Konec jednoho snu

Ať jsme šli kamkoliv, lidé namísto toho, aby říkali: „No dobrá, vy Američané jste to dokázali,“ všude volali: „Dokázali jsme to! My lidstvo, my lidská rasa, my lidé jsme to dokázali.“

Michael Collins, pilot velitelského modulu Apolla 11

Michael Collins ale není zdaleka jediný z těch, kdo se na přistání na Měsíci podíleli, který mluví podobně. Hodně z těch, kteří vzpomínají, vzpomínají na to, jak to tehdy lidé na celém světě vnímali jako svůj úspěch, jako úspěch lidstva. I sami Američané to tak vnímali. Ať už to začalo jakkoliv, ať už to na začátku byla jen další z bitev Studené války, nebo nebyla, mnozí z těch, kteří u toho byli, mluví tak, že to nakonec vnímali jako svůj díl práce na počinu celého lidstva. Amstrongovo: „Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo,“ bylo sice pečlivě promyšlené, ale přesto zcela upřímné a zcela v duchu doby.

Bylo to krásné a je to pryč. Nepochybně dříve či později nějací lidé na Měsíci opět přistanou, pokud ne rovnou na Marsu, ale až tam přistanou, tak už to nebudeme my lidé, ale budou to Boeing, SpaceX, Virgin Galactic. A nepoletí tam proto, že je to obtížné, ale proto, že už je to tak snadné, aby se na tom dalo vydělat. Nepoletí tam, aby objevovali, ale aby těžili. Nepoletí tam, kde by to mohlo být zajímavé, ale tam, kde to bude nejlukrativnější. Nepoletí tam pro naše naděje, ale pro svoje kapsy.

Kosmonautika totiž se za poslední roky hodně změnila, když se v ní začal intenzivně angažovat soukromý kapitál, který ucítil dividendy stejně, jako žralok cítí krev. Pro někoho tak konečně dostala smysl, protože podle něj mají právo na existenci jen takové podniky, které jsou soukromé a ziskové, pro jiného je tato kapitalistická normalizace začátkem konce snu lidstva o vesmíru, začátkem nového kolonialismu.

Ze společného se stalo soukromé. Vesmír už nikdy nebude pro všechny. Ani ve snu.

Reklamy

5 komentářů: „Konec jednoho snu

  1. Ani snít už se nesmí nepovoleně?

    Znám to jen z vyprávění, ale i Gagarin byl první člověk (a ne šváb) v nesmíru. Dokonce i dnes, kdyby přistál tchajkonaut v lůně Luny, budu ho považovat za dalšího člověka po dlouhé době a bude mi vcelku jedno, že ho vystřelila totalitní země.
    Jenže velké projekty nejsou. Státní rozpočty velmocí financují levné bojové hračky v lepším případě, v horším žvanily a sociálno. Veleduchům jsou házeny klacky pod nohy; eslipak ono to není zdraví škodlivé, neekologické, diskriminační a tak vůbec. Nic se nikdy nesmí udělat poprvé (REACH).
    Nikdo nechce nic, co by nás přesahovalo. Ani Zemanovi nechtějí levicoví politici a voliči dopřát kanál.

    To, že volnou niku vyplňují soukromé firmy, mi dělá radost, narozdíl od samotné prázdnoty onoho civilizačního výklenku.
    A pokud by šlo o počátek nového kolonialismu a zrodila se nějaká East Space Trading Company, byl bych na vrcholu blaha.

    1. I když mnohé nasvědčuje tomu, že čas gentlemanů minul, nic není jisté a ač nerad musím uznat, že váš sen o restauraci koloniální tyranie má k uskutečnění mnohem blíže, než ten můj o nekapitalistické (čili nekoloniální a neimperiální) expanzi do vesmíru.

  2. Souhlasím s autorem. Začátek konce snu lidstva o vesmíru přinesla letecká doprava. Nejlepší by bylo všechna letadla zakázat.

Na komentář není právní nárok

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s