Tagged: Česko
Nebezpečný zbraňový populismus
Patřím k lidem, kteří cítí bezpečněji ne proto, že mohou nosit zbraň, ale proto, že ji nosit nemusí. Jsem totiž toho názoru, že jediným smyslem existence zbraní je zabíjení a má-li být normální mít zbraň, potom musí být logicky normální i zabíjet se navzájem. A v tom pokrok nevidím ani nic jiného dobrého, středověk už jsme měli.
Demagogie bojovníků s dojmy
Už jsem myslel, že se nejnovější „Štěchiádě“ vyhnu, když vypukla zrovna v době, kdy jsem měl problémy s blogem, ale asi ne, neb se pořád vrací, jako teď v článku Štěch rozšířil řady dojmologů. Nechejte už proboha OSVČ na pokoji.
Tak se prý Štěch zásadně mýlí, když říká:
[OSVČ] platí pouze jednu třetinu pojištění zdravotního a sociálního
neb:
OSVČ odvádí na sociálním pojištění v průměru v porovnání se zaměstnanci méně o 53 %. Stejným způsobem se porovnávaly i zdravotní odvody, kde OSVČ platí v průměru méně než zaměstnanec o 41 %
Ano, 53% opravdu není 66%, jak by odpovídalo Štechově třetině, ale také to není 5%, aby na tom nezáleželo, jak se snaží článek sugerovat. OSVČ skutečně platí na odvodech méně, než zaměstnanci, a ten rozdíl je významný. Pro principiální diskusi jsou konkrétní čísla, notabene s přesností na 1%, nezlobte se na mě, víceméně nepodstatná.
Dosti demagogický je podle mě i závěr článku, kde autor tvrdí:
Pokud chce nyní firma najít pracovníka, musí mu nabídnout vyšší plat. A čím více roste poptávka po zaměstnancích, tím více rostou mzdy. Kdyby se tak Štěchův plán realizoval a skutečně by se řada OSVČ nechala zaměstnat, jen by se zvyšovala nabídka zaměstnanců a tlak na růst mezd by opět klesl.
Aby toto byla pravda, muselo by na jedné straně platit, že firma, která nesežene zaměstnance, zakázku živnostníkovi nedá a raději nechá práci neudělanou, a na druhé straně že živnostníci mají většinově nouzi o zakázky a volné kapacity, takže jejich zaměstnáním by se tyto kapacity alokovaly. Pokud ale ekonomika roste a poptávka po práci není uspokojena, potom přechod mezi zaměstnancem a OSVČ nemůže mít na cenu práce zásadní vliv a jediné, co by se změnilo, by byla struktura nákladů a odvodů.
Když nemůžou, přitlač
Po snížení příspěvku na živobytí pro dlouhodobě nezaměstnané se od června snižuje i doplatek na bydlení. Prý aby se zaťal tipec obchodníkům s chudobou a bytovým lichvářům, tedy těm, které stát a municipality aktivně pomáhaly vytvořit a vykrmit, mj. i fundamentalistickou privatizací bytového fondu. Co teď stát čeká? Že když sníží doplatek na bydlení, že lichváři adekvátní sníží ceny? To se samozřejmě nestane, jen ti na úplném dně to budou mít zase o něco těžší, zase pro ně bude složitější vyjít s penězi, zase to dopadne především na jejich děti, zase zbude méně peněz na jídlo, na boty, na dopravu, zase bude méně motivace zapojit se do života společnosti a respektovat její většinová pravidla. Upřímně, takhle nastavená pravidla si o nějaké to porušování vyloženě říkají. Nebo co jiného může čekat společnost, která čím je bohatší, tím krutěji se chová k chudým? Ekonomika šlape, nezaměstnanost klesá (byť kolikrát za cenu pracující chudoby), tak kdy jindy by si mohli i ti nejchudší polepšit? Místo toho se jim ale ještě trochu přitáhnu šrouby. Ať vidí, zač je toho loket! Jen ať má mizerně placený zaměstnanec dobrý pocit, že se nemusí dělit s „parazity“, pak se ze samé radosti nebude ptát, proč je tak mizerně placený. Jen aby se nám tahle uvědomělá krutost brzy nevymstila. Už jenom tím, když ekonomika škobrtne a z masy „slušných“ Čechů se naráz stanou také „paraziti“.
Tiše, vůdce maká a sní
Andrej Babiš sepsal cosi, co v tomto rozhovoru označuje za Vizi 2035, prezentuje to jako dlouhodobý program ANO, který nemá nic společného s letošními volbami, oficiálně se to jmenuje O čem sním, když náhodou spím, všechny v tom zaujala zmínka o tom, že se děti mají učit o kolonizaci Marsu a nikde se to nedá sehnat, ani na webu ANO, který jsem kvůli tomu obětavě navštívil.
Plnou parou back! Back! Back! Back!
Ti, kteří podporu od státu potřebují nejvíce, tedy dlouhodobě nezaměstnaní, jí budou mít méně a na její místo nastoupí prachsprostá šikana a vykořisťování (sic!). Opakuji, šikana a vykořisťování, nikoliv spravedlivý trest za lenost a jinou nemravnost, jak to nejspíš vidí politici, zejména ti pravicoví. Protože jak jinak pojmenovat situaci, kdy bude (viz tato zpráva) dlouhodobě nezaměstnaným snížen příspěvek na živobytí z už tak směšných 3310,- Kč na sprostých 2200,- Kč?
Pravda, mohou si k nim přilepšit vykonáním tzv. veřejné služby o celých 484,- Kč pokud jich odpracují 20 hodin. Opakuji: 484,- Kč za 20 hodin práce, tedy 24,20 Kč za 1 hodinu práce. A to jim obec tu veřejnou službu ani nemusí nabídnout. A teď pozor! Minimální hodinová mzda je 66,- Kč za hodinu (viz MPSV). A těch hodin musí odpracovat opravdu 20 a více, za 19,99999 nedostanou nic. Může někdo za takových podmínek po dlouhodobě nezaměstnaných spravedlivě požadovat, aby veřejnou službu vykonávali? Obzvláště když si obce pochvalují, že jim tak zákon zajistí lacinou pracovní sílu, protože za konkurenceschopnou mzdu si ji nemohou dovolit? Dochází vám, že se tu bavíme de facto o nucených pracích?
To jako společnost opravdu neumíme nic lepšího, než si takhle vyskakovat na ty, co jsou úplně na dně? To opravdu za podmínek konjunktury a nízké nezaměstnanosti nemáme na to, abychom podpořili ty nejchudší, a musíme jim z toho mála, co mají, ještě brát? To nás těch pár korun vytrhne? Nebo jde o dobrý pocit, že na chudé je přísnost? To ale není znak vyspělé společnosti, vyspělá společnost je přísná na bohaté.
A nakonec, nikoliv však v poslední řadě, jak asi bude veřejnosti prospěšná práce lidí, kteří ani v podmínkách konjunktury neseženou práci a k tomu jsou demotivováni represí?
Tohle je úplně zbytečná a iracionální sociální krutost, zcela neadekvátní roku 2017, Střední Evropě s situaci, kdy je hrubá lidská práce stále více vytěsňována robotizací.
Tohle není pokrok, to je regres jako prase, plíživý návrat k nevolnictví a omezování osobních práv a svobod až někam k bodu, kdy z nich nezbude nic a zůstanou jen práva a svobody ekonomické, opřené o dostatečný kapitál.
Ecce občanská ústava
Tak jsem si přečetl tu tzv. Občanskou ústavu, o níž padla v poslední době několikrát zmínka v komentářích, a musím konstatovat, že jsem z ní dost zklamán. Především proto, že není psána „zelené louce“, ale je naroubována na v současnosti platnou ústavu České republiky, čímž přichází o jakýkoliv revoluční potenciál a stává se jen kosmetickou evoluční změnou.
Základní principy zůstávají stejné, jen jen k nim na vícero místech připsáno referendum a tzv. občanské komise. Ty představují asi nejslabší místo návrh, protože není nikde definován mechanismus jejich konstrukce a destrukce a není ani jasný jejich mandát, protože na některých místech schvalují, zatímco jinde je řečeno, že mají jen poradní funkci.
Vzhledem ke klíčovému postavení referenda a jeho častější aplikace mi chybí jasná deklarace toho, bude-li probíhat klasicky papírově či elektronicky. I když je možné nechat tyto detaily na prováděcí předpisy, myslím, že v takto koncipované ústavě by měly být deklarovány přímo v ní.
Navrhovaný přechod z premiérského na prezidentský systém postrádá zjevný účel, podobně jako nekoncepční připsání věty o tom, že „Přerušení těhotenství může být provedeno v souladu s příslušným zákonem.“
Suma sumárum není v návrhu tzv. Občanské ústavy nic, co by mi vyloženě vadilo, ale také v něm nenacházím nic, co by její přijetí podporovalo. Nevidím žádné problémy, které by takováto změna ústavy mohla vyřešit. Většina našich problémů je totiž řešitelná v rámci současné ústavy a jejich příčinou není málo referend či nejasné postavení prezidenta, ale (ne)úroveň politické kultury a kvality občanské společnosti, které ovšem žádný zákon nezmění.
Prezident a vláda
Když už je „na stole“ takové výživné téma, jako je vztah prezidenta a premiéra, respektive vlády, pojďme do něj ještě trochu zarýt. Nechme teď stranou, zda prezident musí vyhovět návrhu na odvolání ministra či jej může odmítnout, stejně jako otázku toho, jestli může premiér podat demisi, aniž by to zároveň byla demise celé vlády, a zamysleme se nad tím, proč je vůbec v celém procesu angažován prezident, když vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně (čl. 68)? Nedávalo by za této situace větší smysl, kdyby premiéra jmenoval a jeho demisi přijímal předseda Sněmovny a ministry jmenoval a odvolával premiér ve vlastní gesci?
Jistě, znamenalo by to dost zásadní změnu ústavního pořádku, ale nebylo by to systémově čistší řešení? Jistě, znamenalo by to oslabení vlivu a významu prezidenta, ale potřebujeme silného (myšleno postavením a kompetencemi) prezidenta? A pokud ano, neměl by naopak dostat ještě větší kompetence na úkor premiéra, čímž by se ústavní uspořádání posunulo směrem k prezidentskému systému? I to by přece bylo čistší řešení, než současný hybrid, kdy prezident má evidentně zastávat ceremoniální roli, ale ústava je napsána takovým způsobem, že mu dává prostor k vlastní iniciativě, s níž však není spojena žádná odpovědnost?
Nebylo by lepší místo hádek o to, jak to autoři ústavy mysleli, ústavu přepsat, zpřesnit a nebát se přitom sáhnout i do jejích fundamentů? S jiným prezidentem a jiným premiérem by možná takto vypjatá situace nikdy nenastala, ale zákony se nepíší pro lidi, kteří se umějí a chtějí domluvit, ale pro, kteří se dostali do konfliktu. Spoléhání se slušnost a dobrou vůli politiků se zjevně ukázalo jako krátkozraké.
Takže nějaké další návrhy…?
Další porce cavyků
Nejprve dělal cavyky s demisí premiér Sobotka teď dělá cavyky s odvoláním ministra financí Babiše prezident Zeman. Jenže zatímco Sobotka lavíroval v rámci ne zcela přesného znění Ústavy a jeho lavírování vypovídá tak maximálně o jeho osobních kvalitách a předpokladech, lavírování prezidenta Zemana je za hranou toho, co je v Ústavě jasně a nerozporně napsáno a bez ohledu na jejího ducha z ní nelze vyčíst ani kreativním bazírováním na její liteře.
Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.
(článek 74)
Takových cavyků s jednou demisí
Nutno uznat, že Sobotkovo řešení dilema odvolat či odvolat Babiše třetí možností odvolat sám sebe mne překvapilo, ale proč ne, je to také možnost. Mě připadá jako alibismus, jiným jako mistrovský tah, ale to je věc názoru a budoucího vývoje. Co už ale mistrovský tah rozhodně není, je přetahovaná o to, jestli demise předsedy vlády znamená zároveň demisi vlády, či nikoliv. Ústava v tomto smyslu není zcela jasná, asi si její otcové při vší své vzdělanosti nedokázali představit veškeré eskapády, kterých budou čeští politici schopni.
No dobrá, není-li ústava jednoznačná, co brání Sobotkovi v tom, aby tu demisi naformuloval přesně tak, jak chce? Jak to chce já sice nemohu vědět, ale předpokládám, že chce demisi celé vlády, protože jinak by tento jeho „gambit“ nedával žádný smysl. Bohužel, pan premiér se chová, jako kdyby v tom sám neměl jasno, a na Hrad za prezidentem vyrazil nikoliv s demisí, ale na konzultace. Co chce u všech čertů konzultovat s prezidentem, který má na něj pifku, zato slabost pro jeho rivala Babiše? Když už se rozhodl hrát vabank, tak se nemůže svých spoluhráčů ptát, jak budou reagovat, ale musí je k reakci donutit. Místo toho dělá cavyky s konzultacemi a z celé slavné vládní krize tak bude záhy jen taková krizička, která už se nějak dopatlá až do voleb, které už ČSSD nevyhraje.
Sobotka se svojí demisí (nebo demisí vlády? sám už nevím, co vlastně chtěl, a to jsem ho, když to říkal, poslouchal) zahrál velmi razantně, ale bylo to zjevně maximum, kterého byl schopen, protože další rozhodné tahy už nenásledovaly a premiér přenechal iniciativu Zemanovi s Babišem. A to není dobrá zpráva, protože jestli je něco horšího, než neschopný politik, tak je to politik všeho schopný. Asi to bude chtít tu ústavu vážně poštelovat a některé pasáže napsat jednoznačněji. Sice to do budoucna zavře dveře flexibilním řešením, ale to v případě politiků, kteří jsou sami flexibilní až až a shodnout se jenom na tom, že se za žádnou cenu shodnout nechtějí, nemusí být zase tak úplně na závadu.
P.S.
Správná sehrávka měla podle mě vypadat takto:
Sobotka podává demisi vlády.
Prezident ji nepřijme.
Sobotka odvolává Babiše.
…
Podporujte svého autobusáka
Pod měsících marného vyjednávání o zvýšení mezd dnes řidiči autobusů vstoupili do stávky. Pro cestující je to samozřejmě nepříjemné a znamená to celou řadu komplikací, ale není to tak, že si řidiči autobusů berou cestující jako rukojmí, jak zní oblíbení klišé, protože přistoupíme-li na toto pojetí, pak lze v opačném gardu mluvit o tom, že řidiči autobusů jsou rukojmí cestujících, kterým musí sloužit. Jenže oni nemusí, nejsou to sluhové, nemusí pracovat za almužnu pro vaše pohodlí. Oni pracují a za práci se platí. Stejně, jako chcete dostat za práci zaplaceno vy, chtějí dostat zaplaceno i oni. Podporujte svého autobusáka, protože tím podporujete i sebe. Pokud dnes neplatí jemu, nemusí zítra platiti vám, pokud zaplatí jemu, je větší pravděpodobnost, že budou platit i vám. Nehledě k tomu, že nechcete, aby vás vozil vystresovaný řidič, který místo toho, aby se soustředil na řízení, přemýšlí o tom, jak zaplatí nájem, ani takový, který ho sice zaplatí, ale jenom proto, že si vzal druhou práci, takže za volant usedá unavený po noční.
