Vyšetřování skončilo, zapomeňte


Vzpomínáte na akci Fénix? S velkým humbukem tehdy policie oznámila rozprášení údajné levicové teroristické buňky, podle policejních komuniké těsně před útokem na vojenský vlak, to vše jenom proto, aby to teď skončilo naprostou blamáží, protože soud všechny obžalované zprostil obvinění, především proto, že nelze zjistit, co byla vlastní iniciativa obžalovaných a co práce policejních agentů-provokatérů. Je to pár dní – a je ticho po pěšině. Zkusili jsme – nevyšlo to. Žádné pohoršení nad policejní zvůlí se nekoná, jako kdyby se vůbec nic nestalo. Pokud se něco takového stane nějakému podnikateli – i velmi kontroverznímu – je z toho hned aféra. Ale jak jde o levicové aktivisty, aféra se nekoná. Stejně to byli nějaké divné (slušný člověk jim nerozumí) a nebezpečné (mají jiný vztah k autoritě vlastnictví, než slušný člověk) šmažky (oblíbený stereotyp bagatelizující a deklasující levicový aktivismus), tak co by ještě chtěli? Tyhle „smažky“ budou dost možná chtít po stát odškodné, které dost možná dostanou, ta správná otázka ale zní, co by měla chtít společnost? Má chtít, aby se na tento renonc cudně zapomnělo, nebo má chtít, aby policie přestala na společenskou objednávku vyrábět delikvenci tam, kde není, ale kde by podle dominantního pravicového narativu být měla? Nadšené znepokojení ministra Stropnického, když mu jiný anarchista podpálil terasu, je v tomto směru zcela příznačné. Bylo by velmi špatné, kdyby tenhle Fénix povstal z  popela. To se ale zcela jistě stane, pokud teď nezazní jasné a ve společnosti široce rozkročené: „Ne policejním provokacím a kriminalizaci levicových postojů.“

Není zač


Jiří X. Doležal (ještě tak před deseti lety vynikající novinář) sepsal paján na policii za to, že nezasáhla proti nelegální technopárty u Osečku, v němž nešetří výrazy jako tolerance či moudré rozhodnutí, protože se nikomu nic nestalo. Z pohledu technařů jistě pravda pravdoucí, jenže JXD poněkud „zapomněl“ nejenom na velmi pravděpodobně nezanedbatelnou konzumaci a distribuci drog, jíž svojí nečinností policie poskytla ochranu, ale především na místní obyvatele, kteří museli snášet hluk a které policie neuměla či nechtěla ochránit; o stavu, v jakém louka po nájezdu technařů zůstala, ani nemluvě. Až to příště nebudou technaři, ale co já vím invazní musloafrické hordy, nebo fotbaloví chuligáni v rauši, také jim moudře tolerantní policie nechá místní napospas? Souhlasím s tím, že „Když totiž na jednu stranu vah dáme skutečnost, že si louku nepronajali, a na druhou stranu vah zase skutečnost, že na té louce nikomu a ničemu neškodili, tak pro normálně myslícího člověka je samozřejmě přijatelnější ta možnost drobného ústupku státu.“, a kdyby to byl celý problém nelegální technopárty, souhlasil bych i s nečinností policie. Jenže to je ta méně podstatná část problému, ta podstatnější, již JXD ignoruje, jsou emise,  již taková technopárty emituje a otázka práv a svobod lidí, kteří se jí museli nedobrovolně účastnit, protože se technaři rozhodli, že si bezohledně užijí v jejich okolí. Podle mě v tomto případě policie, která nezasáhla proti agresorovi, naprosto selhala.

Policie bez autority v policejním státě


Dnes začalo po internetu kolovat video z týden starého incidentu, kdy policisté a vojáci násilně zadrželi mladíka na Florenci, protože jim neukázal občanku:

Jak na podobná videa nekoukám, tak toto jsem shlédl celé, protože v oblasti Florence se teď pohybuji pravidelně, tyto smíšené hlídky tam potkávám, a jak jste možná postřehli z toho, co jsem napsal na Twitter, tak se v jejich  blízkosti rozhodně bezpečněji necítím, ba právě naopak, a to zejména kvůli těm ostentativně nošeným útočným puškám.

Co je na celém incidentu nejvíce znepokojivé ovšem není (ne)adekvátnost reakce hlídky na vzpurného typa (osobně jsem trollování policie za projev občanské statečnosti nikdy nepovažoval), ale naprostá absence jakékoliv autority policie, ze které si navzdory ozbrojené vojenské přesile nikdo nic nedělá,. vzduchem létají nadávka a policie není absolutně schopna ve třech čtyřech (počtem hlídky si teď nejsem jistý) zpacifikovat jednoho člověka. K čemu je taková policie? Co až to nebude jeden drzý mladík, ale parta grázlů nebo dokonce teroristů?

Prý je u nás náběh na policejní stát, z tohoto videa ovšem to vypadá spíše naopak. Jenže je také dost dobře možné, že takhle nějak ten policejní stát začíná: policií bez autority, která si ji nedovede zjednat jinak, než posilováním pravomocí a stupňováním použití síly.

Největším nepřítelem policie je zákon


Jak jsem si první sérii Případů prvního oddělení pochvaloval (bohužel nezapsal), mimo jiné pro její realismus zdůrazňující minimum akce a maximum dřiny (vychodit, vysedět) policejní práce, tak z té druhé jsem, mírně řečeno, na rozpacích. Ne proto, že by se změnil styl, ale proto, že nahlédnutí pod pokličku policejní rutiny je ještě důslednější a jako samozřejmé a chvályhodné (sic!) se tu prezentuje obcházení a ignorování pravidel, kterými by se měla policie řídit. A to nemyslím byrokracii a výkaznictví, které zdržuje od práce i učitele, lékaře nebo podnikatele, ale takové „drobnosti“, jako jsou náležitosti sdělení obvinění, meze jurisdikce atp, o arogantním chování policistů ke „sprostým podezřelým nemluvě“. Je to krásně vidět na tom, jak kolektiv 1. oddělení nepřijme nováčka, který na dodržování pravidel trvá a začne ho brát až v okamžiku, kdy i on pod tlakem poleví.

Pokračovat ve čtení „Největším nepřítelem policie je zákon“

Policejní stát


V Deníku referendum popisuje aktivista Tomáš Schejbal „subjektivně, jednostranně a nevyváženě“ své zkušenosti s Policií ČR, která před ním chránila mítinky militantních xenofobů (aka vlastenců). Nejde ani tak o to, že policie zasáhla, protože jeho aktivismus byl opravdu velmi přímý, ale jak zasáhla:

Odvahu měl ovšem kriminalista v civilu, který mě – bez vyzvání a upozornění, že je policistou – chytil za ruku a vší silou nasadil pouta (…) Nepředložil ani služební průkaz, což je jeho zákonná povinnost. K tomu ke všemu mi i tykal.

Tam, ještě předtím, než se mnou sepsali protokol, se mne onen neznámý policajt, který mezitím došel pěšky, pokoušel – mimo rámec protokolu – přesvědčovat o nutnosti bránit hranice před hrozbou islámské kolonizace a znásilňováním bílých evropských žen „hordami nadržených negrů“. Nezapomněl dodat, že „není rasista ani xenofob, ale…“

Ten samý policista dále v antonu, když jsme tam byli sami, bez mých přátel a bez kamer, mi stále držel hlavu v ponižujícím pozici tak, abych neviděl za sebe a abych se cítil pokořen. Vůbec nereflektoval, že jsem ho důrazně žádal, aby mi hlavu pustil, protože mám vyražený zub. Odpověděl mi: „Až budeš hodnej“. Tykajíc mi, mě prohledával a vyptával se na mé zaměstnání, zda u sebe mám zbraně či drogy, aniž by to bylo součástí výslechu. Po mé odpovědi, stále s hlavou dole, že studuju, si arogantně odrfkl: „Aspoň vim, na koho platim daně.“

Mucholapka na protistátní živly


Server AE News neboli Aeronet (aeronet.cz) se pravidelně umisťuje prvních místech černých seznamů „kremlobotů“ či ruské páté kolony v ČR nebo jak chcete říkat těm, kteří šíří kontrapropagandu k oficiální propagandě EU/NATO. Vždycky mě to překvapovalo, protože tento server patří mezi ty spíše odfláknuté, naivní, podivně exaltované a vůbec na první pohled pochybné; to ještě neznamená, že jej příležitostně nesledují, kdo chce pochybovat, potřebuje pochybné zdroje. A tento server pravidelně zveřejňuje apely na čtenáře, aby přispěly na jeho provoz. To samo o sobě není nic zvláštního, dělají to Britské listy, dělá to Zvědavec, nesmělou nabídku možnosti přispět má i Stan na Outsider Media a podobné žádosti by se zřejmě našly i na jiných serverech. Žádosti Aeronetu mi ovšem vždy přišly nejnaléhavější a nejvlezlejší, pokud to tak mohu říct. Ale proč? Pokud je to skutečně kremelský kanál (na tom samo o sobě není nic špatného, USA také mají svůj Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu), tak by pro Moskvu neměl být žádný problém ho financovat. Jedním z možných vysvětlení je, že tak chce Aeronet vytvořit iluzi nezávislosti, ale je tu ještě jedno, které mi straší v hlavě už řadu měsíců a živí ho právě ta naléhavost a vlezlost, kterou u jiných alternativních zdrojů nepozoruji: co když Aeronet ve skutečnosti provozuje policie, BIS nebo někdo takový a skrze apely na finanční podporu se snaží vytvořit seznam lidí, kteří nejsou jenom pasivně rezistentní k vládní propagandě, ale jsou ochotni aktivně podporovat a financovat kontrapropagandu? Není snad právě toto způsob, jak tajné služby pracují? Možná Aeronetu křivdím. ale stejně bychom takovou možnost měli vzít do úvahy. Někde nějaký takový server provozovaný jako „mucholapka na protistátní“ živly určitě existuje, je jen otázka, který to je.

Policie má důvod vždy


Dnes se hodně řešil dnešní rozsudek brněnského soudu, o kterém informovala například tato zpráva s výmluvným titulkem Soud usměrnil policii: Pokud chce občanku, musí mít důvod. Samozřejmě, že je to pravda a vždycky byla, ale zároveň je pravda i to, co už média zamlčela a přitom by stačilo přečíst si Zákon o policii – polici si důvod vždy snadno najde, protože inkriminovaný §63, který prokazování totožnosti upravuje, obsahuje ve svém odstavci 2 i tato notně „gumová“ ustanovení:

(2) Policista je oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu
(…)
b) zdržující se v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky,
(…)
d) od níž je požadováno vysvětlení,
(…)
l) při plnění jiného úkolu, je-li to nezbytné k ochraně bezpečnosti osob a majetku, veřejného pořádku nebo pro předcházení trestné činnosti.

Netvrďte mi, že do těchto ustanovení se i průměrně blbý a nešikovný policista netrefí, notabene v inkriminovaném případě, kdy šlo o lustraci lidí ve vlaku převážejícím s největší pravděpodobností uprchlíky. Docela se divím, že to policie, zejména s poukazem na písmeno b), neustála, a že soud toto písmeno nereflektoval. Že ho nijak nereflektovali novináři mne naopak nepřekvapuje vůbec.

Rozkaz zněl jasně: levicový extremista musí být zatčen


Až do minulého týdne a „zátahu proti levicovým extremistům“ jsem o Petru S. neslyšel nikdy a o Síti revolučních buněk jednou jedinkrát. O kompetencích české policie, která dovede jednat rychle a razantně jedině tehdy, když jde o to vyklidit nějaký ten squatt a zajistit nezadatelné právo vlastníka nechat svůj majetek chátrat a ležet ladem, mám také své pochybnosti. Přesto nelze vyloučit, že dotyční nebyli ani tak bezvýznamní, jako dobře zakonspirovaní, a jen brilantní zásah české policie zabránil 37. nejhoršímu teroristickému útoku všech dob, nicméně se mi jako pravděpodobnější jeví, že si policie udělala snadnou čárku a splnila politické zadání najít nějaké nebezpečné extremisty i na levé straně politického spektra.

Pokračovat ve čtení „Rozkaz zněl jasně: levicový extremista musí být zatčen“

Ono by to šlo, jen kdyby se chtělo


Včerejší zpráva pod titulkem Chovanec chce zdrogovaným řidičům zabavovat jejich auta, v níž se píše: „Řešením by bylo zabavit jim nejen řidičáky, ale také auta. Budu se to snažit prosadit,“ je zajímavá především tím, že opakuje u policistů, politiků a obecně úředníků rozšířený stereotyp, že něco nejde, a aby to šlo, tak se musí něco udělat, nejlépe změnit nebo přijmout zákon. Že se tím zapleveluje právní řád, který se tak stává nesrozumitelný a neuchopitelný i pro odborníka, natožpak pro laika, a právo se tak stává pro běžné občany nedostupné, cizí a nepřátelské, už politici neřeší. Přitom přinejmenším v tomto případě není třeba o nic usilovat, stačí prostě konat v mezích stávajícího Zákona o policii č. 273/2008 Sb.

Pokračovat ve čtení „Ono by to šlo, jen kdyby se chtělo“

Když policie musí dělat do politiky


Vzpomínáte si ty oslavné tirády na adresu policie, když zatkla Davida Ratha? Netrvalo dlouho a ti samí politici, kteří tehdy polici chválili, ji nyní spílají, že je to aktivistická banda plukovníků, která se vydala na politickou dráhu a ohrožuje demokracii. Co se změnilo? Drobný detail: policie se ve svém vyšetřování přestala věnovat pouze opozici a začala se zajímat i o vládu.

Ano, policie skutečně představuje hrozbu, ale pro partikulární zájmy úzké skupiny privilegovaných vykradačů státního rozpočtu, nikoliv pro demokracii. Demokracii naopak ohrožují politici, kteří se snaží policii zastrašit a podlomit její vůli a schopnost vyšetřovat korupci a závažnou hospodářskou kriminalitu i v případech, že její stopy vedou k vládě, koaličním politikům a jejich patronům.