Nechali jsme naším mladým udyndat na návštěvu „výstavy“ (nějak mi u takového podniku výstava bez uvozovek nejde do klávesnice) Město robotů. Moje předsudečná skepse bohužel došla naplnění. Byl jsem zklamaný a byl bych zklamaný, i kdyby vstupné bylo zadarmo, natožpak za ty peníze 499,- Kč (sic!) vstupného. Nejenom, že polovina vůbec nebyla o robotech, ale i virtuální realitě, navíc běžně komerčně dostupné (Microsoft, Sony), ale ani ta druhá nebyla o robotech. Tedy alespoň pokud pro vás synonymem robota není C-3PO. Naprostá většina exponátů jsou totiž jen více či méně podařené androidní hračky, které neumí nic víc, než se různě pohybovat a více či méně komunikovat na úrovni Siri nebo Alexy. Ne, že by androidi neměli své místo například v sociálních službách, ale k tomu se tihle ještě nepropracovali. Dokáží předstírat zájem, dokáže vám zatancovat, ale kafe vám neuvaří a prdel vám neutřou. Tohle pro mě nejsou roboti. Pro mě je robot stroj, který něco dělá lépe, než člověk, ne stroj, který člověka nedokonale napodobuje. A když se člověk začne ptát na technické detaily, ukáže se, že brigádníci a brigádnice umí exponáty sice ovládat, ale o jejich konstrukci neví vůbec nic.
Tribun 
zdá se, že jste nepochopil nejen princip, ale i kauzalitu toho – co tu předkládáte. Utřít prdel anebo udělat kafe nikdo nepotřebuje, protože na to má lidstvo své otroky (sluha, sekretářka, čí mechanický přístroj zvaný bidet), co toto zvládnou.
Obvykle jsou roboti pořizováni na něco, co lidé nezvládnou v požadovaném množství a kvalitě za časovou jednotku. Těch prdelí by vedle sebe muselo být tak 1000 aby se to vyplatilo. Vás vyhodit a angažovat na vaše místo robota je věc ekonomické efektivity a kognitivní funkce.
Ničeho více nemá smysl v ekonomické utilizaci počítat – smysl. Překvapuje mne, že nevíte, že vaše lidská cennost pro činnosti, jenž má smysl nabízet na ekonomickém trhu, že jsou determinovány právě tímto. Neberte si to osobně, ale i cena předpokladu, že budete v rámci vaší intelekuálněji náročnější práce než jsou zmíněné činnosti, přemýšlet o věcech, co s daným problémem nesouvisí, je známkou toho, že nejen standardizované, mechanické a rutině se opakující činnosti (jako je utírání prdelí) má smysl svěřit robotům, ale i zcela logické a deduktivní aplikace kauzální atribuce, by měly být (některým) lidem odebrány a svěřeny umělé inteligenci.
Oč méně víte, o to jste suverénnější. Na aplikacích robotů pro sociální práci se aktuálně poměrně intenzivně pracuje v Japonsku, protože… chvilka napětí… na to utírání prdelí nejsou lidi, zato těch starých prdelí, které potřebují utřít, přibývá. Nehledě k tomu, že i kdyby ti lidi byli, tak je aplikace robotů na místě právě proto, aby z lidí nebyli otroci. A s tou „lidskou cenností“ jděte na smetiště dějin. Člověk není zboží. Přesněji – člověk nesmí být zboží. A roboti jsou dobrá příležitost, jak toho dosáhnout. Pokud to tedy zase nějací „demokrati“ nepodělají.
To je fajn, ale pořád platí a věřte, že vždy bude platit, že robota si budete moci na utreni zadku dovolit tehdy, až na to vy, anebo Babišova kasa bude mít, do te doby vám to bude delat Ukrajinka, a i když ta bude chtít (za chvili více) než vám váš „solidarni“ průběžně deficitni důchodový systém dovolí, koukněte se nejdrive po Filipínce, pak Indce a až snad pak po robotovi. Jinak si začnete zvykat na ty kteřípemprsky raději už teď. Lidé budou sami rádi zbožím do doby, než sami pochopí, že jsou věci co nelze získávat od státu jako mandatorni položku, i kdyby jim to před volbami třeba 100 Babisu slibovalo. Až začnou umírat hlady, bude pro ně jedinou alternativou přemýšlet, kde vzít zdroje. Výměnou politika a systému důchodového zabezpečení to zacne být aktuální pro ty, co si uvědomí, že revoluce a pozabíjet pár lidí jim ty zdroje nepřinese, jako v minulosti až jim to budou rudí babisove snad jako deja vu alternativu slibovat. Takze budou muset začít alokovat zdroje nějakou činnosti. Práce a zdroje z ní ušetřené a prostrednictvim ekonomiky kapitalizovane a průbězne do ekonomiky zase navracene ( utrácením za sve duchodcovske potřeby, což nebude jen potřeba sociální péče, ale pro mnoho z nich i za věci více zamerene na osobní rozvoj i v době kdy ještě třeba ani tu péči nebudou potřebovat a i ve věku kdy by klidne mohli ještě pracovat) je dosud zatím jediná odskousena a fungující cesta.
Jak s tímhle svým despektem k lidem vydržíte sám se sebou, jsa též člověk, to je mi záhadou.
Řekla bych, že ve zdravotnictví a sociální péči jde hlavní vývoj robotiky jiným směrem než k humanoidům, utírajícím lidem zadky.
Třeba k bionickým končetinám nebo k exoskeletárním systémům, díky kterým paraplegici mohou opět chodit.
Anebo k robotickým přístrojům, které odoperují mozek s přesností, jaké nejlepší chirurg není schopen.
V péči o nemohoucí pak k pomůckám, jako jsou sofistikovaná lůžka, která například zabraňují proleženinám a ošetřovatelům šetří fyzickou námahu, nebo k systémům, které umožňují postiženým, aby mnoho činností dokázali sami, třeba ovládat vozík nebo počítač impulsem z jediného prstu anebo pohybem očí.
Jestli někdy budou lidem utírat zadky roboti ve velkém, pak se pravděpodobně nebudou podobat panákům z výstavy ani androidům z Vetřelce.
Mno, doporučil bych váženým diskutérům, aby strávili pár dní a nocí na takovém iktovém centru neurologie ve velmi slušné fakultní nemocnici. Jsou-li venku vhodné meteorologické podmínky, jako např. teploty okolo 38 C, budou svědky přímo proudu nešťastných iktařů, navážených sanitami z terénu, případně dodávaných z jiných oddělení nemocnice (barák má snad 17 pater plných pacošů, ono se to nasbírá). Nebývají zrovna čiperní a pohybliví. „Dáme plínku“, halasí personál a činí, co oznámil. V tu chvíli (a v následných rovněž) by jeden řekl, že takový robot na zadek a přilehlé partie by byl přímo masovým dobrodiním; jsou to velice tklivé scény ze života ještě před pár hodinami plně soběstačných lidí: Starý pán, jemuž zůstala schopnost řeči, jen nešťastně šeptá že to, jemine, jemine, už nevydrží… Nikdo ho nikam dopravovat nebude, má přece tu plínku… Tomu říkám škola soběstačného individualismu!
Předpokládám, že jste nikdy nemusel utírat jiný zadek než svůj.
Ach, bože, ty vaše předpoklady… Nemohla byste s tím něco udělat?