Znáte to, prokrastinace je potvora. Já jsem teď prokrastinoval s tabulkou kapacity zdravotního systému zveřejněnou na covidovém webu ministerstva zdravotnictví. Ale nějak jsem ta čísla neuměl uchopit, tak jsem k nim doplnil počty obyvatel krajů z Wikipedie a spočítal, kolik obyvatel připadá na jedno lůžko. Výsledek máte tady obrázku, protože jsem líný to vkládat jakoukoliv sofistikovanější formou:
Popravdě, bez dalšího z toho moc moudrý nejsem a nejspíš nebude nikdo, ale jedno pravidlo zde vidím: zatímco nejlepší poměry jsou v Praze, nejhorší ve Středočeském kraji. To podle mě znamená, že až přijde do ještě užších, Středočeši obsadí pražská lůžka, takže Pražáci rozhodně nemají vyhráno.
A až ta covidová krize pomine, bylo by možná od věci začít řešit, proč středočeské zdravotnictví nemá adekvátní kapacity. Praha nemůže na svých bedrech nést celou republiku. Už jenom proto, že kdyby klopýtla, potlučou se všichni.
Tribun 
Prahu a střední Čechy je nutné brát jako jeden region – je to historicky daná věc, horší jsou čísla z periferií.
Trochu populárně podané matiky:
https://www.nihilistanabalkonu.cz/l/covid-a-matematika-aneb-koho-poslouchat-a-koho-neposlouchat-v-casech-pandemie/
To je skvělý článek, hanku. S předpokladem že nebudeš mít námitek si ho dovolím postnout dále.
Ano. Dokonce se dá předpokládat, že by ho mohl strávit i někdo se zdravým rozumem.
:-D
Poslal jsem ho své spolužačce ze střední školy, která matiku celý život učila; ona (jinak povahou spíš příliš vážná) odvětila, že se u toho i zasmála. Tak jsem jí napsal, že by se s tímto přístupem, kdyby si ho osvojili i kantoři, třeba jejího předmětu tolik lidí neděsilo. Zatím mi neodpověděla, tak doufám, že jsem ji moc nenaštval…
S tím děšením se matiky je to podle mě jako s těmi opicemi a žárovkou: lidi si averzi k matematice předávají sociálně a další generace už ani nepřemýšlejí nad tím, co by je na té matematice mělo děsit, protože jsou naučené, že matematika je děsivá.
Myslíte ten pokus jehož výsledkem bylo že opice mlátily opici za to že leze na žebřík aniž by věděly proč to dělají?
Však nic jiného než 98% opice nejsme. A ta 2%, která nás od nich odlišují, dokážeme účinně vyřazovat z činnosti.
No a co? Mě je celkem jedno z kolika % jsme opice. Na opicích a dalších obyvatelích kteří s námi sdílí planetu nevidím nic špatného.
„No a co? Mě je celkem jedno z kolika % jsme opice.“
Tohle ti připomenu, až zas jednou budeš obhajovat zdravý selský rozum, protože ten je taky součástí těch 2%, které nás od opic odlišují.
„Zdravý selský rozum“ ve formě pudů, bych zvířatům neupiral .
Dokáží se chovat velmi rozumně, dokonce až tak, že i vychcaně, ale tam jejich možnosti zřejmě končí.
Ta rozdílnost mezi genetickým fondem DNA člověka a primátů bývá vyčíslena od desetin až po jednotky procent , ale je velmi těžké definovat, v čem vlastně konkrétně spočívá.
My jsme se ve škole ještě učili , že člověk je jediný tvor, který umí používat a vyrábět nástroje.
Což je už dnes prokazatelně blbost.
To umí nejen primáti, ale i ptáci a tuším i hmyz.
Podle mé teorie je člověk naopak jediný tvor, který ten selský rozum dokáže nějak překonat.
Ale úplně přesně bych si to taky netroufl definovat.
I ta zvířata znají sebeobětování, altruismus…což je v rozporu s tím pudovým „selským rozumem“ a potřebou žít a přežít za každou cenu.
Pro pokus o porozumění chováni nám nejbližších zvířat doporučuji cokoliv od bioložky Jane Goodall, která s nimi skutečně žila.
Nebo Dian Fosseyové.
Saul: Mea culpa. Bez velkého přemýšlení jsem použil ten obvykle uváděný údaj, že genetický kód lidí a primátů je shodný na 98 – 98,5%. Ta hranice bude zřejmě dost rozplizlá, nejen geneticky vzato, jak o tom svědčí např. pokusy s výukou primátů znakovému jazyku neslyšících. Tady jde spíš o definici toho „zdravého selského rozumu“. Pokud vím, tak zatím nebylo dokázáno, že by si primáti uvědomovali plynutí času a uměli rozlišovat přítomnost od minulosti a budoucnosti nebo že by chápali abstraktní pojmy; obojí se i při tom nejkritičtějším posuzování nositelům „zdravého selského rozumu“ zřejmě upřít nedá. Jestliže však hledáme u primátů tu třetí ze „slupek“, na kterých probíhá rozhodování, a jí odpovídající fyzické orgány (ty tři slupky jsou vegetativní vrstva – emocionální vrstva – rozumová vrstva), tak ta tam zřejmě chybí. Naopak emoce bych do té sféry „zdravého selského rozumu“ nezahrnoval; s intuicí u lidoopů už je to složitější, ale zase je to otázka definic.
„Pokud vím, tak zatím nebylo dokázáno, že by si primáti uvědomovali plynutí času a uměli rozlišovat přítomnost od minulosti a budoucnosti nebo že by chápali abstraktní pojmy.“
Jde o to co považuješ za průkazné. Když si šimpanz vyrobí oštěp na lov Komby ušaté tak to znamená že si pamatuje že je ten nástroj užitečný (minulá zkušenost) a protože ho nevyhodí a schová si ho na lov příští tak zřejmě myslí i na budoucnost.
Posuzovat podle „slupek“ také nelze nějak jednoznačně protože je prokázáno (nejen u šimpanzů), že se některé oblasti mozku mohou v závislosti na selekčních tlacích a vysoké plasticitě mozkové tkáně pozměnit a to dokonce v průběhu života jedince. Zdá se tedy, že relativní velikosti určitých oblastí mozku, mohou souviset s konkrétními požadavky kterým jsou živočichové vystaveni.
No a co se týče té abstrakce tak o šimpanzích víme že:
– chápou kauzalitu (používají nástroje a taktické klamání)
– vykazují flexibilní chování (počítatají s nově nabytými informacemi a upravují své chování podle měnících se podmínek, tj. neučí se řešit mechanicky každý problém zvlášť ale abstrahují obecná pravidla)
– mají představivost = jsou schopni mentální reprezentace důležitých bodů svého okolí, tj. jsou schopni přiřadit si k jednotlivým událostem informaci o čase a prostoru, tedy kdy a kde se co stalo.
– jsou schopni představit si možné následky ještě neuskutečněného jednání, např. pokud mě jiný jedinec viděl ukládat potravu, ví tedy, kde jsem jí schoval a mohl by mi jí sebrat
– chápou jak záměry a cíle dalších jedinců tak i vnímají jejich znalosti a zkušenosti
Já sice nevím jaká jsou mezinárodně uznávaná měřítka schopnosti abstrakce, ale výše uvedená zjištění jsou pro mne dost podnětná k tomu abych tu schopnost abstrakce u šimpanzů zcela nezavrhoval. Možná nás ještě ledasčím překvapí.
Tím spíš bychom měli cílevědomě rozvíjet to, čím se od nich odlišujeme.
A je nutné se od nich za každou cenu vydělovat? Není to naopak důvod jim přiznat lidská práva? Nejde přeci o to, aby člověk nebyl opice, ale aby člověk přežil, i s opicemi, i jako opice.
Ano, na tuto myšlenku jsem narazil v jedné z posledních sci-fi A. C.Clarka. Nemám na to jednoznačný názor. To by totiž znamenalo přiznat jim statut rovnoprávných partnerů a najít způsob, jak se jich ptát na jejich zájmy. Zatím takto až na výjimky neumíme jednat ani se zdejší lidskou minoritou (najde se i dost takových, kteří se ji ze všech sil snaží dehumanizovat…) a zacházíme s ní jako s objektem, nikoli jako se subjektem…
Myslím že by zcela postačilo přiznat jim jejich opičí práva a zajistit jejich respektování. Na to jaké mají zájmy se jich ptát nemusíme. Známe je už dostatečně abychom věděli že odpověď by zněla: „Nechte nás být a neberte nám místa k životu.“ Pokud to přiznání práv budeme odkládat do té doby než s nimi budeme schopni diskutovat o jejich zájmech v parlamentu, tak to nejspíš dopadne tak, že ta práva nebude komu přiznat. Omlouvám se že sem opět zatahuji ten zdravý rozum.
Bohužel nemohu tento svůj koment ozdrojovat, je to už několik let, co jsem četl knihu jakéhosi antropologa, jehož jméno i název té knížky mi už ale z paměti vypadl.
Co mi tam ale utkvělo je myslím docela zajímavé.
Ten člověk v podstatě adoptoval šimpanzí mládě a vychovával ho ve své domácnosti podobně jako dítě.
Komunikace úspěšně probíhala ve znakové řeči.
Šimpanz se časem opravdu začal chovat jako lidské dítě, sledoval televizi, přepínal programy, zkoušel a vybíral si oblečení, čepice…naučil se spoustu dalších lidských dovedností.
Co je ale nejzajímavější, on sám se i za člověka začal považovat a v té znakové řeči to byl schopen sdělit.
Když byl konfrontován s jinými šimpanzi, označil je za jiný druh, vyjadřoval se o nich opovržlivě a odpudivě, přiřazoval je k odporným broukům….sám sebe ale jednoznačně přiřadil k lidskému druhu.
Možná na základě svého zdravého rozumu :-)
Co se těch práv týká, možná by pro začátek stačilo vyjmout tyto naše příbuzné z lékařských pokusů.
V USA se to podařilo teprve nedávno a to jen u vládních laboratoří.
Nebráním se tomu za předpokladu, že k tomu budeme přistupovat podobně jako hlubinní ekologové, kteří adekvátní práva požadují pro všechny mimolidské živé bytosti i neživou přírodu. Jestliže by měl být zvolen nějaký výběrový princip – některé druhy by ta práva měly, jiné nikoli – pak opět upadneme do nekonečných tahanic o to, kdo ještě ano a kdo už ne a jaká kritéria zvolit; a jako ti, kdo to bude určovat, samozřejmě budeme hájit především svoje zájmy.
Není divu, že někteří hlubinní ekologové nebo západní novopohanští věřící volají po renesanci posvátného, která by zahrnovala celou přírodu. Inženýrský přístup k přírodě jako nevyčerpatelnému zdroji všech zdrojů je s takovými požadavky ve zřejmém a pochopitelném rozporu.
Hlubinní ekologové jsou brethariáni? Nebo mezi ta práva počítají i „Právo být sněden(o)“?
Mě by jenom zajímalo, co si takový hlubinný ekolog myslí o kočkách.
Kamil Mudra: Správně je b).
michal: Na ty kočky se jich budeš muset zeptat sám. :-D
„Správně je b).“
Hmm…Tak to bych, být opicí, vnímal jako dost nejistou větev pod nohama. :-(
Já taky. Však je taky lidi někde žerou. Ale v navrhovaném případě by to zřejmě mělo být vice versa.
A to právo být objektem predace (vulgo sněden) se bude vztahovat hlubinně i na lidi nebo jenom na opičky?
První možnost mi připadá jako volná jungle, druhá si říká o ty srvrchu zmíněné tahanice a nic nového nepřináší.
Jestli náhodou z hlubinné ekologie nevybublala pěkná ptákovina. :-)
P.S.: Ty kočky jsem zvolil proto, že loví nejen pro plný břuch, ale i pro zábavu. Jako lidi.
„vice versa“
Představa jak opice žere člověka se mi také nelíbí.
Stále se mi řešení které zmiňuji zde 25.10.2020 (16:01), jeví pro opice i člověka lepším, než přístup hlubinných ekologů.
Kamile, to nechte nás být bych aplikoval v podobě laissez faire, laissez passer i na ostatní neopiččí humanoidy, kteří nechtějí sypat a čerpat přes táboritské kádě.
Jenže to by se nedalo čerpat ze strany. :-)
KM 16.01
Tentokráte souhlas, Kamile.
A kolik afrických migrantů jste ochoten přijmout?
Aby tam u sebe nezabírali místo k životu šimpanzům!
Já vím, michale. Však už jsme to zde mnohokrát probrali a já zatím stále setrvávám u názoru, že je to stejně nereálné jako ten Nosovovův komunismus ve Slunečním městě, který by se naopak zamlouval mě. Na laissez faire, laissez passer je už nám planeta malá. Možná kdyby nás bylo tak půl miliardy (nebo méně) a byli bychom na ní nějak rovnoměrmě rozmístěni. Ale i tak si myslím že by to mnohde „drhlo“ a postupně se proměňovalo do jiných systémů, pokud by to nebylo ohlídáno nějakým vrchním a náležite silným „velením“. Ale samotná existence toho velení by tu ideu popírala, čímž se to zacykluje.
Ale no tak, Saule. Ti tam historicky žili se šimpanzi mnohem déle než my a řekl bych že na tom v těch dobách byli šimpanzi podstatně lépe než dnes. To už bych raději nás nepouštěl do Afriky.
Ad hank a jeho příspěvek o hlubinných ekolozích: Mě se ta myšlenka docela líbí, minimálně jako v dobrém slova smyslu provokace. V naší společnosti má takový přístup ovšem jeden zásadní problém: posvátnost existence naráží na posvátnost vlastnictví. Těžko můžete přiznat práva syslům a kamenům a nedotknou se přitom práva na jejich vlastnění. A podobně je to i s tím inženýrským přístupem k přírodě. Ten není problém sám o sobě, ale pouze v podmínkách kapitalismu. Jedna věc je zajistit si živobytí, druhá věc kořistit rentu bez ohledu na potřeby.
Hlubinní ekologové (Arne Naess, za všechny), někteří filosofové (u nás snad jediný Josef Šmajs, který má btw i inženýrské vzdělání – dřív než filosofii vystudoval strojařinu na vojenské akademii v Brně, takže má můj respekt, tuto část CV má podobnou, jako měl můj táta, R.I.P.) i novopohané (namátkou např. John Michael Greer, v některých západních zemích jsou jich desítky tisíc a publikují jich určitě nejmíň stovky) na této myšlence pracují a v jejich provedení to vůbec není provokace. Šmajs je širší veřejnosti málo známý a mainstream ho ignoruje, ale jeho systém je ucelený a kdyby se někdy nějaká významná část společnosti rozhodla, že tudy vede cesta k řešení, je to připraveno i s řadou praktických doporučení. Navíc bych řekl, že by to nešlo proti srsti ani většině anarchistů.
Všechny dobré zásady už byly sepsány, teď už je zbývá jenom uskutečnit, což bylo známo už Blaise Pascalovi. Těžko říct, proč se za posledních 400 let v lidském chování skoro nic nezměnilo…
Poč jen novopohané?
Nerazil (a skrze církev neprorazil) něco podobného v katolické teologii Teilhard de Chardin?
Vzdávám se naděje, že Vám to někdy vysvětlím; to, co člověk A vidí jako kořistění bez ohledu na potřeby a nadměrnou spotřebu, vidí člověk B jako zajištění základního živobytí. Nemáme společné hodnotové žebříčky, natož abychom měli stejnou vzdálenost mezi šprušli na nich.
No a přesně na to tahle civilizace dojede.
Pokud ano, i hrůzný konec je lepší než hrůza bez konce (jednotná a jednotvárná civilizace vzor mraveniště).
Zvykl by sis. Spousta Euroameričanů si v Číně taky zvykla. Čínské mraveniště zatím všechny civilizační kolapsy přežilo, a že jich bylo bohatě. Teď máš svalnaté řeči, ale až ti doopravdy půjde o život a to mraveniště bude jediná alternativa zajišťující přežití…
Možná jsi deprivant (což není nadávka, ale diagnóza) a pak je zbytečné něco ti vykládat. Ale kdybys byl pravý deprivant, tak bys neseděl u této diskuse a dělal bys něco úplně jiného. Takže jsi spíš tlučhuba a nevíš, o čem mluvíš.
Citlivé téma? :-)
Vás prstě k smrti děsí, že byste měl být jen jeden z mnoha, protože vy máte patologickou potřebu vnímat se jako někdo jiný, výjimečný, odlišný. Takový narcistně-nacistický komplex. Jenže pravda je taková, že nejste jiný, a už vůbec ne lepší nebo privilegovaný. Bohužel nejste jediný, kdo by rád vypichoval lidem oči, aby mezi nimi s tím svým jedním mohl kralovat. Ale protože to už by se mohli bránit, tak reprodukujete a bráníte systém, ve kterém jednoocí vládnou bystrozrakým, protože jedno oko přece dokazuje, že jsou vzdělanější, inteligentnější a pracovitější. Jste svým způsobem chudák, protože celý život toužíte po něčem, co nikdy mít z podstaty svého lidství nemůžete. Vždy budete jen jedním z mnoha, ničím výjimečný, vždy pominutelný.
Ne, opravdu nemáte naději mi vysvětlit, že je země placatá a černoch není člověk. Potřeby všech lidí jsou v zásadě stejné, protože i lidé jsou stejní. Vy nemluvíte o potřebách, ale chtíči. Potřebujete chléb, nikoliv kaviár. Na chléb můžete chtít právo, na kaviár ne. Na spaní potřebujete jen jednu postel, každou další prostě chcete. Atd. atp. Luxusní spotřeba nerovná se základní potřeba.
Mluví z něj to, čemu sociologové říkají „statusová panika střední třídy“. Na ty skutečné ředitele zeměkoule nemá a nikdy nebude mít, tak se aspoň snaží napodobovat vnější znaky jejich postavení; a teď mu reálně hrozí, že přijde i o ty srandovní náhražky.
Jo jo, citlivé téma, zvlášť pro ty, kdo jsou z možnosti té ztráty posraní strachy a těmi svalnatými kecy se to mermomocí a marně snaží zakrýt.
Já pořád sumíruji takových vět, a ony stačí čtyři slova „statusová panika střední třídy“ a je v nich všechno. Legrační je, jak je pro tyhle panikáře největší nepřítel ten, kdo nepanikaří s nimi.
Nás fyzicky jako bytosti, nebo nás jako jako kapitál, nás jako principy?
Nás, jako ty bytosti které tam přicházejí jen proto aby bezohledně navýšily svůj kapitál a pod záštitou našich principů Afriku drancují a rozvrací.