V rámci venčení dětí jsem se byli včera podívat na rekonstrukci bitvy na Bílé hoře na Vypichu (bilahora.eu) a teď vám nabízím tuto fotoreportáž z akce, která mne mile překvapila svým rozsahem a propracovaností.
Následující čísla jsou jen mým hrubým odhadem, i když by určitě neměl být velký problém je ověřit u pořadatelů či jinde, ale nejsem novinář a tato zpráva má být radost, ne práce. Takže, mým odhadem, se akce zúčastnily desítky spolků vojenské historie z tuzemska i zahraničí a účinkujících byly určitě stovky. Samotná rekonstrukce trvala zhruba hodinu, přitom skutečná bitva trvala hodiny dvě (sic!). Co mne ale překvapilo nejvíce – a bylo to snad poprvé, kdy jsem na nějaké rekonstrukci bitvy viděl takovou důslednost, a že jsem takových rekonstrukcí již pár viděl – byl scénář, který podle všeho přesně kopíroval vývoj skuteční bitvy v roce 1620, takže jednotky na bitevním poli operovali stejně (a se stejným výsledkem, tedy slavnou prohrou), jako před 399 lety. K tomu kvalitní ozvučení, takže bylo dobře rozumět komentáři, který četl herec Vydra. Musím uznat, že najmout na takovou práci někoho, kdo se živí tím, že mluví, dává smysl.
Pokud bych něco vytkl, tak relativně málo stánků s občerstvením, což ústilo ve fronty, a kapacitu toitoiek na dolní hranici únosnosti.
Byla to dobrá podívaná a jestli jsem vás svojí reportáží nalákal, tak dneska dávají od 15:00 repete. Platí se sice vstupné, ale když jsem viděl ten počet účinkujících, tak asi adekvátní.
Tribun 
Pěkné fotky, Tribune. Jen se mi zdá, že vojska je nějak málo, a nevím, nevím, zda pěšáků bylo aspoň tolik, aby příslušné pěchotní sbory předvedly aspoň základy manévrového boje s těmi „carré“, které dokonale eliminovaly jakékoli pokusy jízdy „čtverec“ překonat. Ale barevné je to velice, dítka si jistě přišla na své.
Mmch, na co tahle atrakce přišla? Tady to okolo pátého prosince míváme v silně internacionálním provedení; cosi se mi zdá, že vojákům umřel poslední Napoleon, takto tuším Američan, nebo jen zestárnul a už nevyleze na koně? S kamarádem a takto rakouským (?) granátníkem jsem kdysi o tomhle zvláštním koníčku vedl rozhovor; z toho, že si zvolil roli granátníka, vyplývá, že byl náramně urostlý do výšky i šířky; když mi dal potěžkat repliku té šílené granátnické flinty, kterou se zaujetím tahal po mnoha bojištích, málem jsem se překotil, jak byla těžká.
Ale upřímně řečeno, nějak v tom slunném odpolední na Vypichu postrádám čacké moravské pluky, natlačené zády na Hvězdu, a tudíž zbavené možnosti diskrétně opustit bojiště – i nezbylo jim, než umřít pokryti slávou. No je to těžká magorie, tahleta historická vojna… :-)
Jestli myslíte vstupné, tak to vyšlo na 600,- za rodinu, pivo, párky a ostatní alkohol nepočítám.
Ale nebyla to rekonstrukce forenzní, takže určitě nějaké nepřesnosti a licence byly. Třeba rozhodně nebylo přes 40000 účinkujících. Ke zdi obory ale nějakou partičku natlačili, to zase jo.
Nejvíc mne ovšem pobavila zmínka o tom, že nejurputněji se stavovští bránili, když ligisté hrozili dobýt jejich tábor, protože se báli o dříve naškudlenou kořist.