Inventura prezidentských kandidátů – Díl 3. Babiš, Diviš, Hilšer

č. 7 Andrej Babiš

Předseda nejsilnější (pseudo)opoziční strany a bývalý premiér, který tak dlouho opakoval, že na prezidenta kandidovat nechce, až do toho vlaku na poslední chvíli naskočil a hned jako žhavý kandidát. Mnohem žhavější, než si je většina, která kontroluje obsah v médiích a na sociálních sítích, ochotna připustit, protože jeho voliči se rekrutují z řad těch, které oni naprosto ignorují a když už je vezmou na vědomí, tak jen proto, aby se nad ně mohli povyšovat a posmívat se jim. Babiše budou volit ti, co jsou establishmentem odstrčení a nemají zastání. A to navzdory tomu, že jen málokdo je v naší kapitalistické zemi víc establishment, než právě kapitalista Babiš. Jenže Babiš alespoň předstírá, že bere jejich starosti vážně a nevysmívá se jim.

A proto může Babiš ještě překvapit, protože mnoho jeho voličů v průzkumech ze strachu pravděpodobně lže, protože ta vulgární nenávist, která se na Babiše a jeho voliče snáší ze strany samozvaných „lepších“ lidí (prý vzdělanějších a kultivovanějších nositelů vyšších hodnot) určitě dělá své. Pokud ovšem vyhraje, což není zdaleka nemožné, bude to problém, protože Babiš je politik, který rozděluje společnost, a ta část, která ho nesnáší (a nesnáší ho snad ještě víc, než Zemana), se projevuje hodně agresivně a je otázka, zda nepřejde od slov k činům. I kdyby jen všichni hromadně emigrovali, jak slibují/vyhrožují, bude to pro stát problém.

Přitom Babiš je podle mého názoru v tom rozdělování společnosti víceméně nevinně, nedělá nic zvláštního, co by nedělali jiní, to jen část společnosti se rozhodla, že zrovna on bude ten úhelný kámen, na němž se podle ní bude lámat kdo přijatelný a kdo podřadný. Ne, že by byl Babiš nějaké neviňátko, je to samozřejmě pěkný zmetek, stejně jako všichni popřevratoví zbohatlíci. Je pravda, že Babiš se navíc jeví jako srab a podrazák, který úspěchy připisuje pouze sobě a neúspěchy hází ne všechny ostatní (podobnost s vládní mantrou za vše může Babiš a Putin je v tomto případě pouze náhodná), ale to je možná jen tím, že je více na očích, že se na rozdíl od ostatních oligarchů nestraní světel lamp. Ani tím, že svoji kariéru nastartoval již za minulého režimu, se od kolegů oligarchů i kolegů kandidátů nijak neliší. Přesto je to právě on, kdo rozděluje společnost. Zde je moje hypotéza, proč tomu tak je: na rozdíl od všech ostatních oligarchů, kteří se drží stranou a „jen“ tahají za špagátky sponzorských darů a kontaktů, takže umožňují předstírat, že ač žijeme v kapitalismu, moc nemají kapitalisté, ale lid, Babiš toto hru tím, že reálnou moc kapitalisty otevřeně propojuje se symbolickou mocí politika, kazí. Svět chce být klamán, ale Babiš neklame.

Pro mě osobně Babiš není ideální kandidát, vlastně mi přijde velmi nevhodný, ale pořád mi přijde lepší, než Pavel nebo Nerudová, a to z jednoho prostého důvodu: je to oportunista bez ideálů. A jsme k idealistickým aktivistům, zejména rekrutují-li se z tzv. slušných lidí, demokratů a liberálů, skeptický, protože jak ukazuje zkušenost, lidé, kteří věří ve vyšší hodnoty, ztrácejí zábrany a jsou schopni čehokoliv, protože jsou přece slušní a proto vše, co dělají musí být slušné také.

A že je Babiš trestně stíhaný a brzy možný i odsouzený? Nevadí, to patří přece k české tradici, že prezident musí sedět. A popravdě řečeno, představa absurdní frašky, kdy Babiš uděluje milost sám sobě, je v tom dnešním marasmu natolik lákavé povyražení, že bych ho volil snad jen proto, abych to mohl vidět. Koneckonců, horší než ti, co tam byli, nebo co by tam být mohli, být nemůže.

č. 8 Karel Diviš

Diviš mě zaujal především tím, že jsem o něm nikdy před tím neslyšel. Ostatní kandidáti jsou buď zkušení političtí matadoři nebo se již pohybovali ve veřejných funkcích nebo se svojí kandidaturou alespoň veřejně koketovali, ale Diviš nic a najednou byl tady. Bez silné mediální podpory, bez zjevné klientelistické sítě, bez početného fanklubu fanatických podporovatelů dokázal zorganizovat sběr podpisů takovým způsobem, že při přezkumu u NSS zesměšnil Ministerstvo vnitra a obstál, na rozdíl od ezoangažovaného také podnikatele Janečka. A to není úplně málo.

V debatách se Diviš jeví jako umírněný, středový, konzervativní, žádná změna by s ním nepřišla (kromě změny stylu a personálu, samozřejmě), ale kdyby nastala ta nepravděpodobná situace, že by vyhrál, asi by mi to nevadilo. A to je něco, co o mnohých jiných říct nemůžu.

Bohužel toto ale nemohu říct mnoho ani o jeho názorech, těch pár vět, co tu a tam utrousí (není to jeho vina, v televizi prostě víc místa nedostane) k utvoření si komplexní představy nestačí. Vlastně i tím je pro mě zajímavý, jak je pro mě těžké udělat si na něj názor. Ale možná, že právě někoho takového na Hradě potřebujeme, někoho nevyhraněného, neaktivistického kdo bude prostě jen plnit svoje úřední povinnosti a „jmenuje“ nebude chápat jako „rozhoduje“.

č. 9 Marek Hilšer

Hilšer, stejně jako Fischer, neúspěšně kandidoval již v minulých volbách, a je pro mě tak trochu záhadou, proč to zkouší znova, když mu musí být jasné, že opět neuspěje. Nejmenší rozpočet, nejmenší fanklub a druhá kandidátská liga, takže se o prostor v médiích musí dělit s pěti dalšími, čili ani jako způsob, jak propagovat své názory, se jeho kandidatura brát nedá.

Přitom když jsem ho nedávno slyšel mluvit v televizi, tak je mi záhadou, že už není vláčen virtuálními stokami s cejchem komunisty na čele, protože to, co říkal, rozhodně nebyl žádný ancap. Ale asi to byla jen shoda okolností, protože kdyby byl levicový politik, tak už bych to dávno věděl. Nebo i pravicový, ale výrazný. Hilšer je ale většinu času zalezlý v Senátu, o jeho činnosti se nic neví, a pak se zjeví před volbami a pustí se do křížku s těžkými váhami, které ve srovnání s ním možná neudělali pro společnost vůbec nic, ale umějí to prodat.

Možná největší problém kandidátů, jako je Hilšer, je ale formát televizních debat, kterých je několik málo krátce před volbami a sejde se v nich až moc kandidátů na to, aby každý z nich mohl mít prostor, který by dával smysl a umožňoval skutečnou diskusi a prezentaci názorů. Na druhou stranu ale chápu, že TV nebudou dávat příliš prostoru něčemu, co lidi dlouhodobě nezajímá a nezabaví. Nevím, jak z toho ven. Demokracie si žádá poučené voliče, ale volič se těžko poučí, když politické diskuse často připomínají dryáčnické hádky katových pacholků o to, kdo koho pověsí na nejbližší kandelábr. Chtělo by to nějak kultivovat, ale jak, když zároveň chcete lidi na jednu stranu aktivizovat pro sebe a přitom paralyzovat jejich aktivitu proti sobě? To asi moc jinak, než vyvoláváním strachu, hledáním nepřítele, štvaním proti němu a bulvárním klouzáním po povrchu nejde. Zrovna Hilšer se mi zdá být dobrým příkladem toho, že politik, který tento model nepřijme nebo neumí provozovat, nemá v současné politice mnoho šancí.