Průzkum sečtělosti

Noticky

Co je psáno, to je dáno.  Jak je psáno v Koránu, nejlepší je to po ránu. Čtěte Bibli, tam to všechno je. Moudrá naučení nás nabádají, že knihy jsou zdrojem poznání, a tak lidé čtou. Nebo jen mluví o tom, co tak která kniha říká, aniž by ji vůbec osobně četli, znaje ji jen z vyprávění? Schválně, kdo z vás osobně četl některou z následujících knih? Snažil jsem s přehršle všech vybrat takové, o jejichž existenci všichni vědí, nebo alespoň tuší, a na jejichž základě jsou činěny dalekosáhlé závěry, přitom lze ale s úspěchem pochybovat o tom, že je také všichni četli.

Publikováno

99 komentářů: „Průzkum sečtělosti“

  1. Abych byl poctivý, zatrhl jsem jen Bibli a Mein Kampf. Ale např. o Koránu jsem četl vícero literatury, natolik bohaté na citace, že jsem měl někdy pocit, že jde vlastně o komentovaný překlad. Nicméně, nebyl to Korán v „čisté podobě“ a proto jsem ho nezapočítal. Podobně to mám i s Kapitálem – když vynechám ten dojem z komentovaného překladu kvůli množství citací. Do Poučení z krizového vývoje jsem párkrát nahlédl, ale pokaždé mne přešla chuť pokračovat ve čtení, protože mi ten text přišel nějaký takový nabubřelý.

    1. Bylo by zajímavé znát i kombinace, ale bohužel jsem nepřišel na to, jak to udělat jednoduše. Třeba já jsem z těch uvedených přečetl celý pouze Korán (moc pěkné čtení) a Poučení (to byl skoro sportovní výkon, taková snůška žvástů). Třeba i Bible bych za přečtení uznával i přečtení jen části, protože přečíst celou Bibli, to nelze po nikom spravedlivě požadovat.

  2. Korán som chcel, ale čítal som len úryvky a zmienky v iných knihách. Nezačítal som sa natoľko, aby ma to strhlo.
    Bibliu áno, niektoré časti niekoľkokrát, ale nie som si istý, či som ju prečítal celú.
    Mein Kampf nie.
    Kapitál áno, v podstate z povinnosti, ale dnes to nepovažujem za stratený čas.
    Poučenie áno, tiež z povinnosti, je napísané hrozným jazykom, už si z neho asi nič nepamätám.
    Ak by to mal byť prehľad „základných kníh“, o ktorých sa veľa hovorí a málokto ich pozná, tak za seba by som doplnil (prečítané):
    Bhagavatgíta, Buddhovo učenie, 4 dohody, Tak pravil Zarathustra (Nietzsche), čiastočne Hakagure (samurajská biblia).

    1. …a takmer by som zabudol na Platónove Dialógy a Darwinovu prácu o pôvode druhov. Na to sa dnes odvoláva kdejaký demokrat a ateista, ale koľkí z nich to naozaj čítali? A niektorí by možno ostali prekvapení.

    2. Přemýšlel jsem, jestli zrovna Bhagavatgítu tam také nedat, ale pak jsem si řekl, že čtyři varianty jsou víc, než dost.

      1. Prekvapilo by ma, ak by Bhagavadgítu čítalo viac ľudí (z tohoto blogu) ako Mein Kampf.

        1. S výjimkou Hakagure a 4 dohod bych si mohl udělat čárky za stejné knihy :-) Bibli jsem četl Kralickou, tedy nepřevedenou do současného jazyka. Zpočátku byl problém se začíst ale pak mi ty větné skladby a slovní obraty tak zachutnaly, že jsem si to vyloženě užíval až do konce. Občas jsem se přistihl jak v nich i přemýšlím.

          1. Hakagure je ťažké čítanie, mám ho len v angličtine (preklad z japončiny), tak sa ním prehrýzam len postupne. Zatiaľ neviem o českom alebo slovenskom preklade. Naopak 4 dohody sa čítajú ľahko. Zhltnete tak za 1-2 hodiny … a bude o čom premýšľať.

  3. Kapitál, Bibli a Mein Kampf jsem četl, Korán přímo ne ( jen nějakou literaturu o Islámu, což v kombinaci s Biblí imho stačí ) a díky Vám jsem se dokopal k Poučení z…

    1. Číst něco a číst o něčem je kardinální rozdíl. Nečtěte o Koránu, čtěte Korán. Myslím že zjistíte, že ta kniha je úplně jiná, než jak ji líčí sekundární zdroje.

      1. Prave proto ze je to tak jina kniha
        proto I jeji vyznavaci jsou tak jini.
        Kde se vzali tu ze vzali, Kalifat si udelali :-(
        Sarija v nem plati
        s pravidlem ze kdo prohresi se
        snadno hlavu ztrati !

        1. A co když nejsou jiní, ale úplně stejní, jako my, a proto se jich bojíme, protože víme, jak bychom se na jejich místě chovali my?

          2. Ale Tribune Vy jste napsal ze kniha je uplne jina nez se o ni pise,
            je li kniha a uceni jine nez se o ni pise ,
            ja jen doplnil ze podle jine knihy i jine skutky konaji
            hlavy rezou, ruce sekaji
            a Vy
            ze se jich bojíme, protože víme, ?

            Jindy pisete ze nic nevime a zbytecne se bojime
            Maji prokazatelne jine mravy podle prava sarija rezou hlavy ruce
            a presto Vy a dalsi radoby lidumilove je stale obhajujete stejne prudce :-(

          4. znáte někoho, kdo v současnosti nadřazuje Starý zákon světským zákonům, jako to dělají muslimové u šárii?
            Sorry, ale jste demagog

          6. Tohle je bohužel obecné prokletí monoteismu. Bůh musí být buď stejný, nebo falešný.

          7. Bingo. Starozákonní Hospodin coby vzteklý a pomstychtivý klanový náčelník, Desatero, které platí jen pro Nás, ale už ne ve vztahu k nim, protože oni přece nejsou lidi, tudíž se na ně nevztahuje páté přikázání (počítáno podle římsko-katolického katechismu, ale u Mojžíše je vlastně šesté… mají bordel i v tak základních věcech…) a v pohodě je můžeme vraždit a znásilňovat pro Jeho větší slávu…

            A pořád se to vrací. Základ je toto: Oni nejsou lidi, tudíž se k nim nemusíme jako k lidem chovat. Platilo a platí ve vztahu ke všem jiným, od Filištínů přes Indiány a Ž(ž)idy až po cikány a uprchlíky ze Středního východu.

          8. To je totiž to, co většina nechce či neumí pochopit: je úplně jedno, co se píše v Koránu, protože to není argument, přesněji řečeno nezakládá to žádný rozdíl (uspořádání) mezi námi a jimi. Ještě jinak: neexistuje argument proti Koránu, který by zároveň nebyl argumentem proti Bibli.

            Oni nejsou lidé… já bych to řekl ještě jinak: je potřeba, aby oni nebyli lidé, a proto je nutné je odlidštit.

          9. Tribun. Ano, a ta potřeba je založena mocensky, tj. tady jsme kápli na to, že vlastně redakce a/nebo výklady základních textů všech náboženství Knihy se 100% podřizují mocenským potřebám. A protože se moc nejlépe udržuje prostřednictvím základních pudů, všichni redaktoři a vykladači mají od mocných přikázáno pracovat s pudem sebezáchovy, se strachem ze smrti a s potřebou sexu. Což koneckonců platí i poté, kdy Kniha přestala být Zákonem.

          11. Oni nejsou lidi ?
            Podminka k nedodrzovani desatera a prot zadny rozdil mezi krestanem a muslimem ?
            Na zaklade ceho dochazelo drive a dochazi I nyni k nazoru ze ONI nejsou lidi ?
            Ale vzdyt vube neni treba vytvaret nejake umele kategorie o lidech a nelidech.
            Tak jako si nektery komentator sam na sebe prilepi zceduli nelidskosti tu nelidskym tu totalne blbym komentarem,
            stejne tak je tomu v zivote.
            Jsou lide kteri se vzdy chovaji lidsky, chovali, chovaji I vzdy budou chovat a jsou jini kteri nelidsky.
            Nekteri se zde velice mylite v tom ze nelidske chovani podminujete jak jste napsali.
            Budete li stat proti nasilnikovi a branit holy zivot a v otazce vy nebo on budete mit to stesti ze on vas nezabije ale vy jeho, pak rozhodne ne proto ze ste si utocnika museli napred nastavit do polohy „nezabiji cloveka, ale necloveka.
            Pro Tribuna: krestane kteri znaji opravdu Bibli rikaji ze Stary zakon byl prekonan a ma pokracovani v Novem zakonu!
            Ta je o lasce k bliznimu ne o vrazdeni !
            Vido je ze zivota : dnesni Evroy a mezilidskych vztahu.
            Alah Akbar ve videu neni vyzvou k lasce a bratskemu objimani !

          13. Tribune, ten nápad, že takto je motivovaný vznik, o tom pochybujem. Všetky náboženstvá, s ktorými som sa stretol, boli v čase vzniku revolučné a ideovo šli proti „mainstreamu“ svojej doby. Keď sa ich mainstreamu nepodarilo zadusiť, skrotil ich a podriadil svojim mocenským potrebám, ako ste vyššie popísali s Hankom. Islam je „iný“ aj tým, že má silný sebaobranný inštinkt (vie, že inváziu konzumu zatiaľ žiadne náboženstvo neprežilo) a ešte sa ho nepodarilo skrotiť.

          14. Astr napsal: „Nekteri se zde velice mylite v tom ze nelidske chovani podminujete jak jste napsali.
            Budete li stat proti nasilnikovi a branit holy zivot a v otazce vy nebo on budete mit to stesti ze on vas nezabije ale vy jeho, pak rozhodne ne proto ze ste si utocnika museli napred nastavit do polohy „nezabiji cloveka, ale necloveka.“

            Astře, co udělali Indiáni Cortésovým a Pizzarovým Španělům? Kdo si tehdy začal? A pod jakou vlajkou?

            NavajaMM: Základna versus nadstavba. Nově vzniklá náboženství nešla proti „mainstreamu“ proto, že to byl mainstream, ale proto, že lépe než ta stará náboženství odpovídala charakteru nově vznikající společensko-ekonomické formace. Náboženství je součást nadstavby, tudíž je odvozené od základny. Revoluční je jen do té míry, do jaké odpovídá revolučnosti nově nastupující formace. (Tj. „systému“, jak se často píše.) Ve chvíli, kdy se nadstavba dostane do souladu s nově nastupující formací a její ekonomickou základnou, stane se – jak píšeš – součástí mainstreamu, a v rámci nadstavby se jí stane pochopitelně i náboženství.

  4. Četl jsem Bibli (mnohokrát), Korán (dvakrát, je to opravdu krajně obtížné čtení) a Mein Kampf (jednou, je to slátanina). Kapitál ne, ale v rámci poznání nepřítele to mám v plánu. Poučení z krizového vývoje podle mého soudu do téhle skupiny nepatří; považuji se za průměrně vzdělaného a o téhle knize (?) jsem neměl ani potuchy.

    1. že byste byl tak mladej, abyste se ve škole nepotkal s tlučením klínů do hlavy z Bilakovy Bible s názvem „Poučení…“?? :-)
      Komouši se svého času snažili (byť marně), aby ten pamflet byl známej minimálně jako Vinnetou a Rychlé šípy dokopy….

  5. Četba Poučení z krizového vývoje je vysloveně generační záležitost. Četli ho ti, kterým bylo v roce 1970 více než 23 – 25 let, protože byli zvědavi na to, jak jim husákovský režim převypráví události, kterých byli v šedesátých letech svědky takříkajíc na vlastní kůži. Chtělo se z toho zvracet, z té snůšky lží a pokroucenin. Z tohoto hlediska mě příliš neuráží, když někdo zkresleně interpretuje normalizační režim, když mu (částečně nezaslouženě) nasazuje šmahem oslí hlavu, říkám si, tady máte zpátky to, co jste sami dělali ve velkým, hajzlové.

    Mein Kampf je zajímavý tím, že občas mezi tím sajrajtem vykoukne perla, například to, že veřejný projev musí být, aby byl propagandisticky účinný, nastavený na úroveň nejpitomějšího posluchače v sále.

  6. no já jsem četla kousky Bible, Kralické po prababičce, jinak z nabízené literatury nic,
    Korán jsme měli doma, byl v takovým zeleným obalu, ne? koupil nám to kamarád jako raritu „hele co u vás taky prodávají“, ale někam se pak ztratil, asi nám ho někdo zas ukradl.
    Jinak hlásím taky 4 dohody, a teda Zarathustra mi sedí někde v knihovně na polici, vlastně ho znám, ale som ho nečítala.

    Jinak se mi teď najednou vybavila knížka Srdce, od Edmonda de Amicise, znáte to někdo? Mělo to podtitul Román pro chlapce.
    Na mě v dětství tak zapůsobila, že snad mám dojem, že mě ovlivnila na celý život. Přitom to byly příběhy kluků, a kdysi v 19. století.

    1. Zkusil jsem, svého času, udělat takový seznam knížek o kterých fakt vím že mne dost ovlivnily nějakým kladným směrem. Jako že bych je pak doporučoval ke čtení svým dětem, nebo přátelům – prostě je propagoval. Ale bylo to hodně těžké, protože se mi nějak nedařilo „nastavit laťku“ toho ovlivnění podle které bych rozhodl jestli ta knížka do toho seznamu patří nebo zas až tolik ne. Seznam byl hodně dlouhý a při každém pokusu o proškrtání jsem se pokaždé cítil tak nějak provinile ke knížce kterou jsem chtěl vyřadit.
      Tak jsem to zkusil s autory. Asi u dvacátého jsem s tím praštil protože někteří z nich byli natolik plodní že to zas narůstalo do rozsáhlé knihovny.
      Rozhodl jsem se tedy že vyberu jen tři knížky… a dodnes se mi to nepodařilo :-)

      1. Kdybych takový seznam sestavoval já, tak by tam skoro určitě nebyla žádná z knih, kterým se přikládá velkým význam a vliv, tedy ani jedna z těch, které jsem vybral do ankety. Když se nad tím zamyslím, tak kniha, která mi asi nejvíce zasáhla, byli Křižáci na západě.

        1. Nojo – významná… Ale z jakého ranku? Třeba z těch historických (nebo pseudohistorických abych neurazil historiky) na mne silně zapůsobila trilogie „Židovská válka“, z těch duchovně laděných „Mipam – Láma pateré moudrosti“, z cestopisů všechny fričoviny nebo např. Halliburtonovy „Toulky“… a tak by se dalo pokračovat ještě dlouho. Také bych musel brát v úvahu co jsem četl ještě jako dítě a co už v dospělém věku, což se týče i populárně naučné literatury, protože v různém věku člověk objevuje svět různým způsobem. V klukovských letech pro mne byl objevným i Foglar, nebo Verne a v těch mužných, povojenských, pro mne nebyl autoritou ani např. Darwin.
          Ono vůbec je problém to „se“ v sousloví: „kterým se přikládá“. Kdo je za tím „se“? Veřejnost, odborná veřejnost, soused knihomol…?

          1. To „se“ by mohl být třeba lidé nebo instituce, které respektujete, nebo které mají autoritu (škola).

      2. Tři knížky?
        Kdysi kolovala tahle sestava:
        Bible
        Kapitál
        Saturnin
        :-)

      3. imo je dobře, že se vám to nepodařilo, resp. ani ty tři knížky, Kamile ;) Kdyby totiž jo, tak byste vytvořil něco jako seznam „povinné četby“ , čímž byste popouzel nejen přátele, ale především děti. A ty děti pak ještě, no však to znáte sám, vychováváte je stejně, a stejně je každé jiné.
        Jo a jak tam níže zmiňujete třeba ty Foglarovky, tak ty jsem taky četla, jasně, a teda když to tak vezmu, vlastně jsem četla hodně tzv. klučičích knížek. A určitě to nebylo dáno jen tím, že jsme ty knížky doma měli, četla jsem je proto, že mě to samotnou bavilo a zajímalo (kdyby ne, tak bych po nich přece ani nesáhla) Vlastně si ani nevzpomínám, jestli existovala nějaká literatura speciálně pro holky, míním v tom věku, kdy ještě nemají potřebu pídít se po tzv. dívčím čtení.
        Vlastně mi to vychází tak, že se děti – do jistého věku? vyvíjejí „v hlavě“ tak nějak.. bezpohlavně ?

    2. Srdce jsem četla taky. Kdysi jako malá holka, bůhví kde ta knížka skončila.
      Zapůsobilo to na mě taky mocně. Teda jenom ty příběhy, protože přiznávám, že otcovská kázání jsem přeskakovala.

      1. já už ji taky právě nemám.
        A ta otcovská kázání.. šmarja díky za připomenutí, jasně, na konci tam bylo vždycky nějaké takové říkání, že? Co se teda má a nemá dělat. No ale právě, já osel jsme si opravdu čtla i ta kázání, to zas přiznávám teď já, a až díky tvé poznámce jsme si je ale teda vybavila! Leč zjevně mi to nic nedalo, protže nejen, že si z nich nic nepamatuju, ale ani bych si nevzpomněla, že tam vůbec nějaká byla! Takže jsme obě dopadly vlastně úplně stejně, četla-nečetla, vyšlo to nastejno.

    3. Áno, tiež poznám srdce. Čítali sme si ho spolu v škole nahlas na hodinách. Asi sa páčila učiteľke, ale nepamätám si, že by pri tom niekto vyrušoval. Počúvali sme ako Třísku v Obecnej škole. Bolo to ešte na konci revolučných 60-tych tokov pred normalizáciou. To sme ešte v skole spievali „Kto za pravdu horí“. Po smrti Jána Palacha nám to zakázali.

      1. my jsme zas společně četli Malého Bobeše, a to bylo až vlastně za normalizace, a moc si z něho nepamatuju, částečně i právě proto, že jsem si ho nečetla sama. My jsme ho taky ani celého nedočetli, a taky jsme si právě ani o tom přečteném pak společně ve třídě nijak nepovídali. On vlastně ten Bobeš fungoval spíš jako procvičování čtení, abychom se teda naučili pořádně- vázaně číst písmena a slova.

        S tou Obecnou školou a Třískou.. to mě úplně zarazilo, nejen proto, že ten Tříska v té slovenčině ční, jako by tam nepatřil.. no víte, já ani vlastně nevím, jak děti v Obecné škole Třísku poslouchali, resp. vím, ale ten film šel nějak mimo mě.
        Nejhorší je, že jsem ho snad i dokonce viděla, ale jako bych si z něj nic nepamatovala, natož nějaký hlášky a tak. Ale tohle je asi jen můj problém, a taky si to teď uvědomuju až zpětně. Já jsem totiž měla-mám Třísku asi nějak zafixovanýho jako Radůze. Já jsme totiž radůze a mahulenu vidlěa jako malá, byla jsem na tom filmu s babičkou jednou v létě o prázninách ve venkosvkém kině.

        No a zase právě, já si z celého filmu vlastně nepamatuju vůbec nic, ale oprvdu nic, jen jeden okamžik, ten za to ale přesně- vidím se, jak edím v kině plném lidí, kdesi uprostřed sálu, a na plátně vidím Třísku, či teda radůze, an stojí kdesi u skály, nějak i přikovanej, a něco tam dramatickým hlasem volá.. On měl takový charakteristický hlas přece. No a on potom Tříska – Radůz!! emigroval, a když jsem ho viděla po těch x letech teda znovu, tak měl uniformu, byl najednou učitelem, a nejmenoval se Radůz, ale Igor Hnízdo. No tak uznejte, no. A já si teda zas říkám, že tohle je možná taky jedna z příčin, proč mě ta Obecná škola nějak nebrala, možná ta hlavní?

        A další věc, u téže babičky jsem viděla zase o nějakých prázdninách pohádku Zlatovláska. Moc se mi to líbilo, a nejen mně, a zpívalo se tam, no byla to fakt pěkná pohádka. Jenže tu Zlatovlásku jsem viděla jenom jednou, a pak už nikdy. A kolikrát jsem si tenkrát právě říkala, proč nedávají Zlatosvlásku?? Všechny pohádky tak různě opakovali, jenom tu Zlatovlásku ne.
        No a představte si, že já až snad letos někdy, jsem se přinutila na tu Zlatovlásku podívat, aspoň na kousek, zahlídla jsem ji na youtube, a ani se mi na ni nechtělo dívat. Vím, že ji už dávali někdy předtím už taky televizi, ale pro mě, jako by ji nedávali. Chápete to? jako bych byla na ni napružená, – kde jsi byla, když jsem tě chtěla – potřebovala, Zlaotvlásko, ty pohádko mládí, no?!

        A jak jsem to tak různě přetáčela dopředu, najednou tam vidím kohopak zase? No Třísku. Hrál tam rybáře, a nebyla to ani vedlejší role, byl to jen takový štěk, jak v hantýrce říká. A pronesl tam jestli 1 -2 věty? Maximálně 3. Až mě to překvapilo, že tam hraje, protože z té Zlatovlásky tenkrát, jak jsem ji tedy viděla před lety, jsem si ho zas právě vůbec nepamatovala. No ale co, to není podstané.
        Kvůli těm 3 větám, celou tu pohádku, a na dalších 20 let, ne-li celé čtvrtstoletí, zkrátka zakázali.

        A nevím, na koho být víc napružená- jestli na toho emigranta, toho Třísku, co se „mi“ změnil z radůze na igora s ukazovátkem, nebo na komunisty, či tu kom.komis, která dbala o ideologickou čistotu? Která taky zřejmě holt nějak stanovila „tu laťku“, jak tam výše zmínil Kamil?
        No teď už napružená nejsem, já jsem si tu bolavou třísku už vytáhla. A toho Třísku i díky vám. Třeba se příště na tu Obecnou školu s klidem kouknu?

        No poprudila jsme tady s tím, ač je to asi jen takový můj problém,
        -stejně tak mám totiž třeba zafixovanýho Romana Skamene, ten je pro mě Princ i chuďas jednou provždy. V žádém jiném filmu jsme ho pak nějak nebrala, a vím, že ten princ a chu´das byla jeho snad jediná velká role, ale stejně. A další filmy, ve kterých pak hrál, tak na ty se- tedy podle mě- nedalo ani snad dívat, ty tenkrát kolem mě zkrátka jenom prošuměly.

        1. no tak ona to byla rákoska, ne ukazovátko, tak ten film jsem asi teda opravdu pořádně neviděla, ten obsah mi je úplně cizí, fakt. Či teda i ta charakteristika, pan učitel zde http://www.postavy.cz/igor-hnizdo/
          No ale asi to tak je, mně vlastně stačilo jen ho uvidět v té uniformě, Radůze.. pak už jsem to nemohla nějak sledovat. A teda rákosky mě nikdy taky nabraly. Ale tak, bylo to v minulém století, ty rákosky. a ta nezvedená chlapecká třída taky.

          1. Nuž, aj keď som ja vyrastal, ešte sme považovali za normálne, že zdravý chlapec občas niečo vyvedie a dostane bitku. Dokonca sme sa navzájom vyťahovali, čí otec je drsnejší alebo vynaliezavejší. V škole sme už rákosky nezažili, ale otec môjho najlepšieho kamaráta bol rešpektovaný učiteľ (dejepis a telesná výchova) a bola to celkom krvná skupina Hnízdo. On vraj používal vec, ktorej sa hovorí „pešek“, ale osobne to potvrdiť nemôžem.

        2. Ďakujem Vám za pekné rozprávanie, Míšo. :-)
          Úplne chápem ten Váš vzťah k Třískovi. Tiež som mal z rôznych filmov podobné zážitky. Romana Skamene som mal tiež rád práve kvôli Princovi a chuďasovi. No zvlášť som si ho obľúbil kvôli úlohe v nejakom filme pre deti z obdobia vojny (vôbec nie veselý). Neviem sa rozpamätať na názov, len na to, že mu v tom filme hovorili „Francek račí klepeto“. Videl som ho ešte vo viacerých drobných úlohách a mám ho za dobrého herca. Napríklad v Bony a klid bol úplne skvelý. Povedal by som, že práve on výkonom potiahol ten film úrovňou o niečo vyššie. Ak je to jeden z tých, na ktoré „sa nedalo dívať“, tak chápem.
          Z tej obecnej školy mi ako posolstvo najviac utkvel výjav zo školského výletu po bunkroch v starých opevneniach na hranici. Tříska dojemne vykladal o tom, ako tam pripravení čakali na Nemcov, ale dostali rozkaz ustúpiť. A vtedy jeden zo žiakov našiel v okolí nemeckú pancierovú päsť. Tříska presne podľa predpisov, aby neohrozil bezpečnosť detí nechá pri náleze Svěráka (otca jedného zo žiakov) a zoberie celú triedu preč, aby nález oznámili. Len, čo sa žiaci dosť vzdialia, Svěrák (čo nikdy nebol na vojne a popri Třískovi pôsobil ako bábovka) zavelí „k zemi“ a pancierovú päsť zneškodní odpálením do protisvahu. Svěrák v tomto filme nebol v hlavnej úlohe, ale toto bola asi jeho najlepšia rola. Inde mi už tak nesadol.
          A s tým zákazom knižiek a filmov cez normalizáciu mám tiež svoje zážitky. Mal som asi 9 rokov, keď som čítal Foglarovu Záhadu hlavolamu. A keď som ju priniesol vrátiť do knižnice, pani mi povedala, že som posledný čitateľ a hneď z mojich rúk putovala kamsi do skladu alebo do zberu. Vrátil som sa k nej až v 90-tych rokoch, keď som ju čítal mojim deťom. :-)

          3. a já děkuju za odpověď, NavajoMM :)
            Romana Skamene jsem v té roli, kde byl „Franckem račím klepetem“ asi určitě neviděla, možná i proto, že mě válečné filmy nějak netáhnou? No a ty „Bony a klid“ jsem taky neviděla, to zas právě šlo tak nějak kolem mě, že v tom byl skvělý vám věřím, já jsme ten film totiž opravdu neviděla. A ano, patřil dle mého k těm filmům, na které se tak nějak nedalo dívat, a taky možná, že jsem si v té době žila svůj život, který s Bony a klidem nějak neměl nic moc společnýho. Ale že je-byl Roman Skamene dobrý herec, to se spolu shodneme. Dokázal tak skvěle zahrát Prince a chuďase, že jsme na ten film nikdy nezapomněla!
            No a Foglarovky jsme měli doma právě proto, že nám je, bratrovi a mě, koupil náš tatík, když se zrovna daly koupit. I vlastně Rychlé šípy, hned jak vyšly. Hned se po nich a vůbec po všem vrhal, ač jsme ještě na to snad ani neměli věk. No on v té době, jak mizela cenzura, míním jak začaly nějak v těch 60..letech vycházet i dříve nevydávané knížky, tak je právě kupoval až skupoval ostošest. Pak, po pár letech, když už zase nejrůznější knížky vycházet přestaly, neboť byly zakázané, tak jen chodil, a říkal, já jsem to věděl! No a vy jste toho Foglara nejspíš neměl tenkrát ani vracet. ALe co, stejně se k vám zase vrátil ;)

          4. Ten Foglar už mi po prečítaní zostal trvale vo výbave. Keď som ho vracal, jednak som netušil, že ho stiahnu, a jednak by mi to nedalo. Už som napáchol tou čestnosťou Rýchlych šípov, tak by som nebol schopný ukradnúť knižku z knižnice. :-)
            A tak, ako vravíte, vrátila sa ku mne. Nejako tie knižky, čo si potrebujem prečítať, chodia za mnou samy. :-)

          5. no právě, vám zůstal trvale ve výbavě, ale jak tu výbavu zas předat dál, že? Však víte, na otcovská kázání či rady nejsou potomci zrovna zvědaví (nejčastěji jedním uchem tam, druhým ven), ne že byste se jich zrovna vy třeba dopouštěl, tak to nemíním.

            Já bych jí samozřejmě taky vrátila, a taky když člověk něco do knihovny nevrátil, přišla mu upomínka. Mně občas přišla :)
            Jenže to je právě to, vy jste tu kníku vrátil, a „oni“ ji poté hodili do stoupy, to si potom pak člověk asi opravdu u toho musí připadat, když ne rovnou jako vůl, tak aspoň jako úplný pitomec, který se vlastně „potrestal sám“. A to tím, že dbal zákonů, zde tedy spíše pravidle, míním prvdiel výpujčního řádu, či jak se to jemnovalo. Nevím jak vy, ale já si třeba dost často připadám i jsem si připadala u lecčeho jako ten vůl, poslední dobou zase taky možná čím dál častěji.
            Nebo třeba vy jste si nikdy neřekl (když jste se něco dověděl, co bylo jinak, než se prezentovalo, vám bylo prezentováno, a vy jste tomu třeba skutečně věřil, nebo když třeba dbáte pravidle slušného-vstřícného chování a dostanete se kvůli tomu akorát tak do problémů atd) – „bože já su takovej debil!“ ? Já jo. Nebo teda něco podbného, samozřejmě.
            Jinak ano, když člověk potřebuje, ta správná knížka právě pro něj, ta se prý vždycky najde.. tak nějak sama od sebe.. či teda rovnou mu přijde do ruky :)

          6. Paní Míšo, máte pravdu. Pripadám si ako ten „debil“ celkom často. Aj medzi neznámymi ľuďmi najskôr vsádzam na slušnosť a dôveru a niekedy sa kvôli tomu dostanem do problémov. Veľmi často sa mi to však vracia v dobrom a tak som si povedal, že už sa po toľkých rokoch nebudem preúčať. :-)
            Máte pravdu aj v tom, že kázania a rady nie sú vo výchove zvlášť účinné. Ale osobný príklad áno. A tam sa, dúfam, tá výbava z Rýchlych šípov prejavila.

      2. Tribune, proč mi tu odpověď pro NavajaMM zadržuješ? Přitom jsi pustil jiné moje příspěvky, které jsem psala až později. Psala jsem se s tím docela dlouho. A příspěvek very z dnešního rána jsi taky pustil až teď navečer, ač embéčkovo video a část mých příspěvků jsi zase teda pustil.

        No a tykám ti, protže se nahoře nad tím kastlíkem, do kterého se píše, dočítám větu: „Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst“

        Že to tam najednou vidím? No že bych se nějak v tom čtení náhle zlepšila poté, co jsem si dokázala přečst i ten nápis na tom tom transparentu těch islamistů na té demonstraci jinde? To asi ne, ale to by bylo, že, abych tomu textu nad tím kastlíkem už teda nerozuměla: když mi pan domácí tyká už u vchodu do baráku, tak to znamená, že mu samozřejmě mám tykat taky.

        A že „to nikdo nemusí číst“? – no semka žádný nikdo nechodí, sem chodí vždycky někdo. A ten každý někdo sem chodí proto, aby si mohl číst. A taky psát. Tedy může a nemusí, to každého záležitosť. A ty taky samozřejmě nejsi žádný nikdo, jsi samozřejmě někdo, leč číst to vždycky nemusíš, ani komentovat, když se ti třeba nechce, nebo máš málo času, ale samožeřejmě můžeš, chceš-li :) Stačí to pouštět, my nejseme žádní tersoristi.
        Formality našeho sblížení vyřizuju za nás oba, ahoj – ahoj muc – muc.
        No nějaká ta pravidla respektovat nutno, to by jinak nešlo.
        Zalíbiloli byse timi i nadá levyka ti, můžeš, ale opravdu nemusíš.
        A děkuju.

        1. Pouštím to, jak mám čas, náladu a jak mi to WordPress nabídne, přičemž se řídím jednoduchým pravidlem: krátké hned, dlouhé až bude čas si je přečíst. A proč taková šikana slušných hostí? Vysvětlení je zde.

          1. tak čas, nálada.. nejdřív krátké, až pak dlouhé.. a myslela jsem, že pán vlastníkom, a on to zatím řídí jakejsi wordpress..
            .
            No nic, ale teda s tím veriným příspěvkem jsem tě včera nařkla omylem, pak jsem si to uvědomila.. no on se mi totiž po kliknutí na veru vpravo pak namotal nejdřív ten její ranní příspvěek, z předvčerejška, tak se mi zatmělo před očima. Normálně bych tady samozřejmě řekla promiň, jenže protože s tou verou to byl omyl, tak mi z toho zase vychází, že nejvíc teda šikanuješ mě.. ano, píšu dlouuze.. Takže nic.
            A navíc, ten omyl se přihodil právě proto, že se to tady dlouho načítá, taky po refreši celá stránka lítá, příspěvky běhají před očima, a člověk aby si vzal dovolenou, než se to ustálí. Jo kdyby šly příspvěky třeba po sobě, člověk by naroloval hned dolů, a hotovo, žádný problém. Však vím, šťournout do toho asi nesumíš, nebo teda nemůžeš, protože wordpress? ten taky nastavil třeba ten chatovej formát (?) imo je tenhle formát vhodný právě na chat, – krátké přískoky, návštěvník upustí pár slov, a odkvačí. Příště upustí zase kóšček čehosi, a tak furt dokola. No ale co, již těším se, až sem jednoho krásného dňa napíšu krátké „souhlasím naprosto“, pustíš mě hned.

            A ta „Uzvařená společnost“ – to teda něco, no v listopadu předtím jsem semka zrovna přestala psát, tak jsem o tohle přišla.
            Jinak ale zase nevím, tohle už vlastně není ani privátní klub, natož hospoda, ani přednáškový sál, či schůze souhlasících, to ne, to bych opravdu křivdila. Z tohoto blogu se už stává cosi jako mrtvá schránka. A vím, je to těžké, taky nepřítel prý nikdy nespí, co dělat?
            Nejspíš jít do peřin, toš broš dobroš.

          2. Také nevím, co dělat, proto zkouším lecos – a ejhle, vždycky to někomu nevyhovuje. Ale nerad bych skončil jako Lávka, to už je mi příjemnější nálepka despoty. S tím načítáním nevím, to asi moc neovlivním, mohu jedině zkusit vypnout rovnání komentářů do vláken, že se budou řadit prostě pod sebe, jenže tam je zase problém kdo na koho reaguje, protože to žádné odkazy neumím. Ale jestli alespoň ještě dva lidé řeknou, ať to přepnu, tak to přepnu a uvidíme.

  7. Ozaj, čítali ste niekto Abd Ru Shina? (Trochu rozvláčne, ale veľmi zaujímavé čítanie.)

    1. Už vím, co jsem tam měl dát: Citadelu od Saint-Exupéryho. Už se jí prokousávám pět let a pořád ne a ne to dát.

      1. Áno, ja som na ňu tiež myslel. Nemôžem úprimne povedať, že som ju celú prečítal, lebo, keď prečítam niekoľko strán, myseľ mi uletí do oblakov niekam, kde ešte lieta Exupéry. Nepoznám lepšiu meditačnú literatúru.

          1. Áno, Exupéry je svojský. Nie je zo žiadneho ideového davu. Mám pocit, že si s ním rozumiem, nie je to ťažké čítanie, len obsažné. Je v tom celý jeho život. Tam som pochopil, že monarchia v princípe nemusí byť zlý systém.

          2. Jenže to není jakákoliv monarchie, to je kalifát. Alepoň tak to (zatím!) chápu já.

          3. To ma prekvapuje, je možné, že to chápeme úplne rozdielne. Pre mňa je to opis vnútorného konzistentného sveta, ktorý s tým vonkajším súvisí len v príhodách a incidentoch. Exupéry tam podľa mňa veľmi verne popisuje mentalitu zodpovedného (opačný pól proti Machiavelimu) vládcu (alebo náčelníka/vodcu), ktorý svojimi skutkami doslova miesi spoločenstvo z ľudí, za ktorých je zodpovedný.

          4. Souhlasím, až na drobnost, tím vůdcem myslí Exupéry každého člověka, který se rozhodne být naplno zodpovědný za vybudování svého života, je to skoro učebnice o tom jak budovat vztahy, cíle, jak vnímat co je důležitější než slova. Jak musí být stále pozorný, nezlenivět, čím, jakými uzly se spojují lidská srdce, jak silná může být láska vyjádřená drsným slovem, nauč člověka milovat moře-a začne stavět lodě… nejúúžasnější kniha jak otočit člověka k tomu aby byl Člověkem.
            Ale nezoufejte vy dva, to přijde. Taky jsem ji zkusila pročítat asimilionkrát, než mi to docvaklo. :-) Vydržela jsem hlavně kvůli tomu, co jsem slyšela o jeho životě, jak všichni vzpomínali že byl výjimečný kamarád. Odněkud ta výjimečnot musela vycházet, je možné že ji nějak zapsal? dokážu ji poznat? no a když jsem přestala brát Citadelu jako román, ale jako osobní zpověd, šlo mi čtení líp:-)

          5. Ano, paní Vera, úplne s Vami súhlasím. Myslím, že by na svete bolo oveľa lepšie, keby v každom z nás bola aj vodcovská mentalita a schopnosti. Minimálne preto, že keď je človek schopný viesť sám seba, je menšia šanca, že podľahne „falošným prorokom“. A ešte drobná poznámka. V mojom vzťahu k Exupéryho Citadele nie je ani zbla zúfalstva. Vôbec neriešim, či som ju prečítal celú. Je to pre mňa ako navždy otvorený dialóg s autorom.

          6. Paní Věro, ešte ma k tomu Exupéryho štýlu napadlo toto. Iste si spomínate na jeho myšlienku z Malého princa o tom, že dôležité veci nie sú zraku viditeľné a vidí ich len srdce. Toto napísal oveľa skôr ako Citadelu a pri písaní Citadely už na to nemusel myslieť a šlo to samo. Jedno z hlavných posolstiev Citadely je pre mňa to, že sám život je kniha, ktorú srdcom môžeme čítať.

          8. Pane Tribune, už chápem, prečo je to pre Vás ťažké čítanie. Vnímate hlavne slová. A to, na čom záleží, Vám ostáva skryté…

          10. Prekvapila ma tá Vaša asociácia na myšlienku, že život sa dá čítať ako kniha. Hneď ste reagovali, že kniha sa dá zavrieť a odložiť. Fyzická predstava. Keď z knihy prečítam aspoň úryvok, už kniha prestáva existovať len na fyzickej úrovni. Mám ju v hlave medzi spomienkami a skúsenosťami. Vlastne mám z nej toľko, koľko dokážem z jej kódu rozlúštiť a svojou výbavou pochopiť. A presne tak sa číta aj život.

          11. Pěkné, pana Navajamme, je to tak, kniha je dialog jako kterékoliv jiné setkání, s člověkem, myšlenkou, není důležité jestli ji přečteme celou, někdy stačí jedna věta, půl věty… a najednou je všechno jinak, náš svět se poskládá do úplně jiného obrazu, a my jsme úplně noví – a můžeme jít někam dál:-)
            Nebo taky ne. Když chápat nechci, tak si určitým způsobem odkládám i život, může být že pak nastane něco jako ten aforismus – umřel ve třiceti, pohřben v šedesáti:-)
            Exupérymu to nehrozilo, jeho vnitřní svět byl tak bohatý – říkám si že návodem k porozumění Citadele může být přečtení jiných jeho knih, přímých zápisků ze života, z nočních letů a tak, to je ta hmota ze které tvořil, úžasné věci, ale to už začínám mít pocit že moc radím, to už je jiná rubrika:-) Ale jsem ráda že máme společného autora, díky :-)

          12. Jenže návod vede. Není lepší zkusit to bez návodu, po svém? Možná člověk nedojde nikam, ale možná dojde jinam, než ostatní.

          13. Áno, paní Věro, tiež ste ma potešili. :-)
            Citadelu som začal čítať až po mnohých iných Exupéryho knižkách, tak už ten jeho vnútorný svet nebol pre mňa veľká neznáma.

          14. Tribune (18:47), áno, cesta podľa Vášho osobného výberu je pre Vás najlepšia. Žiadne pochybnosti. Či už budete brať ohľad na nejaké rady, alebo pôjdete rovno za nosom bez návodu.

          15. Tak nejlepší být nemusí, může to být též naprostý omyl, ale je to jediný způsob, jak se možná dostat někam, kde ještě nikdo nebyl.

          16. Áno. A omyl tiež vôbec nemusí byť zlý. Omylmi sa človek učí. Nakoniec, možno nie sme na svete preto, aby sme niekam došli (niekam to dotiahli), ale aby sme sa niečo naučili.

          18. Hezké obrázky. Člověk jen časem přijde na to, že oslava vítězství je vždycky, ale skutečně vždycky – předčasná:-))
            Co to je, Tribune, „po svém“. Podle mně vždycky potřebujete „to svoje“ mít z čeho tvořit, nejdřív musíte vsakovat a vtahovat sbírat všechno co potkáte, bez výběru, dobré, zlé, otřesné, surové, krásné, včetně rad a návodů – a chtít s tím něco dělat.
            Taková směska je potom výbušná, i bez návodu. Stačí náraz! – něco tu temnou a nezpracovanou hmotu rozloží a složí, do zcela nečekaných obrazců Mám na mysli ten moment posledního kamínku do mozaiky, kdy si řeknete – a kruci, jaktože jsem to předtím neviděl, nechápal, vždyť je to tak jasné. Neznáte? :-)
            A jinak bych řekla že to co mě navede na jinou cestu není návod, ani náraz, ale odvaha tou cestou kráčet, a snášet protivenství svých bližních :-)

  8. Je to asi zvláštní, ale v té anketě nejvíc postrádám tlačítko s volbou: Nečetl jsem ani jednu tuto knihu.

    1. Zkuste prostě nic nevybrat a zmáčknout „Vote“, třeba to projde. Pokud ne, tak máte pravdu.

      1. Zkusil jsem to a bylo mi sděleno že mám nejdříve vybrat odpověď.

        1. Tak to vypadá, že tohle zapnut neumím. Ale je to jen taková prostinká anketka, já už bych to nechal, jak to je.

      2. Please choose an answer first!
        Takže být třeba dnešním VŠ studentem, to bych měl asi smůlu :-(

          1. No některých soukromých VŠ se podle všeho už ani nefixluje. Proč taky, když se platí školný.

    1. Alebo Winnetou – to v prípade, že by Tribun chcel zistiť, koľko ľudí nečíta knihy vôbec. :-)

  10. No, milí přátelé, každé tři roky probíhá ve spolupráci Národní knihovny a AV reprezentativní průzkum čtenářů a čtení v ČR. Naposledy v roce 2013, výsledky momentálně nemám po ruce, ale mohu vám napsat několik žebříčků, které jsou víceméně ustálené, snad s výjimkou roku 2013, kdy do desítky nejčtenějších knih prorazil v té době žhavý titul 50 odstínů šedi (nečetl jsem… :-))
    Takže pro zajímavost v roce 2010, kategorie Nejoblíbenější autor
    1. Michal Viewegh
    2. E.M.Remarque
    3. Dick Francis
    4. Karel Čapek
    5. Agatha Christie
    6. Betty McDonaldová
    7. Danielle Steelová
    8. Božena Němcová
    9. Dan Brown
    10. Jules Verne

    Nejoblíbenější kniha 2010:
    1. Vejce a já
    2. Babička
    3. Osudy dobrého vojáka Švejka
    4. Egypťan Sinuhet (M. Waltari)
    5. Bible
    6. Tři kamarádi (Remarque)
    7. Co život dal a vzal (zase McDonaldová)
    8. Saturnin
    9. Šifra mistra Leonarda (D. Brown)
    10. Harry Potter (Rowlingová)

    Kategorie čtenář (aspoň 1 přečtená kniha za rok, průměr 2010 v ČR – 17,3 přečtených knih ročně) – nečtenáři
    79% české populace jsou čtenáři, 21% nečtenáři

    Viz J. Trávníček: Čtenáři a internauti, Host, Brno 2011

    1. To by mě zajímalo, kdo ten průměr dělá, protože já to nejsem a to si o sobě myslím, že čtu celkem dost, určitě víc, než většina populace.

      2. No třeba asi i já :) Od té doby co mám e-knihu, tak na dovolené za týden jsem zvládla i 5 knih a né zrovna tenkých …. Jinakčtu stále a všude ( autobus, vlak, čekárny a samozřejmě doma místo televize ). To pak měsíčně bez problémů přelouskám i 5 knih. Jinak Vejce a já od Betty McDonaldové je jedna z mých nejoblíbenějších, hlavně když se blíží období, kdy začne vše dozrávat a můj muž chce vše zavařit, sterilizovat a konzervovat, aby nic nepřišlo nazmar… :) Všechny její knihy jsou ze života :)

  11. No, mohu vám pomoci aspoň následujícími údaji z roku 2010:
    Nečtenář – 0 knih/rok 21,2%
    Čtenář sporadický – až 6 knih/rok 32,4%
    Čtenář pravidelný – až 12 knih/rok 29,4%
    Čtenář častý – 13 a více knih/rok 17%
    Čtenář vášnivý – 50 a více knih/rok – tedy cca kniha týdně – v populaci cca 6,5% – převážně věková kategorie 65+, vysokoškolské vzdělání, převážně ekonomicky neaktivní, pokud aktivní, pak duševně pracující, z velkoměsta.

    1. Pořád mi z toho vychází, že jsme někde úplně jinde, než jsem si celý život myslel já i celé široké příbuzenstvo.

      1. Nic si z toho nedělejte, ono se to všelijak mění v závislosti na věkové kategorii a pohlaví. Ale pokud vás to zajímá, zkuste si – až na to někdy narazíte – přečíst aspoň jednu z těch 3 knih, které ty výzkumy shrnují:

        Jiří Trávníček: Čteme? Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize (Host, Brno 2007)
        týž: Čtenáři a internauti. Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke čtení (Host, Brno 2011)
        týž: Překnížkováno. Co čteme a kupujeme (Host, Brno 2013)

        1. Čtení jsem propadla už jako dítě. Jako teneger jsem byla vyloženě knihomol a v knihovně jsem byla jako doma. Už v 15jsem měla přelouskaného Szenkiewicze komplet od pana Wolodyowského , Potopu a Ohněm a mečem, a asi jako jediná jsem ze třídy řečetla i F.L.Věka a celkem mě to i bavilo ( až na ten konec :) ). Když jsem se vdala, tak jsem pravda přehodila kolej a četla tak maximálně pohádky, medvítka Pú a Dášenku od Čapka, ale možná proto je starší syn ve čtení po mě :) ,mladší jen odbornou literaturu …
          Pořádně jsem se dostala ke knize až začaly být děti samostatné, knihovna byla z ruky a výběr knih nic moc. Kupování knih je co si budeme nalhávat, je drahý a na místo náročný koníček :) No a teď mi manžel udělal radost a koupil tu e-knihu a to je fakt „boží“ a co lze všechno „koupit“ zadarmo :) , hlavně starší tituly, to jsem fakt koukala.

          1. Ta e-kniha (resp. čtečka e-knih) je filosoficky hodně zajímavá věc. Nejde tu totiž o nic menšího, než co je to kniha? Je kniha jen text, nebo je to i artefakt? Pokud jen text, potom by knihou bylo každé vyprávění. Pokud artefakt, proč mi potom úplně stačí text ve čtečce?

          2. Samozřejmě že „kniha“ , kterou si mohu osahat, prolistovat a čichnout k ní, se nedá srovnat s e-knihou. Je ale spousta knih, které mi stačí přečíst jednou a dost. Ale pak jsou knihy a díla, která mě tak osloví, že si je obstarám v originále a na papíře a uložím do své knihovny a kdykoli se k nim mohu vrátit. I několikrát za život. Rozdíl je markantní. Mě takhle oslovila kniha od Johna Steinbecka – Na východ od ráje, kterou jsem v pubertě přečetla několikrát…. Ostatně všechny jeho knihy byly velmi zajímavé.
            E-kniha je samozřejmě jen text. Ale pro mne jako vášnivého čtenáře, je velice pohodlná a praktická věc :) Doporučuji vyzkoušet třeba na dovolené. Nastavit se dá velikost písma (kdo špatně vidí), font písma a večet s nedostatkem světla se stránka podsvítí , ale neoslňuje a můžete číst potmě a bez baterky a nerušíte spoluspícího! :)
            Ale u dětí bych doporučovala přece jen knihu papírovou se stránkami. Myslím, že pro rozvoj vjemů a prostorového vnímání je vhodnější. E-kniha je tak nějak „plochá“ a stránky splývají…..

          3. „Pokud artefakt, proč mi potom úplně stačí text ve čtečce? “
            No a jsme u jádra pudla:) Kniha se přece čte pro svůj obsah ne ? Tedy pro ten text a myšlenku. Ale jelikož po více než delší dobu se text tiskl nebo psal na papír a svazoval do svazku ( knihy), tak čtení toho textu jsme zvyklí nazývat „čtením knihy“. Ale podstatný je přeci obsah a ne obal. Ledaže bychom knihy sbírali pro obaly a vizáž a né pro obsah. A to by bylo dost smutné, ne ?

          4. Divoženko, z vás by měli výzkumníci radost. Váš průběh čtení přesně odpovídá vývoji věkové křivky. A obecně vzato, čtenářky jsou početně daleko silnější než čtenáři. Pan Viewegh si na to založil celou živnost… :-)

          5. No vidíte, mě zrovna pan Viewegh až tak neoslovil. Žánr, který provozuje je totiž až na konci mého seznamu na čtení :)
            Abych se přiznala, tak jsem od něj četla knihu jen jednu a to Báječná léta pod psa. A film se mi líbil více :) Ale věřím, že si své hojné publikum našel a jestli se bude číst i po půl století ukáže až čas.

  12. Tak to uzavřeme (myslím anketu, diskuse zůstává otevřená) s tím, že výsledky jsou naprosto neprůkazné, přesněji řečeno z nich neumím nic vyvodit. Jestli vás nějaké závěry napadají, tak prosím, ale já v tom nic jiného, než banální konstatování, že Bible je všeobecně nejznámější z nečitelných (nečtených) knih, nevidím.

Komentáře nejsou povoleny.