Říká se tomu metoda Overtonova okna, ale známá je i jako salámová metoda nebo vaření žáby. Jde v ní o to, jak přeprogramovat veřejné mínění a v kostce vypadá nějak takhle:
Fáze 1 – nepřijatelné, ale mluvme o tom
Fáze 2 – desakralizace
Fáze 3 – nahrazení původního výrazu eufemismem a vytvoření podpěrného precedentu
Fáze 4 – z možného do racionálního
Fáze 5 – popularizace
Fáze 6 – z kategorie populární do sféry aktuální politiky
Když to zvládnete, tak lidé tancují, jak vy pískáte, a vůbec jim nepřijde divné, že zaujímají postoje diametrálně odlišné od toho, co ještě relativně nedávno považovali za nezpochybnitelné.
Snad jenom dvě poznámky:
1. Základem úspěchu je dostatečně dlouhý časový horizont, aby si lidé nedokázali spojit jednotlivé fáze. Lidé obecně zapomínají, nepamatují si, co bylo před rokem, přede dvěma, a když jste dostatečně trpěliví, vůbec si nevšimnou, že jak se hodnotové a interpretační rámce mění. Můžete-li si dovolit roztáhnout celý proces přes generace, máte úspěch zaručen, ale když musí spěchat, postačí i pár měsíců, jak ukazuje aktuální reinterpretace příčin a průběhu 2. světové války.
- Pokud jste četli Protokoly sionských mudrců, tak vám tato metoda bude jistě povědomá. V zásadě nejde o nic jiného, než o aplikaci principů v Protokolech navržených. Nejde tedy o žádnou žhavou novinku, ale o techniku, která já známa již přes sto let, ale mnohem spíše ještě déle.
Tribun 
Veľmi dobrý a aktuálny článok. Tak akurát, aby to človeka drclo a začal rozmýšľať.
A hneď je jasnejšie, na čo je dobrá kultúra a poznanie diel s trvalou hodnotou. Čítanie kníh namiesto sledovania TV je skvelá sebaobrana.
Možná byste byl překvapen tím kdo byl Joseph Overton a co se snažil ve skutečnosti pomocí hypotézy Overtonova okna vysvětlit. V žádném případě se nejedná o nějaké „přeprogramování veřejného mínění“. viz http://www.mackinac.org/features/search/?text=overton
A tou aplikací principů protokolů jste myslel co? Že ruská tajná služba šíří lži, aby ovlivnila veřejné mínění? Jojo, to už tak všechny tajné služby dělají.
Ruská? Když je řeč o protokolech, tak spíš carská, ne?
A co chtěl tedy ten Overton ve skutečnosti vysvětlit? Jasně, že bych mohl přečíst všechno, co jste odkázal, ale vy to jistě víte?
Áno, ten odkaz, to je dobré doplnenie témy a objasňuje celý proces. My (verejnosť) v tom procese teda nie sme cieľom, len prostredníkom a cieľom je zmena oficiálnej vládnej politiky.
Svojim spôsobom je to aj dobrá správa.
To si to vážně budu muset přečíst, protože mi to nikdo nepřevypráví?
Stručné zhrnutie je asi také: Overton si všimol, že politici zvyčajne nepresadzujú celú škálu svojho politického programu, ale sústredia sa na tie časti, na ktoré je citlivý ich elektorát, aby boli zvolení aj v budúcom období. Tá časť, na ktorú sa sústreďujú, to je to okno. Z toho potom vyplynulo, že politika sa dá ovplyvniť postupnými zmenami verejnej mienky. Politici, ktorí vnímajú zmeny v názoroch svojho elektorátu, potom posúvajú svoje „okno“. No a keďže sa to nedá robiť razantnými zmenami, vymyslala sa táto technika postupného posúvania po malých krokoch.
Moja úvaha:
Väčšinu našich vplyvných médií vlastnia oligarchovia, či už naši alebo U.S. Tí zámorskí túto techniku ovládajú veľmi dobre. Naši v tom takí dobrí nie sú – podceňujú spätnú väzbu (možno preto, že sa učia od Goebelsa) :-)
V našich končinách je trochu problém v tom, že politici nie sú naučení citlivo sledovať názory svojho elektorátu a prispôsobovať tomu svoju politiku. Preto tak často vidíme (aspoň u nás na Slovensku) vznik nových strán, ktoré žijú len jedno volebné obdobie, lebo ich praktická politika je vzdialená od očakávaní, ktoré navodili.
Díky moc. Ale že by mě to nějak překvapovalo, to nemohu říct,, stejně jako v tom tu techniku „přeprogramování“ pořád vidím. Jestli je Overton navrhl, nebo „jen“ popsal, není zase až tak důležité.
To áno. Ako väčšina darebáctiev to vzniklo z dobrej myšlienky. Netlačiť na veľkú zmenu naraz, ale postupovať „po kvapkách“.
Teraz to, čo vidíme okolo seba už vyzerá viac ako cielené preprogramovanie tou istou technikou, pričom už je (niekomu) aj známy ten želaný výsledný stav.
Deskripce trefná, ale tyhle postupy probíhají jen tak mimochodem.
Nelze si myslet, že jsou záměrně a ve velké míře používány. To by předpokládalo, že to tady někdo řídí.
Jak zpívá Nohavica:
„A Bůh je slepý řidič sedící u volantu…“
Vtip je v tom, že když to je to dostatečně rozsáhlé, tak to normální člověk neobsáhne, není schopen to vnímat jako celek a tudíž ani neuvidí toho (ty), kdo to řídí. Máme si myslet, že to nikdo neřídí, to je součást hry. Jenže lidé se vždy snaží řídit svůj svět, to je jejich podstata. Mají svoje cíle, svoje zájmy a k těm směřují. Takový Rothschild samozřejmě na zcela jiné úrovni a v jiném rozsahu, než Franta Vomáčka z Horní Dolní, ale oba v mezích svých možností.
V takom veľkom rozsahu ani ten Rothschild nemôže riadiť všetko. Funguje to ale asi ako pastier so stádom ovcí. Pohyb stáda, aj to, čo sa deje medzi jednotlivcami, je jeden veľký chaos. Pastier však nemusí zasahovať, ak celé stádo ide približne požadovaným smerom. A aj pri jeho usmerňovaní sa môže zamerať len na jedincov, ktorí majú mimoriadnu autoritu alebo na takých, čo sa od stáda príliš odkláňajú.
Automaticky však neplatí, že bude za každých okolností úspešný, ak sa o usmerňovanie snaží. Ak sa stádo splaší, môže to proste byť nad sily niekoľkých pastierov zvládnuť ho.
Přiznávám se, že v časech mladé drzosti jsem podobný mechanismus beze studu používal na to, abych dostal lidi tam, kam jsem chtěl. Žasl jsem, co všechno mi byli ochotni sežrat. Jen jsem nevěděl, že to je někde definováno jako metoda Overtonových oken, kterou lze použít i mimo politiku. Dnes se za to velice stydím a na podobné projevy jednání jsem mimořádně citlivý. Zvlášť u zranitelných, bezelstných lidi, kteří netuší, jak se s nimi někdo zahrává.
Když se zásadně neshodujeme v tom, jak vnímáme svět, máme si myslet, že každého z nás řídí někdo jiný?
A nebo ten stejný, jen jinak úspěšný.
Amíci chtějí zničit české silnice !!!
http://www.novinky.cz/zahranicni/364260-americky-obrneny-konvoj-projede-ceskem.html
Jak české? Snad americké, ne? Jsme přece jejich kolonie.
Co je ovšem mrzuté, ještě nekvetou šeříky. Ale to mi nevadí, skoupil jsem všechny orchideje že skladů v ČR a míním jimi zasypat naše osvoboditele na jejich vítězné cestě. Vyzývám všechny svobodomyslné občany naší země, aby se ke mně připojili. Bohužel mírotvůrce US Army budou muset přivítat méně hodnotnou květenou, jelikož – jak jsem již výše uvedl – orchideje v prodeji delší dobu nenajdete.
Já se jenom bojím, aby trasa nebyla utajena, pak nevím, jak bychom potom mávali a jásali. Ale možná se pak v televizi dozvím, že jsem jásal, mával a vítal jako všichni ostatní milovníci pravdy, lásky, svobody, demokracie a všech těch našich vznešených hodnot, které nám dávají právo mučit, sankcionovat a bombardovat…
Trasa je nepochybně známa, vždyť mají tolik obdivovatelů. Například zde žijící ukrajinští soudruzi se již chystají na oslavy: viz přiložený obrázek. http://ic.pics.livejournal.com/surkovrussia/41874142/83617/83617_original.jpg
Surkov to komentoval: „Šče nevmerla Ukrajina“, ale nezdá se to jako výsměch, spíš vyjádření beznadějné bolesti, vzteku a ponížení. Tu bolest cítím také a čím víc mě kdosi strká svými špinavými prackami do bahna války, pociťuju i ten vztek a ponížení. Čím dál tím větší.
No jistě, Tribune, tak se to dělá. Svého času jsme si zvykali na symboliku Edelweissu na hrncích čackiých českých bojovníků v Afghanistánu, dnes si zvykáme na parádemarše bývalých jednotek SS v Pobaltí a tuhle pan (vel)vyslanec Ukrajiny v Němčecku vysvětloval, jak mají ty upřímné vlastenecké hochy třeba z batalionu Azov, co se nechají fotit s klasickými hakenkrojclerskými vlajkami nad hlavami pod kontrolou co nadšené bojovníky za svobodu Donbasu. A to nemluvím o úsilí našich pilných ukrajinistů, (tuším paní Víchová), jež nás zvykají na metody národnostního boje UPA v časech 2. WW co příkladu demokratických tradic, jež tolik ctili jistý pan Bandera a jeho lidé. K čemuž slovutný pan premiér Jaceňuk bez skrupulí vykládá překvapeným Němcům, že jeho Ukrajina zabrání opakování ruského nástupu z ukrajinského území na Německo, což skončilo neblahým výsledkem – vstupem Rusů do Berlína.
Svět poněkud šílí, aby ta Overtonova okna zakryla všeobecnou mlhou lidských práv mrazivou podstatu věci. Ale člověka opravdu potěší, když si přečte pod výzvou V Evropě je válka – neopakujme Mnichov! mezi signatáři jména pana Gála či pana Fištejna. Mno, myslím, že to docela stačí.