Přes léto jsme toho procestovali docela dost a tak jsem viděl a četl spousty všemožných nástěnek, plaket, cedulí, tabulí, deset etc. co jich po českých městech a české krajině je. Viděl jsem cedule zapomenuté na domech…
…i ty odklizené do sklepů
…tabule na naučných stezkách, hradech a zámcích, na kterých vyslechl i spousty průvodců a tak jsem si nemohl nevšimnout, že všechny mají jedno společné: explicitně antikomunistickou dikci. Chátrání památek či změna jejich účelu, ke které došlo za „komunismu“, je líčena jako ohavný kulturní zločin, zatímco to samé, k čemu došlo dříve, třeba už za josefínských reforem, nebo naopak po převratu, je pouze lakonicky konstatováno bez hodnotících soudů. Obzvláště mě to štve v případě těch památek, k jejichž definitivní devastaci došlo až po jejich přechodu do soukromých rukou. A obecně mi vadí, když je jako strašlivé barbarství prezentována změna panského sídla na dětskou zotavovnu.
Ale nejde jen o památky. V Zákupech jsem se mohl dočíst, jak strašlivě se na obecním školství podepsal jakýsi komunistický ředitel, který zlikvidoval školní kroniku se zmínkou o Masarykovi, zatímco aktivní snahy místních Němců o sabotáž vzniku české školy jsou zmíněny bez jakéhokoliv hodnocení. Nemohu si pomoci, ale míra špatnosti je v mých očích přesně opačná, než jak naznačuje dikce příslušné tabule.
Abych předešel dezinterpretacím výše řečeného, kterým stejně nepředejdu, tak neschvaluji zanedbávání péče o nemovité památky (jakkoliv ho, zejména v padesátých letech dovedu pochopit) a nemám nic proti tomu, že o něm mluví. Co mi vadí je nerovnost mezi chátráním v různých časech, kdy jako by špatné bylo jen v některých, zatímco jindy zase až tak špatné není. Vadí mi ta výchovná dikce, která vytváří falešný a překroucený obraz skutečnosti. A naopak mi vůbec nevadí, když se reprezentativního majetku, který sloužil jen panstvu, stalo něco, co sloužilo i obecnému lidu, a to i za cenu újmy na estetické a historické hodnotě. Stejně tak mi ale nevadí, když se dnes hrady a zámky rekonstruují a estetická, kulturní a historická funkce dostává přednost před funkcí ubytovací, protože doba se změnila a je vědecky dokázáno, že hezčí domy dělají hezčí lidi.
Vedle hezkého ale najdete i toto.
Za tohle přeci nemůžou komunisti, protože kdyby ano, tak už tam dávno není nic, ta fotka je cca měsíc stará. Už je to tak, i „svobodná“ doba má své máslo na hlavě a nemá ho tam zrovna málo. Ale o tom se asi bude mluvit až po další změně režimu, neboť teď je svato.
Tribun 
Ta tabule o té americké armádě se mi moc líbí. Zakládá meritorní důvod pro to, proč byl odstraněn tank T-34 na Smíchově a nejnověji generál Koněv v Bubenči (ta deska ze Sušice by šla použít přímo na místo památníku Koněva, jen by se vyměnila slova „americké“ za „sovětské“ a slovo „Vietnam“ za „Maďarsko“) . Velmi lidové a demokratické, chválím, i když není jisté, jestli v nedemokratické totalitní době za vlády jediné strany, byla tato vůle odstranit desku demokratickým projevem většiny obyvatel Sušice. U obyvatel Prahy 6 v případě památníku Koněva, jsa jeden z nich, si tím jist jsem už jen proto, že byl aktem souhlasu tamních 4 vládnoucích stran, pocházejících každá z jiného ideologického těsta.
Co říkáte Vy, souhlasíte s tím aby byly odstraňovány pamětní desky US osvoboditelům západních Čech za účast ve válce ve Vietnamu?
Rozhodně souhlasím, protože západní Čechy Američané neosvobodili, ale obsadili. Osvobodili je Rusové svým tlakem z východu.
Tak jsem si aspoň na wiki doučil, proč je na té první desce srp a kladivo.
:-)
Vás to neučili ve škole?
Bohužel učili, Hanku, ale nenapadlo mne, že to budu ještě někdy potřebovat, tak jsem to asi nějak vytěsnil :-)
„A naopak mi vůbec nevadí, když se reprezentativního majetku, který sloužil jen panstvu, stalo něco, co sloužilo i obecnému lidu, a to i za cenu újmy na estetické a historické hodnotě.“
Pro další toulky po našich památkách a srovnání „před a po“ doporučuji, z mnoha set příkladů, návštěvu např. Nového zámku v Kostelci nad Orlicí.
Měl jsem „čest“ tento bývalý socialistický výzkumný ústav chovu prasat navštívit někdy na konci 80.let a naposledy i loni.
Jistý estetický rozdíl tam opravdu možno spatřit.
A nejen vzhledem k počtu současných spokojených návštěvníků jsem přesvědčený, že nyní, v majetku Kinských slouží tento zámek i obecnému lidu daleko lépe, než kdysi…
Chtěl jsem dodat „těm prasatům“, ale raději nic:-0)
V našem statutárním městysi máme jen nepatrné množství památek z období gotiky (s výjimkou chrámu na centrálním náměstí, samozřejmě), ale též nepatrně renesance a baroka. Většina byla zbourána, případně vyrostlo něco nového na původních základech či sklepeních.
K tomu došlo tak, že zdejší obyvatelé nevídaně zbohatli, především ve druhé polovině 19.věku. Zbohatli díky několika úspěšným továrnám, z nichž jedna nabyla ekonomického významu nejméně celonárodního. No a samozřejmě i díky pivovaru, čímž jsem už naplno prozradil o jaký městys se jedná. Během těch zmíněných let, ale i v časných dekádách století dvacátého, nezbohatli ovšem jen „fabrikanti“ a právovárečníci. Zbohatli i kvalifikovaní technici a dělníci, a s nimi i na ně navázaní živnostníci. Tenkrát ty peníze skutečně prosákly (alespoň trochu) shora dolů. O tom, zda úměrně teď vést polemiku nechci, třeba jindy.
Ti noví a většinou dosti nešlechtičtí „zbohatlíci“ si nechali vystavět domy nové, hodně z nich ve slohu secesním, protože významně, oproti gotice, renesanci či baroku, pohodlnějším a uživatelsky příjemnějším. Po pravdě řečeno, moc se s těmi památkami, „zděděnými po předcích“, nesrali.
Nevím, zda se na ně proto můžeme dívat jako na barbary? Sám nevím…..
Bydlet v renesančním či barokním domě by možná mohlo být také příjemné, ale soud mi to nedopřál, tak si tím nejsem jist. Naopak dlouhá desetiletí trávím v jednom z prvních zdejších domů secesních (architekt Krásný, z hlavy tuším že 1898) a po jistých vnitřních úpravách počátkem let 80.minulého století je to až dosud bydlení velmi noblesní. Za novostavbu bych ho nerad měnil, ačkoliv by (možná) byla zase o něco pohodlnější, kdo ví?
Kdyby u nás měly být zachovány všechny stavební památky, jaké se tu kdy za staletí urodily, nic jiného než památky bychom tu asi neměli. Většinu z nich prostě nahradí stavby nové a pro ty staré se jen těžko hledá uplatnění v nové době s novými požadavky. Jako staromilci mi to blbě leze z klávesnice, ale většina toho starého prostě musí zahynout.
Bylo to někdy jinak?
Opravuji:
Nikoliv „soud“, ale „osud“ mi to nedopřál (bydlet v domě renesančním či barokním).
Totéž by se skoro přes kopírák dalo napsat o Brně. Jak se gründeři v 19. století zachovali k architektonickému a urbanistickému dědictví po svých předchůdcích, tak se dnešní Brno chová k tomu, co tu zbylo po nich. A přesto bych si tomu městu nedovolil upřít specifickou atmosféru. Srovnejte to s Olomoucí, která by mohla sloužit jako učebnice dějin architektury. Když přišla po r. 1648 o postavení metropole markrabství, nepomohl jí ani statut pevnostního města svázaného hradbami ani fakt, že zůstala sídlem vysokého kléru. Dějiny poháněné židovskými a německými průmyslníky pádily jinudy a Olomouci dodnes zůstal poněkud ospalý ráz. Sice hezké ke koukání, ale tu dynamiku už nedohnala.
Nicméně netroufám si jedno odsuzovat a druhé vynášet. Obě města jsem si vyzkoušel na vlastní kůži a těžko rozhodnout, po kterém se mi nakonec při odchodech stýskalo víc. Možná po Brně, protože to byla záležitost volby a vztahů k lidem, které jsem si vědomě a cíleně nacházel, kdežto vztah k Olomouci jsem tak nějak nezaslouženě zdědil po předcích a proto jsem si jí ani toho vztahu zas tolik nevážil. Teď s věkem už ale spíš než dynamiku hledám klid a ten se dá najít spíš v tom poněkud ospalém arcibiskupském sídle, které sní o zašlé slávě…
„nepomohl jí ani statut pevnostního města svázaného hradbami “
No právě… Olomouc byla pevnostním městem až do r. 1886.
Což v praxi znamenalo, že jakákoliv stavba za hradbami mohla být z rozhodnutí velitele pevnosti kdykoliv zbořena.
Díky tomu má Olomouc dnes kolem historického jádra tak hustou síť parků a zeleně, že jí to mohou závidět všechna ostatní , nejen česká, větší města.
Já jsem napsal „nepomohl“ a myslel jsem tím s průmyslovým a urbanistickým rozvojem (i „rozvojem“). Samozřejmě zachování staré architektury ten stav naopak pomohl. Ale taky přispěl k zachování venkovského charakteru některých částí města, které byly původně za hradbami, až do 70. let. Třeba venkovský ráz takového Povelu, kde to vypadalo jako na hanácké vsi a přitom je na dostřel od centra, vzal za své částečně teprve při výstavbě sídlišť v 70. letech a definitivně až po velké vodě v r. 1997.
Jinak to stavění v pevnostní zóně bylo místy docela srandovní. Například v r. 1883 při výstavbě tzv. Hanáckého Pacifiku, tj. železniční trati Olomouc – Čelechovice na Hané, která prochází městem, bylo v pevnostní zóně povoleno budovat jen lehké hrázděné stavby, aby je v případě potřeby bylo možno snadno a rychle srovnat se zemí. Takže staniční budovy na místním nádraží (zbouraná až v r. 1931 při rekonstrukci přednádražního prostoru v rámci výstavby nového hl. n.), na Nové Ulici i v Řepčíně byly původně lehké hrázděné konstrukce (výjimkou bylo nádraží Olomouc – město, kde vznikla už za císařpána docela nóbl budova a několik dodnes honosných činžáků pro vyšší drážní úředníky) a teprve v Horce, což byla první stanice za hradbami, postavili pořádnou zděnou staniční budovu.
Takové šílenosti jako v Brně – tj. nalepit fabriky a dělnické činžáky přímo na bývalé hradební pásmo, tj. do těsného sousedství Koliště a Dornychu – se v Olomouci opravdu neděly. No a dodnes, kdy už fabriky jako Mosilana nebo Vlněna dávno neexistují, si Brno s jejich areály moc neví rady. Vlněna už je z větší část zbouraná a na ploše se vyřádili developeři. V Mosilaně, kde se od r. 1989 navenek vizuálně skoro nic nezměnilo (i když není památkově chráněná), její dnešní majitelé pronajímají prostory; bohužel se jí nepodařilo přilepit takovou etiketu kultovního (post)industriálu jako třeba ostravským Dolním Vítkovicím.
S tou estetikou to taky není jednoduché.
Třeba jak tam máte pro srovnání ty 2 fotky hezkého a ošklivého, tak já osobně radši fotím ty ruiny než kašírované zámky. Takže občas děkuji těm, kteří daný objekt nechali zpustnout. Párkrát už se mi stalo, že jsem někam přijel s křížkem po funuse, když se po letech nějaký dobrák rozhodl něco zrekonstruovat. A já měl po focení …
Já mám u domů a chalup ráda různé zachovalé detaily, třeba sešlapané schody nebo kamenné plotny zápraží, křivé branky plotů, zešedlé a popraskané trámy, sem tam vypadlý kámen ze zdi…když to majitelé odstraní, jako by ten barák umřel.
Ale když je dům úplně nechaný napospas náletům a kopřivám, střecha je propadlá a okna jsou vytlučená, pak mě prošlapané zápraží nepotěší.
Věkem sešlá chalupa je romantická dokud se v ni příjemně bydlí. Jakmile začnete běhat po půdě s lavorama, okna nebo dveře nejdou dovřít a ve světnici se rozlejzá plíseň – romantika se rychle začne zajídat. Fotograf si sice zvenčí užije ale chalupníkovi uvnitř začne smutný příběh. Zvlášť když má hluboko do kapsy a křížky na hrbu už o sobě citelně dávají vědět.
To, co píšete, je poněkud mimoběžné k mému příspěvku. Nechat u domu sešlapané pískovcové schody, křivou zídku porostlou mechem a spoustu dalších oku milých prvků přece neznamená, že dovnitř zatéká a že nejdou dovřít okna. Věřte, že si citlivě opečovávané chalupy neprohlížím jen zvenčí, ale že to mám zažité.
Já s vámi, třešni, ten přístup k zachovalým detailům sdílím. Jen jsem připomenul čím ty okumilé prvky bývají mnohdy provázeny. Většinou to člověk uvnitř takové chaloupky zjistí zaregistrováním prvků nosu nemilých. :-)
To je přece ta svobodyplná romantiku bytů IV. kategorie ze starých baráků v centrech měst, kterou komunisti zničili kanalizací, teplou vodou, dálkovým topením a sídlišti na periferiích. Protože „králíkárna“ má zřejmě na duši člověka mnohem více devastující dopad, než absence soukromí a pitné vody a věčná vlhkost a zima.
Tak co si tak vzpomínám z konce 80.let, tak tu romantiku bytů IV. kategorie nezničili topením, teplou vodou…komunisti, ale sami nájemníci.
S použitím svých soukromých investic, samozřejmě.
V tomto případě mi nešlo o estetiku, ale o ilustraci toho, že zanedbávání a chátrání nebyla exkluzivní specialita minulého režimu, ale že je vlastní i tomu novému. Jinak s vámi v zásadě souhlasím, sterilní dokonalost disneylandu mě neoslovuje. Kdykoliv vidím staré fotky Prahy nebo Krumlova, které mají dokazovat zločinnost komunismu, a vedle nich fotky nové, které mají dokazovat blahodárnost kapitalismu. vždy se více líbí ty staré, protože z nich dýchá život, naděje a lidé, zatímco z těch nových jen peníze, kterým jsou lidé jen na obtíž.
Pokud jde o Krumlov, něco o něm vím.
O bydlení v bytech historického jádra zejména. Z toho, že tamní romantiku skutečnou /ani tu v uvozovkách/ zahubilo zavedení civilizačních vymožeností, rozhodně neviním komunisty.
A fotky tohoto města, ze kterých dýchá život a naděje?
Někde v albech vyhnanců jsou jich možná stovky.
Já jsem měl možnost vidět některé byty v renesančním centru Slavonic už v polovině 80. let. Někteří nájemníci si z toho už tenkrát vlastními silami udělali slušné bydlení na úrovni tehdejší doby při zachování historického rázu těch domů.
Ano. Koneckonců jim nic jiného nezbývalo, pokud chtěli mít jakýs takýs komfort, než aby si ho pořídili svépomocí.
Slavonice měly štěstí, že se tam stahovali lidé osvícení /myslím tím cit k hodnotám prostředí/.
„Slavonice měly štěstí, že se tam stahovali lidé osvícení…“ Bingo. A mají to štěstí dodnes. Doufejme, že ani v budoucnu nepřipustí, aby se z jejich města stalo zábavní panoptikum pro Japonce ve stylu Českého Krumlova.
Ta pamětní deska, upomínající na pamětní desku v Sušici je vlastně ilustrace k bezmála 40 let staré vzpomínce na oslavu osvobození americkou armádou, kterak vypadala za normalizace. Průběh pietní akce popisuje
https://outsidermedia.cz/vim-byla-by-to-chyba-plivat-na-pomniky/
Já jsem měl možnost vidět některé byty v renesančním centru Slavonic už v polovině 80. let. Někteří nájemníci si z toho už tenkrát vlastními silami udělali slušné bydlení na úrovni tehdejší doby při zachování historického rázu těch domů.
Proč to tu je dvakrát?