Cedule, tabule, průvodci a desky


Přes léto jsme toho procestovali docela dost a tak jsem viděl a četl spousty všemožných nástěnek, plaket, cedulí, tabulí, deset etc. co jich po českých městech a české krajině je. Viděl jsem cedule zapomenuté na domech…

Pokračovat ve čtení „Cedule, tabule, průvodci a desky“

Seru na moře


Že letos nepoletíme k moři (autobusem jsem jel jen jednou a okamžitě jsem měl jasno, že radši nikam, než znovu busem) jsem se rozhodl dávno před COVIDem, zavřenými hranicemi a uzemněnými letadly. Prostě jsem dospěl k závěru, že létat jen pro zábavu a potěšení je nemravné (ano, jsem perspektivní starý ekoterorista), nehledě k tomu, že moře každý rok je nuda.

Pokračovat ve čtení „Seru na moře“

Pozdrav ze záhrobí


Dostal jsem dopis, přesněji řečeno email. Zněl takhle:

Ahoj drahý,
Jmenuji se Kristen Marie Griest, z Orange, Connecticut, United
Státy, já jsem speciální armáda americké armády na vojenské základne Ein al-Asad Us
Sýrii, vybral jsem si na tebe zájem, predstavím se lépe a pošlu
ty moje obrázky, jakmile dostanu tvuj mail.

kristenmarieaa@gmail.com

Pozdravy,
Kristen M Griest,

Že jste dostali podobný? A není vám to divné? Takovéhle dopisy chodily před pěti deseti lety, od té doby udělaly ohromný pokrok jak detekce spamu, tak spam samotný. Že by dnešní umělá inteligence neuměla napsat lepší dopis? Copak se na tohle může někdo chytit, když se na to nechytí ani spamový filtr? Nebo že by to právě proto prošlo, že je to tak naivní a hloupé, až to není podezřelé? Že by to bylo nakonec nebyl pozdrav z internetového záhrobí, ale autentický dopis neukojené vojandy? Email máte v dopise, tak jí napište. Dáma stejného jména i profese skutečně existuje, jen bacha na to, že začínat si s důstojníkem bylo o kejhák vždycky a v časech #metoo dvojnásob.

Já zatím budu dumat o tom, jestli jsou počítače pořád parník za námi lidmi, než už nás předběhli a teď si z nás dělají prdel.

Sobotní oddechovka


Při brouzdání po netu (obzvláště opovrženíhodná forma prokrastinace) jsem narazil na tento soubor žertovných slovníkových definic (lepší název žánru vítán), který mne zaujal natolik, že jsem se rozhodl se o něj s vámi podělit formou tohoto „výběru z hroznů“ (copyright sem – copyright tam). Některé jsou přesně tak povrchní, jak se na první pohled zdají být, ale v některých je víc, než by se na první pohled mohlo zdát:

Pokračovat ve čtení „Sobotní oddechovka“

Město robotů


Nechali jsme naším mladým udyndat na návštěvu „výstavy“ (nějak mi u takového podniku výstava bez uvozovek nejde do klávesnice) Město robotů. Moje předsudečná skepse bohužel došla naplnění. Byl jsem zklamaný a byl bych zklamaný, i kdyby vstupné bylo zadarmo, natožpak za ty peníze 499,- Kč (sic!) vstupného. Nejenom, že polovina vůbec nebyla o robotech, ale i virtuální realitě, navíc běžně komerčně dostupné (Microsoft, Sony), ale ani ta druhá nebyla o robotech. Tedy alespoň pokud pro vás synonymem robota není C-3PO. Naprostá většina exponátů jsou totiž jen více či méně podařené androidní hračky, které neumí nic víc, než se různě pohybovat a více či méně komunikovat na úrovni Siri nebo Alexy. Ne, že by androidi neměli své místo například v sociálních službách, ale k tomu se tihle ještě nepropracovali. Dokáží předstírat zájem, dokáže vám zatancovat, ale kafe vám neuvaří a prdel vám neutřou. Tohle pro mě nejsou roboti. Pro mě je robot stroj, který něco dělá lépe, než člověk, ne stroj, který člověka nedokonale napodobuje. A když se člověk začne ptát na technické detaily, ukáže se, že brigádníci a brigádnice umí exponáty sice ovládat, ale o jejich konstrukci neví vůbec nic.

Šmejdi – příběh ze života


Budu vám vyprávět příběh, který už jste v takové či onaké variantě slyšeli mockrát, příběh o starém pánovi a bandě šmejdů, příběh, na jehož konci má starý pán nůž na krku a je chudší o těch pár desítek tisíc, o které je banda šmejdů bohatší.

Jeden příbuzný žije sám. Žena mu zemřela, děti neměli. Jak je starý, tak je zmatený, zapomíná a… asi si to umíte představit a pokud ne, buďte rádi. Tak tohoto starého pána navštívila jakási partička. Jak a kdy ho kontaktovali si už přesně nepamatuje, všechno mu tak nějak splývá. Tato partička, vybavena zákusky (sic!) se mu představila jako exekutoři, kteří zabavili jistému povinnému byt, z jehož prodeje by měl ten náš příbuzný nárok na 90.000,-, ale aby je mohl získat, musí exekutorům nejprve půjčit 360.000,- na financování jeho prodeje (sic! sic!). Starý pán jim na to skočil. Půl dne ho zpracovávali – starý pán byl rád, že si si s ním někdo povídá a že může získat peníze – půl dne ho vozili po Praze (kudy přesně neví), aby si zařídil půjčku těch 360.000,- (sic!), které samozřejmě neměl. Nikde, kde jsou kamery, s ním nechodili, jen za něj vyřídili telefonát s úvěrovou společností, kde mu dohodli půjčku, a před kterou se jeden z nich vydával za synovce starého pána, což starý pán odkýval, i když žádného synovce nemá. Půjčku těch 360.000,- se snad podařilo zastavit, jisté by to mělo být v pondělí (každopádně včera ještě nebyla ani schválena, natožpak vyplacena a úvěrová společnost několikrát potvrdila, že ji zrušila). Následovalo trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření z trestného činu podvodu, které starému pánovi sice už moc nepomůže, ale snad by mohlo pomoci jiným starým lidem, pokud se podaří tu bandu zastavit a rozprášit. Tohle totiž evidentně nebyl žádný ad hoc pokus, ale promyšlený postup organizované skupiny. A nebýt šťastné náhody, že se žena u starého pána, který jinak nikam nechodí, stavila zrovna když se vracel z výletu se šmejdy, přišlo jí to divné a začala v tom vrtat, tak by starý pán dost možná zapomněl, že si vůbec půjčil a co s těmi penězi udělal, tedy že je předal neznámým lidem (sic!), a až by začaly chodit první splátky a upomínky, už by se nedalo nic dělat a on by dost možná ani nebyl schopen říct, kdy si půjčil a proč.

Říkáte si konec dobrý, všechno dobré? Leda hovno.

Jak jsme totiž zjistili, tak ho takhle banda navštívila už den předem a přinutila (pod jakou záminkou nevíme, už si to nepamatuje) ho vzít si půjčku 165.000,- u České spořitelny, kde má pán účet, ten peníze hned v hotovosti vybral (za poplatek 500,-) a v autě předal těm lidem. O téhle půjčce už ani nevěděl, splývala mu a s tou druhou, a podle všechno pořád nechápe, že bance dluží takovou sumu.

Rychle a snadno vydělané peníze, co říkáte? A bylo by jich ještě víc, nebýt shody náhod. Rychle, snadno a poměrně bezpečně, protože starý pán by nebyl vůbec schopný se bránit, už jenom proto, že vůbec netušil, že by se bránit měl, protože ho nějací šmejdi okrádají.

Tak takhle se to dělá. Jsou to šmejdi. A nechci v komentářích číst nic o tom, že si za to starý pán může sám, protože byl málo opatrný, smluvní volnost, osobní odpovědnost a bla bla bla. Starý pán je oběť a celý příběh je jak z učebnice. Možná by si zasloužil trochu popularizace, aby mohl sloužit jako varování pro budoucí oběti a jejich rodiny. I když je otázka, co člověk zmůže tváří v tvář stařecké demenci. Svého příbuzného jsme dávno před incidentem opakovaně a důrazně nabádali, aby si nikoho nepouštěl do bytu, s nikým nedělal obchody, vždy nejdříve volal nám a poradil se a hlavně si proboha nikdy nepůjčoval. Bohužel to nestačilo a hlídat ho 24×7 dost dobře nemůžeme. Je to k vzteku i k pláči zároveň. A to má starý pán ještě štěstí, že má nás a že my o něj máme zájem, protože desítky nebo stovky seniorů, kterým právě praví exekutoři zabavují domy a byty, aniž by chápali, co a proč se děje, tolik štěstí neměli.

Tak snad starého pána bude těšit alespoň to, že komunisti nejsou ve vládě a se máme nejlépe, jak jsem kdy měli a mít mohli. Může se tím těšit, až se bude dívat na prázdný talíř, protože momentálně nemá ani na chleba (na účtu mu zbylo 300,- (sic!)), natožpak na nájem.

P.S. Musím ocenit práci policie, která věc vůbec nebrala na lehkou váhu, věnovala se nám a hned začala jednat, zajišťovat důkazy a vůbec dělat to, co by člověk od policie čekal. Uvidíme, třeba to k něčemu bude.

P.P.S. Musím ocenit i přístup úvěrové firmy, která se k tomu zatím staví vstřícně a chápavě. Možná se zítra ukáže, že to až tak růžové není, ale zatím se zdá, že podvodníci udělali chybu, že si vybrali poměrně seriózní firmu.

P.P.P.S. Možná si řeknete, že kdyby se nedaly úvěry sjednávat po telefonu, že by podobných podvodů ubylo, a mě to také napadlo jako první, ale s chladnou hlavou musím uznat, že nebýt možnosti řešit věci za našeho příbuzného po telefonu jen po jeho odkývání, že je to on a jinak komunikujeme my, tak bychom spoustu věcí, které si on sám už nedokáže vyřídit, k jeho škodě nevyřídili ani my.

Biketlon


Rostoucí popularita biatlonu mne přivedla na myšlenku, že by si podobně koncipovanou disciplínu zasloužily i měsíce jarní, letní a podzimní, tedy ty bez sněhové pokrývky, kdy nelze používat lyže. No a co se nabízí místo lyží? Kolo, čili bike a odtud pak i název nového sportu biketlon, který je určitě mnohem víc sexy, než nomenklaturně přesnější letní biatlon. Pravidla by mohla být úplně stejné jako u biatlonu, jen místo lyží by tam bylo kolo. Pokud se nápad osvědčí – ostatně se divím, že něco takového už dávno neexistuje – lze o nošení pušky a střelbu obohatit i další sporty, kupříkladu triatlon. No a proč tu s tím vlastně plevelím? Protože až s podobným nápadem přijde Chovanec, tak vy si budeme moci říct, že jste o tom mluvili již dávno před změnu ústavy u Tribuna.