Prý že Bulharsko – myšleno dovolená u moře v Bulharsku – je pro socky. No nevím, ale buď jsem socka, nebo jsou to pomluvy které šíří socky, co chtějí sebe i okolí přesvědčit, že žádné socky nejsou, ale když srovnám Bulharsko s Řeckem nebo Španělskem, kde už jsem také byl, tak co se kvality ubytování, stravování, služeb i pláže týče, tak je Bulharsko s Řeckem i Španělskem plně srovnatelné; možná je to tím, že jsme byli na Zlatých píscích, což je taková bulharská riviéra, popravdě mne však nenapadá nic, co by bylo třeba nějak zásadně vylepšit. Snad jedině bordel a rumiště za hotelem, ale to bylo i v tom Řecku a navíc je to něco, co mně nijak zvlášť nevadí. A ve srovnání se zeměmi na břehu Středozemního moře má Bulharsko tu výhodu, že leží na břehu moře Černého, které má proti tomu Středozemnímu poloviční salinitu, což mně osobně vyhovuje.
Tohle samozřejmě nepíšu proto, abych se pochlubil, že jsem byl u moře, na tom konečně dnes už skoro nic ke chlubení není, ale abych ocenil Bulharsko a zdůraznil, že na dovolené Bulharsku není nic špatného a stigmatizujícího, naopak ji za sebe mohu s klidným svědomím každému doporučit.
Vlastně ne každému, nebude to nic pro české vlastence, protože Bulhaři jsou podle všeho rádi, že jsou v EU a záplava unijních vlajek by mohla takovému vlastenci dovolenou pokazit.
Tribun 
Ale nemají tam uprchliky a kvóty určitě také nechtějí, to by nase „vlastence“ mohlo přesvědčit:-)
Nabízí se otázka: co je to „socka“? A nebyla dovolená ve Vámi jmenovaných zemích známkou luxusu/statusu někdy v minulém století?
To není tak dávno :-) Ona je otázka, jestli je vůbec dovolená známkou statusu. Pro někoho asi ano, ale takového to Bulharsko zřejmě nebude, nevím. Co by byl dnes luxusní status, Seychely? A může to tam být nějak zásadně lepší, nebo je to jenom daleko, takže je tam dražší letenka?
Začátek devadesátých byl pro mnohé z nás příslib lepších zítřků, vzpomínáte? A na konci století jsme se z toho snu začali probouzet.
Luxusní dovolená je například dovolená od starostí, pro které se ráno probouzíte o několik hodin dřív, například „až se vrátím, bude placená práce?“ Na ceně letenky/pobytu to nezávisí, nějaká nezanedbatelná souvislost tu ale přece jen bude. Pro takovou dovolenou by někteří klidně oželeli i tu hromadu písku se slanou vodou.
Docela by mě zajímalo, v které části české společnosti se pobyt na Zlatých píscích označuje za dovolenou pro socky. Nejlevnější je přece už řadu let severoitalská riviéra a Chorvatsko. No a pak je tu už hodně početná skupina lidí, kteří si nějaké to moře nemůžou ani dovolit. A těm se prosím říká jak? Třeba žádné zvláštní pojmenování ani nemají, protože z pohledu těch, kteří v létě jedou někam na riviéru a v zimě na hory, jsou tak nějak neviditelní.
To je ta záludnost socíkové sentimentu.
Takže to Bulharsko vlastně není ani tak otázka skutečného dělení na tzv. socky a nesocky, jako spíš problém společenské prestiže. Cestovky to nejspíš asi budou vidět jinak, ale i tak je dost možné, že se vám někdo ve vašem okolí kvůli tomu Bulharsku směje. Mnohem horší situace je samozřejmě na školách, které řadí do výuky různé zahraniční poznávací zájezdy, v jejichž rámci pak pořádající cestovky nebo agentury nabízejí jako benefit bezplatná místa pro pedagogický doprovod. Často přitom stačí jenom obyčejný lyžařský kurs nebo škola v přírodě někde ČR, aby bylo najednou jasné, jak si která rodina vlastně stojí na té sociální škále. Zkrátka to, kolik lidí vůbec letos pojede k moři, říká o dnešní realitě bohužel mnohem víc, než výběr nějaké konkrétní destice, ve kterém vedle finanční dostupnosti hrají důležitou roli i osobní preference.
Máte pravdu, ale není to otázka reality (poznané nutnosti), ale „svobodné“ volby jednoho každého, co bude pokládat za důležité.
Predstava ze socky jezdi do Bulharska je pozdni nasledek ceskeho rasismu. Bulhari jsou totiz Cikani, to vi kazde dite uz od skolky. A mimochodem, nejsou to Slovane, ale Turko-Tatari, na coz jsou take patricne hrdi :o)
Bulharsko byla draha destinace uz za komunistu a po Listopadu rozhodne nezlevnila. Drobnou nevyhodou je monotonni pobrezi (i kdyz na jihu se najdou krasne partie, ale ty se nedostanou do katalogu) a jakoby neatraktivni pamatky, kterych take neni prehrsel (napada mne Nesebar). Na Zapade je Bulharsko povazovano za drahy a kvalitni spas, ktery ovsem neni prilis medialne propracovany, takze dost lidi se „boji“ tam odjet.
Zlate Pjasci…jeste je tam na konci hotel Glarus? Posledni vlevo pri pohledu na more. Za nim je nebezpecne koupani, skaly vraci spodni proudy nazpatek po povrchu, kdyz jsem tam pred pul stoletim byl, utopili se tam 2 lide, proud je vytahl na more a uz je nikdo nenasel.
Je tam pořád. Pořád vlevo, pořád poslední. Ale za přístavem je nějaké bio-organická eko-pláž, tam tam asi tehdy nebyla. Nebo možná byla, jen to byla prostě pláž.
Zvlastni je, jak jsou nektere stereotypy zazrany pod kuzi:
http://cestovani.idnes.cz/dovolena-v-bulharsku-je-levna-d20-/kolem-sveta.aspx?c=A130812_113156_kolem-sveta_tom
Chybnych doporuceni se mainstream zjevne nedrzi jen v politice.
Jeste jsme ale nezminili kuchyni…trochu bych mel obavy, ze Bulhari mohli prejit na eurostravu, jak to tam ted vypada? Tehdy varili po bulharsky, coz bly pro mne velky zazitek a od te doby jsem nenasel pro mne nic lepsiho. S bulharskou kuchyni, jako jedinou cizokrajnou co jsem poznal, jsem plne kompatibilni a radostne a ochotne snim vsechno, co mi daji na stul, bez vyjimky. Bulharska kuchyne je to nejlepsi, co mne v gastronomii mohlo potkat, ma 10 emebckovskych hvezdicek.
Ja jsem z dobrodruzne rodiny, takze jsme vstavali kazdy den v 6 hodin, od 7 do 9 jsme se koupali na plazi a pak vyrazeli na vylety. Taxi tam tehdy stalo 1 Kcs/ km, obcas jsme se nechali odvezt par kilometru od hotelu a v ramci narodopisneho vyletu sli pesky domu (treba z Batova, to si pamatuji podle Tomase Bati).
Pristav tam tehdy zadny nebyl, jen uprostred komplexu takove vetsi molo, kde pristavaly parniky. A za Glarusem uz byla divocina, oddelena plotem, aby se tam nechodilo (plot mel samozrejme diru). Ta dnesni BIOplaz byl prirodni pozemek, posety kameny. Pokrok nezastavis!
Po mnoha a mnoha letech mne napadlo se tam vratit, ale to uz jsem nemel rad lidi, takze jsme vyhledali odlehlejsi destinaci.
To uz je ale narocnejsi, musite si pujcit auto a jet z letiste jeste 200 km, ovsem pro romaticke duse to stoji zato.
zezhora to vypada takhle:
Mám vážné podezření, že přešli spíš na tu eurostravu, byť zeleniny pořád používají více, než je třeba u nás zvykem.
Byl jsem v Bulharsku v kempu koncem 70.let minulého století a bylo to fajn. Cesta lehátkovým vlakem byla zábavná a cestou přes Maďarsko a Rumunsko i poučná. Cenově to bylo (díky ROH) přístupné.
Nevím nakolik se to tam změnilo. Třeba s tím vyvěšováním vlajek (ne EU, ale červených a černých podle stavu moře) mě dost štvali, neb nejen vyvěšovali, ale i dost nekompromisně bránili v koupání/plavání. Ještě to tam tak funguje? Takový „státní dozor“….
Dále (a to se změnit asi nemohlo) by mi tam dnes vadila skutečnost, že poměrně daleko od břehu je pořád a pořád mělčina. Alespoň to tak bylo v Albeně, kde jsem byl. S něčím podobným jsem se setkal i na Kypru.
Ačkoliv paměť už tak úplně neslouží, myslím, že ani čistotou vody tehdy Černé moře nijak nezářilo.
Myslím si tedy, že se ani tak nejedná o společenský status, jako spíše o to, co dotyčný turista od pobytu u moře vlastně chce, jaká má přání. Například:
1. Ubytování v hotelu s plnou penzí, opalování na písečné pláži a skotačení ve vodě se dvěma dětmi – Bulharsko asi bezva.
2. Ubytování v jednoduchém bungalovu mezi místními obyvateli, bez zajištěného stravování, plavání na větší vzdálenosti (bez dozoru, všechny vlajky mají funkci jen informační, i těch EU je tam dost, ačkoliv láska Řeků k EU momentálně příliš neplane) v opravdu čisté vodě a trochu poznávací turistiky – pak nedám dopustit na jižní pobřeží Kréty.
Jiní mohou mít samozřejmě jiné priority a volí jiné destinace. Já třeba konkrétně letos šumavské podhůří…. rostou!
Přes všechny výhrady k vývoji za poslední čtvrtstoletí, tahle možnost výběru je vskutku proti minulosti báječná změna.
I samotná možnost jít na houby do některých částí šumavských lesů je báječná změna. Na Lipně jsme kdysi koukali na druhý břeh a záviděli těm, co tam směli.
Anebo některé partie Podyjí – hlavně na kole. Dříve výlet z říše snů.
Bulharsko neznám.
Ty fotky vypadají dobře. Kus pobřeží, kde si lidi nešlapou po hlavách, jsme ale našli i jinde.
Dovolená pro „socky“? Nesortoval bych to podle destinace, ale podle úrovně celkové pohodlí a kvality služeb v našem celkovém turistickém standardu a povědomí toho co je „luxus“ . Takže embéčkovy dotazy na bulharskou stravu nejsou v tomto ohledu relevantní. Pakliže někdo bude vařit národní jídla, nebude muset zákonitě platit za „socku“, tedy tehdy, když budou pro turistu natolik neobvyklá, kde jinde než právě tam neochutná…Což zrovna v případě celého Balkánu jako i severně směrem k Rusku je naopak nuda, protože všude mají dost podobná a každý je má za ta „svá“, většinou se jen přou o to čí vlastně je ta pravá „country of origin“. V tomto je přeci jen více zajímavé Řecko, které krom typicky balkánské kuchyně kombinuje i klasickou mediteránskou. Takže Bulharsko z tohoto pohledu „sockovité“ je, pokud nenajdete hotel, kde vám šašlik, polévku Tarator, či baklavu nebudou servírovat na stříbře. Ovšem podobně na tom bude každý další stát našeho evropského regionu, stejně jako celé středomoří.
Takže co by bylo více statusově in? No, nevím, sám se neřadím nikam mimo hlavní proud, ale co sám za sebe považuji za „luxus“ (uvozovky jsou zde namístě), zajet si do Mexica na u nich originálně dělanou Quesadillas, Fachitas, dát si k tomu drink Pulque nebo Micheladu. Ovšem nikoli v žádném hotelu typu Le Méridien, ale ve stylovém domácím pueblu po cestě mezi Morelos a Tlaxcalou v blízkosti národního parku Popocatepetl. Žádný luxus ani v pohodlí ve službách, ale v tom, co si já představuji, je to pro mě ten luxus nejvyšší. Tady holt má Evropa smůlu, dovolená v tomto regionu nedokáže člověku poskytnout takový zážitek, jako tam, kde není naše civilizace, životní styl a ani to bohatství rozšířeným jevem. A to je pak ten opravdový luxus, protože většina Evropanů (najmě těch na západě, má luxus i v dnech všedních jako standard, tak proc po tomto typu luxusu toužit i v dnech svátečních, tedy o naší dovolené…:-)
Invaze turistů ovšem nakonec zglajchšajtuje všecho. A možná již zglajchšajtovala, jen vy to nevíte a tak si užíváte něco, o čem si myslíte, že je to autentické a on je to přitom produkt.
Jo, ta představa, že Mexikánec, co vám v pueblu stylově servíroval originální mexické pokrmy, shodí po směně poncho a jede domů na hamburgra a pivčo z ledničky, není moc stylová, ale o to reálnější.
Jenom na okraj k té zmíněné řecké kuchyni: Její úspěch v turistických oblastech spočívá hlavně v tom, že oproti globálním produktům byla schopna nasadit svoje vlastní, tradiční fastfoody. Schválně, kolik podniků někde na promenádě dneska asi vaří např. stifado? Všechny ale budou nabízet mezes, tzaziki, souvlaki, salát choriatiki, musaku, bifteki, baklavu…, což je dneska současně (když kouknete třeba na nabídku řeckého týdne v Lídlu), hodně dobrý vývozní artikl. Ta tradiční domácí kuchyně za pár babek přitom dál existuje, jenom halt už musíte někam dál, než kam dohlédne třeba jinak užitečné oko sdílených rad TripAdvisoru. Stejně tak platí, že i Řecko má své Pohlreichy, kteří se za patřičnou cenu snaží tu původní národní kuchyni vyšlechtit k dokonalému kulinářskému zážitku. Zkrátka ani ta turistická invaze nutně neznamená zglajšaltování, protože třeba ty fastfoody jsou halt řecké, takže třeba v Aténách se je vyplatí vybírat podle toho, kolik v nich vysedává Řeků. V tomhle ohledu by se o řecké národní hrdosti mohli něco přiučit i ryzí čeští vlastenci (hodně těch řeckých specialit je přitom původně vlastně tureckých; typicky gyros, grilovaná mletá masa, lukumi…), protože asi dneska musíi hodně trpět, když v rámci jednoduchých podnikatelských pravidel narazí už i ve své vlastní domovině na nějaké to „multikultI“ rychlé občerstvení: https://www.youtube.com/watch?v=2w-UszpFe60
Produkt je to především pro ty, co v této kategorii myslí, neb jejich dialektický materialismus jim velí, že musí nejdříve nasytit svůj žaludek, uspokojit své nejnižší pudy a až pak obdivovat Gauguina. Já znám pár lidí, kteří by své poslední peníze utratili za návštěvu Louvre než za gulášek.:-) Ovšem nepočítám se k nim, i když bych někdy rád.:-) Ve Vašem případě budete mít zatěžko pochopit postmaterialismus s jeho základním fenoménem „nihilistického bohéma“ . Ingelhartova vize, která nereflektuje klasické binární dogma (všech tradicionalistů – rudých, hnědých, černých, a dnes už i modrých) bortí dogmatikům jejich „dialektické“ (ale i těch, co si myslí, že se schyluje k bitvě mezi civilizacemi a verbují do boje za „konzervativní“ hodnoty) bábovičky.
Oni totiž nejsou dnes už žádní aktéři těch minulých bitev, které by šlo zaškatulkovat do jejich dřívějších rolí. Ba co víc, dnes se nemnozí z nich ocitají na opačné straně barikády…:-)
Zuckerberg určitě nebudoval svoje dílo pro peníze aby s nimi dobýval svět, ale docela postmaterialisticky se jich všech vzdal. Dříve byl komediant „socka“, co před ním jako před cikány lidé zavírali slípky na petlici do kurníku. Dneska by ti „komedianti“ (etc. sportovci, baviči atd.) mohli pozvat celou vesnici na oběd na „lanýžové menu“ a nic by jim to neudělalo. Jen by s těmi vesničany, co jimi dříve opovrhovali jako s „žebráckou šmírou“ s nimi styděli sednout k jednomu stolu….Ne snad že by opovrhovali jejich chudobou a viděli ji jako nehodnou jejich bohatství….Ale dnes daleko spíše pro ingnoraci barevné rezonance kytice a purpurového pláště při pohledu na plátno Henri Matisse – „Žena v purpurovém plášti“…
Také změna, že?..:-)
I ta návštěva Louvre je produkt, jen poněkud jiného druhu, než gulášek. A ostentativní nelpění je ve své podstatě také lpění, jen na nelpění. Komedianti nejsou jen hvězdy z Hollywoodu nebo z Primy, ty představují jen špičku ledovce, naprostá většina komediantů by nikoho nemohla pozvat nejenom na lanýže, ale ani na pivo. A Zuckerberg? Ten se svých peněz vůbec nevzdal, ten je jenom šikovně schoval všem na očích.
Co je to vlastně ta Ingelhartova vize? Ta vaše věta, která ji zmiňuje, je nějaká zmatená, a z Googlu na mě vypadlo jen, že se nepotvrdila.
Vy tak nezřízeně kecáte, Oto, že vám není rovno. Opravdu si myslíte, že vidíte do hlav dnešních bavičů? Představa, že opovrhují vesničany pro jejich ignoranci „barevné rezonance“ /sic!/ kytice a purpurového pláště na Matissově obrazu a že by se proto styděli sednout si s nimi ke stolu, je komická.
Spíš tragická, protože z ní plynou následky. I když v tomto případě má pocit, že se Ota chlubil svým vlastním postojem.
Znám pár umělců či lidí co milují moderní umění. Krom toho, je to za vlasy pritazena nadsazka, zevseobecnujici paradigma vyjádrujici zásadní hodnotovou dichotomii mezi světem intelektuální exprese a přízemní konzumní novackou společnosti. Jinak myslet si, ze lze kecat o tom, co Vy nejste schopna změřit či jinak verifikovat, je pak co? Kecanim bych to nenazval (to byste musela popirat nejakou exaktni skuzecnost), snad jen bytostně VASI hlouposti.
Co se exprese týče, rozhodně vedete vy, Oto, ale za intelektuální bych ji neoznačil, to spíš za narcistně-pozérskou s přidanou hodnotou provokace. Povyšovat se nad druhé umí každý blbec, to bych dovedl také. Skutečný intelektuál by „přízemní konzumní nováckou“ společností nepohrdal, ale ptal by se, proč to těm lidem stačí a jak jim z té pasti pomoci ven. Intelektuál totiž není totéž, co inteligent.
Prozradím vám, že ta „hloupost“ pramení z toho, že má profese souvisí se světem výtvarného umění a že se celý život setkávám s nejrůznějšími postoji lidí k němu. To mě dovedlo k nedůvěře ke každému zjednodušování a předsudkům, zejména těm, co zavánějí povýšeným snobstvím. Že se vám líbí Matisse, je fajn. Je to milý, nerozporný klasik. Pro většinu vesničanů, co znám, samozřejmě taky.
Diky za upřímně doznání. Ohledně Matisse jsem ale.vážně skromný. Mám jen „radost ze života“.
A někomu tu radost dělá sledování Ulice. Já nad tím sice také kroutím hlavou a když omylem kus vidím, tak trpím, ale nad nikoho, komu tu radost dělá, bych se nikdy nepovyšoval, už jenom proto, že jde o indicii toho, že ten člověk má dost možná těžký život, ve kterém s ním vyjebávají všemožní machýrci, frikulíni, mlamojové, manažeři a postmateriální pozéři.
Můj tatínek byl snob. Ve světě hudby. Přiznával to. Měl dokonce vypracovanou stupnici snobství a sám se viděl v té vyšší třídě.
Když použiju jeho metodiku na snoby ve světě výtvarna, pak se mi to jeví takto:
Snob nižší třídy hovoří o hodnotové dichotomii mezi světem intelektuální exprese a přízemní konzumní nováckou společností a vyjadřuje se výrazy jako „ingnorace barevné rezonance kytice a purpurového pláště při pohledu na plátno Henri Matisse“.
Snob vyšší třídy testuje svého souseda u stolu otázkou: Proč svět přeceňuje Jeffa Koonse?
Když nedostane odpověď do tří vteřin, není chudák soused hoden jeho další pozornosti.
To jsem rád, že nejsem snob, tímhle testem bych neprošel.
To, jestli víte nebo nevíte, kdo je Jeff Koons a proč je či není přeceňován, neříká nic o vašem snobství. Zato reakce na vás může něco povědět o tazateli.
Když přiznáte, že to jméno slyšíte prvně v životě, snob určitě pozvedne obočí v líčeném úžasu. Nesnob vás uklidní, že si z toho nemusíte nic dělat.
Kdo je to Jeff Koons?
Aha, postmoderně dekadentní konceptualista. Nacistům strašně vadilo „dekadentní“ umění, Salvador Dalí – ač sám frankista – pro ně musel taky být nepřijatelný.
Voličům brexitu „dekadentní umění“ taky pije krev, nebo je jim ukradené? (Konceptualismus mě pije krev taktéž, Podobně jako postmoderna.)
„Mně pije krev“ nebo též „mi pije krev“ tam mělo správně být.
To jsou ty postmateriální hodnoty, to je to, co fašouni a ortodoxní komunisti tak nesnášejí na moderní levici, říkají tomu kulturní marxismus či neomarxismus (opět se Literárky poté co se od Patočky dostaly do rukou někdejším estébákům pěkně vybarvily, když nejnovější článek od naší známé paní Julišové z minulé diskuse o Literárkách – ZDE – http://www.literarky.cz/komentare/ostatni/22400-kulturni-neomarxismus-jako-ideologie-rozvratu).
Ta vize znamená onen lidskoprávní voluntarismus, neziskovky, globální organizace akcentující udržitelný rozvoj, práva menšin a multikulturní společnost. Hipsteři jako individuální kulturní entity, pak třeba formy sebeorganizace jako bylo (bohužel už není) centrum KLINIKA. Tj. Inglehartova vize je že překonáme zvířecí zvulgarizovaný materialismus páně Marxe (s tím jak se mění proletariát na vývojově vyšší kognitariát, je to i celkem přirozený vývoj snad největšího dějinného omylu v historii humanitních věd jakou kdo kdy zplodil – že dělnická třída a kolektivismus porazí intelektuálnost a individualismus) a budeme se více zabývat kulturou, sebevzděláváním, cestováním/poznáváním cizích kultur (proto je pořád pro české paštikáře brán jako luxus jet s pár penězi do Indie a procestovat ji a měsíc tam vyžít za 40tis. což je 14 dnů v tom našem „sockoidním“ Chorvatsku, kde se konzumuje (dnes už konečně i větší útratou v místních hospodách a ne z přivezených zásob) o 106:-)
Inglehartovu vizi se doplňovala pyramida A.Maslowa, který považuje za nejvyšší lidskou potřebu seberealizaci, která časem bude (a dnes už namnoze je) překoná materialistickou potřebu kariérního růstu a výši odměny za práci či společenskou prestiž bohatství a vysoké specializace. To je totiž onen fenomén materialismu a dosti neuctivý předpoklad člověka jako primitivního zvířete, které primárně jede na gulášek a pivečko. Jistěže dneska nikdo u nás neumírá hlady, ale daleko více se dostává do popředí to, co všichni konzervativní zastánci silného státu, co lidem nabízejí právě a jen ten primitivní konzum ( a v tomto si postkomunisté a fašisté náramně rozumí). Takže jestli jsou a navždy budou ony fyziologické potřeby vždy primárně uspokojeny, má smysl nabízet něco více než jen onu „socialistickou Škodovku a ob dva roky dovolenou v Jugošce“:-), ale třeba možnost studia v zahraničí, kulturní happeningy, nevládky zaměřené na gender, dodržování lidských práv a boj proti fašistům hnědým i rudým – prostě hatefree culture. Jistě, pro ty, co si říkají že tihle lidé si jezdí po světě za evropské dotace a oni musí hákovat v Kolbence, asi nikdy nepřesvědčí že ten „dredovatý budižkničemu“ obvykle má nižší plat než dělník v Hyundai, nemá rodinu, není doma, nemá moc kamarádů v místě bydliště, a že pomáhat uprchlíkům v Somálsku není to samé, co dovča na Kanárech.
Podíváme-li se na rozdělení voličských preferencí tak Inglehartova vize funguje do doby, než získají primitivní materialisté a zastánci silné ruky státu ve volbách většinu. Což se jistě nakrátko i může stát, ale ve finále, podíváme-li se co všechny ty „brexitáře“ nakonec čeká, odliv kapitálu a nadprůměrně vzdělaných specialistů – tedy nejdříve izolace politická – a následně ekonomická krize – pak nám z toho vychází jedno – globální kapitalismus a obhajoba lidskoprávní agendy, kulturní tolerance a ekonomické prosperity – jsou spojenci proti nacionalistickým radikálům, oligarchizaci politiky (speciálně východní postkomunistický fenomén daný odlidštěním společenského prostoru skrze přenesenou socialistickou starost „státu“ o nás, který zároveň škubat a okrádat je morální, když nám dával za komunistů tak nízké platy a nakonec jsme si přikrádali ze svého – protože ten idiotský axiom, že společenské vlastnictví je nás všech – muselo evokovat také to, že jestli něco má být „aspoň tak trochu i moje“, pak bych to měl mít právo použít i pro vlastní potřebu….a na tom socialismus zkrachoval a veškeré kolektivní identity s nějakým systémem také, když nedokázali individualizovat lidské potřeby….
Inglehart dává ve své vizi natolik širokou škálu osobních, bytostně individuálních preferencí, že si každý komu nezáleží jen na tom gulášku a pivečku, musí vybrat:-)
Zjevně máte zmatek kolem pojmu materialismus. Materialismus neznamená, že mám co do huby, ale že když nic nemám, není to boží vůle a přirozený řád světa, ale důsledek kombinace chování druhých lidí a momentální situace životních a přírodních podmínek. Postmaterialismus se potom jeví jako luxus umožněný právě marxismem inspirovanou levicí a sociálním státem. To je podstatné, protože v prostředí hypertrofované individuální konkurence není pro postmaterialismus místo, ten je možný právě jen a pouze tam, kde existuje alespoň elementární formu spolupráce a sociální jistoty. Vize postmaterialismu je hezká (i když vzhledem k tomu, co jsem napsal na začátku, by byl vhodnější jiný název), ale chcete-li jej, tak to není argument proti levici, ale právě pro levici. Ale pro skutečnou, ani pro tu Zemanovskou, ani pro tu Blairovskou, a už vůbec ne pro tu nostalgicky komunistickou.
Tribune, když jsme tedy u toho, jak byste Vy definoval „tu skutečnou“ levici?
Snadná otázka, těžká odpověď. Stručně a zjednodušeně: materialistická, egalitářská, liberální (skutečně liberální, nikoliv v dnes obvyklém slova smyslu jako konzervace výsad elity) a pokroková. Chce pořád to samé, co vždycky, mír, svobodu a sociální spravedlnost, ale není zamrzlá v minulosti, nýbrž se snaží adaptovat na společenské změny a být avangardou, jako jí byla vždycky. V politice žádné skutečné levičáky dnes nenajdete, snad jedině u Pirátů, ale ti by nejspíš zase prskali, kdybyste o nich řekl, že jsou levičáci. Rozhodně je budete marně hledat v ČSSD nebo KSČM, protože jsou to lidé vesměs jistě upřímní a autentičtí, jsou zamrzlí v minulosti.
Děkuji za odpověď, ale ještě doplňující otázka: co je podle Vás ta „zamrzlost v minulosti“?
Uvažování v intencích situace přelomu 19. a 20. století, v situaci těžkého průmyslu a s ním svázaného proletariátu, a vlastně i myšlení v intencích „práva na práci“, kteréžto se s pokrokem stává věcným nesmyslem. Levice dnes nesmí řešit právo na práci, ale právo nepracovat.
Tím by se ale legitimizovala faktická nepotřebnost většiny lidí. Právo nepracovat máme i dneska, právo na důstojné živobytí ale dneska není právě salonfaehig. A samotný pojem „důstojné živobytí“ je velmi vágně vykládán. Patří tam třeba týden dovolené na hromadě písku se slanou vodou? Přístup k internetu? Ke vzdělání? K informacím? Zaručená střecha nad hlavou? Jídlo třikrát denně, maso jednou týdně? Oblečení?
Uvažovat o lidech v intencích potřební-nepotřební je přesně ta zamrzlost, o které mluvím.
Skutečně jsou je to „zamrzlá levice“, co nechává chcípnout lidi, kteří neprodukují zisk?
Já ale psal něco jiného. To vy jste psal o faktické nepotřebnosti lidí a na to konto já vám opáčil, že takhle uvažuje zastydlý konzervativní levičák, protože co je logickým řešením takového problému? Pravičák je nechá pochcípat, „levičák“ se bude snažit, aby byli užiteční. A to je ten zastaralý myšlenkový model. Skutečný levičák by se do pasti uvažování v intencích užitečnosti nechytil.
Zamrzlá je možná představa, že jediná cesta k důstojnému živobytí (pro většinu) je práce (dodávám: námezdní). Já osobně jsem poznal dost lidí, které odchod do penze de-facto zabil. (Za Husáka, podotýkám.) Většina lidí teď nemá na to, najít si nějakou nesamoúčelnou zábavu. Krmit ptáky v parku, chovat králíky nabo sepisovat učená pojednání ten pocit užitečnosti/neužitečnosti každému nezmění.
Ona ta nezastupitelnost dělníků vycházela hlavně ze specifik průmyslu. Co se továrny zavřely dělníci přišli o možnost organizovat se, což je zcela zásadní. Tak zvaná moderní levice ve skutečnosti žádná levice není, na plné obrátky pracuje ve prospěch pravice. Tvrdit, že sociální postavení je jen projevem specifický životní styl (to jest svobodné volby) nahrává současnému nespravedlivému uspořádání světa.
Já povyšování neadoruji, Vy tam něco takového čtete? Na základě čeho? Já jen vyprávím (zajisté velmi subjektivně) pohled mého okolí se kterým se důvěrně znám na hodnotové spektrum společnosti a její spektakulární nevkus a primitivnost jejich cílů a předměty jejich uspokojení (pravda, mít prezidenta jako je Zeman, tak míra zhnusení musí být ještě vyšší, protože jestli on má být prezidentem „všech“, pak ty lidi o to víc chápu, že se sami cítí být uraženi díky této personě hodnotovým stavem společnosti, kterou musí sdílet jako symbol státu a společenství, kterého jsou oni sami členy).
Nemusím se ztotožňovat s jejich pohledem na ty, kterými opovrhují, ale ztotožňuji se s tím, jaké hodnoty vnímají oni sami jako transcedentální či alespoň univerzální (-istické). Tou může být i Marxův materialismus, a pro mnoho lidí také je. Nicméně bohémové měli vždy opovržení k materialistické společnosti – a to rovným dílem – k bohatcům co si hromadili majetek ve svých vilách – a stejně tak – k plebsu „co si mastí pupek a smilní nad spodničkou své bytné“. Rozhodně nechtěli lidem, kteří oplývajícím nevkusem a primitivním modlářstvím k materiálním fetišům, jakkoli pomáhat.
P.S. Odpovídal jsem Vám k tomu Inglehartovi. Pořád to tu nevidím, jestli to nemáte – resp. o odpověď ač jste se sám ptal, nestojíte, řekněte.
O čem mluvíte, o tom můžete i mlčet. Pokud o něčem mluvíte, tak proto, že je to pro vás důležité, buď vás to zraňuje, nebo vám to imponuje. A pokud píšete o plebsu, tak je jasné, že impozantní na těch lidech pro vás není nic.
Něco v téhle debatě o sockách, luxusu, plebsu a kulturní úrovni mi připomnělo jednu scénu z Chandlerova Loučení s Lenoxem. Starý černošský šofér Marlowovi recituje verše T. S. Eliota.
„Ženy přecházejí sem tam pokojem, zaujaty v řeči Michelangelem. Říká vám to něco, pane?“
„Jo, říká. Že ten pán toho nevěděl moc o ženách.“
„Mám tentýž dojem, přesně. Nicméně T. S. Eliota velmi obdivuji.“
„Vy jste řek ‚nicméně‘?“
„No ano, to jsem řekl, pane Marlowe. Proč? Je to nesprávné?“
„Ne, ale neříkejte to před nějakým milionářem. Moh by si myslet, že si z něj utahujete.“
Co napíšu, nemá se sockami co dělat.
Ale když jste tam byl, rád bych se zeptal, jestli tam mají něco i kromě toho moře.
Já jsem totiž zásadní odpůrce plážové dovolené, takže třeba v tom Vámi zmiňovaném Španělsku nebo ještě daleko lepším Portugalsku jsme byl z úplně jiných důvodů:
http://popotope.blogspot.cz/search/label/Skicy%20ze%20%C5%A0pan%C4%9Bl
http://popotope.blogspot.cz/search/label/Z%20%C4%8Cech%20a%C5%BE%20na%20konec%20sv%C4%9Bta
A rád bych věděl, jestli mé nadšení by bylo ukojeno i v Bulharsku.
Díky.
Jsem si téměř jistý, že ano, ale potvrdit vám to nemohu, neb jsem byl jen u toho moře. Ale třeba se někdy dostanu někam dál.