Mlhy nad Ukrajinou

Co se vlastně děje na Ukrajině? Asi každý, kdo ví, že nějaká Ukrajina vůbec existuje, ví i to, že se tam něco děje a že to něco je válka. Ti uvědomělejší potom „vědí“, že na Ukrajinu zaútočilo Rusko, ti orientovanější vědí, že tam propukla občanská válka, ve které proti sobě stojí dvě party, z nichž každá má za zadkem svého protektora se zásobou velkých klacků a zájmy, které se ani omylem nekryjí se zájmy Ukrajiny (ale to už ví málokdo, a na samotné Ukrajině už vůbec nikdo), jenže to je pořád strašně hrubý pohled. Máme sice 21. století se všemi jeho televizemi, kamerami, digitálními fotoaparáty, mobilními telefony, internety a sociálními sítěmi, každý z nás zná nějakého toho Ukrajince, jichž u nás žijí tisíce, a přesto je informovanost o dění na Ukrajině na úrovni informovanosti o bitvě u Sedanu v 19. století, kdy se vědělo, že Prusové táhnou na Sedan a pak že Francouzi táhnou od Sedanu, ale to byla asi tak všechno.

Pokud se o dění na Ukrajině příliš nezajímáte, nebo se spokojíte s tím, co vám naservíruje mainstream, pak můžete mít dojem, že víte dost, ale pokud se zajímáte alespoň trochu, pak nutně musíte mít pocit, že nevíte nic. Nemluvím teď o sympatiích s tou či onou stranou, ale o faktech – a ta jsou značně kusá, přinejmenším s ohledem na to, jaký informační potenciál o dění ve víceméně sousední evropské zemi je. Kvantita informací o Ukrajině by snad mohla být i dostatečná, ale ta kvalita: neověřené, zbrklé, tendenčně zkreslené „zprávy“ nepodávané jako prostá objektivní fakta, ale již s doporučeným interpretačním rámcem. Je to asi přirozené, ale je to k ničemu, protože to člověka nutí dělat závěry nikoliv na základě čistě racionální úvahy, ale do značné míry i intuitivně. Snadno pak dochází k tomu, že debata o současném dění na Ukrajině je emotivní až hysterická a zaujímané postoje hloupé a proto nebezpečné.

O čem jiném už bychom měli mít (a měli chtít mít) dostatečně jasnou představu, než o eskalujícím konfliktu za vlastními humny? Jenže místo jasného přehledu o tom kdo je kdo a kdo chce co, kdo s kým, kdo za čí, kdo kde a kdo kam, kdo koho a kdo jak…  tak vidíme jen mlhu, do které naše fantazie kreslí bubáky podle toho, čeho se bojíme a čemu fandíme. A tohle nutně musí jednou někdo odskákat. Zatím jsou to „jen“ Ukrajinci, ale jestli se nám nepodaří tu mlhu prokouknout, tak jsme nutně další na řadě. Bohužel, jak to tak pozoruji, tak my tu mlhu ani prokouknout nechceme, protože nám se líbí ti naši bubáci víc než pravda, která by nás konfrontovala s naší vlastní hloupostí a naivitou.

Reklamy

11 comments

  1. Mac

    čeká Vás, Tribune, masakr mezi mainstreamovými příznivci Pedra Poraženka a undergroundovými fandy Vladimíra Vladimíroviče

    Neboli mezi nemyslícími fanatickými ovcemi konzumujícími kdejakou tendenční kravinu, kterou jim naservíruje ČT a různí „politikové“ typu Barla Dobroty a těmi ostatními, kteří aspoň minimálně používají mozek a pokoušejí se o objektivní pohled na svět

    Věřím, že perel typu „když někoho zabije Usák, je to OK, protože je to spojenec, když někoho zabije Rusák, je to hnus, protože je to nepřítel…“ , bude nablito po kolena……

  2. Mac

    na Aktuálně včera Pehe sprdnul europoslance prof. Kellera, že si dovolil o asociační smlouvě EU-UA hlasovat jinak, než se líbí Pehovi.
    Agresívní slovník a dikce normalizačního bolševického kádrováka.
    Zpitomělé Pehe dokonce oznámilo, že konflikt UA-Rusko je konfliktem Evropsko-ruským…
    To už je trochu moc. Občanská válka vyvolaná na Ukrajině fašistickými pohrobky Bandery bude různými válečnými štváči typu pravdoláskového Pehy tak dlouho rozbordelovaná, až třeba do toho kontinentálního konfliktu přeroste. Tedy pokud mírotvůrci Pehové nezačnou mluvit o tom, že se jedná o válku Svět vs. Rusko.
    Pak by se to nakonec dalo pojmout tak nějak globálně.

    • Tribun

      Přání se stává otcem myšlenky. Není to poprvé, ani naposledy, a nebude to ani poprvé, ani naposledy, co cizí přání a ambice odserou nevinní.

  3. overborne

    Jediný vstup, a až se tu jako první mluví o zvracení. Nebo že by jen emetofilie tedy sexuální deviace pár libidárních neduživců:-o:)

    Já mám pro Tribuna výborný rozbor z Deníku Referendum. Jistě tento portál zná a nepodezřívá jej z neoliberální ideodiverzní kolaborace:-). Otázka pak je, jaký je tento? Jde-li ve svém paradigmatu směrem k těm, kdo jako dnes jediní podporují Putinovo Rusko. Tedy extremisté. V EU jsou to fašisté a komunisté (v EU hlasovali proti jednohlasně komunisté z Die Linke, řecké Syrizy a naproti tomu Národní fronta na Marie Lepenové a posthaderovští náckové z FPÖ – plus samozřejmě náš pan prof. Keller – Dóbro došli:-)

    Takže ten článek.

    „Odmítám přistoupit na rétoriku, líčící jakýkoliv odpor vůči ukrajinským oligarchům jako fašistický převrat, všechny protestující proti odstoupení od podepsání Asociační dohody EU Janukovyčovem jako extremistickou verbež, řízenou imperiální EU. Stejně jako ti, kteří varují před pogromismem ultrapravicových nacionalistů a volající po demokratické legitimizaci politických změn a stabilním vztahu s Ruskem, nejsou vlastizrádci a agenti temné poststalinské despocie, bránící světlu ze Západu.

    Nepokoje v Kyjevě vypukly po té, co bývalý prezident Janukovič odmítl smlouvu s EU. Problém ale asi není v samotné Asociační dohodě – tu podepsalo i Turecko už v roce 1963 a stále není a asi hned tak nebude členem EU.

    Lidstvo v globální éře tíhne k univerzálnosti, i když projekt „světového státu“ a „světové společnosti“ je zatím v nedohlednu. V multipolární společnosti jsou cesty ke globalismu různé. Ale pokud Rusko dělá z tzv. atlantického okruhu svého nepřítele, tak ne pro nějakou civilizační misi, ale z konkurenčních důvodů. Slouží tomu např. geopolitický koncept „eurasijství“, který otevřeně deklaruje cíl odtrhnout Evropu od atlantické vazby a ovládnout ji v rámci kontinentální Eurasie.

    Podivný odér dává dnešnímu eurasijství jeho klíčový propagátor profesor Alexandr Geljevič Dugin. Někdejší lídr obskurní národně bolševické strany (1993), ale především donedávna vlivný ředitel Centra konzervativních studií v Moskvě, obdivovaný lídry prezidentské strany Jednotné Rusko.

    Své názory rasputinovský vizionář Dugin podrobně prezentoval zejména v monografii „Čtvrtá politická teorie“ (Moskva, 2009). Vychází z nesouhlasu s třemi velkými ideologiemi historie (socialismus, fašismus a liberalismus) a navrhuje čtvrtou, jejímž domovem má být právě Eurasie a třetí Řím v provedení Moskvy. (kdy kompilace komunismu a fašismu za podpory „státocírkve“ bude ta čtvrtá vítězná ideologie konečně si podmanící zlý západní liberalismu POZN. Overborne)

    V podstatě mu jde o konzervativní ideokracii, hybatelem nemá být společenské bytí a reálné sociální zájmy, ale uspořádání legitimní, korporativní moci. Znamená to vůdcovský kult, snahu dosáhnout harmonie autoritářstvím a pohrdání individuem. Státní je nad lidským. Eklekticky utváří tradici jako účelový a dosti toxický mix zprofanovaného panslavistického dogmatu, nostalgie po časech generalissima Stalina, revitalizovaného imperiálního šovinismu, mysticismu pravoslavné církve, ale neštítí se ani mysterií kořenících již v předkřesťanské době jako nietscheovského návratu k „nezkaženým“ předmoderním hodnotám. “

    Je tedy namístě se ptát…Jsem také komunista, když s tímto názorem místopředsedy KSČM bezvýhradně souhlasím? Co Deník Referendum pubikující např. takovou stať, kde je shledáván počátek ruského bolšedvického komunismu s italským mussoliniovským fašismem, kde na toto téma pan Štampach napsal:

    „Hitler, Mussolini a Salazar také výstižně pojmenovali problémy soudobého liberálního kapitalismu a nabídli vůči němu alternativu v podobě výrazně sociálního státu. Zdůrazněný sociální stát je vlastně socialistický. Nacistická strana byla „nacionálně socialistická“. Mussolini začal jako socialista a když modifikoval svůj postoj a nazval ho fašismem, napsal Lenin italským socialistům: „Jaké je to promrhání příležitosti, že jsme ztratili Mussoliniho. Je to prvotřídní muž, který měl vést stranu v Itálii.“ Mussoliniho Carta di lavore (Zákoník práce) byla základme italského sociálního státu po válce a platil za do nástupu Berlusconiho. Fašismus a nacismus jsou sociální.“

    Takže máte o čem přemýšlet.

    • overborne

      Pardon ještě do hlavní: Autor tohoto článku na Deníku Referendum – Jiří Dolejš, místopředseda KSČM

      • jvf

        Víte, to je právě ten rozdíl, že my demokraté respektujeme právo pana Dolejše mít svůj názor, i když s ním třeba nesouhlasíme. To jenom česká lumpenpravice je posedlá jednomyslností, odhalováním nepřátel a hysterickými kampaněmi proti nim. A samozřejmě v jednom kuse lže a podvádí. Třeba vytrháváním vět z kontextu, jak jste parádně předvedl v případě článku pana Štampacha.

    • Stalin,Pol-Pot a Mao dokupy

      hele pozér se přišel vyzvracet. A zase to jeho žvanění nikdo nečte, takové plýtvání intelektem….

  4. Hudec

    Overborne, zase s vámi poněkud nesouhlasím. Proti uzavření asociační dohody hlasovalo v EU parlamentu cca 20 % poslanců. Keller tedy nebyl žádnou výjimkou. Vyvozovat z toho, že je spojencem nějakých neofašistů je legrační – on své důvody vysvětlil v médiích a nacistické fakt nejsou.
    Pokud chcete zpochybňovat právo těch 20 % s něčím nesouhlasit a hlasovat proti, dostáváte se na poněkud tenký led. Můžete s nimi nesouhlasit. Opět si kladu otázku, zda znáte třeba ruskou realitu alespoň trochu jinak, než z médií. Z těch se dnes dozvíte co chcete, co se vám líbí, co vám vyhovuje – jen si musíte najít to, které vám „sedí“.
    Nechci vás napadat (píšete korektně), ale co řeknete např. masáži ČT v jejím dnešním ranním vysílání v cca 6:34 hod, kde se v reportáži k výročí invaze SSSR do Polska (připadá tuším na dnešek) konstatuje, že tím začala II. světová válka. Můžete najít na internetu a bez problémů si ověřit. Tím chci jen zdůraznit, že médiím je třeba důvěřovat velmi omezeně a postupně stále méně (říkám „bohužel“ s tím, že v tom světě žiji a pracuji přes 30 let) a že stále větší cenu má osobní poznání a osobní kontakt. Trochu obtížné, já vím….

  5. Pingback: Mlhy nad Ukrajinou | Outsider Media
    • JanS

      Šokující, ale není zrovna tohle mlha nad Ukrajinou ? Jakým způsobem to těm matkám na východě Ukrajiny, která je pod kontrolou DLR doručili z Kyjeva ? Poštou, DHL, messengerem ? Klade si někdo takovou otázku ?
      Navíc už se objevily zprávy, že to jsou fotky z Iráku nebo Sýrie, kde řádí ISIL.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s