Bitva na Bílé hoře


V rámci venčení dětí jsem se byli včera podívat na rekonstrukci bitvy na Bílé hoře na Vypichu (bilahora.eu) a teď vám nabízím tuto fotoreportáž z akce, která mne mile překvapila svým rozsahem a propracovaností.

Pokračovat ve čtení „Bitva na Bílé hoře“
Reklamy

Město robotů


Nechali jsme naším mladým udyndat na návštěvu „výstavy“ (nějak mi u takového podniku výstava bez uvozovek nejde do klávesnice) Město robotů. Moje předsudečná skepse bohužel došla naplnění. Byl jsem zklamaný a byl bych zklamaný, i kdyby vstupné bylo zadarmo, natožpak za ty peníze 499,- Kč (sic!) vstupného. Nejenom, že polovina vůbec nebyla o robotech, ale i virtuální realitě, navíc běžně komerčně dostupné (Microsoft, Sony), ale ani ta druhá nebyla o robotech. Tedy alespoň pokud pro vás synonymem robota není C-3PO. Naprostá většina exponátů jsou totiž jen více či méně podařené androidní hračky, které neumí nic víc, než se různě pohybovat a více či méně komunikovat na úrovni Siri nebo Alexy. Ne, že by androidi neměli své místo například v sociálních službách, ale k tomu se tihle ještě nepropracovali. Dokáží předstírat zájem, dokáže vám zatancovat, ale kafe vám neuvaří a prdel vám neutřou. Tohle pro mě nejsou roboti. Pro mě je robot stroj, který něco dělá lépe, než člověk, ne stroj, který člověka nedokonale napodobuje. A když se člověk začne ptát na technické detaily, ukáže se, že brigádníci a brigádnice umí exponáty sice ovládat, ale o jejich konstrukci neví vůbec nic.

Šmejdi – příběh ze života


Budu vám vyprávět příběh, který už jste v takové či onaké variantě slyšeli mockrát, příběh o starém pánovi a bandě šmejdů, příběh, na jehož konci má starý pán nůž na krku a je chudší o těch pár desítek tisíc, o které je banda šmejdů bohatší.

Jeden příbuzný žije sám. Žena mu zemřela, děti neměli. Jak je starý, tak je zmatený, zapomíná a… asi si to umíte představit a pokud ne, buďte rádi. Tak tohoto starého pána navštívila jakási partička. Jak a kdy ho kontaktovali si už přesně nepamatuje, všechno mu tak nějak splývá. Tato partička, vybavena zákusky (sic!) se mu představila jako exekutoři, kteří zabavili jistému povinnému byt, z jehož prodeje by měl ten náš příbuzný nárok na 90.000,-, ale aby je mohl získat, musí exekutorům nejprve půjčit 360.000,- na financování jeho prodeje (sic! sic!). Starý pán jim na to skočil. Půl dne ho zpracovávali – starý pán byl rád, že si si s ním někdo povídá a že může získat peníze – půl dne ho vozili po Praze (kudy přesně neví), aby si zařídil půjčku těch 360.000,- (sic!), které samozřejmě neměl. Nikde, kde jsou kamery, s ním nechodili, jen za něj vyřídili telefonát s úvěrovou společností, kde mu dohodli půjčku, a před kterou se jeden z nich vydával za synovce starého pána, což starý pán odkýval, i když žádného synovce nemá. Půjčku těch 360.000,- se snad podařilo zastavit, jisté by to mělo být v pondělí (každopádně včera ještě nebyla ani schválena, natožpak vyplacena a úvěrová společnost několikrát potvrdila, že ji zrušila). Následovalo trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření z trestného činu podvodu, které starému pánovi sice už moc nepomůže, ale snad by mohlo pomoci jiným starým lidem, pokud se podaří tu bandu zastavit a rozprášit. Tohle totiž evidentně nebyl žádný ad hoc pokus, ale promyšlený postup organizované skupiny. A nebýt šťastné náhody, že se žena u starého pána, který jinak nikam nechodí, stavila zrovna když se vracel z výletu se šmejdy, přišlo jí to divné a začala v tom vrtat, tak by starý pán dost možná zapomněl, že si vůbec půjčil a co s těmi penězi udělal, tedy že je předal neznámým lidem (sic!), a až by začaly chodit první splátky a upomínky, už by se nedalo nic dělat a on by dost možná ani nebyl schopen říct, kdy si půjčil a proč.

Říkáte si konec dobrý, všechno dobré? Leda hovno.

Jak jsme totiž zjistili, tak ho takhle banda navštívila už den předem a přinutila (pod jakou záminkou nevíme, už si to nepamatuje) ho vzít si půjčku 165.000,- u České spořitelny, kde má pán účet, ten peníze hned v hotovosti vybral (za poplatek 500,-) a v autě předal těm lidem. O téhle půjčce už ani nevěděl, splývala mu a s tou druhou, a podle všechno pořád nechápe, že bance dluží takovou sumu.

Rychle a snadno vydělané peníze, co říkáte? A bylo by jich ještě víc, nebýt shody náhod. Rychle, snadno a poměrně bezpečně, protože starý pán by nebyl vůbec schopný se bránit, už jenom proto, že vůbec netušil, že by se bránit měl, protože ho nějací šmejdi okrádají.

Tak takhle se to dělá. Jsou to šmejdi. A nechci v komentářích číst nic o tom, že si za to starý pán může sám, protože byl málo opatrný, smluvní volnost, osobní odpovědnost a bla bla bla. Starý pán je oběť a celý příběh je jak z učebnice. Možná by si zasloužil trochu popularizace, aby mohl sloužit jako varování pro budoucí oběti a jejich rodiny. I když je otázka, co člověk zmůže tváří v tvář stařecké demenci. Svého příbuzného jsme dávno před incidentem opakovaně a důrazně nabádali, aby si nikoho nepouštěl do bytu, s nikým nedělal obchody, vždy nejdříve volal nám a poradil se a hlavně si proboha nikdy nepůjčoval. Bohužel to nestačilo a hlídat ho 24×7 dost dobře nemůžeme. Je to k vzteku i k pláči zároveň. A to má starý pán ještě štěstí, že má nás a že my o něj máme zájem, protože desítky nebo stovky seniorů, kterým právě praví exekutoři zabavují domy a byty, aniž by chápali, co a proč se děje, tolik štěstí neměli.

Tak snad starého pána bude těšit alespoň to, že komunisti nejsou ve vládě a se máme nejlépe, jak jsem kdy měli a mít mohli. Může se tím těšit, až se bude dívat na prázdný talíř, protože momentálně nemá ani na chleba (na účtu mu zbylo 300,- (sic!)), natožpak na nájem.

P.S. Musím ocenit práci policie, která věc vůbec nebrala na lehkou váhu, věnovala se nám a hned začala jednat, zajišťovat důkazy a vůbec dělat to, co by člověk od policie čekal. Uvidíme, třeba to k něčemu bude.

P.P.S. Musím ocenit i přístup úvěrové firmy, která se k tomu zatím staví vstřícně a chápavě. Možná se zítra ukáže, že to až tak růžové není, ale zatím se zdá, že podvodníci udělali chybu, že si vybrali poměrně seriózní firmu.

P.P.P.S. Možná si řeknete, že kdyby se nedaly úvěry sjednávat po telefonu, že by podobných podvodů ubylo, a mě to také napadlo jako první, ale s chladnou hlavou musím uznat, že nebýt možnosti řešit věci za našeho příbuzného po telefonu jen po jeho odkývání, že je to on a jinak komunikujeme my, tak bychom spoustu věcí, které si on sám už nedokáže vyřídit, k jeho škodě nevyřídili ani my.

Biketlon


Rostoucí popularita biatlonu mne přivedla na myšlenku, že by si podobně koncipovanou disciplínu zasloužily i měsíce jarní, letní a podzimní, tedy ty bez sněhové pokrývky, kdy nelze používat lyže. No a co se nabízí místo lyží? Kolo, čili bike a odtud pak i název nového sportu biketlon, který je určitě mnohem víc sexy, než nomenklaturně přesnější letní biatlon. Pravidla by mohla být úplně stejné jako u biatlonu, jen místo lyží by tam bylo kolo. Pokud se nápad osvědčí – ostatně se divím, že něco takového už dávno neexistuje – lze o nošení pušky a střelbu obohatit i další sporty, kupříkladu triatlon. No a proč tu s tím vlastně plevelím? Protože až s podobným nápadem přijde Chovanec, tak vy si budeme moci říct, že jste o tom mluvili již dávno před změnu ústavy u Tribuna.

Alternativní řešení EET


Já vím, že jsem s tím EET už otravný a že je, jaké je, a nic na něm nezmění, ale prostě ho nějak nemůžu vyhnat z hlavy, asi pro ten rozdíl mezi dobrou myšlenkou a diletantskou realizací. Třeba ve vztahu k e-shopům, o kterém jsem tu psal nedávno. Takže i když vše další, co budu psát, je jen takové mentální cvičení, stejně si ho neodpustím. Budu vycházet z předpokladu, že primárním účelem EET je skutečně deklarovaná evidence tržeb. Klíčová otázka, kterou je třeba si položit, zní: Musí tržby evidovat jen a pouze stát? Nemohl by to za něj dělat i jiný subjekt na základně státem udělené licence, například platební brána či zprostředkovatel plateb, který by tržby evidoval na své straně a za jejich řádnou evidenci státu odpovídal s tím, že by na týdenní či měsíční bázi státu vykazoval, jaké tržby přes něj ten který obchodník realizoval? Obchodníci by pak vykazovali na stejné bázi  když by se čísla potkala, bylo by vše v pořádku, kdyby ne, nastoupila by kontrola. Pro hotovostní transakce by vše fungovalo jako dnes, ale pro různé on-line platby by EET podle mého návrhu, troufám si neskromně tvrdit, mohlo být pro obchodníky technicky i logisticky jednodušší a do systému by se mohly relativně snadno zapojit i zahraniční firmy, pro něž by zřejmě největší překážkou zůstala neochoto dělat nějaké extrabuřty pro Česko, což by ale určitě dokázal překonat nějaký lokální zprostředkovatel… Stát má samozřejmě vybírat daně a regulovat podnikatele, ale to ještě neznamená, že by to nemohl dělat trochu vstřícně.

EET je e-e


Předesílám, že v krácení daní nespatřuji statečný čin občanské neposlušnosti, ale obyčejnou zlodějinu, nářky hospodských a jiných zelinářů, že zkrachují, když budou platit daně, mě vyloženě iritují, a tudíž elektronickou evidenci tržeb (EET) považuji v principu za správnou. To ale neznamená, že budu nekriticky přijímat jakoukoliv její implementaci. Základem každé daňové a jiné povinnosti je zákon – tak jsem si ten zákon č. 112/2016 Sb.zákon č. 112/2016 Sb. přečetl. A řeknu vám, že mi přijde hodně mizerný (interně si tu můžeme přiznat, že je to pěkná sračka).

Pokračovat ve čtení „EET je e-e“

Český ráj to na pohled


Několik pečlivě vybraných obrázků z letošní dovolené v Českém ráji. Přemýšlel jsem, jakým komentářem je doprovodit, aby to  v rámci blogu bylo stylové – a také vymyslel – ale pak jsem si to zase rozmyslel a řeknu jen tolik, že až mi zase bude někdo „dobře“ radit, abych se odstěhoval do Severní Koree, tak tady má několik z řady mých dobrých důvodů, proč se nikam stěhovat nehodlám.

Bulharsko není jen pro socky


Prý že Bulharsko – myšleno dovolená u moře v Bulharsku – je pro socky. No nevím, ale buď jsem socka, nebo jsou to pomluvy které šíří socky, co chtějí sebe i okolí přesvědčit, že žádné socky nejsou, ale když srovnám Bulharsko s Řeckem nebo Španělskem, kde už jsem také byl, tak co se kvality ubytování, stravování, služeb i pláže týče, tak je Bulharsko s Řeckem i Španělskem plně srovnatelné; možná je to tím, že jsme byli na Zlatých píscích, což je taková bulharská riviéra, popravdě mne však nenapadá nic, co by bylo třeba nějak zásadně vylepšit. Snad jedině bordel a rumiště za hotelem, ale to bylo i v tom Řecku a navíc je to něco, co mně nijak zvlášť nevadí. A ve srovnání se zeměmi na břehu Středozemního moře má Bulharsko tu výhodu, že leží na břehu moře Černého, které má proti tomu Středozemnímu poloviční salinitu, což mně osobně vyhovuje.

Pokračovat ve čtení „Bulharsko není jen pro socky“

Vliv paralelních vesmírů na osud člověka


Tak se to sešlo, že jsem se díval na nějaké pokračování Terminátora, snad čtyřku, snad sedmičku, co já vím, číslo to nemělo, jen podtitul Genysis (a dědulu Arnieho v hlavní roli, samozřejmě). Zkraje to vypadalo jako remake jedničky, což mi přišlo jako velmi neotřelý nápad a kdyby se to podařilo divákům prodat, tak i ve své podstatě geniální, ale nakonec to bylo trochu jiné, hlavně hodně časových smyček a paradoxů. Tyhle časové paradoxy jsou svým způsobem také geniální, kam se na ně hrabe deus ex machina, protože s nimi nikdy nevíte, na čem jste, a můžete cokoliv, takže vás jako autora divák nikdy nemůže nachytat na švestkách (a jestli se o to pokusí, tak se z toho zblázní). Nakonec jediný způsob, jak se s těmi časovými paradoxy nějak rozumně vypořádat, jsou paralelní vesmíry. A tady přichází ta klíčová otázka: jaký má smysl se Skynetem bojovat a vracet se do minulosti ve snaze změnit budoucnost, když v nějakém paralelním vesmíru Skynet vždy vyhraje a v jiném nikdy nebude existovat?