Že letos nepoletíme k moři (autobusem jsem jel jen jednou a okamžitě jsem měl jasno, že radši nikam, než znovu busem) jsem se rozhodl dávno před COVIDem, zavřenými hranicemi a uzemněnými letadly. Prostě jsem dospěl k závěru, že létat jen pro zábavu a potěšení je nemravné (ano, jsem perspektivní starý ekoterorista), nehledě k tomu, že moře každý rok je nuda.
Pokračovat ve čtení „Seru na moře“Opět na Šumavě, nedaleko místa, kde jsem fotil loni, a opět stejný obrázek, tentokrát cestou z Antýglu na Čeňkovu pilu. Na to, že jde o (stále ještě) národní park, je vidět až moc lidských zásahů.
Poté, co jsem zde varoval před faktickou likvidací Národního parku Šumava jeho přeměnou na „továrnu“, nemohu snad ani jinak, než vám říct o petici Hnutí duha za dobrý zákon o Národním parku Šumava a vybídnout vás k jejímu podepsání. Je sice poněkud vágní, takže není úplně jasné, co a v jaké podobě (ne)mají poslanci odhlasovat, ale její základní požadavek, jímž je priorita ochrany přírody před hospodářským využitím, je zřetelný a srozumitelný. (Za upozornění díky Stanovi).
Je to týden, co jsem zde poukazoval na tendence vlády erodovat ochranu šumavského národního parku, a shodou okolností jsem právě teď na té Šumavě zase byl a viděl na vlastní oči, že to půjde i bez budovatelského nadšení vlády. Jezdím na Šumavu celkem pravidelně a tak snad mohu srovnávat: ještě nikdy jsem neviděl s hor sjíždět tolik náklaďáků plných dřeva a doslova přes zimu na Šumavě vyrostly jako houby po dešti továrny na dřevěné europalety pro Němce (jenom na Klatovsku a Sušicku jsem zaregistroval nejméně čtyři nové, nebo vzkříšené továrny, ve kterých se nyní dělají palety). Ale asi nejvíc mě překvapila poměrně rozsáhlá těžba dřeva po cestě z Tříjezerní slati na Rokytu. Pravda, viděl jsem jen tento úsek (cesta údolím Roklanského potoka je pořád úchvatná a Modrava je kapitola sama pro sebe, zuřivě se v ní buduje a uvědoměle agituje proti ochráncům přírody, ale zdá se, že zatím nemetastázuje do okolí), ale nedělám si iluze, že to jinde bude jiné.
Bývalý ministr životního prostředí M. Bursík už zná odpověď na svoji včerejší otázku, zda vláda zruší Šumavský národní park? Ta odpověď zni nepřekvapivě ano. Nepřekvapivě, protože jen máloco leží liberálům v žaludku tak, jako chráněná území, přírodní rezervace a národní parky, tedy silně regulované oblasti, které kapitál nemůže pod heslem po nás potopa drancovat po libosti. Pro lidi typu ministra životního prostředí (sic!) Chalupy (ale klidně bych mohl vyjmenovat celou českou pravicovou scénu), posedlé ziskem, penězi a HDP, představují národní parky apod. území, která leží ladem. Pro tyhle lidi nemá životní prostředí cenu samo o sobě, ale pouze jako potenciální zdroj k vytěžení, a o Šumavě to platí dvojnásob. Oni nepochopí, že hodnota Šumavy není v tom, kolik % HDP tvoří, ale právě v tom, že není plundrována podnikateli bez zábran a bez odpovědnosti, že stojí na okraji systému drancování a vykořisťování (nebojme se toho slova, výstižnější beztak nemáme) a není jím ještě zcela pohlcena. Proto musí být Šumava zglajšajtována, proto vláda udělá vše proto, aby se z ní stal další tuctový hospodářský les bez stopy jedinečnosti, výjimečnosti a zcela bezcenný a nepoužitelný pro každého, kdo nesdílí hodnotový systém kapitalismu.
Tribun 