Nereportáž z demonstrace


Jak můj aktivismus v posledních letech upadá, tak na včerejší demonstraci proti turecké agresi a na podporu Kurdů obecně a Rojavy zvláště jsem prostě jít musel. Už dlouho jsem neměl tak nutkavý pocit marné morální povinnosti. Takže jsem dorazil s mírným předstihem a ke svému překvapení zjistil, že nepočetné policejní síly mají s účastníky téměř paritu. Mělo mi dojít, že když něco organizují anarchisté, tak přesnost a důslednost nebude priorita. Nakonec se nás ale na Klárově sešly dle mého odhadu dobré tři čtyři stovky, kteréžto číslo posléze potvrdila i média. K svému překvapení jsem ale zjistil, že nikoho z přítomných neznám. Pár let zpátky jsem na setkáních podobně smýšlejících protistátních živlů poznával alespoň obličeje, když už jsem neznal jména, ale včera už ani ty. Přitom určitě musím hodně z přítomných znát jako jména z internetu. Můj celkový dojem – nutně poznamenaný tím, že jsem se odpojil již na Klárově k Černíku jsem nešel – je ovšem o poznání rozpačitější, než jaký mají autoři reportáží na Alarmu nebo Referendu. Přitom vůbec smysl demonstrace nezpochybňuji, bylo správné, že byla a byla nutná, jen mi to přišlo, že potřeba rychlé akce poněkud převážila nad přípravou, takže bylo sice jasné, proč tam jsme, ale už méně co a od koho vlastně chceme. Tak snad příště, protože nějaké příště určitě bude. Třeba před tureckým velvyslanectvím. Nebo před americkým. Nebo před legací NATO, pokud tedy něco takového existuje samostatně mimo Generální štáb.

P.S. Fotky nejsou a nebudou. Jednak jsem neměl foťák, jednak bylo málo světla, ale především jsem usoudil, že houf lidí na Klárově už jsme všichni viděli tolikrát, že bude lepší to přenechat profesionálům.

Ať žije Rojava!

Hanba NATO!

Kliniku nedáme


Poslední dobou jsem demonstrace poněkud zanedbával, ale vynechat tu dnešní na podporu žižkovské Kliniky po včerejší „afterparty“ nacistů, vlastenců, slušných Čechů či co to vlastně bylo za hovada, co ji napadli kameny a pokusili se ji zapálit, mi svědomí prostě nedovolilo. Když jsem dorazil na místo, policie nikde (dobrá zpráva), náckové také nikde (ještě lepší zpráva) a na místě víc než hrstka demonstrantů (nejlepší zpráva). A to ještě mnozí docházeli později a někteří až po skončení, protože levice holt nemá ten smysl pro řád a pořádek, jako pravice. Nakonec účast opravdu nebyla marná (to je já má vždycky velké oči a na každé demonstraci čekám 12x tolik lidí, co nakonec dorazí) a projevy stručné a k věci; ten první byl dokonce po dlouhé době první autenticky levicový, který jsem slyšel, škoda, že nevím, kdo mluvil. Bylo to krátké, ale dobře, že jsme se sešli, a dobře, že bylo spousta mladých, dokonce tak mladých, že je ani neznám od vidění z minulých demonstrací. Na druhou stranu jsem neviděl spoustu známých tváří a moc bych za to nedal, že to nebylo proto, že by neměly čas přijít. Snad se ti namachrovaní vlastenčící srabíci alespoň trochu lekli, že Kliniku nedáme.

 

Demonstrace proti tzv. církevním restitucím 4.9.2012


Když jsme na základní škole prohráli ve fotbale, spolužák Vláďa náš neúspěch vždy relativizoval slovy: „Ale my jsme byli lepší morálně.“ Při včerejší demonstraci proti tzv církevním restitucím jsem si na něj vzpomněl. Co je platné, že odpůrci restitucí mají pravdu, že předseda ČSSD Sobotka mluvil velmi dobře a člen ProAltu Čižinský přímo brilantně (přepis zde), takže je pro mě záhadou, jak může jakýkoliv mravný, příčetný a právo respektující člověk restituce podporovat, když je skoro nikdo neslyšel, protože skoro nikdo nepřišel.  I větší amatér, než jací sedí ve vládě nebo pracují v prorežimních médiích, by snadno dokázal průběh demonstrace vydávat za neexistenci nesouhlasu a účastníkům a odpůrcům tzv. církevních restitucí se jen posmívat.

Jinak než zezadu nebyla paní ani vidět, ani slyšet.

Pokračovat ve čtení „Demonstrace proti tzv. církevním restitucím 4.9.2012“