Já vím, že jsem s tím EET už otravný a že je, jaké je, a nic na něm nezmění, ale prostě ho nějak nemůžu vyhnat z hlavy, asi pro ten rozdíl mezi dobrou myšlenkou a diletantskou realizací. Třeba ve vztahu k e-shopům, o kterém jsem tu psal nedávno. Takže i když vše další, co budu psát, je jen takové mentální cvičení, stejně si ho neodpustím. Budu vycházet z předpokladu, že primárním účelem EET je skutečně deklarovaná evidence tržeb. Klíčová otázka, kterou je třeba si položit, zní: Musí tržby evidovat jen a pouze stát? Nemohl by to za něj dělat i jiný subjekt na základně státem udělené licence, například platební brána či zprostředkovatel plateb, který by tržby evidoval na své straně a za jejich řádnou evidenci státu odpovídal s tím, že by na týdenní či měsíční bázi státu vykazoval, jaké tržby přes něj ten který obchodník realizoval? Obchodníci by pak vykazovali na stejné bázi  když by se čísla potkala, bylo by vše v pořádku, kdyby ne, nastoupila by kontrola. Pro hotovostní transakce by vše fungovalo jako dnes, ale pro různé on-line platby by EET podle mého návrhu, troufám si neskromně tvrdit, mohlo být pro obchodníky technicky i logisticky jednodušší a do systému by se mohly relativně snadno zapojit i zahraniční firmy, pro něž by zřejmě největší překážkou zůstala neochoto dělat nějaké extrabuřty pro Česko, což by ale určitě dokázal překonat nějaký lokální zprostředkovatel… Stát má samozřejmě vybírat daně a regulovat podnikatele, ale to ještě neznamená, že by to nemohl dělat trochu vstřícně.

Prý že Bulharsko – myšleno dovolená u moře v Bulharsku – je pro socky. No nevím, ale buď jsem socka, nebo jsou to pomluvy které šíří socky, co chtějí sebe i okolí přesvědčit, že žádné socky nejsou, ale když srovnám Bulharsko s Řeckem nebo Španělskem, kde už jsem také byl, tak co se kvality ubytování, stravování, služeb i pláže týče, tak je Bulharsko s Řeckem i Španělskem plně srovnatelné; možná je to tím, že jsme byli na Zlatých píscích, což je taková bulharská riviéra, popravdě mne však nenapadá nic, co by bylo třeba nějak zásadně vylepšit. Snad jedině bordel a rumiště za hotelem, ale to bylo i v tom Řecku a navíc je to něco, co mně nijak zvlášť nevadí. A ve srovnání se zeměmi na břehu Středozemního moře má Bulharsko tu výhodu, že leží na břehu moře Černého, které má proti tomu Středozemnímu poloviční salinitu, což mně osobně vyhovuje.

Pokračovat ve čtení „Bulharsko není jen pro socky“ →

Tak se to sešlo, že jsem se díval na nějaké pokračování Terminátora, snad čtyřku, snad sedmičku, co já vím, číslo to nemělo, jen podtitul Genysis (a dědulu Arnieho v hlavní roli, samozřejmě). Zkraje to vypadalo jako remake jedničky, což mi přišlo jako velmi neotřelý nápad a kdyby se to podařilo divákům prodat, tak i ve své podstatě geniální, ale nakonec to bylo trochu jiné, hlavně hodně časových smyček a paradoxů. Tyhle časové paradoxy jsou svým způsobem také geniální, kam se na ně hrabe deus ex machina, protože s nimi nikdy nevíte, na čem jste, a můžete cokoliv, takže vás jako autora divák nikdy nemůže nachytat na švestkách (a jestli se o to pokusí, tak se z toho zblázní). Nakonec jediný způsob, jak se s těmi časovými paradoxy nějak rozumně vypořádat, jsou paralelní vesmíry. A tady přichází ta klíčová otázka: jaký má smysl se Skynetem bojovat a vracet se do minulosti ve snaze změnit budoucnost, když v nějakém paralelním vesmíru Skynet vždy vyhraje a v jiném nikdy nebude existovat?

Úžasně modrá je moje vojenská knížka. A našla se právě vhod, když si chtějí letos vojáčci zkoušet tu mobilizaci. Politici, vojáci a vlastenci všech zemí, polibte mi prrdel!

Ještě než byl Jiří Žáček byl tu Emanuel Frynta a ten psal třeba o vrabčácích:

Vrabčáci byli zvědaví,
co všechno o nich věda ví
– i letěli to vyzvědět
až do Akademie věd.

A od té doby věda ví,
že vrabčáci jsou zvědaví.

No není to krásná aplikace kvantového principu, že pozorovatel svým pozorováním ovlivňuje realitu?