Ustálené rčení sice zní: „Kde je zakopán pes,“ ale protože bude řeč o armádě a o vojácích, připadá mi lev výstižnější psa. Už jenom proto, že je dražší. Ten lev je zakopán v myšlení lidí, kteří stavějí bezpečnost do protikladu se sociální (sic!) prosperitou a za primární smysl existence státu pokládají zbrojení a přípravu na válku. Velmi dobře je to vidět na tom, co napsal renomovaný publicista věnující se armádě František Šulc:
Toto dilema každého stát se nazývá „zbraně versus máslo“, společenská poptávka určuje, na co bude kladen větší důraz – zda na primární úkol státu. tedy zajištění bezpečnosti, či na sekundární, jako jsou sociální věci, zdravotnictví, ekologie.
Zdravotnictví, sociální zabezpečení, zdravé životní prostředí – a zřejmě i školství, na které pan Šulc zapomněl zřejmě jenom omylem – stojí pro některé lidi v opozici k bezpečnosti, ačkoliv ve skutečnosti jsou její nezbytnou podmínkou. Toto dilema je ale falešné, protože bezpečnost neodvisí od šance na vítězství, ale od šance na mír. A ta je tím vyšší, čím vyšší je sociální prosperita společnosti. Hladové a nevzdělané lidi je jistě snazší navléct do uniforem a nahnat na bitevní pole, aby se následným konfliktem prokázala nezbytnost a prospěšnost zbrojení a definování nepřítele. A nějaký nepřítel definován být musí – a není-li. musí být zkonstruován – protože jinak zvyšování výdajů na zbrojení a omezování investic do sociální prosperity nedává smysl a nelze zdůvodnit.
V myšlení lidí typu Šulce není smyslem státu zajišťovat mír, ale válku, viz následující formulace:
Proto i příprava na válku (korektněji na obranu státu) je věcí veskrze politickou.
Kdo myslí válku, vymyslí – válku.
Tribun 
Si vis pacem, para bellum, říkávali Římané, to zase na druhé straně. Ostatně jsme to viděli na proměně Ruska za poslední čtvrtstoletí. Dokud byla tahle velmoc v hospodářském a politickém rozkladu a s rozloženou armádou, neschopnou málem zvládnout odbojné Čečensko, ohlodávali jsme ze západu jeho okraje i satelity, protože ta benzínová pumpa nebyla s to hájit své zájmy – a mír vládl vůkol (až na nějaká ta dobrodružství tu na Balkáně, na Blízkém a Středním východu či v Severní Africe) a vše bylo bez rizika. Ale najednou se tu – po Majdanu – zjevilo Rusko s pořádným klackem v ruce – i nastal pláč a skřípení zubů a Evropa si konečně uvědomila, že i Rusko má svoje zájmy, které bude tím klackem nekompromisně prosazovat. Skoro to vypadá, že zárukou jakés takés bezpečnosti je přibližná rovnováha těch klacků jako na přelomu 60. a 70. let minulého století. Pozoruhodný výsledek Fukujamovy teze o konci dějin.
Chceš-li mír, připravuj mír; válku připravuj, chceš-li válku. To zase tvrdím já. S tím Ruskem máte samozřejmě pravdu, ale pravda je i to, že Západ ohlodával, protože měl nazbrojeno a musel si to nějak obhájit. Nikdo mi nevymluví, že jsou lepší způsoby, jak utrácet peníze, než samonaplňující se hry na vojáky.
Kdo chce dělat pořádný byznys, připravuje válku.
Na válku vždycky musí být dva, spíš ale tisíce. Stačí tyhle jejich hry nehrát a neskákat jim na lep „zbraně vs. máslo“.
Nic vám vymlouvat nebudu, protože docela bych si přál, abyste měl pravdu. Jen upozorňuji na druhou stranu mince a na vyzkoušený princip, zvaný rovnováha strachu. Téma je vážné, trochu je předvíkendově odlehčím dávnou historkou jednoho velice dobrého básníka a výtvarníka, jenž nalézal svobodu v roli ošetřovatele na lůžkovém psychiatrickém oddělení. V těch časech, kdy se po naší západní hranici táhla železná opona, čerstvě vyztužená z východu raketami SS 20, povolal ho v nočních hodinách k sobě zneklidněný pacient: „Pane ošetřovateli, já se šíleně bojím, že vypukne válka.“
„Co jsem s ním měl dělat?“ vyprávěl básník. „Tak jsem ho přikurtoval…“
Pěkný víkend všem!
Vida jak konzervativci rudí a modří hájí shodná paradigmata. Já samozřejmě jsem pro minimalizaci armády jen na nějakou domobranu a živelné katastrofy zvládající zásahovou jednotku. Rusku se lze branit daleko efektivněji ekonomickou izolaci, menovou expanzi a především energetickými alternativami OZE vůči uhlovodikum než s pár zelenými mozky zavřenými do par ocelových konzerv. V kombinaci jako je tedy kdy Putin nemá na vyplaty zaměstnanců, ale zbrojí o 106, tak to je sociálně i bezpečnostně komfortní „válka“ o jakou uz vedl Reagan se svoji SDI tak, ze lidi v Rusku trpeli materialovou deprivaci snad nejvice z Evropy a dostat se v ramci vojenske rotace coby „okupanti“ do CSSR se pro ne rovnalo jako ocitnkut se na Zapade. Jaka je sitiace dnes? Odchod lidí z Ruska do západní Evropy překonal minulý rok veškerý predchozi primát. Kolem 173tis.lidí odešlo do emigrace na Západ.. Zdali se jednalo spíše o ekonomické migranty nebo politické emigranty pred litinovým režimem je vcelku jedno. Protože za oboje může v autoritářské rezimu pořad jen jeden clovek.
Rusku se lze nejefektivněji bránit tím, že ho přestaneme politicky i ekonomicky izolovat a za neustálého křiku o vojenské expanzi Ruska ho obklopovat vlastními vojenskými základnami. Být silnější než nepřítel je pořád nesrovnatelně riskantnější, než nemít nepřítele. Nemít ovšem znamená nechtít. Zbývá maličkost – přesvědčit VPK. Rusové nikdy nestáli o nic víc a o nic míň, než nebýt další potenciální kolonií Západu. Každý tlak vyvolává protitlak a je to Západ, kdo na Rusko tlačí. Už od roku 1917.
Tak to je dobře, že pan Ota už má celé Rusko v pohodě vyřešeno. Stačí si jen počkat a Rusové se rozejdou a poslední Putin zhasne v Kremlu… Teď ještě, aby to vysvětlil pánům z NATO, EU a samozřejmě i ze Spojených států. A u nás třeba i panu Jochovi. :-))))
Hlavně to vysvětlit těm Rusům, ti pořád nějak nechtějí chápat.
Vysvětlovat něco Rusům je zbytečné. Na ty stačí ta ekonomická izolace, finanční expanze Západu a alternativní OZE. V tom se pan Ota zjevně shodl už před válkou s panem okresním hejtmanem…
Pro mě za mě si XY věřte třeba na „Protokoly siónských mudrců“ říznutých „Státem a revolucí“ (jak připodobňuje v krásné charakteristice Ruska dle kulturně ideového okruhu lidí kolem pana Dugina, kdysi ideologa blízkého nejbližšímu vedení Ruska včetně samotného Putina) Veronika Sušová-Salminen, jistě ne sluníčkářská historička specializovaná na východní Evropu a Rusko v tomto článku psaném pro pro-anarchistický server A2larm. Renegátka píšící dříve hojně pro Čulíkovy Britské listy.
http://a2larm.cz/2016/04/eurasianismus-rusko-a-putinsky-konzervativni-obrat/
Jinak NATO není Západ, jen jeho poněkud dnes už málo funkční reziduum pro ty, co na rozdíl od SSSR a dnešního Ruska, už dávno v USA nevládnou. To jsou dnes ekonomové a právníci. Signifikantní, že v Rusku je čím vyšší postavení, tím vyšší bývalý nomenklaturní kádr armády nebo KGB či ideového politbyra dřívějších „mezinárodních vztahů“. Osobně je mi to jedno, jen vás mohu ubezpečit že Německo by nikdy nepřestalo být okupováno západními vítězi druhé světové války, být nominován namísto kancléře, tedy na post politického leadera země, někdo s kariérním profilem náboráře konfidentů Gestapa.
Tedy, samozřejmě, mám na mysli Spolkovou republiku Německo, aby nedošlo k mýlce:-)
Tak Německo je okupováno stále, že. A nacističtí pohlaváři s kariérou v demokratickém Německu rozhodně problémy neměli.
Umíte pozoruhodně zaměňovat příčinu a následek, pane Oto. Upřímně řečeno, právě si kromě stařičkého Konráda Adenauera a zásadně průlomového Williho Brandta žádného západoněmeckého kancléře prvního poválečného dvacetiletí nevybavuji, nicméně starých osvědčených třetiříšských kádrů měli v armádě, justici i zpravodajské službě více než dost. Však okolo toho bývaly vždy mocné rituální tance, když to na příslušné pány prasklo. Naši jižní sousedé si lidi s touhle skvrnivkou zvolili dokonce za prezidenta, když už pomineme roli toho pána co šéfa VS OSN… A když si starý lišák a kounický Žid Bruno Kreisky vzal do koalice pány „liberály“ z FPÖ, což byla v 70. letech partaj s vysokou koncentrací lidí „naci režimu“, podotkl zcela bez skrupulí: Aspoň budu mít ty staré nácky pěkně pod dohledem.
Ale Veroniku Sušovou-Salmien vám chválím, už to, že odešla z Britských listů svědčí o jejím charakteru…
Myslím, Tribune, že kdo hlásá v první řadě mír, je dneska tenhlecten sluníčkář. Tedy vlastně zločinec, škodící vlasti.
Když nemůžu tentonoc, tak alespoň todleto, škodím.
Potíž je v tom, že mír nestačí jen hlásat.
Sluníčkář je ten, kdo si tohle myslí, ne ten, kdo chce mír.
Ve skutečnosti pak tito sluníčkáři voláním po míru důsledně připravují válku.
Ve válce pak, jak známo, vyhrává ten silnější, ne ten mírumilovnější….
Už chybí jen chceš-li mír, připravuj válku (ale to už tu vlastně bylo) a nejlepší obrana je útok. Víte, vitto, mír neznamená, že my (ať už my znamená cokoliv) jsme vyhráli, ale že se neválčí. Vůbec.
Zatím ovšem válku provokujete VY, dobrodinci.
Myslíte si třeba, že když lidé nebudou mít zbraně, nebudou ani válčit.
Všiml jste si někdy, koho imperialisté vojensky napadají, a koho si moc nevšímají?
No a islamisté to samé, proč myslíte, že si tolik dovolí v hostitelských zemích?
Neschopnost myšlenku opustit je svině, to věděl už Cirman.
Jak vás znám, myslíte to na mě, že jo.
Vy sám se tomuto-a veškerým jiných duchaplnostem, zcela vymykáte!
V hostitelských zemích? Protože mají zbraní nadbytek?
Zatím si nejvíce „dovolili“ v USA, zemi s největším počtem ozbrojených domácností a jedinců, kteří „vynikají“ tím, že vždycky nějaký šílenec (zhrzený milenec, neúspěšný student, propuštěný zaměstnanec etc.) s automatickou zbraní vystřílí své někdejší působiště. Proti tomu jsou teroristické útoky islamistů co se četnosti a celkových objetí týče srovnatelné s obětmi divoké zvěře v národních parcích USA.
Co jsem četl, tak co se počtu obětí týče, jsou v USA před teroristickými útoky i nehody s nábytkem.
Tfuj, obětí…
To asi ano, ale asi bych viděl jako více nebezpečné držitele zbraní než nezodpovědné řidiče stěhovacích vozů a snažil se počet držitelů zbraní více eliminovat než počet držitelů řidičských průkazů:-).
„Rusové nikdy nestáli o nic víc a o nic míň, než nebýt další potenciální kolonií Západu.“
V osmašedesátém se vlastně taky neválčilo, že?
To byl mír jak bič.
Ani v Osmašedesátém o nic jiného nešlo, ale to musíte přestat považovat Prahu za pupek světa, abyste to pochopila.
Možná bych vám mohla napovědět takhle:
Válka a mír se od sebe nemusí lišit tím, kolik padne výstřelů.
Boj za mír, boj o zrno… tohle myslíte?
Ne, to rozhodně ne. Spíš jsem chtěla říct, že ani takový typ agrese, který se odehraje bez klasických hromad mrtvol, není mírem.
Stejně jako znásilnění, které oběť přežije.
Že anonym jsem já, vám asi došlo.
Jenom ještě připojím reakci na jeden váš tweet:
„Nepleťme si pořád slušnost s poslušností a vlastnictví zbraně se svobodou. Svobodní jste, když zbraň nepotřebujete.“
Souhlasím, že ztotožňovat svobodu s vlastnictvím zbraně je nesmysl. Na druhou stranu to znamená i to, že když zbraň nevlastníte, neříká ten fakt sám o sobě o vaší svobodě vůbec nic.
Vám možná nic, ale mně ano.
A to až tak, že vám to pocitově vylepší i úplně otrocké postavení?
A k tomu otrockému postavení jsme se dostali jak a jak souvisí se vlastnictvím palných zbraní? (Protože jde o palné zbraně, nůž má doma každý správný muž).
Napsala jsem, že skutečnost, že někdo nevlastní zbraň, sama o sobě nevypovídá nic o tom, jestli je svobodný nebo ne. Otrok například zbraň nevlastní a svoboda mu z toho nevlastnění určitě neplyne.
To je vše.
Kdyby ji vlastnil, byl by snad proto svobodný? A co takoví vojáci? Pravda, jejich zbraně vlastní armáda, oni je ale drží (možná by bylo přesnější psát o držení, než o vlastnictví zbraně), ale stejně svobodní nejsou, mají blíže k těm otrokům.
Otrok zbraň vlastnit nemůže z toho důvodu, že je otrok.
Mohl by ji vlastnit, kdyby se z otroctví osvobodil.
Ale třeba by ji nechtěl. Není to jisté. Zato je jisté, že když má někdo zbraň, není otrok.
Dalšího pokračování debaty na toto téma se vzdávám.
To děláte dobře, protože jste se do toho poněkud zamotala. Vezměte si vojáky za Třicetileté války. Měli zbraně? Měli. Byli to de facto otroci? Byli.