V Dolních Počernicích moc pěkně zrekonstruovali zámecký park. Taková zpozdilost zaslouží pochvalu, protože ho také mohli pod praporem pokroku vykácet a postavit tam byty/domy/kanceláře/sklady. Sice to mohli určitě pořídit o pěkných pár set tisíc, možná milionů levněji, ale když to Brusel platí… Co mi ale dost zkazilo dojem jsou ty kamery na stromech:
Vidíte ji? Co asi může snímat kamera namířená do parku? Co můžou snímat všechny tyhle kamery?
Aby vám snad nějaká neunikla, tak jsem vám všechny tři zakroužkoval:
A to jsou jenom ty, které mne vyloženě praštili to očí. Kolik dalších, kterých jsem si nevšiml (a které jsem ani nehledal) tam ještě je? A proč? Ale hlavně, co všechny ty kamery sledují a kdo sleduje ty kamery? Staří estábáci, co ještě žijí, musejí blednout závistí.
Tribun 
V Pardubicích nás taky oblažili kamerami v parku.
Plus zakázali dělat 90 procent věcí, kvůli kterým lidé parky navštěvují.
Hlavně, že se proinvestovalo. Kola byznysu se točí. Všichni jsou šťastní.
Až na pár… Koho vůbec?
Třeba já neobdivuju žádnou dnešní politickou superstar, k alternativcům se nehodím (žeru maso a jsem moc pohodlný).
Ale vadí mi BORDEL. A rád si otvírám hubu.
Víte, Tribune, napíšu Vám takový krátký příběh.
Bylo nebylo, na určitém území žili jen lidé, kteří se znali a měli společné návyky a kulturu. Na případné cizí na svém území velmi dohlíželi a pro jistotu je spíše vyháněli, pokud neprokázali významnou ochotu se začlenit (a to včetně neformálních společenských aktivit). Ti, kdo se několikrát prohřešili méně, či jednou více, byli většinou pověšeni.
Nějaká taková místa stále existují, i když už se nevěší; Středozápad USA, nebo Norsko a Švédsko za polárním kruhem, kde díky geografické izolovanosti a drsným podmínkám bylo možné mít benevolentní justici vždy.
Pak přišlo uvolnění mravů, totální benevolence k jinakosti, pod rouškou lidských práv tolerance k drobné kriminalitě a ještě později (celkem) volná migrace a představa, že každý může bydlet kde chce a nemusí se přizpůsobovat normám komunity. A po***lo se to.
Ti nejbohatší si vytvořili vlastní gated community.
Ti z vyšší střední třídy se o to snaží.
Těm ze střední třídy zbývají jen ty kamery, aby měli iluzi bezpečnosti. Ono ani v tom kamerovitém parku městská policie nejspíš nezasáhne proti hordě nepřizpůsobivých opilců, ale bude raději sledovat dění na obrazovce na služebně, jak už jsme ostatně jednou viděli.
Ten zbytek mě nezajímá a sobecky o něm nic nevím. :-)
Nad něčím podobný jsem také přemýšlel, totiž že rostoucí „kamerový paternalismus“ je příznakem rozpadající se sociality, víceméně z těch důvodů, o kterých píšete. Dobře je to vidět na obsedantní potřebě některých lidí prošpikovávat kamerami bytové domy. Dřív by se všichni znali a koho by neznali, toho by se alespoň zeptali, ale dnes se vůbec nezajímají. Jenže kamery to nevyřeší, protože ty dávají právě jen tu iluzi, v praxi jsou ale ve většině případů využitelné jedině až ex post k identifikaci pachatele. Jenže to, co nám chybí a po pociťujeme jako deficit bezpečí, je vzájemná proaktivní ochrana ex-ante. A vůbec to neznamená xenofobii, je zájem a o lidi a dění kolem sebe.
Rozhodně ano. Ale odpor (nikoli strach!) k cizímu je jednou z nutných podmínek tehdy, přesáhne-li velikost komunity rozměry vzájemné osobní znalosti jedinců.
Prověřené cizí je možné později akceptovat. Ale ne a priori a ne hned.
A není náhodou odpor k cizímu odporem ke konkurenci? Také pozor na to, abychom nedopadli jako svého času Čína.
Máte-li na mysli způsob, jakým se na staletí zakonzervovala Velkou zdí, tak k tomu v tuhle chvíli vážně našlápnuto nemáme… :-)
Mám pocit, že mnozí by přesně tímto směrem velice rádi vyrazili.
Parky dostávají zabrat na mnoha místech. Ten počernický si ještě může gratulovat. Znám i dost úděsné příklady, kam vedla touha utratit dotace.
Ty kamery vypadají hodně nesmyslně. Ale dají se sundat. Na rozdíl od náhrady vykácených porostů a návratu zregulovaných potůčků a rybníčků do přirozenějšího stavu se to dá realizovat raz dva. Asi by to chtělo kverulanta typu mojí švagrové. Počerničtí radní by se divili.
Zrovna ten den jsem přemýšlel o tom, že jak stromy žijí déle než my, tak máme tendenci považovat je za věčné, ale i ony umírají, takže z prostého faktu, že je nějaký strom pokácen, ještě nutně neplyne zločinný úmysl, protože opravdu mohl být přestárlý, nebo dokonce už po smrti.
Co ty kamery sledují, by možná bylo jasnější, kdyby Tribunovy obrázky zachycovaly také druhou stranu cestu, na niž kamery míří (z našeho pohledu pravou). Jsou tam lavičky? Plot? Přístup k zámeckým oknům? Nějaké artefakty ze sběratelsky zajímavých materiálů? Botanické či zoologické vzácnosti? V každém případě je to úsek, který chce mít někdo (policie???) náramně a ostentativně pod kontrolou. Je to dvojsečná zbraň, jejíž cena se projeví v okamžiku, kdy ty kamery zaznamenají něco, co by se v parku dít nemělo (exhibicionisty počínaje, loupežnými přepadačkami a mordováním nekonče); na druhé straně má občan silný dojem, že se ocitl v totalitních časech, kdy se jedna z místních kafiren a cukráren provozující předzahrádku nazývala lidově U Felliniho: Na stolku káva, nad hlavou slunce, mraky a kamery místního okrsku VB…
Tož – vyberme si… :-)))
Je tam trávník a záhonky a na všechny by podle mě stačila kamera jediná, když už tam musí být.
Tož to opravdu nevím. Co robě hluboce předškolního věku jsem bydlel nedaleko zdejšího ctihodného parku, jehož rozsáhlé plochy byly porostlé hustými křovisky převážně pámelníku – mezi keři byly zajímavé pěšinky a na jejich koncích malé planinky (většinou) s lavičkou, procházet je byla nádherná objevitelská dobrodružství, při nichž se bylo lze ztratit dospělému doprovodu a narazit na nějaké bunkrující grázlíky nižšího školního věku. Smysl těch pěšinek i laviček jsem objevil za vlahých nocí o nějakého půldruhého desetiletí později – a to jsem netušil, že byly pozůstatkem dávného rozsáhlého parku služeb vysloužilých kněžek lásky zejména pro potřebné studentíky jednoho ctihodného gymnázia: Za korunu bylo možno popatřit na živou „škatulu“ (osvětlující zápalky byly v ceně s pokynem nezapal mně ju), za pětikačku dokonce si i „zašópat.“ Idyla (provázená u experimentátorů hrůzou z venerických nemocí) skončila protektorátem – wehrmacht ceny zvedla do studentíkům nedostupných výšin. Ale to jsem už odbočil. Třeba si to v těch Počernicích nachystal (lajdácky, ty bílé (!!!) koaxiály) nějaký voyer.
když už tam musí být… a je to jisté že tam musí být? není možné se na to někde někoho zeptat? jakože nasadit nějaké množství vzájemné proaktivní ochrany ex-ante :-) protože v monitorovaném prostoru by mělo být úřední varování, jinak je to buďto prázdné gesto, nebo šmírák dětí a žen a králíků, a to je na zásah :-)
Na to se snad ani nemusím ptát, na to je odpověď jasná: Pro vaše bezpečí. A k ní patří protiotázka: Vy máte co skrývat? Vy nechcete bezpečí pro své děti? Bla bla bla…
PS – Fascinující mj. je, že ty kamery někdo neváhal našroubovat rovnou do kmenů živých stromů. Tohle by třeba(?) v Průhonicích neprošlo?
Napadlo mě, že to zařízení je dost bláznivé. Není přece nic jednoduššího než přijít ke stromu zezadu od potoka a tu šňůru od kamery přefiknout rybičkou anebo přestřihnout nůžkami na nehty.
Má to tam být fakt nastálo?
Chápu, že to stručné povídání a fotografie jsou nejspíš víc o stromech, než o kamerách, ale nedá mi to, abych nedoplnil michalův příběh výše.
Kamery nejsou určeny k zajištění našeho bezpečí, ale k případnému usvědčení viníků, pokud je to uznáno za nutné. Mám balkon v prvním patře na pěší zóně našeho městyse, v jeho historickém centru. Stromy tu bohužel nemáme, ale kamer dost. Je to výborná pozorovatelna pro časná rána, poznamenaná stařeckou nespavostí.
O víkendových večerech tu proudí davy lidí směřujících za zábavou. Po půlnoci davy řídnou a mění se ve skupinky opilců, které se občas, zpravidla už nad ránem, střetnou. Obvyklý scénář vypadá tak, že více opilý robustnější agresor napadne méně opilého subtilnějšího průvodce nějaké blonďaté krasavice. Ačkoliv je ulice patřičně vyzdobena kamerami, zásah policie, míněno ochrana toho slabšího napadeného, je jevem ne snad řídkým, ale naprosto ojedinělým, ba vyloučeným. Jak píše michal – lépe sledovat vše na služebně prostřednictvím obrazovky, protože se rvoucími se opilci je prostě starost a blbá práce. Jeden z aktérů rvačky holt dostane přes držku, však se toho vzpamatuje. Můžete hádat, který to asi obvykle je. Ale kdyby se mu něco snad doopravdy stalo – máme díky kamerám báječný důkazní materiál. Velmi řídké případy, jasně. Máme chválabohu pokoj. Pohoda, cigárko….
Tak tomu slouží kamery, abychom si rozuměli.
To mi spíš než využití připomíná zneužití. Co se těch opilců týče, četl jsem kdysi rozhovor s lékařem ze záchytky, který popisoval, jak benga přivezli nějaké metrákové hovado, co v opilosti zabilo svoji ženu. Viselo jich na něm sedm a měli s ním co dělat. Na záchytce ho pak ovšem nechali s doktorem a sanitářem samotného.
No, ano, všichni mají pravdu, ten postřeh, že „kamery nejsou určeny k zajištění našeho bezpečí, ale k případnému usvědčení viníků“, je přesný, fajn, a kamery v parku, tak jak vyfoceno, jsou dle všeho stupidní. Ale pak se stane třeba tohle:
http://www.lidovky.cz/policie-nasla-utocnika-ktery-v-metru-srazil-pasazera-na-koleje-p7n-/zpravy-domov.aspx?c=A150701_190012_ln_domov_sho
Zajisté jde o metro a ne o park, ale ve shodě s tvrzeními o pohodlí sledovat vše na monitoru ve služebně – nebylo by lepší, kdyby na každé stanici metra stálo trvale několik policajtů?
Tož, včil mudrujte…. :-)
S tím naprosto souhlasím!!!!!! přítomnost autority dokáže mnohé, nehledě na to že občas bývá SLYŠET že se něco děje…
Ale to víte, park, to je samý buk, a takovej buk, to dneska není žádná sranda…
Možná jste dosti pozorně nečetl/a to, co jsem napsal výše.
Nekritizoval jsem samotnou existenci kamer tu či onde (to by bylo na jinou diskusi), ale to, k čemu skutečně slouží. A tvrdím, že k zajištění naší bezpečnosti to většinou není, respektive neslouží k pomoci v případě akutní potřeby. Vy to ostatně de facto tvrdíte také.
Tož, tak včil mudruji… :-)
Takže, díky za to mudrování. Především bych odsunul stranou Tribunův obrazový materiál – o smyslu a provedení té věci máme jistě všichni oprávněné pochyby. Ke kamerám samotným: Kamera zajisté nezadrží ruku násilníkovu, ani vystřelenou kulku. Umožňuje však pachatele snáze nalézt a přivést k odpovědnosti. A tu se mi zdá, že zločinec skrze kameru poznaný, dopadený a konečně odsouzený tak nějak k té naší bezpečnosti přispívá; záznamy prostě zločinné elementy pomáhají izolovat v příslušných zařízeních.
Osobně mám ke kamerám silně ambivalentní vztah a komplikuji život svým bezprostředním nadřízeným, protože jsem odmítl podepsat souhlas, aby podnik nakládal s mým vzácným ciferníkem na síti, jak se mu zlíbí. Mám k tomu řadu důvodů, včetně toho, že se podobného jednání podnik nejprve dopouští a pak si vzpomene, že k tomu nemá souhlas, tudíž koukejte mi potvrdit, že je vše v richtiku – a především, že prostřednictvím kamer jsou hlídány vstup a mnohá pracoviště budovy, aniž se kdokoli nějak ptal na názor těch, kdo tam denně zanechávají své stopy a záznamy. Jednoho dne se jistě něco přihodí na toaletách – a řešení bude po ruce: Dáme tam kamery, kdyby něco.
A teď by měla vypuknout ta podstatná debata: Kde je ta čára mezi přijatelným a už nepřijatelným sledováním veřejných i neveřejných prostor kamerami? Nešťastník z Třebíče, jenž si takto zaznamenal lumpa, jenž mu chodil rozbíjet okna nebo čmárat na dům (nevím už přesně), se dostal do maléru – dopadený lump ho žaloval a (pokud si dobře pamatuji) VYHRÁL. Poškozovaný Třebíčan totiž neměl lumpův souhlas s natáčením… Takových případů je myslím dost.
S těmi důkazy je to ošemetné, nezapomínejte na to, že mohou být označeny za nepřípustné, pokud nebyly získány v souladu se zákonem.
Zajisté, Tribune, měla tam být cedule upozorňující, že prostor před domem (myslím, že to byla nějaká nemovitost v tamním ghettu) je monitorován kamerou. Možná by stačila ta cedule sama o sobě, kamera už nemusela být, aby pachatele odradila. Ale pořád je to jen varianta téhož. Kdy kamery ano a kdy ne. Kam ano, kam ne? Co je ten určující zájem a jak velký musí být?
Jedna strana justice má jasno – zákon musí mít výhodu nad zločincem (prokurátoři a policie). Druhá strana má stejně jasno – i zločinec má svá práva, jež jest šetřiti. Je-li to takový vůl, který míjí ceduli oznamující měření rychlosti, nezákonným tempem, pak nechť je (pro blbost) postižen. Možná se mýlím, ale dnes už vás zase mohou změřit a vyfotografovat při takovém dopravním přestupku bez varování a zjevně v souladu se zákonem. Je mnoho tajemného mezi nebem a zemí…
Pěkný večer.
Já mám pocit, že ty právní absurdity fungují tak, že když je to kamera na měření rychlosti, tak vás mohou pokutovat za překročení rychlosti, ale už vás nemohou zavřít za pokus o vraždu když kamera natočí, jak v tom autě někoho škrtíte.
Možná je to spíše na individuálním uvážení, kdy ano, kdy ne. Nejsa ani soudce ani právník musím říct, že bych zjevné přečiny zaznamenané kamerou připouštěl bez skrupulí jako důkaz; aspoň ty násilné, majetkové a vandalské. Nepřipadá mi, že by patřily k lidským svobodám (co je to za demokracii, když nemohu denně zastřelit aspoň jednoho člověka?) Ale pak jsou široké oblasti, kam opravdu kamery raději nepouštět – tady vás máme na demonstraci proti něčemu nebo za něco, tady hovoří náš významný představitel a vy se ušklibujete; tady se zdravíte s nějakým YZ, jenž byl právě odsouzen za zpronevěru, že on si k vám uklidil nějaké peníze? Ta hranice je matná a prostupná a lze ji opravdu obtížně nějak logicky vymezit.
Jsou dva přístupy k ovládání lidí: 1.) udržovat lidi v nejistotě, zda to, co dělají, je už za hranou, nebo ještě ne, 2.) udržovat lidi v jistotě, že to, co musejí nevyhnutelně udělat, je za hranou.
Nic proti tomu, ale pořád to nedpovídá na otázku, zda a kde kamery ano nebo ne? :-) Anebo zkusit obrácený přístup – zakázat jejich používání bez souhlasu zobrazovaných, ale umožnit soudům připouštět výjimky na ty násilné, majetkové a vandalské (ty poslední připisuji z osobní záliby, určitě by se daly schovat pod ty majetkové, nicméně třeba ty vaše fotodokumenty ukazují, že instalatér kamer bezostyšně poškozoval živé stromoví přinejmenším závěsy těch sledovacích zařízení – šroub či hřebík v kmeni může být zdrojem mj. pěkných houbových nákaz – a vůbec je to prasectví). No, ale už slyším advokáty, jak si mnou ruce…
Používání kamer mi připadá jako rezignace na prevenci. Tak alespoň usnadníme represi. Kamery, jakkoliv hustě osázené, jsou příliš abstraktní a nepřítomné, než aby někoho odradili. A ten skutečně motivovaný je stejně dokáže eliminovat.
Kdoví, třeba už jde o testování kolik kamer na metr čtvereční ještě lidi unesou? Možná teď někde někdo říká bacha, tři je prozatím moc, koukněte na ten adrenalin na T.blogu :-)
Zajímalo by mě, jestli někdo zkoumá vliv narůstajícího počtu kamer na lidskou psychiku. Naprostá většina lidí je totiž od přírody stydlivá, semtam ten strach ze sledování přerůstá až do fóbií. Takže by mě zajímalo, jestli pocit že mě někdo sleduje působí na naše nevědomí, amygdalu? Naše podvědomí dostává příkaz připrav se, možná někdo útočí – ale vybít se nemůže? Může to být jednou z příčin proč jsme agresivnější než dřív?
No, přijde mi to dosti podivné. Ty kamery jsou velmi nízko. Pokud použiji jako měřítko rozměr té kamery, tak jsou tak ve výšce hlavy dospělého člověka. Dále instalace je naprosto „šlompácká“. Když si vezmu rybičku, jak už tu někdo naznačil, a půjdu zezadu, tak do pár minut jsou kamery slepé. Navíc si je odnesu domu. Takže mně to přijde jako dočasná instalace za nějakým neznámým účelem. Závody v něčem jako je skákání v pytli, chodecké, zametačské, atd., a ty kamery mají zajisti regulérnost soutěžení, nebo příprava na lampionový průvod a ostraha před požárem a podobně. Jako trvalá instalace mi to opravdu nepřijde.
Ach ty iluze o racionálním pozadí projektů financovaných z EU.
Myslím, že čas ukáže kdo měl pravdu.
Teď zrovna v TV nějaké ty kamerové záběr ex-post byly. Pěkně zezadu seshora, jako důkaz zcela nepoužitelné. A takových je IMHO většina.