Nebýt Wuova doporučení, asi bych se na nový detektivní seriál České televize Labyrint nikdy dívat nezačal, protože anotace zmiňující „sadistického pachatele vyznačujícího se krutou obřadností a obraz Hieronyma Bosche Poslední soud“ v kombinaci s mnohokrát potvrzenou nedůvěrou ve schopnosti české produkce by mne ke sledování nezlákala. A po pravdě, jen stěží si lze představit větší žánrové klišé, než sériového vraha inspirovaného Apokalypsou. Jenže obsah je jedna věc a forma druhá, a ta je u Labyrintu vysoce nadstandardní. Něco natočeného s takovou bravurou jsem upřímně již dlouho neviděl.
Postavy jsou uvěřitelné, příběh je konzistentní a tempo vyprávění je prvních pět dílů z celkových sedmi naprosto strhující. Marně jsem hledal, co bych dílu vytkl, zdánlivé lapsy, které jsem (s mírně škodolibou nadějí) objevil byly posléze uspokojivě vysvětleny. Největší slabinou tak nakonec zůstalo obsazení Miroslava Donutila do vedlejší role náčelníka brněnské kriminálky. Děj se totiž poměrně nezvykle odehrává v Brně a Jihomoravském kraji, což je podáváno s naprostou samozřejmostí bez okázalého připomínání: „Hele, i v Brně se může něco stát,“ která občas s příběhů zasazených mimo Prahu čiší. A to jsou další body pro tvůrce.
Ale zpět k příběhu. Je škoda, že v šestém díle začne trochu drhnout a v sedmém, závěrečném, místo aby vyprávění gradovalo, tak ztratí „drive“ úplně. Možná je to daň za nutnost vejít se do stopáže, téměř jistě v tom hraje roli „syndrom“, který jsem již pozoroval u mnoha filmů i knih, totiž nutnost někdy skončit. Na druhou stranu je třeba ocenit, že tvůrci nezůstávají vůči divákovi povýšeně tajemní, ale poctivě se snaží vše vysvětlit.
Velkou devizou Labyrintu je, že ač se odehrává v českých (moravských) reáliích, je až nečesky kvalitní v tom smyslu, že není postaven na tom, že se divák může dívat na své oblíbené herce a to mu musí stačit, ale že herci opravdu makají. Připočteme-li sice za vlasy přitažený, ovšem jak již bylo zmíněno vnitřně konzistentní (počtem mrtvých i způsobem jejich smrti ovšem také zcela nečeský) příběh se správně dávkovaným tajemnem, pak si troufám tvrdit, že Labyrint může směle obstát i na mezinárodní scéně.
Komu stačí mysteriózní detektivka, ten si přijde na své, kdo chce, ten se může nechat inspirovat k úvahám o pomstě a odpuštění, o běsech, nadržování vlastní rodině, nevděčné práci policistů, kteří můžou lítat jako fretky sebevíc, ale když jim lidé nedají informace, tak jsou zcela bezmocní, nebo o tom, jestli má v moderní společnosti ještě místo zpovědní tajemství.
Labyrint, na rozdíl od Místa zločinu Plzeň, bych ke shlédnutí doporučil každému. Je nepochopitelné, jak může jedna a tatáž firma – Česká televize – vyprodukovat dva tak rozdílné počiny.
Tribun 
„…Labyrint může směle obstát i na mezinárodní scéně.“
Taky ho koupili Turci a kdovíkdo ještě a formát i Američané.
Taky nezapomeňte na výkony hlavních postav detektivů Jiřího Langmajera a Zuzany Kánózc. Langmajer dozrává ve skvělého herce. Všechno jsem mu věřil.
Strhující scénář.
S ostatními TV takyseriály zcela neporovnatelné.
Nechat v předposledním díle půl vyšetřovacího štábu včetně platonickeho vztahu hl.vysetrovatele s jeho „mezinarodni“ kolegyni vyletet do povetri, se zase mně zdá více než klisoidni :-)
A tvrdí snad někdo, že Labyrint je klišéprostý? Nejde o to, jestli to je či není klišé, ale jak je to podané. A v kontextu české nejen televizní tvorby Labyrint prostě monumentálně vyčnívá. Ano, vše je relativní, kdyby to ostatní nebyly sračky, třeba by i mé nadšení bylo menší.
Už jsem se sice shodou okolností vyjádřil k Labyrintu u Tribunovy recenze Místa zločinu Plzeň, ale nedá mi to:
Vytýkat mysteriózní detektivce automaticky, že je to klišé, je trochu povrchní. Vyloupení trezoru v detektivce klišé není? Nebo vražda z vilnosti? U mysteriózní detektivky to jen asi víc provokuje, protože ve skutečnosti jde přece jen spíše o singularitu a ne o téměř běžný jev, jak by se z počtu těch detektivek mohlo zdát. Na druhou stranu, kdo by chtěl sledovat vyšetřování krádeže kabelky staré paní se 100 Kč?
Já mám Jiřího Stracha rád, asi od Anděla Páně. A domnívám se, že jeho příklon k mysteriózní detektivce (Ďáblova lest – Ztracená brána – Santiniho jazyk – Labyrint) je zcela v souladu s jeho aktivní vírou. Připadá mi, že kdybych byl křesťan, také by mě přitahovala tato témata. Bohužel nevím, proč se ale vždycky něco nepodaří (nejlepší byla asi Ďáblova lest, Ztracená brána byla trochu ztracená, Santiniho jazyk by byl skvělý dokument o Santinim, ale ten příběh stál za hovno). No a podobné rozpaky pociťuji i teď. Je za tím nedostatek financí? Nedostatek času? Absence schopných scénaristů? Vymření dobrých herců? (Sorry, ale mě ani ten Langmeier nenadchl).Moc jsem ani nepochopil, proč byl děj zasazen do Brna (a okolí), když tam pak s brněnským přízvukem mluvil jen Donutil. Kdyby to bylo obráceně a v Praze by byl samej moravskej herec, bylo by to přirozenější, protože to docela i odráží současnou pražskou realitu. No a konečně, jak už jsem zmiňoval, proč u nás do prdele není žádnej T Bone Burnett, který se opravdu poctivě postaral o hudební doprovod (tady byla nejlepší práce provedena asi na titulní animaci Boschova obrazu).Vždyť se třeba podívejte na efekt Carmina Burana v Kladivu na čarodějnice a tady. To se nedá srovnat.
Ale tím nechci říct, že by se mi to vůbec nelíbilo, nebo že by to bylo horší než Místo zločinu Plzeň Jen mi je vždycky líto těch vad na kráse.
Ve srovnání s vámi jsem asi nenáročný divák (a to jsem se vždy považoval za velmi [až pozérsky] náročného), ale já byl spokojen. Nejen relativně vůči zbytku české produkce, ale i absolutně. Tím neříkám, že vaše připomínky nejsou relevantní, jen že pro mne už jsou hodně vysoká nadstavba.
I kdepak, Tribune, nejsem náročný divák, ale:
1. Jak už jsem řekl, mám Jiřího Stracha rád. A těším se na každý jeho nový film jako malé děcko. No a pamatujete, co se stalo, když jste jako malý přiběhl ke stromečku, vzal do ruky zabalený dárek a cítil, že je „měkký“?
2. Shodou okolností jsem krátce před uvedením Labyrintu dokoukal seriál True Detective. No a vzhledem k okolnostem se to srovnávání přímo vnucovalo (i když jsem to neměl v úmyslu). Takže tím v mých očích Labyrint trochu utrpěl. Protože True Detective je řemeslně zvládnutější, je syrovější, jde až na dřeň. Pravda, leccos z toho nemohl Strach ovlivnit. Třeba krajinu. Louisiana (nebo vůbec většina USA) je pro takovou filmařinu daleko vhodnější. Ne že by byla krásnější, to rozhodně ne, to naopak (není například nic strašnějšího než jet nějakých 500 km furt rovně po silnici nějakou zasranou prérií, než se konečně dostanete k něčemu pěknému), ale zrovna to je vizuálně hodně působivé. Naopak u nás je to hrozně krásné, všude něco, ale ruku na srdce, tu správnou atmosféru zmaru to nenavodí (tak akorát vás může dohnat k sebevraždě D1, ale to jen kvůli těm kreténům na MD a ŘSD).
z českých ( československých ) detektivních seriálů tak majora Zemana ( ale hodně s rezervou ), tady hrál Vladimír Brabec ( a ostatní ) skvěle. Pak jsem zhlídnul pár dílů, Případy prvního oddělení, ( tady je zase hezky ukázáno, že práce u české policie je hlavně o politikaření a pletichaření mezi svýma), kde je dán náznak řemeslnosti policejní práce, tedy pátrací rutina, která je nehezká, ale základní pro tuto profesi a nakonec nese i své policejní ovoce – mystično bych přeci jenom přenechal na fantazy žánr, dobré dedukční schopnosti může mít i kdejaký kejklíř, či osoba postižena nadpřirozenem, nemusí to být za každou cenu většinou nereálný detektiv, či místní uniformovaný šerif. ..)
přidávám se k pozitivnímu hodnocení. Asi po 15 letech jsem se snažil být v ty pondělky ve 20.00 u bedny…