Category: Noticky

Obligátní pay gap i ve sportu


Dnes se běžel 121. ročník běžeckého závodu Běchovice-Praha (název je mimochodem pěkná ukázka konzervatismu, protože Běchovice jsou dávno součástí Prahy, které končí daleko daleko za nimi). Klobouk dolů před všemi, co vyběhli, a dvakrát před těmi, co doběhli. Mě by to spolehlivě zabilo.

IMG_20170924_120335.jpg

Ale jak jsem si tak četl propozice, tak vidím, že závod je zároveň Mistrovstvím ČR v silničním běhu na 10 km a že borci v mistrovských kategoriích mají nárok na tzv. price money: první muž 10.000,- a první žena 8000,- Ale proč ten rozdíl a je náhoda, že je zrovna těch cca 20%, které představují pay gap mezi muži a ženami v celé společnosti? Vždyť tady není mezi výkonem muže a ženy žádný rozdíl –  všichni uběhnou stejnou vzdálenost a první je prostě první. Lišit se může čas, ale takový rozdíl je vzhledem k tomu, že se jedná o samostatné kategorie, irelevantní, navíc finanční odměna není závislá na absolutním čase, ale jen na pořadí. Paradoxně, kdyby první žena v cíli byla rychlejší, než první muž, bude její odměna nižší! Tady prostě žádný (pseudo)racionální důvod pro rozdílnou odměnu mezi muži a ženami není, ten rozdíl přesto existuje. Proč? Ze setrvačnosti? Je to také svého druhu konzervatismus?

Advertisements

Jak se dělá inkognito


Jednou z věcí, která mě na počinu Saši Uhlové Hrdinové kapitalistické práce zaujala, je že na místech, kde pro své reportáže čerpala, pracovala utajeně. Ale jak utajeně? To ještě nikde nevysvětlila, nebo mě to alespoň minulo. Jak je možné nechat se někde zaměstnat utajeně, když se řádné zaměstnání neobejde bez takových náležitostí, jako je zápočtový list, placení zdravotního a sociálního pojištění, či podpis růžového formuláře pro berňák? Přitom státem dodanou falešnou identitu, jakou mávají policejní agenti či chránění svědci, k dispozici zcela jistě neměla. V zásadě mě tak napadají jen dvě možnosti: za prvé práce načerno, což je vzhledem k povaze dotyčných provozů docela dobře možné, ale bylo by to samo o sobě natolik nosné téma, že by bylo s podivem, že na něj zatím vůbec nepřišla řeč. Za druhé Uhlová netajila svoji identitu, ale jenom důvod, proč se nechává zaměstnat. Vzhledem k tomu, že mimo anarchistické kroužky a hloučky levicových intelektuálů její jméno ani tvář málokomu něco řeknou, mohlo by to docela dobře fungovat. Nejlépe kdyby to Uhlová sama vysvětlila, do té doby sázím na druhou možnost.

Škoda Favorit a socialistická zaostalost


Výročí třiceti let uvedení automobilu škoda Favorit na trh (co pamatuji, tak i tehdy to byla velká sláva) přineslo řadu článků, z nichž mnoho se nese v duchu, který dalo do titulku Aktuálně: „Auto, které přesvědčilo Volkswagen, aby koupil Škodu,“ a obsahem, kterým zazněl v reportáži ČT: „Po revoluci bylo auto dost životaschopné na to, aby automobilku koupil zahraniční investor, stejně jako řadu subdodavatelů.“ Situaci nezachránil ani Český rozhlas s titulkem: „Favorit před 30 lety překonal socialistickou zaostalost.“ Jakou situaci? Konec mýtu o nevyhnutelné impotenci a zaostalosti socialistického hospodářství. Socialistické hospodářství mělo svá specifika a své nedostatky, ale jak dokazuje příběh Favoritu, mělo i potenciál, a to jak produkční, tak i spotřební. Jinými slovy, kapitalismus nás nespasil, kapitalismus jen navázal na to, co tu bylo před ním, a využil (Volkswagen) či přímo zneužil (Kožený, Babiš, Bakala, Kelner) toho. Kde nic není, ani čert nebere, ale kapitalismus toho v socialistickém Československu pobral víc, než dost.

Jan Masaryk musí být zavražděn


Osobně si myslím, že správná odpověď na otázku, zda byl Jan Masaryk na jaře 1948 zavražděn, spáchal sebevraždu nebo zemřel v důsledky nehody, by dnes už nic nezměnila, stejně jako velmi pravděpodobně nic nezměnila ani v tom roce 1948. Přesto se tato otázka, jeví alespoň pro čas společnosti, jako stále živá. Jenže když teď prezident Zeman prohlásil, že se v listopadu při návštěvě Moskvy přimluv, aby Rusové otevřeli archivy, ukázalo se, že o odpovědi vlastně nikdo nestojí. Zeman ještě ani neodletěl a odpůrci Zemana, Rusů a komunistů (tahle absurdní ignorantská kombinace postojů je pro tyto lidi typická) mají jasno v tom, že v buď nic nepřiveze (Rusové tají důkazy o vraždě) nebo přiveze falešné důkazy o sebevraždě, protože Rusové budou chtít zamaskovat vraždu. Jinými slovy apriori prohlašují, že pokud se jim nebude odpověď líbit, budou ji ignorovat a její pravdivostí se vůbec zabývat nebudou. Proč? Protože v jejich světě musí být Masaryk zavražděn ruskými agenty či jejich domácí komplici, aby nebylo narušeno archetypální schéma západ = dobro, východ = zlo, bez kterého by se jejich svět zhroutil. Šedesát devět let od události a dvacet osm let od převratu část české společnosti pořád žije minulostí, pro minulost a v minulosti.

Za veřejný prostor tak nějak čistější


Stalo se nedávno v Brně….

Pod obrazy propojených rukou lidí všech národů však – oproti schválenému návrhu – přidali věnování „Na památku umělce a komunisty Diega Rivery (1886 – 1957) A.K. 2017 V.A.“, které muselo být nedlouho po zahájení přehlídky v důsledku stížností obyvatel odstraněno.

Dost pochybuji o tom, že by obyvatelům Brna vadil rozpor se schváleným návrhem, neb se lze s úspěchem domnívat, že o jeho existenci, natožpak obsahu, vůbec nic netušili. Stejně tak pochybuji o tom, že by jim vadila zmínka o Diego Riverovy, neb i v tomto případě se lze s domnívat, že povědomí Brňáků o mexických malířích je velmi chabé. A protože hypotéza, že by Brňáci byli alergičtí na rok 1886 je přiražená za vlasy a jako taková se jeví neudržitelná, nezbývá než uzavřít, že jim vadilo to slovo – komunista. Problém je v tom, že významný mexický malíř Rivera byl komunista. Má být proto zapomenut, nebo se má o něm lhát a tvářit se, že komunista nebyl? Tak to je jen taková letmá poznámka k nejnovějším ikonoklastickým trendům.

P.S. Pokud se o Riverovy chcete dozvědět více, pusťte si vynikající film Frida. Oni totiž byli s Fridou Kahlo manželé.

Zastavíme ekonomickou migraci?


Existuje široká společenská shoda na to, že ekonomická migrace, tedy útěk před bídou a cesta za lepším, nemá oporu v základních lidských a právech a ekonomičtí migranti nemají žádná nárok na pomoc a podporu, ale naopak my máme právo, ne-li přímo povinnost, jim v cestě k nám bránit a pokud už pro ně chceme něco udělat, tak zlepšovat životní podmínky u nich doma. To ovšem platí je pro černochy z Afriky, s bělochy z Moravy je to úplně jiná. Jejich ekonomickou migraci do Prahy podporujeme i za cenu její devastace tzv. developery, rakovinného bujení hlavního města do šířky i do výšky, i likvidace volných ploch a „ladem“ ležící zeleně. Proč nepomáháme Moravákům, aby mohly zůstat v Ostravě (no dobře, to je spíš Slezko), v Brně, prostě u sebe doma? Jaký to má smysl natáhnout veškerou populaci do jednoho města a zkoncentrovat veškerou ekonomickou aktivitu na jednom místě? Nebylo by lepší, kdyby šla práce za lidmi, místo toho, aby se lidé stěhovali za prací? Nebylo by lepší, kdyby se dobře dalo žít v celé zemi, místo toho mít jedno město výjimečně bohaté v rámci celé EU a zbytek země vylidněný a zbídačený?

Jak jsem si neposlechl Babiš a zanevřel na politiku


Omylem (no dobře, byla to lenost) jsem se včera ocitl před obrazovkou s pořadem TV Nova Letní interview. Už z upoutávek jsem měl vážnou pochybnost o smyslu a úrovni tohoto pořadu, protože moderátorku s tak bídným vyjadřováním a zoufalou dikcí (kde jsou ty doby, kdy moderátoři v médiích museli umět vyslovovat) jsem snad ještě neviděl. No a já padl zrovna na Babiše. Vydržel jsem asi pět minut pak udělal to, co jsem měl udělat už dávno – vypnul TV. Jestli se o někom dá říct, že „mele hovna“, tak je to Babiš. To, co říkal, prostě nemělo ani hlavu ani patu, jen chrlil floskule o tom, jak on to s lidem (nebo lidmi?) jako jediný myslí dobře a všichni ostatní proti němu intrikují. Ne, že by se obsahově nějak zásadně lišil od Kalouska, Klause a dalších podobných výtečníků, ale po formální stránce je Babiš o dvě tří třídy níž. Ať říká, co říká, vždycky řekne vše a nikdy nic. A moderátorka mu k tomu ještě podkuřuje způsobem, vedle kterého působí i Drtinová jako profesionálka. A dost se bojím, že to s jinými „politickými vůdci“ (ano, tak jim říká) bude lepší. Tohle, že má být politika? Na základě tohohle se někdo má a může rozhodovat, koho volit? Tak to potěš koště. A protože nic lepšího se asi tuto sezónu čekat nedá, vážně uvažuji o tom, že jestli půjdu na podzim k volbám, tak si ten volební lístek, který do urny hodím, prostě vylosuji. Sice z omezené množiny, abych neriskoval, že mi padne „topka“ nebo klérofašisti, ale vylosuji.

Rasově čistým záchodkům věrni zůstaneme


Je až absurdní, co všechno nechají vystíhování Evropánci cloumat svým majestátem. Třeba veřejné záchodky v Německu, o jejichž výstavbě informují pod poplašným titulkem Postavíme „multi-kulti“ toalety, aby se zde migranti cítili jako doma. V bulvárně-okurkovém textíku není samozřejmě o migrantech ani slovo, zato se tam píše: „…  jedna z toalet bude speciální, bude multi-kulti. Žádná mísa,  žádné toaletní sedátko, žádný toaletní papír (…) blíže tomu, co je v islámských zemích běžné.“ Anonymní překladatel nejenom že zjevně nikdy neslyšel o tzv. tureckému záchodě, ale ani nečetl žádnou studii o tom, že jsou to právě tyto tzv. turecké záchody, a nikoliv evropské klozety, které lépe odpovídají lidské anatomii a jsou z hlediska své hlavní funkce, tj. podpory vyměšování, vhodnější (což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti). Některé studie dokonce hovoří o tom, že Evropané jsou jako populace významně neurotičtí a to právě proto, že se v životě dobře nevyserou. Jenže co naplat, že jsou tzv. turecké záchody lepší, když jsou „muslimské“, takže před nimi musíme Evropu bránit. (Docela by mě zajímalo, jestli existuje signifikantní rozdíl a civilizační a kulturní hierarchie mezi evropským žido-křesťanským lejnem a lejnem muslimských, ale upřímně, asi by to byla debata dost o hovně.) Teď už jen zbývá, abychom z Evropy dostali i jiné muslimské zlořády, jako jsou arabské číslice (původně indické, čili árijské (sic!), ale bohužel Araby pošpiněné), algebra, alkohol a koneckonců i ten Aristoteles, který byl sice Řek, ale bez Arabů by pro nás dnes neexistoval.

Nepřečteš dvakrát stejnou knihu


Při stěhování části knihovny tam a zase zpátky mi rukama znova prošel Odlesk boží slávy a když mi ho tak osud přihrál, tak jsem ho s chutí přečetl znova. Z té původní recenze to není patrné (vlastně vyznívá přesně opačně), ale pamatuji si, jak jsem z něj byl při prvním čtení jsem trochu rozpačitý, jak mi střídání času a roubování jednoho příběhu na dvě časové roviny přišlo poněkud vyumělkované; v recenzi jsem se to tehdy ovšem nejspíš styděl přiznat.

Jenže když jsem teď knihu četl podruhé, tak jsem si to, co mne prve dráždilo, vyloženě užíval. Stejný kniha, nejenom doslova a do písmene, ale i do posledního flíčku a ohnutého listu, stejný příběh, stejný překlad, stejný čtenář – a přesto tak odlišný čtenářský zážitek. Čili je-li stejná kniha, musel se změnit čtenář. Buď jsem za ta léta slevil ze svých nároků, nebo – a k této variantě se nejenom z ješitných důvodů přikláním – jsem si rozšířil obzory a mohl si tak knihu lépe vychutnat.

Lidé, čtěte! Čtěte a nebojte se přečíst jednu a tu samou knihu dvakrát, protože vás možná čeká něco nového, co vám při prvním čtení nebylo dostupné.

Feminismus, který žádný feminismus není


Jen jedna ze řady silných tezí Apoleny Rychlíkové z textu Rodičovství v pozdním kapitalismu:

Ani víc než sto let od zavedení osmihodinové pracovní doby nemáme odvahu realizovat takový systém, který by lidem práci ubíral, ne přidával a zároveň by mohli ze svých výplat normálně žít. Tlak, který dnes zažívá většina mužů, strach ze ztráty zaměstnání, obavy, že nedostojí svému „úkolu“ a selžou, jsou obrovské. Dá se to srovnat s vyčerpáním a frustrací, které s sebou často nese práce matky na plný úvazek. Představa, že to mužům vyhovuje, je mylná. Nést na svých bedrech většinu finanční odpovědnosti a téměř nevídat vlastní děti není nic příjemného, stejně jako automatická výhradní péče matky.

Možná je můj předpoklad, že průměrný selsky rozumný Čech nejenom tento citát, ale celý text zařadí do škatulky feminismus a šmahem smete se stolu, mylný. Spíš se ale bojím, že ne. Přitom je-li toto feminismus, pak je nám feminismu třeba jako praseti drbání. Jenže já na tomhle nic feministického nevidím, pro jsou takovéto myšlenky jen výrazem elementární příčetnosti a orientace v našem světě.