Category: Noticky

Případ s burkou


Včera přišla tato zpráva:

Zahalování obličeje není základní lidské právo, rozhodl soud ve Štrasburku. Otázka, zda je celoobličejový závoj v belgickém veřejném prostoru přijatelný, je otázkou rozhodnutí (belgické) společnosti.

A já se přiznám, že jsem z toho poněkud zmatený. Co je tedy základní lidské právo, když ne chodit si oblékaný tak, jak chci? Podle mě je základní lidské právo mj. právě to, že mne nikdo nemůže nutit chodit zahalený, ale stejně tak mě nikdo nesmí nutit odhalovat to, co nechci. To si soudci neuvědomují, jakou Pandořinu skříňku takovým verdiktem otvírají? Pokud si společnost může určit, že zahalování je nepřijatelné, může si stejně dobře určit, že je povinné. Dokážu pochopit postoj, že si společnost může určovat pravidla a individuální práva v obecném zájmu omezovat, ale to je něco jiného, než volbu oblečení z těch práv rovnou vyjmout. Co bude vyjmuto příště?

Ohlédnutí


I když jsem týden nic nenapsal, nebyl jsem na pustém ostrově a tak jsem sledoval, co se šustí. Bohužel, žádné dobré zprávy. Vlastně žádné zprávy, všude jen bulvár a propaganda. Tak nějak mi v hlavně utkvěly následující momenty, které prostě tou černou křídou do komína zmínit musím:

Celý příspěvek

Demagogie bojovníků s dojmy


Už jsem myslel, že se nejnovější „Štěchiádě“ vyhnu, když vypukla zrovna v době, kdy jsem měl problémy s blogem, ale asi ne, neb se pořád vrací, jako teď v článku Štěch rozšířil řady dojmologů. Nechejte už proboha OSVČ na pokoji.

Tak se prý Štěch zásadně mýlí, když říká:

[OSVČ] platí pouze jednu třetinu pojištění zdravotního a sociálního

neb:

OSVČ odvádí na sociálním pojištění v průměru v porovnání se zaměstnanci méně o 53 %. Stejným způsobem se porovnávaly i zdravotní odvody, kde OSVČ platí v průměru méně než zaměstnanec o 41 %

Ano, 53% opravdu není 66%, jak by odpovídalo Štechově třetině, ale také to není 5%, aby na tom nezáleželo, jak se snaží článek sugerovat. OSVČ skutečně platí na odvodech méně, než zaměstnanci, a ten rozdíl je významný. Pro principiální diskusi jsou konkrétní čísla, notabene s přesností na 1%, nezlobte se na mě, víceméně nepodstatná.

Dosti demagogický je podle mě i závěr článku, kde autor tvrdí:

Pokud chce nyní firma najít pracovníka, musí mu nabídnout vyšší plat. A čím více roste poptávka po zaměstnancích, tím více rostou mzdy. Kdyby se tak Štěchův plán realizoval a skutečně by se řada OSVČ nechala zaměstnat, jen by se zvyšovala nabídka zaměstnanců a tlak na růst mezd by opět klesl.

Aby toto byla pravda, muselo by na jedné straně platit, že firma, která nesežene zaměstnance, zakázku živnostníkovi nedá a raději nechá práci neudělanou, a na druhé straně že živnostníci mají většinově nouzi o zakázky a volné kapacity, takže jejich zaměstnáním by se tyto kapacity alokovaly. Pokud ale ekonomika roste a poptávka po práci není uspokojena, potom přechod mezi zaměstnancem a OSVČ nemůže mít na cenu práce zásadní vliv a jediné, co by se změnilo, by byla struktura nákladů a odvodů.

Nejvyšší standardy osobního a profesionálního chování


Saúdská Arábie je prominentní spojenec USA v Perském zálivu a tím volky nevolky i spojenec náš. Tento náš spojenec vede válku v Jemenu a vede ji krutě. Dají je na rožeň a bijí kabely. Stovky lidí v Jemenu mučí v tajných věznicích.

Příslušníci sil USA se na výsleších podílejí tak, že pošlou arabským spojencům otázky na zadrženého a ti jim obratem poskytují videozáznamy z výslechu nebo přepisy. Američané odmítají, že by v jejich přítomnosti byl někdo v rozporu s mezinárodním právem mučen. „Vždy dodržujeme nejvyšší standardy osobního a profesionálního chování,“ řekla mluvčí Pentagonu Dana Whiteová.

Můžeme se stokrát tvářit, že se nás to netýká, že to není naše odpovědnost, ale jednou je to náš spojenec, takže to co dělá on, děláme z morálního hlediska i my. Ale kdyby šlo „jen“ o morálku. Jde i o elementární příčetnost, protože právě takhle stvoří Američané v kobkách abú-Ghraibu Islámský stát – mučením, krutostmi, dehumanizací. Bojím se domyslet, co stvoří s pomocí Saúdů v Jemenu, ale jsem jsem si jistý, že to nic pěkného nebude. A bude to – opět! – naše odpovědnost. Čím kdo zachází, tím také schází a my velice pravděpodobně zajdeme na americké standardy osobního a profesionálního chování. Na esesácké standardy z nacistických lágrů, které jsou v důsledku našeho servilního „spojenectví“ s USA i našimi standardy.

 

Kořeny násilí


To pořád moudré hlavy spekulují o tom, kde se bere násilí a terorismus, pořád se hledá příčina tu v Koránu, tu v mešitách, až přijde nějaký Ibrahim Bohari, fotbalista ze Středoafrické republiky, a rozštípne to:

Právě na tyto mladé muže se musíme soustředit. Mnoho z nich je totiž bez práce a hlavy mají plné hudby a filmů oslavujících násilí. Když je někdo vyzve, ať vstoupí do nějaké povstalecké skupiny, myslí si, že mohou podobný příběh sami prožít.

Mluví sice o realitě právě té Středoafrické republiky, ale ruku na srdce, je to snad na periferiích Evropy či ve vyloučených lokalitách Ameriky nějak zásadně odlišné? Radikální islám je jen platforma, kdyby nebyl, tak by si nevybouření frustrovaní mladíci našli jinou, protože příčina je v nich a v podmínkách, v nichž žijí. Stokrát můžeme zakázat islám, stokrát můžeme zbourat všechny mešity a jako pověrčivé baby prolít půdu, na níž stály, prasečí krví, náš problém s násilím a terorismem to nevyřeší, protože jeho příčiny jsou kulturně-sociální. A nedělejme si iluze, že se od těch černochů z Africké džungle nějak zvlášť lišíme. Ty filmy, na které koukají, jsou totiž s největší pravděpodobností naše.

 

 

 

Když nemůžou, přitlač


Po snížení příspěvku na živobytí pro dlouhodobě nezaměstnané se od června snižuje i doplatek na bydlení. Prý aby se zaťal tipec obchodníkům s chudobou a bytovým lichvářům, tedy těm, které stát a municipality aktivně pomáhaly vytvořit a vykrmit, mj. i fundamentalistickou privatizací bytového fondu. Co teď stát čeká? Že když sníží doplatek na bydlení, že lichváři adekvátní sníží ceny? To se samozřejmě nestane, jen ti na úplném dně to budou mít zase o něco těžší, zase pro ně bude složitější vyjít s penězi, zase to dopadne především na jejich děti, zase zbude méně peněz na jídlo, na boty, na dopravu, zase bude méně motivace zapojit se do života společnosti a respektovat její většinová pravidla. Upřímně, takhle nastavená pravidla si o nějaké to porušování vyloženě říkají. Nebo co jiného může čekat společnost, která čím je bohatší, tím krutěji se chová k chudým? Ekonomika šlape, nezaměstnanost klesá (byť kolikrát za cenu pracující chudoby), tak kdy jindy by si mohli i ti nejchudší polepšit? Místo toho se jim ale ještě trochu přitáhnu šrouby. Ať vidí, zač je toho loket! Jen ať má mizerně placený zaměstnanec dobrý pocit, že se nemusí dělit s „parazity“, pak se ze samé radosti nebude ptát, proč je tak mizerně placený. Jen aby se nám tahle uvědomělá krutost brzy nevymstila. Už jenom tím, když ekonomika škobrtne a z masy „slušných“ Čechů se naráz stanou také „paraziti“.

Uděláme, aby dobře bylo


Tak už to vypuklo. Předvolební kampaň. První do světa na billboardech vylétli Modří ptáci a pak nějaká partička, co chce referendum o vystoupení z EU, další budou nepochybně houfně následovat. Ta partička je ovšem zatím – a tím teď nemyslím jen letos, ale snad za všechno volby, co pamatuji – jediná, která jasně říká, co chce a jak to chce a dokonce už má sepsaný i návrh zákona o tom referendu. Ostatní lákají voliče na slib: „Uděláme, aby dobře bylo.“ Konkrétní informace o tom, co chtějí, jak toho chtějí dosáhnout a zejména jak to něco má vést k vytčenému cíli většinou zcela chybí. Maximum konkrétnosti, kterého jsou strany schopny, je záměr zvýšit/snížit daně přidat/ubrat někomu peníze. Jak to má ale zařídit lepší budoucnost a jaká ta budoucnost má vlastně být, o tom strany (a hnutí) cudně mlčí. Soudě podle obecné komunikační strategie stran je politika něco na způsob magie. Nejde přitom o očarování voliče, to není magie, ale „jen“ technologie, jde o to, že když ve správný čas (u voleb/o úplňku) se správnou substancí (volebním lístkem/močí panny) uděláte tu správnou věc (vhodíte do urny/nalijete do vývaru z netopýra) svět se změní podle vašich představ. Příliš málo informací na tak zásadní rozhodnutí, jako jsou volby. To strany samy nevědí, co vlastně chtějí a jak by to mělo fungovat, nebo to před voliči tají, aby je neodradili? Vize, strategie a koncepce nikde, zato emocí a výkřiků jako nasráno. Vítejte u demokratických voleb, bude se čarovat.

Válka na krámě


„Hrozí nám velká válka se Severní Koreou, připustil Trump.“ Marně hledám jakýkoliv náznak toho, že válka je opravdu hrozba a až ta nejzazší možnost, marně hledám jasné ujištění, že USA válku nechtějí a že ji nezačnou. Trump to připustil stejným tónem, jako kdyby připouštěl, že zítra bude pršet, nebo že pozítří půjde do kina. Ale co když nebudou nic dávat? No tak bude válka s KLDR.

Pro Američany je válka možná, pro Američany je válka nutná, pro Američany je válka normální. Přinejmenším pro ty u moci. Pro ně a pro jejich nohsledy všude po světě. Nebo jste snad postřehli, že by se někdo proti takovým výrokům ohradil, že by se někdo ze „spojenců“ od USA distancoval, že by je za jejich válečnickou rétoriku kritizoval, že by na ně chtěl uvalit sankce? Samozřejmě, že nepostřehli, protože když mluví o válce USA, tak je to v pořádku, na takové válce není nic špatného. Pro Američany už vůbec ne, bude se přece zase válčit daleko od Ameriky, budou hořet cizí města a umírat cizí lidé a jestli při tom zemřou nějací američtí vojáci, tak budou prohlášeni za hrdiny a bude třeba je pomstít – a tedy válčit dál.

Pro Američany je válka jako houska na krámě, pokračování politiky a podnikání (sic!) jinými prostředky, ne-li politika sama. Jsou to USA, kdo má svědomí ty nejhnusnější války poslední doby a jejich ještě hnusnější následky (ano, mluvím o Iráku, Afghánistánu a Islámském státu), za válečného štváče je ale v našich médiích vždy označen někdo jiný – ten, koho chtějí USA napadnout. Třeba zrovna ta KLDR, která se teď může těšit z implicitního perfidního spojenectví s USA, které ústy svého prezidenta právě dodaly režimu Severní Koree argumenty na podporu jeho snahy opatřit si jaderné zbraně na svoji obranu. Jestli nás zase zatáhnou do další hnusné a zbytečné války (jiné ostatně ani neexistují), nedívejte se při hledání viníka na toho, na koho ukazují prstem, ale raději na toho, kdo ukazuje. O nevyhnutelnosti války totiž mluví jenom ten, kdo válčit chce a komu válka připadá normální.

Limity lidských práv


„Právo na dítě nepatří mezi základní lidská práva,“ řekla před poslankyně za TOP 09 Chalánková. (třeba zde). Pokud to tedy není základní – čili univerzální – lidské právo, znamená to, že může být omezováno na základě rasy, třídy, náboženství nebo občanství? Znamená to, že nestačí být člověkem, aby dotyčný mohl mít děti? Pokud toto není vedle práva na život základní lidské právo, tak co potom? Vlastnit majetek? Vlastnické právo by paní poslankyně zcela jistě nejenom ani v nejmenším nezpochybňovala, ale bez zaváhání by ho mezi základní lidská práva zařadila. Ale mít děti a být rodičem, tedy být člověkem, to podle ní základní lidské právo není. Mít je nedotknutelné, ale na být nemáte podle paní poslankyně nárok. A takových bude u nich ve straně, která má jinak lidských práv a svobod plnou nejenom hubu, ale i program, dvanáct do tuctu. A není to náhoda, protože přesně tohle je pravicové vidění světa, pravicové pojetí práv a svobod.

Protokoly putinských murdců


Volejte sláva a tři dny se raduje! Vytoužený, i když zbytečný, neb pravda je zjevná, důkaz o piklích nepřátel svobody a spiknutí temných sil proti lidstvu byl konečně objeven. A jsou to pořád ty stejné triky, pořád ty stejné snahy o ovlivňování a manipulování, jen ti padouši se s postupem času jaksi změnili – už to nejsou Židé, ale Rusové. Nejde přitom o nic menšího, než o to, že „Ruská vládní instituce kontrolovaná prezidentem Vladimirem Putinem připravila plán, jak v roce 2016 zvrátit americké prezidentské volby ve prospěch Donalda Trumpa a jak podkopat důvěru voličů ve volební systém USA.“ (zdroj) Ti ďáblové si připravili dokonalý plán na ovládnutí svobodného světa, ale zmehlo jim, protože svobodný svět je odhalil. A svobodný svět se z toho teď může radovat. Jen si svobodný svět nesmí příliš připouštět, že Rusové nedělají nic jiného, než třeba Američané se všemi těmi svými barevnými revolucemi, nadacemi na podporu demokracie a agenturami na ochranu lidských práv, protože to by mu mohlo zkazit radost. To je ale nejspíš planá obava, protože svobodný svět, kromě toho, že má vždy pravdu (to je první pravidlo ze dvou, kde to druhé zní, že nemá-li ji, platí pravidlo č. 1), má v záloze ještě loajální občany, kteří spolehlivě rozlišují mezi dobrem a zlem podle toho, na čem je nálepka „naše“.