 a více důvěry v rozum a příčetnost občanů i úředníků chtělo by se zvolat, kdyby byla naděje, že někdo poslouchá.