Co se práce týče…

K mému včerejšímu textu Svátek práce beze práce přičinil Morybundus vynikající komentář, který jsem s jeho svolením vytáhl do samostatného postu, natolik mi přijde zásadní; jako obvykle, když se jedná o cizí text, tak bez komentářů:

Ilona Švihlíková často ve svých vystoupeních upozorňuje na to, že bychom měli zásadně rozlišovat mezi prací a zaměstnáním. Práce je totiž téměř nekonečné množství, ale zaměstnání-tedy práce, která dovede člověka uživit-je čím dál tím méně. Práce je péče o staré, práce je dobrovolnictví, práce je údržba veřejného prostoru, práce je umění, práce je… Zaměstnání je klidně i celodenní sezení za mahagonovým stolem, spojené se sledováním toho, jak rostoucí křivky indexu PX50 vydělávají další a další miliónky…

Zkrátka, lze vidět, že panuje značný zmatek mezi pojmy a dojmy. Běžný občan je pod vlivem neoliberální propagandy ochoten za pracujícího považovat jen toho, kdo nějakým způsobem vydělává- a stále častěji je zcela jedno jakým- stačí, „že to nese“. Jenže poté se dostáváme do podivné situace, kdy je adorován jakýkoliv „podnikavec“, který se založenýma rukama čeká, až mu na účtu přistane měsíční renta a za „lenocha a nefachčenka“ je šmahem označen ten, kdo se třeba 16 hodin denně stará o nemohoucího příbuzného, leč nemá z toho nic, neb VŠEMOCNÝ TRH tuto práci nevidí a neoceňuje.

Já bych šel ale klidně ještě dál a rozlišoval kromě práce a zaměstnání ještě třetí kategorii a tou je otročina. Práce je zaměstnání, z něhož plyne materiální požitek, z nějž se dá SLUŠNĚ vyžít. Otročina je zaměstnání, které je „odměňováno“ tak, že sotva stačí zajistit DŮSTOJNÝ život. V souladu s tím se pak mohou směle přepsat všechny statistiky o tom, jak se nám všem daří stále lépe, nezaměstnaných ubývá atd. Pokud nezaměstnaných ubývá v důsledku zpřísněných norem pro možnost evidence na ÚP, nebo tím, že makají od nevidím do nevidím za minimálku v robotárnách a montovnách, pak věru není nad čím jásat.

Údajně levicový Zeman se rozplývá nad přílivem zahraničních investorů a zcela v souladu s těmi nejtvrdšími pravičáky šmahem odsuzuje jako „lenochy“ ty, kdo by se, probůh, odmítli dát vykořisťovat za podmínek, které mají ke kvalitní práci daleko. Kvalitní práce je (a zřejmě i bude) stále menší množství. Automatizace nepočká. Tak to raději honem spěchat s „výchovou nového člověka“, který se bude místo pokládání nepříjemných otázek těm nahoře, obořovat na ty pod ním, kteří mu ze „svých dávek ujídají chlebíčka“. A až on sám někdy skončí na nepopulární „podpoře“, taky nevadí. Buď se bude jako správný výsledek neoliberální propagandy sebemrskat za to, že nebyl dostatečně konkurenceschopný a za všechno si může jen a jen sám, nebo prohlédne, ale jeho hlas bude hlasem volajícího na poušti. Tak jako tak, kapitál může být spokojen, opět vyhrál.

Reklamy