Neseme díl viny, i když si ji nepřipouštíme, říká k osudu syrského Aleppa ve svém komentáři Martin Fendrych.

Má pravdu.

Mýlí se.

Má pravdu v tom, že na hrůzách v Aleppu máme svůj díly viny i my, kteří se tamní války přímo neúčastníme a jenom ji s malým či menším zájmem z bezpečné vzdálenosti pozorujeme.

Ale mýlí se v zásadně v tom, že jsme vinni nečinností, že naše vina spočívá v tom, že jsme dávno před hrůzami v Aleppu nepřinesli podobnou hrůzu do Damašku ve snaze svrhnout Assada, nebo že jsme málo podporovali džihádisty v boji proti němu. Naopak jsme vinni právě tím, že jsme je přímo i nepřímo, více či méně, materiálně i morálně podporovali. Nejsem vinní tím, že jsme válku nerozhodli ve prospěch jedné strany, jsme vinni tím, že jsme stranili povstalcům a nezajímali se o to co, proč, jak a v čím zájmu dělají.

Včera ruský prezident Putin poněkud zaskočil Západ (a zřejmě i syrského prezidenta Assada), když oznámil začátek stahování ruských sil ze Sýrie. Ale je to skutečně takové překvapení? Rusové přeci od začátku deklarovali, že jejich intervenci v Sýrii je co do času i cílů omezená. Teď tedy jen dodrželi to, co řekli, že udělají, prohlásili cíle za naplněné a začali se stahovat. Do světa tak nejen vyslali signál, že co řeknou, to platí a že jejich trpělivost není nekonečná, ani když jde o spojence, ale zároveň se tak vyvlékli z pasti vleklé války a druhého Afghánistánu (což je něco, co se Západ přes své neustálé vojenské avantýry ještě nenaučil) a odpovědnost za následující vývoj v Sýrii přehráli na Západ, aniž by zaznamenali vážnější neúspěch. Prostě to udělali (zase) chytře. Je ovšem také pravda, že problém v Sýrii ještě vyřešen není a že ruské stažení může situaci značně zkomplikovat (a nebo také odblokovat, pokud donutí Assada jednat). Pokud byste si ovšem raději přečetli něco o tom, že Rusové ze Sýrie vlastně s hanbou, ano přátelé s hanbou utíkají a vůbec jsou to parchanti, tak doporučuji Dolejšího, na toho je v tomto směru spolehnutí.