Člověk si myslí, že cestu nacistů k moci zná více než dobře, ale stejně si pak přečte něco, co je pro něj nové (je teď jedno, jestli to nikdy nevěděl, nebo zapomněl) a co se může zdát nepříjemně aktuální.
Nacistům ale trvá pouhé čtyři týdny, než promění Německo v diktaturu. Dne 4. února je vydáno Nařízení na ochranu německého lidu, které omezuje svobodu tisku. Hermann Göring jako prozatímní ministerský předseda v Prusku jmenuje 50 000 příslušníků SA a SS pomocnými policisty a osvobodí je od trestu za všechny spáchané násilné činy. A 27. února hoří budova Říšského sněmu, za což je zatčen nizozemský komunista, promptně odsouzen coby osamělý pachatel a popraven. Spekulace, že Říšský sněm zapálili sami národní socialisté, však nikdy neutichl.
A hned následujícího dne jsou dekretem Na ochranu lidu a státu pozastavena všechna základní práva. To se týká práva na shromažďování, svobody projevu, listovního tajemství, domovní prohlídky mohou být prováděny mimo rámec definovaný zákony.
V Hitlerem tolik očekávaných předčasných volbách do Říšského sněmu z 5. března získává NSDAP rekordních 43,9 %, zatímco němečtí nacionalisté, kteří jsou spojenci nacistické strany, dostávají osm procent. Společně jim to dává většinu, zvláště když bylo zrušeno 81 mandátů, které ve volbách získali komunisté. Ti byli hned po zvolení zatčeni a jejich mandáty zrušeny s odkazem na dekret Na ochranu lidu a státu vydaný po požáru Říšského sněmu.
Nacisté se ale nezastavují. Už 23. března nový Říšský sněm přijímá Zákon pro nápravu nouze lidu a státu, což je zmocňovací zákon, kterým se parlament zbavuje svých pravomocí a naopak vládě umožňuje přijímat zákony bez souhlasu Říšského sněmu. Proti tomuto návrhu hlasují pouze sociální demokraté. A tím je definitivně zničena první německá demokracie.
Peter Lange: V předvečer katastrofy