Seru na moře

Mixle v pixle

Že letos nepoletíme k moři (autobusem jsem jel jen jednou a okamžitě jsem měl jasno, že radši nikam, než znovu busem) jsem se rozhodl dávno před COVIDem, zavřenými hranicemi a uzemněnými letadly. Prostě jsem dospěl k závěru, že létat jen pro zábavu a potěšení je nemravné (ano, jsem perspektivní starý ekoterorista), nehledě k tomu, že moře každý rok je nuda.

Letošní dovolená na Šumavě v okolí Sušice, kde byly pořízeny fotografie, které jsem dával nedávno na Twitter a teď vám je souborně předkládám zde, byla tedy dlouho plánovaná. Ale až na místě mi došlo, jak moc dobrý nápad to byl.

Tahle krajina, to není jen odpočinek, to jsou lázně. Estetický zážitek hraničící až s erotickým. Co u všech čertů táhne k moři lidi, kteří mají za domem tohle? Chápu jednou ze zvědavosti, ale opakovaně?

Máme jako národ neskutečné štěstí a privilegium (díky, praotče Čechu, za tvé bolavé nohy), že můžeme žít v takovéhle zemi. Měli bychom si jí vážit a hýčkat ji. To znamená především chovat se k ní i lidem, kteří v ní žijí, úplně jinak, než jako ke zdroji, který musí být co nejefektivněji vytěžen.

Abych parafrázoval klasika: Moře tě ohromí, Karle, ale tohle, to tě dojme. Jen se na to podívej. Vidíš to? To není země, to je zahrádka. A jestli máš srdce, tak to musíš cejtit.

A proto já seru na moře.

aaaaaaaa

Publikováno

59 komentářů: „Seru na moře“

  1. Jako rodák z pomezí Lužických hor a Českého Švýcarska nemohu sdílet Vaše nadšení z „pražácké“ Šumavy. Proti Severu je to fakt pražská kavárna.
    Vlastně nechápu, proč jste Vy jako levičák k moři kdy jezdil. Dovolená u moře je pravicová zvrhlost, podobně jako sjezdové lyže, golf, barber shop nebo Bohemian Rhapsody. Styďte se.

    1. Já se nestydím, já jsem nestyda. Navíc, jak by vám nejméně polovina mých fanoušků vysvětlila, já jsem levičák salónní, a ti k moři jezdit mohou. Nejprve jsem z principu odmítal Egypt, pak Turecko, a teď už i moře jako takové. Prostě zraji.

      Ale musím se ohradit proti nařčení Šumavy z toho, že je „pražácká“. Možná Zadova nebo Modrava či jiné enklávy snažící se vyrovnat Špindlu, ale podhůří je velmi nekavárenské. Ale i kdyby, já se z toho neposeru.

      Což nic nemění na tom, že sever je také nádherný, zejména vámi zmiňované Česko-Saské Švýcarsko. Ale i to je tak trochu kavárna, nemyslíte? Ten pravý proletářský sever bych hledal spíš na Šluknovsku.

      1. Tak Vám nejsou skláři jako proletáři dost dobří, jo? Za trest by Vám měl Munzar do břicha vrazit sklářskou píšťalu (to jediné si pamatuji ze seriálu Synové a dcery Jakuba Skláře).
        Já to z donucení na Šumavě znám právě nedaleko od Sušice – Kašperky a Červená a tam okolo. Neměl jsem to tam rád. Nejsou to žádný kopce. Prakticky žádný skály. Je to pro Pražáky a pro holky.

        2. Já byl vždycky spíš na baculaté, než na kostnaté. Ale třeba Alpy, ty já zase můžu, to jo.

        3. A mimochode, takový Klostermann by vám za ty řeči, že Šumava je pro slečinky, rozbil hubu. Nebo o vás alespoň napsal článek.

          1. Klostermann je taky pro slečinky, Když už tak Stifter. Ovšem nejlépe o Šumavě psal Urzidil. Ovšem to byl Žid, které Vy nemáte rád, jak tu tuhle psal Otík. To je vůbec zajímavé – to zní jako kdybyste neměl rád Marxe nebo Trockého …

  2. I jako cykloterorista, který k moři (na kole) nikdy nedojel, bych ho nezavrhoval .
    A lidem, co se tam těší fandím.
    Je to prostě něco velkého, nového a cizího a to moře nám opravdu chybí.
    Někomu každý rok, někomu jen občas, někomu vůbec, ale vidět by ho měl každý.
    Jinak fotky hezký.
    Jen se obávám. že absencí svastik a podobných mystických runových symbolů jste se i přes ty kouzelné fotky české přírody zcela vyloučil z obce našich čistokrevných slovanských „flustenců“.:-)

    1. Já to nikomu nevyčítám. Zatím. Jen za sebe říkám, že jsem z toho vyrostl. Z toho moře myslím. Ono je to s tím mořem jako s alkoholem: je rozdíl dát si občas sklenku a být denně pod obraz. Ty svastiky být i mohly, kousek od toho, kde jsme bydleli, byly hranice Sudet.

      1. Já, skutečný salónní Pražák, se smějí az mi slzi očka. Někdy je četba tohoto blogu vylozena rozkoš. Alpy bych být vámi ihned zavrhnul, díky nim se rozšířil různými prusmyky z renesanční Itálie moderní ranne burzoasni bankovní systém i do sousedních zemí zapadni Evropy a možná postupně vygeneroval i levicacke salonni snowboardaky:-).


      2. Odtud jsem se minulý týden rozhlížel po krajině a také jsem si přitom na moře ani nevzpoměl. Moje srdeční záležitost je sice Jetřichovicko nebo okolí Sloupu v Čechách ale poznal jsem takovou spoustu dalších krásných míst že bych těžko dokázal vybrat nějaké nejhezčí ba ani třeba vytvořit nějakou TOP desítku. Praotec Čech to sice vybral hezky ale nemohu se zbavit pocitu že tomu tady nějak čím dál víc dáváme na prdel. A to je škoda.
        Ale moře mám také rád. Jen si tu jeho krásu nějak nedokážu vychutnat z přeplněné pláže. To chce klid, pokud možno samotu a nechat „svou duši vznášet nad vodami“. Ale tohle ostatně platí i pro tu naši krajinu.
        Jinak, pokud se někomu vyloženě stýská po svastikách, může si za nimi zajet třeba do Indie. Svastika (स्वस्तिक) znamená „Vše je dobré“. Název pochází ze starověkého indického jazyku sanskrt ze slova svasti (SV = dobře, Asti = je), což znamená štěstí, dobrý osud nebo pohodu.

        1. Proč až do Indie?
          Takové znaky se čas od času objeví třeba i na našich židovských hřbitovech, či jinde.
          Není nad to vědět, že jde vlastně o symbol štěstí.:-)

          1. No, mne tedy zrovna dovolená na hřbitově moc neláká. Na tu je vždycky dost času. Ale proti gustu žádný dišputát.
            Nicméně, jsem toho názoru, že když už má někdo natolik oblíbený nějaký symbol že ho postrádá i na fotografiích z Českých luhů a hájů, pak by o něm také měl vědět něco víc, než jen to jak vypadá. :-)

        2. „No, mne tedy zrovna dovolená na hřbitově moc neláká…“(KM)

          To chápu.
          Že po svém studiu a diskusích o Protokolech sionských mudrců už nemáte chuť na návštěvy našich židovských památek.
          Ale jak píšete “ proti gustu…‘
          Já naopak zvažuji, že bych po mnoha letech mohl chudé Pražské židovské obci přispět a zaplatit to nekřesťanské vstupné na Starý židovský hřbitov.
          Vidět a nafotit si ho poloprázdný bez davu turistů se možná už zase dlouho nepoštěstí.
          Myslím, že takové štěstí mi bude bohatě stačit a obejdou se i bez toho zmiňovaného symbolu.
          Obávám se, že pro váš a ohův výklad by tam z nějakého záhadného důvodu neměl nikdo moc velké pochopení.

          1. No, ona ta Pražská židovská obec tak moc chudá není. Aspoň pokud mohu soudit podle toho co jsem slýchal od lidí z rabinátu ještě za Sidona. Moje žena tehdy nějakou dobu působila v týmu který psal v pinkasce ta jména obětí na stěny a já jsem ji tam chodíval po práci vyzvedávat. Samoty na přilehlém hřbitově jsem si užil do sytosti (uvnitř synagogy se nesmělo kouřit) a zadarmo.
            Ale také jsem si tam užil i zajímavé rozhovory o náboženství, kultuře, Kabale… Proto také vím že samotná svastika duchovně vzdělané Židy až tak moc neirituje a to z toho prostého důvodu že jim není nijak cizí. Mají už v Kabale psáno že vesmírem se šíří dvě vlny božské energie a život vznikne když se protnou a vytvoří svastiku, nebo že svastika vyjadřuje principiální jednotu čtverného světa… I boky některých náhrobků (byť sporadicky) zdobí stylizovaná svastika. Přímo na tom hřbitově mi to nikdo neukázal, ale říkali že na jiných by se takové náhrobky našly. Takže stran pochopení pro můj a ohův výklad jsou asi vaše obavy liché.

            Některé symboly jsou už prostě tak staré že se staly „globálním vlastnictvím“ a nedá se dost dobře vystopovat kdo který od koho převzal. Dobrým příkladem (jedním z mnoha) je třeba Davidova hvězda, obecně vnímaná jako typický židovský symbol a přitom vytvořená kulturami které judaismu předcházely.

            Jo a ještě k těm PSM – mě je vážně úplně šumafuk kdo ten text sepsal, stejně jako třeba to kdo vynalezl pivo a nebo třeba obecně jakýkoli alkohol. Ten text je dílo člověka či týmu který měl dobré znalosti z oblasti psychologie, sociologie, strategie atd. Mne spíš znervózňuje když pozoruji jak jsou tyhle znalosti úspěšně zneužívány se stále silnějšími dopady na společnost, představa kam až to může dojít a hlavně za jakou cenu. Moji chuť na návštěvy našich židovských památek, či kterýchkoli jiných památek, to nijak neovlivňuje, stejně tak jako mne neovlivní vaše rádoby uštěpačné naznačování kdovíčeho. To už mne spíš dokáže nasrat to vaše trapné komolení slova vlastenec. Ale když vám samotnému nedochází jak tím sviníte své komentáře … tak si to holt užívejte.

          2. S tou „chudou židovskou obcí „to byl samozřejmě pokus o vtip.

            Svastika mne také neirituje, když je tam, kde patří.
            V Tibetu a Nepálu jsem jich nejen na domech a v chrámech viděl dost a dost a opravdu se nedomnívám, že tam pobývají samí nacisti.
            Bohužel v našem prostoru byla těmi nacisty zneužita a je potřeba na to brát ohled.

            Komolení slova vlastenec budu používat dál, bez ohledu na to, jestli vás to sere, nebo ne.
            Na vás jsem to ostatně nikdy nepoužil.
            Mám to pro ty, kdo si tou naší , a mojí, vlastí vyplachují svůj vlastí smrad z držky.
            A že je takových dost a čím dám více!
            Znám spoustu lidí, kteří mají svoji vlast ve velké úctě a záleží jim na ní.
            A vlastně jsem od nich nikdy neslyšel, že by sami sebe teatrálně a velkohubě označovali za vlastence, jak to ti flustenci naopak rádi dělají při každé příležitosti.
            Mimochodem, Tribun zmínil:
            „To není země, to je zahrádka.”
            Před časem jsem četl Cílkovu esej Res rustica Bohemica, je součástí jeho jako vždy zajímavé knihy Co se děje se světem?
            Já s Cílkem ne vždy a ve všem souhlasím, ale právě pro jeho skutečné VLASTENECTVÍ si ho velmi vážím.
            Za takové vlastence jsem vždycky rád, i za ty anonymní, kterých je většina.
            Kteří dokážou tuto zemi vnímat tak nějak vnitřně, ví něco o její historii a hlavně jsou schopni pokusit se chápat všechny souvislosti , historické, kulturní, poltické, klimatické…a jsou pořád schopni vidět nějaké světlo na konci tunelu.
            Protože v nějakých souvislostech jsme se vždy nacházeli, nacházíme a nacházet budeme i dál.

      3. V Sudetech dnes už jen křížky křesťanské u cest a hezky opravené kapličky.
        I s pomocí tamních starousedlíků.
        Ale mým favoritem je spíš polabská krajina.
        Pravda je, že kdybych musel volit mezi výletem k moři, nebo každoročními vyjížďkami tam, vyhrála by to nějaká ta projížďka podél Labe.

        „Ono je to s tím mořem jako s alkoholem…“
        To mne právě letos napadlo, že bych to mohl skloubit a někdy v záři zajet RegioJetem na otočku do Chorvatska, třeba do Dubrovníku na sedmičku, někde s výhledem na moře…
        Labe už jsem stihnul a ještě je v plánu a s mořem uvidíme.

        1. Synek mi přiváží Primočtenský Babič. Dubrovník a výhled na moře tam nechá….

    2. Jeden umělec, který nikdy neviděl moře, to pojal tak, že se nechal dovézt ke břehu, kde šel pozadu po písku, dokud si nezmáčel boty, načež vytáhl z kapsy zrcátko, podíval se krátce na vlny, pak odkráčel pomalu ve svých stopách a odjel do Čech.

  3. Já za podobným pohledem nemusím jezdit až na Šumavu, u nás v podhůří Jeseníků mi stačí podívat se z okna… :-)
    A když nestačí a chci koukat na vyšší kopečky, vezmu psa, jdeme pár set metrů na vyhlídku a podívám se severním směrem.

    1. My na ty kopečky koukáme z opačného směru – když kousek popojedeme od našeho útočiště, kde po turistech není ani slechu, po silničce kopírující polskou hranici, máme před sebou celé panorama Jeseníků a Rychlebských hor jako na dlani.

      1. „…kde po turistech není ani slechu…“
        Všeho do času.

  4. Nu vida, vzácná shoda.
    Dvacet let jsem jezdil každé léto s celou širokou rodinou na jižní pobřeží Kréty, do Paleochory. Takové roztomile zapadlé hnízdo to bývalo, vnuci tam už jezdili jak na chalupu. Jenže s rozrůstajícím se turismem rozrůstala se i Paleochora, tak mě to už loni přestalo bavit a dost. Ostatně jsem se až dost podíval po Zeměkouli v letech devadesátých.
    Začátek šumavského podhůří přibližně v trojúhelníku Sušice – Horažďovice – Strakonice (mrkněte na mapu) a pak dále k Šumavě, je nádherný kousek země, zapadlý kraj téměř (nadsázka) turistů prostý. Narazit lze spíše na místní burany – takové tvrzení si mohu dovolit, neb pocházím z toho kraje a mám tam chalupu po prarodičích. Mimořádně vhodný kraj pro začínající důchod.
    Takže bych tam vlastně žádné turisty raději zvát neměl……….

    1. „Takže bych tam vlastně žádné turisty raději zvát neměl…“
      Taky už tam lezou…

    2. Na můj vkus – málo zalesněné. Takže na důchod asi fajn ale na vandr raději o kus dál, tj. Kašperské hory. Tam si chvílemi opravdu připadám mimo civilizaci.

      1. A to je právě to, co se mi na té kulturní krajině šumavského podhůří tak líbí – je na co se dívat. Miluji lesy, ale ty z podstaty věci rozhledu do krajiny prostě brání.

  5. Tribun: Já se snad kvůli Vám přihlásím na twitter…

    Takže k těm Orlickým horám: Jiní Vám správně poradili Neratov, Horní Orlici, pevnost Bouda, Šerlich a Masarykovu chatu, Zemskou bránu, Králíky a klášter Hedeč. Já ještě přidám pevnosti Hanička a Adam (ta druhá je nepřístupná, ale její okolí stojí za to), Muzeum starých strojů a technologií Žamberk, hrady Litice a Potštejn, Suchý vrch, přehradu Pastviny. V podhůří je spousta zámků, ale po restitucích nemám přehled o jejich přístupnosti pro veřejnost: Opočno, Častolovice, Kostelec n. Orlicí, Letohrad, Žamberk… Chybu neuděláte návštěvou kteréhokoli z podorlických měst a městeček, od Lanškrouna přes Králíky, Jablonné, Letohrad, Žamberk, Doudleby, Vamberk, Rokytnici, Častolovice, Dobrušku až po Rychnov nad Kněžnou. (Zvlášť ten Rychnov stojí za zmínku, protože jde o unikátní urbanistický celek Jana Blažeje Santiniho.) A to ještě vynechávám Náchod a Nové Město nad Metují, jednak to jsou na můj vkus příliš velká města a od hor už jsou přece jen dost daleko. (To až pojedete třeba na Broumovsko.) O víkendech jezdívají pravidelné parní vlaky na trati Ústí nad Orlicí – Letohrad – Hanušovice a zpět.

    Nevím, kolik na to máte času, ale jistě se budete rád vracet. Enjoy!

    Disclaimer: V Orlických horách jsem se narodil a česká větev mé rodiny tam má kořeny do x-tého kolena…

    1. Sice neprávem okupujete Králíky, ale jinak souhlas.
      Kdysi jsme s kamarádkami prošly kompletní hřebenovku. Cestou jsme potkaly dva lidi. To už neplatí, ale i tak je tam krásně.

      1. Králíky neokupuju já, ale nick Pavla na Tribunově twitteru. Nicméně když už jste to nakousla, tak historická hranice Čech a Moravy je přímo na vrcholu Suchého vrchu, kde se láme ze směru J-S na Z-V a pokračuje na Jeřáb, takže Králíky leží na sever od ní, tj. v Čechách.

        Přibližný průběh historické hranice v uvedeném prostoru: Na historické Moravě leží z Pardubického kraje obce Krasíkov, Lubník, Strážná a Tatenice, větší části obcí Cotkytle (místní část Cotkytle) a Červená Voda (místní části Červená Voda, Šanov u Červené Vody, Moravský Karlov, Bílá Voda, Mlýnice u Červené Vody, Mlýnický dvůr) a část obce Dolní Morava (místní část Velká Morava).

        A jestli je řeč o geomorfologických nebo orografických škatulkách, tak Suchý vrch a celá Bukovohorská hornatina se nacházejí na jihovýchodním konci Orlických hor.

        Nějaké další dotazy?

        1. O Suchém vrchu jako o území příslušejícím k Orlickým horám naprosto nepochybuju. A Bukovka je moje srdeční záležitost. Ostatně tam jsme tenkrát ukončily naše památné putování se startem na Vrchmezí.
          Králíky i z Hedčí jsem vždycky přičítala Králickému Sněžníku.

          1. Aha.

            Podle současně používané geomorfologické systematiky leží Králíky v české části Kladské kotliny, což je nudlička zasahující od státní hranice u Lichkova až po Štíty – v podstatě celé to široké údolí mezi Suchým vrchem a Jeřábem, kudy vede lokálka Dolní Lipka – Štíty.
            (Mapa: https://mapy.cz/zakladni?x=16.7499802&y=50.0420686&z=12&source=area&id=26496) Nadřazenou geomorfologickou oblastí je Orlická oblast. Do Jesenické oblasti patří až to, co je od Kladské kotliny na východ.
            (Já tak chytrej nejsem, mám to odtud:
            http://www.geomorfologicka-ceskoslovenska.bluefile.cz/?page_id=1658)

            Suma sumárum, lidově a stručně řečeno: Králíky patří do Orlických hor.

            Jo a Králický Sněžník se dřív jmenoval i všelijak jinak: Glatzer Schneeberg, Spieglitzer Schneeberg (podle německého názvu obce Spieglitz, 1918 – 38 a 1945 – 47 Špiklice, dnes Nová Seninka) nebo prostě Grosser Schneeberg. Současný název je dost mladý. Dřívější německy mluvící generace ze všech stran česko-moravsko-kladského trojmezí si to pohoří s Králíkami moc nespojovaly.

      2. Asi tak 2-3 km za Králíky, směrem na Červenou Vodu, je u silnice taková ta hnědá informační cedule s obrázkem, že
        „Zde probíhá historická hranice mezi Moravou a Čechami“
        Před několika hodinami, při návratu z kláštera v Hedči, spatřeno na vlastní oči. :-)

        1. Tak to jsme se tam minuli o den.
          My jsme tu historickou hranici přejeli v pátek mezi Hanušovicemi a Lanškrounem třikrát. Nejdřív jsme vpadli do Čech u Králík, pak jsme se na kus cesty vrátili na Moravu, abychom ji u Štítů opustili definitivně.

    2. „ale po restitucích nemám přehled o jejich přístupnosti pro veřejnost: Opočno, Častolovice, Kostelec n. Orlicí, Letohrad, Žamberk…“

      První tři jistě jsou.
      Zbytek, včetně Doudleb, si může každý dohledat, ale i zvenku za návštěvu určitě stojí.
      A k tomu Kostelci, ten Kinští doslova znovuvybudovali, a včetně krásného parku zpřístupnili veřejnosti, na troskách socialistického prasečáku.
      Docela si ještě vzpomínám, jak to tam i v Častolovicích tenkrát vypadalo.

    3. Tak jsem si to sice přečetl až dnes, ale naprostou většinu vašeho zadání jsem splnil. ;-)

      1. Takže ty kostely otce a syna Dientzenhoferů v okolí Broumova už jste asi nestihl…? Aspoň máte program na příští léto.

      2. Dle těch vašich tweetů ohledně pracovního návratu si nejsem jistý, jestli jste si to volno neměl ještě prodloužit.
        Nebo třeba využít kapitalistické náborové finty „sick days“ :-)

  6. Jiné zdroje než ty vaše uvádějí Králický Sněžník jako samostatné pohoří. A Jeřáb jako nejvyšší horu Hanušovické vysočiny /Králíky i s Hedčí považují za její součást/. Souvislost s Orlickými horami se v tomto geografickém pojetí vytratila.
    Ale vždyť je to jedno. Hlavně že je tam hezky.

  7. zajímavá psycho-sociální introspekce. Nejdřív nám tady autor sebevědomě prohlašuje, že „sere na moře“, aby pak jako poněkud „lepšoidní kavárník“ vyzdvihl krásy Šumavy (která je dnes synonymem mastňáckého zbohatlictví, stačí se projekt mezi Modravou a Kvildou, chalupy tam jsou cenou někde na úrovni mezonetu na pražských Vinohradech na úpatí Grebovky) a opovrhl plytkým mořem (jistě to chorvatské plebejské zcela jistě je, už jen pro ten nesnesitelný výtlak Čechů – i když spíše chudší poloviny českého národa – tedy Moraváků:-) aby tomu dal trochu paternalistický patos národovecké hrdosti (sic!)

    Přitom – jak lze ohodnotit krásu těchto kopečků, zelených luk a polí na základě nějaké metodologie a metriky? Je to jen čirý výplod FALEŠNÉ IDENTIFIKACE s něčím NA ČEMŽ NEMÁM ŽÁDNOU ZÁSLUHU, a jedná se tedy JEN o potřebu projev touhy po pouhé kmenová družbě (aby nás bylo víc než těch hnusných Siouxů a oni mě neskalpovali hned při prvním nájezdu – čti dnes, Germánů, Anglosasů, před kým máme dlouhodobý nacionální mindrák, že jsme tak trochu méně vyspělí, schopní a úspěšní?!)

    Je to na té Šumavě tak krásné, co krásné, nejkrásnější – no na světě a jistě i v přilehlých galaxiích….Nějaké moře, tfuj, už tam nikdy nepúojedu….

    OK, ale jak to může autor s jistotou tvrdit „že je to tu tak krásné“,až má z toho předčasný erotický happy ending? Jaké má srovnání s erotikou JINÝCH KRAJIN…ddd:-)?

    Byl někdy autor na skotské vysočině – třeba v údolí Finnich Glen nebo v národním parku Cairngorms?

    Co Bavorské předalpí a třeba povodí řeky Amper? O co je tato řeka „horší“ než šumavská Vydra? V čem je ,lepší Kašperk než Neuschwanstein v pohoří Allgäu, což není nic než povahou své krajiny i polohou vůči zbytku republiky prostě německou variantou Šumavy?

    Proč vydává autor tolik plýtvání citově zabarvenými vyznáními, když všechny krásy a divy světa jsou objektivně všude jinde než v ČR a je tedy co vzdávat holt kráse v 99% jinde na světě než zrovna u nás? Ale má to háček, že ta krása není tak nějak „naše“…že? A že tam zajet přeci jen vyjde dráž než do penzionu na Šumavu?

    jak se tomuto říká bez psychologického balastu schované za pokrytectví a osobní miindrák malosti, že začnu provolávat „sláva našemu“ a to na základě NAVÝSOST abstraktního srovnání?

    Z nouze ctnost? Přání otcem myšlenky – anebo jen obyčejný přízemní čecháčkovská hrdost na „svoje“ – „národní“ bohatství, které mi „patří“ asi tolik podle všech definic vlastnického práva – úplně stejně jako Eskymákovi z Grónska nebo Baskovi z Bilbaa (který si navíc dopřeje na té Šumavě nakonec větší komfort než chudý Pražák ze Záběhlic)?

    1. „to chorvatské plebejské zcela jistě je, už jen pro ten nesnesitelný výtlak Čechů – i když spíše chudší poloviny českého národa – tedy Moraváků:-) “

      Ale houby
      My Moraváci jezdíme na Nové Mlýny!
      Kdysi jsem se odtamtud vrátil s plnými kapsami pravých mořských mušlí.
      Pravda, na pláži jsem je nesbíral, vyškrábal jsem je klíčem z přírodní (pískovcové?) zdi jednoho vinného sklípku.
      Takové originální zákaznické služby byste snad mohl ocenit.
      I když…ona to ani tak nebyla nabízená služba, jako spíš moje vlastní aktivita, na kterou se majitel sklípku tenkrát tvářil trochu rozpačitě.
      Ale je to už dávno, dnes má možná od rakouských návštěvníků vykutaný několikapatrový sklep a velebí tu vzácnou markentingovou myšlenku, kterou jsem mu kdysi zcela nezištně nabídnul.
      Také jste byl v něčem vzorem?

      1. rozhodně ne, jsem vcelku obyčejný příslušník „své třídy“. Berte že hraju první ligu někde uprostřed tabulky. Něco jako VfB Stuttgart v Bundeslize nebo Sigma Olomouc u nás.

        1. Ale ne, vy žádnou první ligu nehrajete.
          Já věřím, a přeji vám to, že se vám daří velmi dobře.
          Aspoň vidíte, že je to možné i s tou obyčejností.

          1. Důležité není být, ale cítit se, zdát se a vypadat.

            (Viz Jan Keller o nápodobě statusových znaků elit příslušníky nižší střední třídy. Někteří při té nápodobě vypadají trapně, směšně nebo k politování.)

          2. přijde z jaké strany to berete, ale co vy o mne víte, Saule, že?. Znáte fotbalistu Jana Moravce? Ne?! No, vidíte, já také ne. Našel jsem ho na soupisce MFK Karviná. Prvoligové mužstvo, ve středu tabulky, on je stabilně stavěný záložník. Ale nemíním se s vámi hádat, Saule, kdo jsem a co dělám. Víte o tom prd a já vám to nehodlám předhazovat třeba tím, že začnu tvrdit, že vím, že pro změnu vy, na tom zase nejste nijak extra dobře.

            Obyčejnost jsem vám ukázal velmi dobře na tom příkladu toho záložníka Karviné. Na druhou stranu třeba někdo může být dost neobyčejný, aniž by hrál první ligu.. Třeba zrovna vy o tom můžete vědět daleko víc než já. Co o vás vím, máte k neobyčejnosti daleko blíže než já.

            Nižší střední třída je kdo? Učitel ZŠ co bere 28hrubého? ŘIdič tramvaje v Praze s 36tis. hrubého? Směny a nutnost pravidelného příchodu do práce? Nesamostatný výkon práce, (nesamostatný= nemohu si sám určit povahu, kvantum a místo výkonu své práce, nemít možnost volného pohybu při práci, musím se dovolovat šéfa atd.).

            Jinak Keller je zastaralý asi jako Comte, dnes platí daleko jiné metriky pro „třídy“. Jinak vypadají, mají jiné atributy, a hlavně není určující už výše příjmu (pakliže se pohybuji někde okolo průměrného příjmu). Ale to, jaký je potenciál příjmu (všimněte si, že některé agentury nevydávají přímou okamžitou podporu té či oné strany – ale vývoj JEJÍHO VOLEBNÍHO POTENCIÁLU) Ten je daleko určující pro reálný výsledek, který nastane s posunem doby za několik měsíců. kdy se může ještě ledacos přihodit.

            Jinak na straně druhé, být akademický malíř je pravý opak tramvajáka, ale má oproti němu jeden trvalý a dost závažný hendikep. Nemá garanci trvalého příjmu a většina lidí s tímto titulem, má s odpuštěním dlouhodobě holý zadek. Přesto nějakou tou střední třídou je. No a co?

            Ale co je signifikantní pro tu či onu „třídu“ jsou dnes daleko jinší atributy. Keller je obsolentní, daleko více sociologicky cenná analýza a VALIDNĚJŠÍ ATRIBUTY „třídy“ – jsou zjištění sociologického výzkumu učiněného v období lockdownu v Covid roce 1920/21 – s podtitulem „Rozděleni svobodou“.

            Sociologové nás rozdělili do 6 tříd a víc než jmenovitý příjem hraje roli naše sociální zázemí, jestli jsme živnostník s minimem kontaktů někde na vesnici nebo pracovník nadnárodní firmy typu IBM se sociálními kontakty a profesním zázemím přesahující hranice České republiky.

          3. Re Hank
            Nejen střední třídy.
            Kdesi jsem četl o hierarchii uvnitř drogových gangů.
            Kdo není v jejich válkách zabit, nepropadne drogám sám…a „vypracuje “ se z pěšáka až do jejich „managerských“ pozic, získává současně právo nosit na krku zavěšený znak svého vysokého postavení.
            Tu kuří nohu Mercedesu.

          4. Já jsem tedy velmi spokojeným vlastníkem Renaultu Thálie, rok výroby 2006.
            Navíc zesraným od holubů tak, že jeho původní barvu už téměř nelze rozeznat.
            Takže to zřejmě potvrzuje Carpovu domněnku, že se mi dobře nedaří.
            Neobyčejný budu také, protože jsem si nemohl v létě v té nadnárodní firmě vybrat všechnu dovolenou .
            Tak teď znechuceně vybírám holiday někde u moře na podzim, či v zimě.
            V podstatě se mi tam nijak zvlášť nechce a daleko radši bych si prodloužil své letní cykloputování se stanem podél Labe.
            Tak nevím…Thajsko, Egypt…?
            Co doporučíte Carpe?
            Prostitutky ani šnorchlováni mne ale nebaví.

  8. Zkuste se doptat spíš Tribuna, ten ví „kde je JEHO domov“…. případně pošle vlastenecké foto:-)

    Já na kole nejezdím, šnorchloval jsem naposledy když mi bylo 10 v Jugoslávii, kde jsem byl v ten rok náhradně/povinně s babičkou, protože rodiče se neočekávaně dostali do výpravy na Huascarán a mě neměli kam „odložit“.

    Takže jestli také tak okázale „serete na moře“ doporučím hory. Ty mi jsou bližší než nějaká „vysočina“ (píišu záměrně s malým „v“) protože ty fotky Tribuna s jeho erotickým vyznáním najdete coby fádní kulisu téměř v každé zemi Evropy v nadmořské výšce 700m n.m. a výše a nerozeznáte je od sebe. Tedy to jen národovci poznají ty „své“ podle specifického pachu na fotografích založeného na biochemickém rozkladu „národního“ feromonu slovanské vzájemnosti tzv. „šov-fetu“:-)

    Ale vážně. Mám rád Rakousko, Kremže, Solná komora, hrady a zámky (a propos, jestli si někdo myslí, že Česko je zemí „hradů a zámků“, tak se plete, Rakousko jich má daleko více a valné množství z těch středověkých má navíc ve špičkovém stavu) ostatně celá jedna rakouská země ležící na západní hranici se Švýcarskem se jmenuje „Země hradů“:-)

    Takže jestli nejste nějak proti tomuto vysazený resp. zvládnete nějaké to „klettern und wandern“ v Rakousku si tohle užijete dosytosti.

    1. Nepsal jste cosi o tom, jak byla vaše rodina těžce persekuovaná?
      Ten výlet na peruánskou „vysočinu“ tomu tedy moc nenasvědčuje.
      Omlouvám se, jestli je vám nepříjemné plést do diskuse něco osobního a rodinného, tak to plně chápu, Berte to tedy jen jako technickou poznámku k tomu, co jste zmínil vy sám.

    2. …ostatně celá jedna rakouská země ležící na západní hranici se Švýcarskem se jmenuje „Země hradů“…

      https://cs.wikipedia.org/wiki/Rakousk%C3%A9_spolkov%C3%A9_zem%C4%9B

      Obrať si mapu. Nebo se na ni nečuč v zrcadle. Nebo vrať školné. Ale to už je stejně jedno, jenom jsi znovu potvrdil, že se jen trapně opičíš po těch, mezi které se marně snažíš dostat…

      1. Máte pravdu hanku, psal jsem předtím o Voralbergu tip na výlet na Schloss Wolfurt a pak si část toho smazal napsal tam namísto toho jen příklad spolkové země Burgenlandu který leží přesně opačně a část té věty o hranicích se Švýcarskem mi tam zůstala,. Jsem rád že pozorně čtěte mé texty a že mé chyby v místopisu dokážte uvést na pravou míru.

  9. To ano, však také nejeli do Peru z ČSSR ale z Rakouska:-)

    1. Ach tak.
      To já létal se svými nestranickými rodiči s ROH jen do Bulharska a Rumunska a do Vídně už sám až v těch devadesátkách autobusem s řízkem v alobalu.
      No, uměl jste se narodit:-)

      1. Nemylte se, Seale, že my jsme jezdili na nějaké opulentní dovolené. Rodiče si dlouho nic takového ani nemohli dovolit. Na tuto věc se ale připravovali od dvaceti a jejich sen se jim splnil až po kristových letech.

        Nicméně když jsme u toho, jak mne správně upozornil hank, tak ve Voralbergu je příklad toho, jak se v Rakousku starají o ty hrady, původně jsem vám chtěl napsal o příkladu Schloss Wolfurt – kdy byl poprvé zmíněn někdy v dvacátých letech 13.století a vypadá jako by byl postaven ve století tomto (což se částečně stalo, po požáru r. 1940 byl hrad přestavěn v novogotickém stylu). Pikantní na celé záležitosti je, že byl spolkovou zemí Voralberg odkoupen od rodiny soukromého vlastníka za poměrně bagatelní částku v r. 2017.

        Holt soukromí vlastnící jsou tam asi jinší než v Česku a možná se na stavu podepsalo i to že tam neměli místního Žižku:-)

  10. Reakce na poslední Tribunův tweet: Když už jste v Broumově, tak určitě nevynechejte tzv. broumovskou skupinu kostelů architektů otce Kryštofa a syna Kiliána Ignáce Dientzenhoferů.
    https://www.broumovsko.cz/region/pamatky/broumovska-skupina-kostelu
    Některé už jsou opravené, jiné na opravy ještě čekají, některé jsou zavřené, jiné bývají otevřené aspoň dva dny v týdnu při akci zvané Broumovské léto otevřených kostelů (už Vám na to moc času nezbývá…)
    https://www.broumovsko.cz/aktualne/zpravy-a-novinky-z-regionu/otevrene-kostely-broumovske-skupiny
    Nejde ale jenom o tu architekturu, kostely jsou zakomponované do krajiny určitým způsobem. Více viz spousta dalších odkazů na internetu.

    1. A Ostaš a Kočičí skály. Dají se stihnout v jednom dni.

Komentáře nejsou povoleny.