Vzpomínáte na akci Fénix? S velkým humbukem tehdy policie oznámila rozprášení údajné levicové teroristické buňky, podle policejních komuniké těsně před útokem na vojenský vlak, to vše jenom proto, aby to teď skončilo naprostou blamáží, protože soud všechny obžalované zprostil obvinění, především proto, že nelze zjistit, co byla vlastní iniciativa obžalovaných a co práce policejních agentů-provokatérů. Je to pár dní – a je ticho po pěšině. Zkusili jsme – nevyšlo to. Žádné pohoršení nad policejní zvůlí se nekoná, jako kdyby se vůbec nic nestalo. Pokud se něco takového stane nějakému podnikateli – i velmi kontroverznímu – je z toho hned aféra. Ale jak jde o levicové aktivisty, aféra se nekoná. Stejně to byli nějaké divné (slušný člověk jim nerozumí) a nebezpečné (mají jiný vztah k autoritě vlastnictví, než slušný člověk) šmažky (oblíbený stereotyp bagatelizující a deklasující levicový aktivismus), tak co by ještě chtěli? Tyhle „smažky“ budou dost možná chtít po stát odškodné, které dost možná dostanou, ta správná otázka ale zní, co by měla chtít společnost? Má chtít, aby se na tento renonc cudně zapomnělo, nebo má chtít, aby policie přestala na společenskou objednávku vyrábět delikvenci tam, kde není, ale kde by podle dominantního pravicového narativu být měla? Nadšené znepokojení ministra Stropnického, když mu jiný anarchista podpálil terasu, je v tomto směru zcela příznačné. Bylo by velmi špatné, kdyby tenhle Fénix povstal z popela. To se ale zcela jistě stane, pokud teď nezazní jasné a ve společnosti široce rozkročené: „Ne policejním provokacím a kriminalizaci levicových postojů.“
5 komentářů: „Vyšetřování skončilo, zapomeňte“
Komentáře nejsou povoleny.
Tribun 
Klíčové slovo je ta SPOLEČENSKÁ objednávka. Pojmy jako „levice“ a cokoli od ní odvozeného jsou ve většinovém diskursu sprostá slova; levicové postoje jsou a priori nežádoucí, jejich nositelé přinejmenším „morálně závadové“ osoby a jako takoví jsou na seznamu obvyklých sprostých podezřelých na čelných místech.
BTW, opět se projevil kolosální diletantismus zdejších popřevratových zvláštních služeb. Staří příslušníci X. správy SNB se jistě smějí, až se za břicho popadají. Když ti namyšlení kovbojíčkové neumějí zorganizovat ani takhle primitivní provokaci, jak jim mám věřit, že v případech reálného ohrožení bezpečnosti státu se budou chovat profesionálně? A přitom by se měli kde učit, srovnejte si Gladio a Rudé brigády.
A nemá ten případ i jisté nadějné stránky? Třeba jeho soudní vyústění?
Přece jen se poměry od výsledků „objednávek“, jak je pamatujeme z časů předchozího režimu, posunuly žádoucím směrem.
Všeho do času. Až vyhraje Babiš ty volby, v silových strukturách nezůstane kámen na kameni.
Jednou meli stesti na soudkyni, to bych jako „nadejne stranky“ nevidel.
Soudní vyústění je prozatímní. Prokurátor se přece odvolal. Jinak ta kauza byla trapná od samého počátku a na laického pozorovatele dělala dojem, že příslušní policejní agenti potřebovali stůj co stůj nějak ospravednit svou existenci. Umanutost žalobců nakonec leckdy vzbuzuje další dojmy – například, že stíhání některých osob je motivováno úplně jinými, než právními důvody (viz příklad M. Sedláčka, pronásledovaného snad už deset let za zřejmě zcela fiktivní zpronevěru). Kauza Jourová a Budišov je v tomto směru přímo výstavním kouskem toho, o čem píše hank jako o společenské objednávce, nadto není nepodobná „akci Fénix“ – jejím hybatelem byl zřetelně také podivný architekt Lžičář (či jak se jmenoval). A to nemluvím o tom, jak tahle svinská kauza ovlivnila i poslední chvíle života starosty Péti.