Vliv paralelních vesmírů na osud člověka

Tak se to sešlo, že jsem se díval na nějaké pokračování Terminátora, snad čtyřku, snad sedmičku, co já vím, číslo to nemělo, jen podtitul Genysis (a dědulu Arnieho v hlavní roli, samozřejmě). Zkraje to vypadalo jako remake jedničky, což mi přišlo jako velmi neotřelý nápad a kdyby se to podařilo divákům prodat, tak i ve své podstatě geniální, ale nakonec to bylo trochu jiné, hlavně hodně časových smyček a paradoxů. Tyhle časové paradoxy jsou svým způsobem také geniální, kam se na ně hrabe deus ex machina, protože s nimi nikdy nevíte, na čem jste, a můžete cokoliv, takže vás jako autora divák nikdy nemůže nachytat na švestkách (a jestli se o to pokusí, tak se z toho zblázní). Nakonec jediný způsob, jak se s těmi časovými paradoxy nějak rozumně vypořádat, jsou paralelní vesmíry. A tady přichází ta klíčová otázka: jaký má smysl se Skynetem bojovat a vracet se do minulosti ve snaze změnit budoucnost, když v nějakém paralelním vesmíru Skynet vždy vyhraje a v jiném nikdy nebude existovat?