Ještě než byl Jiří Žáček byl tu Emanuel Frynta a ten psal třeba o vrabčácích:
Vrabčáci byli zvědaví,
co všechno o nich věda ví
– i letěli to vyzvědět
až do Akademie věd.A od té doby věda ví,
že vrabčáci jsou zvědaví.
No není to krásná aplikace kvantového principu, že pozorovatel svým pozorováním ovlivňuje realitu?
Tribun 
Také mám ráda nonsens. A docela jistě bych přidala k těm dvěma i Pavla Šruta.
Pidilidi Pavel Šrut
Děti jsou prý pidilidi,
Ale když je básník vidí,
Jak se někdy chovají (třeba včera v tramvaji ),
pomyslí si, to mi věř,
že jsou děti pidizvěř.
A diví se proč jim vlastně
Píše krásné pidibásně
Také čítávám Lidové noviny.
Je to smutné, že tahle hlásná trouba kapitalismu jsou nejlepší sobotní noviny, že?
Bejvávalo….
Pozor na oblíbenou chybu: pozorovatel ovlivňuje pokus vlastní interpretací a měřením, nikoliv pozorováním. Existují (makroskopické jevy) jevy, které jde „jen pozorovat“ a neovlivňovat. Mikroskopické jevy není možné jen pozorovat, protože je ovlivňuje světlo, díky kterému vůbec víme, co se děje.
Poetiku vrabců je třeba studovat, aby svět k něčemu byl :-))
Ani na kvantové, ani na bufeťácké úrovni nelze „jen pozorovat“, neb v obou případech pozorovaný odkládá příbor a znechucen odchází od stolu a zpravidla od nedojedeného jídla, čímž umožňuje další pohyb a nasycování :-) A vše nahoře i dole je ovlivňováno světlem, jakož i barvou jeho :-))