Mezi věci, které mě maximálně iritují, patří rodiče, kteří s dětmi přecházejí na červenou. Dokážu to ještě pochopit v situaci, kdy jde o to stihnout autobus, který jinak pojede další až za půl hodiny (i když ani tady si nejsem jistý tím, že je riziko adekvátní), ale absolutně to nechápu v situaci, kdy žádný autobus nejede, a i kdyby jel a ujel, tak další pojede za pět minut. Co tím ti lidé získají? Dobrý pocit, že se nenechali omezovat nějakým semaforem a úředníkem, který ho na tu křižovatku nechal postavit? Co tím přecházením na červenou rodiče své děti učí, jaký příklad jim dávají? Není to náhodou to, že že když se jim nechce, tak nemusí respektovat žádná pravidla, protože pravidla jsou jen šikana a buzerace? Přecházením na červenou to začíná a předjížděním přes plnou čáru a nerespektováním omezené rychlosti to končí. Nebo také daňovými úniky, prací na černo, černými stavbami, podvody či okrádáním babiček na předváděčkách atd. atp. Protože co jiného můžeme v dospělosti čekat od dětí, které jsou odmala vedeny k tomu, že když se jim nějaká pravidla nehodí, tak je respektovat nemusí, že normální je pravidla porušovat, nikoliv dodržovat? A neříkejte mi nic o svobodě. Anarchie není svoboda, rozhodně ne v tak komplexní společnosti, jako je ta evropská 21. století.
62 komentářů: „Přecházením na červenou to začíná“
Komentáře nejsou povoleny.
Tribun 
Změna nastane, až zákony přestanou tvořit ONI, ale MY sami. Až politici nebudou považovaní za přeplacené spáče, ale za dobře placené profesionály.
Ano, je to dlouhá cesta…
On už takový nějaký Joch přijde na to, jak vám vysvětlit, že to je nepřípustné, protože by to byl populismus.
Ale jinak s vámi souhlasím – tedy pokud jste to tak myslel – že jádro pudla je v tom, že uvažujeme v intencích MY vs. ONI, místo prostého MY. Jenže tady je zase problém, že MY = společnost a to je v časech přepjatého individualismu nežádoucí koncept. Další negativní externalita hysterického antikomunismu.
No, pane tasselhof, v zmysle tejto Tribunovej úvahy už tie zákony tvoríme. Keby na červenú nikto neprechádzal, je aj postih za tento priestupok v zákone uvedený zbytočne. Máme potenciál veľmi zjednodušiť zákony, keď prestaneme vynachádzať spôsoby ako druhým ubližovať a škodiť.
V tom Tribunovom príklade by bolo veľmi jednoduché napísať, že chodci ako účastníci cestnej premávky „sú povinní počínať si tak, aby seba ani ostatných účastníkov neohrozovali a ostatných účastníkov neobmedzovali“. Hotovo, netreba to rozpisovať úplne podrobne. Čím detailnejšie a zložitejšie, tým sa z toho dá ľahšie vykrútiť.
Kdyby v zákoně bylo jen to: „sú povinní počínať si tak, aby seba ani ostatných účastníkov neohrozovali a ostatných účastníkov neobmedzovali“ (což je z mého pohledu něco tak samozřejmého a logického, že není třeba to ani psát do zákona, podobně jako se do zákona nepíše, že by si měl člověk čistit zuby), tak by to, přinejmenším u nás v Čechách, dopadlo tak, že řidiči by tvrdili, že chodec musí počítat s tím, že když mají A8, tak nepojedou padesát, a chodci by jim oponovali, že mají volant a brzdy a není tudíž důvod, proč by chodec nemohl vstupovat do vozovky, kdy se mu zamane. A samozřejmě liberálové by jim k tomu sepisovaly traktáty o zbytečnosti zákonů, smluvním vztahu řidič-chodec a tyranii paternalistického státu, který chce lidem určovat i to, jak se mají chovat na silnici.
Toto je dobrý príklad. Na mieste polície by som až tak nebazíroval na tom, či každý všade v meste chodí maximálne 50, ale oveľa prísnejšie by som vyvodzoval dôsledky po nehodách zavinených nedodržaním predpisov. Ak napríklad niekto usmrtí chodca na prechode, úplne evidentne ho ohrozil a tým porušil predpisy. Už nikdy by nemal dostať vodičské oprávnenie. Nesmierne ma iritujú podobní vodiči, ktorí vyplakávajú, čo hrozného sa im stalo a že sa to môže stať každému…
S chodcami je to iné, oni o vodičák neprídu. Na druhej strane vodiči majú neporovnateľnú výhodu. Oni pri takej zrážke môžu utrpieť len „psychickú ujmu“.
Žádná pokuta ještě nikdy nikoho nevzkřísila. Represe je k ničemu a drakonická už vůbec, to, co je potřeba, je naopak prevence. Já potřebuji, aby mě nikdo nepřejel, ne aby ho potom zavřeli, až zčerná.
No, a presne to, čo som popísal, považujem za prevenciu, nie za trest. Vodičský preukaz nie je ľudské právo. V rukách niektorých vodičov sa naopak, rovná zbrojnému pasu. V iných oblastiach je normálne, že za priestupky je následkom zákaz činnosti.
Môj argument je ten, že súčasný systém „prevencie“ (meranie rýchlosti a pokuty) je neúčinný.
Ešte Vám skúsim objasniť, že mi nešlo o „trest“. Keď máte na zodpovednosť svoje vlastné dieťa, viete, že musíte dbať, aby sa mu nestal žiadny vážny úraz (aj keď nie ste pri tom), lebo viete, že dlhodobo budete niesť následky. Záleží Vám na tom, máte silnú vnútornú motiváciu a nepotrebujete na všetky situácie pravidlá.
Podobne s tými šoférmi. Mal by existovať mechanizmus, aby niesli zodpovedajúce dlhodobé následky svojich činov na ceste. Aby mali silnú vnútornú motiváciu nespôsobiť smrteľnú dopravnú nehodu. Pre mňa osobne je tou motiváciou to, že nechcem nikomu ublížiť, ale pre tých frajerov, ktorí majú z rýchlej jazdy „pôžitok“, by možno silnejšou motiváciou bolo riziko doživotnej straty oprávnenia šoférovať. – Teda prevencia, nie trest.
Jenže takové člověka žádný trest neodradí, když přijde o řidičák, bude se prostě bavit bez něj. Jediné, co může pomoci, je prevence – tedy výchova. A musí to být výchova mimo rodinu, protože co když je fotr toho výtečníka stejný lumen?
Áno, súhlas. Výchova založená na vysvetlení následkov priestupku a následne dôslednosť pri uplatňovaní týchto následkov. Súhlasím, že potenciálna prísnosť trestu neodradzuje. Odradzuje však dôsledná nevyhnutnosť niesť následky. Som presvedčený, že k súčasnému stavu nezodpovednej jazdy na cestách výrazne prispela politika poisťovní. Náklady na poistné udalosti totiž poisťovne málokedy regresom vyžadujú od vodiča, ktorý škodu spôsobil, ale prenášajú ich plošne do výšky poistného pre všetkých vodičov. Nezodpovední vodiči, čo jazdia riskantne, tak nie sú nútení znášať následky svojich priestupkov.
Ešte jeden argument voči námietke, že trest už nikoho nevzkriesi. V tom prípade by sme mali rezignovať aj na potrestanie násilníkov a vrahov. Ale spoločnosť volí ich upratanie do prostredia, kde sú menej nebezpeční. To isté navrhujem aj voči nezodpovedným vodičom – upratať ich z ciest. Veď môžu bez obmedzení využívať verejnú dopravu, takže ich ujma by bola minimálna v porovnaní s rizikom, ktoré vytvárajú. Zdá sa mi absurdné, aby sa neúmyselné ublíženie na zdraví posudzovalo zhovievavejšie, ak ho spôsobí vodič motorového vozidla.
A ešte jedna pripomienka. Na ceste sa náhodne môžu vyskytnúť bytosti, od ktorých z princípu nemôžeme očakávať znalosť a dodržiavanie predpisov. Okrem malých detí sú to aj domáce a divé zvieratá a vtáky. Je v záujme spoločnosti, aby vodiči ani týmto bytostiam neublížili bez ohľadu na porušenie dopravných predpisov.
Jsem toho názoru, že pokud někdo v opilosti, v důsledku nepřiměřené rychlosti atp. způsobí nehodu, tak by se to mělo posuzovat jako úmyslný trestný čin, protože to auto se samo nerozjelo. A auto počítat jako zbraň a tedy přitěžující okolnost.
Áno, je to trefné a presné. Deti robia to, čo vidia okolo seba. A je ich skvelou vlastnosťou, že vždy a vo všetkom chcú predchádzajúcu generáciu prekonať.
Ani ne tak překonat, jako alternovat. Ta generační vzpoura je evoluční mechanismus, který brání tomu, aby nová generace tupě opakovala postupy a chyby rodičů, samozřejmě za tu cenu, že dělá chyby a blbosti vlastní.
To je fakt. My sme na koľajnice kládli klince a 25-halierniky a chodili sme zbierať, čo z nich zostalo. O dve generácie neskôr sa hrávali adrenalínové hry, kto pred lokomotívou prebehne neskôr.
Hysterický antikomunismus to „drobné porušování“ pravidel zavedl a pro plebs i toleroval, vyšší level byl pak generální pardon poté, co jste vstoupil do strany a neplatily pro Vás stejná pravidla fronty a stejný krám, kam chodí ten plebs nakupovat, ale pro ty pak byly vyčleněny speciální prodejny s přednostním nákupem. Stěžovat si pak na pod kůži zažrané obcházení pravidel jako „národního sportu“ českého švejkovství, je pláč na cizím hrobě.
Nicméně sdílím názor autora, že něco takového je nejen nevýchovné, ale hlavně životu nebezpečné. (Negativní) příklad si děti vezmou i jinde, takže i striktní dodržování principu ctít pravidla coby příkladné jednání jejich rodičů nepřináší dětem imunitu před vlastním neférovým, podvodným jednáním, ale ctít tyto zásady by mělo být pro rodiče jakýmsi platným etalonem pro předpoklad, že jim děti jednou nebudou lhát, až budou oni staří a až chtít, aby se na ně děti přijely podívat, že ony neřeknou, že „díky objektivním příčinám, se to podaří až v příštím kvartálu“ nebo prostě jen zalžou něco o služební cestě.
Ovšem ruku na srdce, kdo si myslí, že „buržoasní“ pravidla, že proto že nejsou „spravedlivá“, že je lze porušovat, pak dotyčný nikdy žádná dodržovat nebude, protože vždy se bude mít za ty, kdo si jejich nedodržování (či jim učiněnou úlevu resp. výjímku z nich) přeci více zaslouží než „ti druzí“:-).
Zatímco dnes žádná institucionální privilegia pro dnešní elitu neexistují, že? Těch pár papalášů v Sanpzu nadělalo dohromady rozhodně méně škody, než jediný Kožený, o zbytku těch, kterým Klaus dal amnestii, ani nemluvě. To systematické obcházení pravidel je důsledek prezentace vlastního státu jako cizí a tyranské entity, aby tak byla paralyzována jeho schopnost překážet šmejdům a šíbrům v jejich rejdech. A ještě mi řekněte, co jsou to ta buržoazní pravidla? Ale ať už je to, co je to, společnost má samozřejmě právo je jako nespravedlivé změnit. Společnost, nikoliv jedinec, kterému překážejí v realizace sobeckého prospěchu.
Společnost jisté má právo změnit cokoli co neodporuje Ústavě resp. Lidským právům, je otázka jestli ta společnost se na nějaké smysluplné změně legitimizované většinou skrze parlamentní systém vůbec shodne.
Nevím jaké výhody měl Kožený v oproti ostatním, byl snad nějaký zákon, který by explicitně Koženého z něčeho vyviňoval a ostatním to upíral? Amnestie je relikt autoritářského mocnářství a měla by být zrušena, ale i tak nelze paušálně říci, že tím „mocní a bohatí“ mají nějakou výhodu oproti „bezmocným a chudým“. Všichni ti kriminálníci, neplatiči alimentů a zlodějíčci co se dostali ven na Klausovu amnestii, jistě do té první skupiny nespadali.
Buržoasní pravidla jsou výraz ze stále se reinkarnující ideologie označující kapitalismus a její zákonodárný systém přijímající zákony parlamentní cestou za zločinný, protože tato ideologie tvrdí, že společnost, kde mají možnost vlastníci výrobních prostředků ty, jimž nezbývá jiná cesta obživy než jejich vlastní námezdní práce, vykořisťovat, takže snad jejich hlas daný politickým stranám ve volbách je ovlivněn nadvládou nad nimi kapitalisty, a proto volí strany, jež nehájí jejich zájmy, protože jsou těmito vlastníky placeny ve volební kampani. Marxismus se tato ideologie jmenuje. Neslyšel jste nikdy o ní?
Společnost má právo změnit i tu ústavu, stejně jako ta lidská práva, protože je to společnost, kdo určuje, jaká bude ústava nebo co jsou to lidská práva. Mimo společnost totiž nemají tyto pojmy žádný smysl.
V knize jednoho am. autora jsem četla něco v tomto smyslu: Máme už tolik zákazů a příkazů, že se v nich nikdo nevyzná a tudíž se občané prakticky neustále nacházejí v průseru, protože nevědomky porušují pravidla, která jim nejsou známa.
Tolik k té buržoazní společnosti. A já mám dojem, že od dob té „strašné“ socialistické společnosti stoupá i u nás počet příkazů, zákazů, vyplňování nespočetných lejster pod hrozbou různých sankcí takovým způsobem, že se v tom lidé u nás už také neorientují. Jít s něčím na jakýkoli úřad je prostě stresující.Ale pravidla silničního provozu už z pudu sebezáchovy dodržuji.
To je ta iluze zákonnosti a omezování všemocného státu. Efektivně to ovšem funguje jako bonanza pro právníky a eldorádo pro šíbry a zbohatlíky, kteří si ty právníky mohou dovolit a tak si v podstatě koupit svoji vlastní spravedlnost.
Já považuji za tenhle typ vychovávání za docela konstruktivní a funkční evoluční strategii přežití. Vzhledem ke kvalitě zákonů a jejich odtrženosti od lidského života, je schopnost nevnímat je interně jako správné, ale jako vnější mantinely, které někdy jsou praktické a jindy jsou jen bezduchá a nesmyslná buzerace. A pak jsou tady další hlediska: německé koncentráky byly legální a vzepřít se takovému systému nelegální. A obecně moc velká vnitřní přijímaní zákonů svazuje společnost – my potřebujem čím dál tím víc lidi, kteří jsou ochotní tlačit na vládu a když mocipáni překročí mantinely zdravého rozumu, tak se jich zbavit. A to legální nebude.
Jak to asi dopadne, když si bude každý sám pro sebe určovat, jaký zákon bude respektovat a jaký je jen nesmyslná buzerace? Vzpoura proti zákonům nemá smysl, pokud se jedná jen o projev egoismu, nebo pokud znamená neúctu ke všem zákonům. Špatný zákon má být změněn, nikoliv ignorován. To je rozdíl mezí právním a nefunkčním státem – tedy prosperující nebo kolabující společností. Já bych s tou adorací nerespektování zákonů byl velmi opatrný, už jenom proto, že nevyhnutelně vede k „právu“ silnějšího, tedy k tyranii.
Nebála bych se, že drobné grázloviny vedou nevyhnutelně ke špatným koncům. To je stejné jako říkat že kdo má bílý límeček a dívá se vám do očí nemůže být podvodník. Paušál na prd.
Se tady musím zastat sama sebe, nebyla jsem v tomhle vůbec vzorná matka. Ale snažila jsem se nebýt zbrklá. Asi takhle – snažila jsem se dětem vysvětlit, že existuje něco jako příliš tvrdý zákon, a že je možné jeho zmírnění – neohorožujeme.-li jiné. Takže ve velkém provozu jsme čekali, v menším nebo i žádném jsme si dovolili přebíhat i na červenou- ale s tím, že jsme se dvakrát víc rozhlédli. Nejsem si ničím jista, ale mám dojem, že i tohle přispělo k tomu, že děti celkem dobře posuzují míru důležitosti té které situace…. neříká se tomu nějak jako pochopiti ducha zákona?
Člověk může protestovat, psát petice, organizovat blokády… ale nemůže o tom, který zákona zrovna platí a do jaké míry rozhodovat individuálně podle svého momentálního rozmaru. Proč by si potom nemohl lupič říct, že ten pán vypadal dost bohatý na to, aby ho pro jednou o tu ukradenou peněženku neubylo?
Já myslím, že to přecházení na červenou v rámci „ducha zákona“ a kradení peněženek jsou dvě zásadně rozdílné věci. U přecházení na červenou v okamžiku, kdy nic nebo téměř nic nejede a třeba navíc i pospícháme (a takových okamžiků je), sdělujeme (třeba i verbálně), že neustále respektujeme pravidlo neublížit ani sobě, ani druhým. Při krádeži ubližujeme. Neexistuje ublížit jen napůl. Ale červené na semaforu neublíží, kdy její světlo nebudeme za podmínek, že tím nikomu neublížíme, respektovat.
Ale jinak souhlasím s tím, že s tímhle se musí velmi opatrně, protože je to tak, jak říkáte… pokud příliš ostentativně dáváme před dítětem najevo, že pravidla se dodržovat nemusí, tak si my sami zaděláváme ve vztahu s nimi na problém… a zaděláváme ho i celé společnosti.
A k tomu ještě jednu věci… kdysi jsem se ptala známých, co by dělali, kdyby seděli v autě, na PŘEHLEDNÉ křižovatce, nikde nikdo… ale fakt nikde nikdo… projeli by??? A to je mnohem drsnější příklad než přecházení. Nikdo neřekl, že by jel. Můj manžel k tomu dodat důležité vysvětlení: dodržování pravidel, vždy a za všech okolností, i když se to může zdát praštěné (fakt, proč stát, když nic nejede?), je návyk. A ten se může člověku velmi hodit, když jednou půjde nebo pojede zamyšleně… automaticky zastaví. A zachrání tím třeba x životů. Protože být neustále dost bdělý a neustále vyhodnocovat situace tak, aby člověk druhému neublížil, je docela darda.
Právě to, že respektujeme pravidla i v okamžiku, kdy není poblíž policajt, nebo vůbec nikdo, kdo by jejich porušení viděl, je ten návyk, který je pro přežití společnosti klíčový, protože tím docílíme toho, že je naše chování předvídatelné a tedy pro druhé neomezující.
Při výchově dětí se zdůrazňuje jedna věc… aby dítě pochopilo SMYSL daného pravidla. Protože je mnohem pravděpodobnější, že překročí pravidlo, když na něj nebude rodič dohlížet, pokud si myslí, že se to tak dělá jen protože, ONI řekli (což už tu v diskuzi padlo). Pokud chápe, proč není vhodné přecházet na červenou, s větší pravděpodobností to neudělá. Ale o tom, že by mé chování mělo být předvídatelné, si dovolím nesouhlasit… nejsem robot :-) Neomezuju, podle mě, druhého proto, že se nechovám podle toho, co ode mě očekává :-) Neomezovalo by tohle zas mě?? A kdo má větší nárok na to nebýt neomezován??
Žijeme spolu (nebo vedle sebe) a navzájem se ovlivňujeme. To je neměnná konstanta lidské společnosti. Musíme se navzájem nějak porovnat a k tomu právě slouží pravidla, i ta technická, jako jsou například pravidla silničního provozu.
Souhlasím. Když malé děti učím, vytvořit pravidla spolupráce je první věc, kterou děláme, i když je učím angličtinu. Ale fanatickému dodržování pravidel – pravidla pro pravidla – bych se bránila. Na druhou stranu důslednost je zásadní. A teď se v tom člověk vyznej… kde je ta správná hranice důslednosti?
Z mého pohledu o žádné fanatické dodržování pravidel pro dodržování pravidel nejde. Já se prostě existencí pravidel, která platí (alespoň teoreticky) pro všechny, necítím nijak omezován a v jejich porušování nenacházím ani uspokojení, ani hlubší smysl. Nepotřebuji se chovat jako blbec, abych si dopřál iluzi svobody.
Inu, avespasseri, to je samozřejmě legitimní otázka, co vše by mělo podléhat nějakým pravidlům a omezením. V Rusku svého času (SSSR) jste potřeboval bumážku na všechno, od přestavby chlívku na kurník, výjezdní doložky do zahraničí a povolení i na lezení po skalách. Vlastnictví motocyklu nad 500 ccm tam také vyžadovalo povolení.
Pravidlo je fajn věc v momentě, kdy není
1) zneužitelné státní věrchuškou proti vám jako záminka vaší šikany (pakliže porušení pravidel je sankciováno ve správním řízení pokutou, je to „jen“ šikana, pakliže by zakládalo trestní odpovědnost jedná se porušení lidských práv a totalitní zvůli, stejně jako ji porušoval trestní paragraf „pobuřování“, „rozvracení socialistického zřízení“ či snad dokonce „velezrady“ v socialistickém Československu)
2) Nezvýhodňuje ve svém prováděcím předpisu nějakou skupinu obyvatel před jinou (obecně lidé moc těžcí, tedy tlustí nesmí dělat to a to, protože jsou těžcí nesmí chodit tam a tam, atd.)
Takže je krásné, když Tribun když řekne že dodržuje zákon a že ten ho nijak neomezuje, to člen KSČ jistě řekl i o zákonech porušující Úmluvu o lidských právech a Listinu základních práv a svobod za dob normalizace, když trestal ono pobuřování, rozvracení socialistického zřízení či snad dokonce velezradu za to, že jsme četli zakázané knihy, protestovali proti režimu, rozšiřovali zakázané letáky a vyzývali k aktivnímu odporu proti režimu na základě práva petičního, shromažďovacího, svobody pohybu a svobody slova a projevu.
Já například mohu říci to samé o kamerových systémech, o Echelonu, Patriot Actu, sledování mých biometrických údajů, sledování údajů o použití mé kreditní karty nebo tracking mého mobilního telefonu. Necítím se být těmito věcmi omezován. Proč bych měl? Jsem slušný člověk, neporušuji zákon, platím daně, mám rád kapitalismus a soukromé vlastnictví, volím liberální strany vyznávající ony „západní hodnoty“, nejsem terorista a každého podezřelého bych šel okamžitě nahlásit, stejně jako subverzivní nacionalisticko komunistické skupiny placené Putinem a snažící se prostřednictvím separatistů a rudých nacionalistů narušit Evropskou liberální demokracii a proto ŠMÍROVÁNÍ a SLEDOVÁNI jako součást PRAVIDEL (na kterých se třeba v USA shodne většina lidí po zkušenosti s 11.zářím).
Myslím, že takové vysvětlení by na základě Tribunovy logiky mělo stačit proto, aby každý byť sebelevicovější občan uznal, že výše uvedené, kdybych opravdu dělal a myslel vážně, by ze mě činilo svědomitého a odpovědného občana stejně záslužného jednání jako je to Tribunovo, respektující a vyzývající ostatní k dodržování „pravidel“.
Jen se mi vtírá titěrná otázka, jestli by vážně respektoval a dodržoval i výše uvedená pravidla a jestli mu nevadí skenovaní mailů, telefonu, platebních karet, protože se jedná i pravidlo ochrany SPOLEČNOSTI před zločinem Předpokládám, že nechce spáchat ve jménu socialismu nějaký čin k podkopání kapitalismu, takže stejně jako já, i když někdo z BISKy či NSA ví, že kouká na porno stránky a kupuje si dámské prádlo přes internet, že nemá strach, protože to trestné není a on jinak nepřekračuje zákon. Já bych naopak strach měl, i kdybych koukal jen fotky své ženy na facebooku a listoval katalogem soukromých školek kam dám své dítě, s uvedením adresy a jména paní učitelky co ji má na starost.
Takže existence zákonů představuje porušování lidských práv? Zajímavá zkratka. Smyslel jakýchkoliv pravidel je regulace. Tedy i zákaz vstupu příliš těžkých lidí (aut) na příliš chatrnou lávku (most) je naprosto v pořádku. Zákaz vstupu tlusťocha do malých dveří je jistě omezováním tlusťochů, jenže když se do nich tlusťoch nacpe a uvízne tam, tak zase on omezuje všechny ostatní, kteří pak nemohou projít. A od toho jsou právě různá pravidla, aby takovým situacím preventivně předcházela a nebylo nutné kvůli neomezování tlusťochů vybourávat dveře nebo stavět stále dokola rozšlapané lávky.
Na zbytek vašeho komentáře bohužel nemohu reagovat, protože jsem opět nepochopil, co jste jím chtěl přesně říct a z čeho byste to vlastně mohl mít strach, zrovna vy, takový spokojený a konformní člověk?
Nechápu tu úvahu o „omezování“. Pravidla omezují už ze svého principu. Ale činí život přehledným a zvládnutelným. Vyjíždím-li v obci z vedlejší silnice na hlavní a v dálce vidím vozidlo, tak předpokládám že dodržuje pravidla a jede max. 50Km/hod. Tudíž mám dost času a mohu z vedlejší ulice vyjet. Jenže ono to vozidlo jede 100 km/hod ……
Myslím si, že svévolný výklad a uplatňování pravidel je to nejhorší co mohu dělat. Pravda, někdy se mi to pravidlo může zdát nesmyslné, ale musím vycházet z toho, že znám pouze okamžitou situace a neznám všechny souvislosti, které k zavedení pravidla vedly. Tím, že se rozhodnu to pravidlo považovat za nesmyslné a tudíž ho nebudu dodržovat, vystavuji sebe, ale hlavně všechny okolo značnému riziku.
Přesně tak. No a podle toho, že to, co jste napsal, není schopen pochopit, se pozná pravý a nefalšovaný liberál.
Tlustochu ma byt znemozneno treba pracovat s detmi, jiste jste o tom pripadu odkudsi ze Skandinavie slysel. Ze jste nepochopil ze se bojim legalizace elektronickeho smirovani skrze zakonnou upravu „na ochranu republiky“ se mi nechce verit, ale nest. Nekdy je lepsi nepochopit nez muset nabourat svoji ideu o „spravnosti“ nejakeho zavedeneho principu.
Neslyšel, ale nijak mě to nepohoršuje. Proč by se společnost nemohla rozhodnout, že zakáže tlusťochům pracovat s dětmi, když to zakazuje třeba pedofilům, nebo nevystudovaným?
Protože skutková podstata na níž stojí zákaz pro pedofily je „poněkud“ jiná než na faktu obezity. Možná vám konsekvence obou nemocí nedochází, naštěstí Evropskému soudu pro lidská práva ano. Pak bychom mohli zakazovat třeba homosexuálům pracovat s dětmi a dostali bychom se obloukem k fašismu.
http://www.novinky.cz/domaci/364006-tloustiky-nelze-diskriminovat-rozhodl-evropsky-soud.html
Jiří Brož: proč stále zamícháváte do všeho nějakou KSČ, věrchušku v ČSSR, atd…? Ve špatném světle samozřejmě. Jak jsem pochopil, je tu řeč o dodržování pravidel silničního provozu v současné ČR a z toho vyplývající vztah k dodržování ostatních pravidel či zákonů. Vliv špatného příkladu na mladou generaci v naší zemi. Co s tím má SSSR nebo Putin?
Brožovanej (alias Gora) je dycinky za fanatickýho politruka, světlonoše krásné kapitalistické doby bez přívlastků.
Kdyby tady byla debata o tom, jestli bude mistrem ve fotbalu Sparta nebo Plzeň, Brožovanej do své úvahy nejpozději na druhém řádku vsune v duchu svého fantasmagorického stihomanu temně strašidelné úvahy o „subverzivních nacionalisticko komunistických skupinách placených Putinem“. Protože Putin dle magora má tak dlouhé prsty a hlavně zájmy, že dokáže na dálku uhranout naše rozhodčí, takže tím mistrem bude nakonec Hradec Králové.
A částečně to bude – samozřejmě – taky ovlivněno ÚV KSČ a závěry 15. sjezdu a všemi zákony proti rozvracení republiky.
Prostě Brožovanej k popukání
Toto se dá podepsat.
Každá minca má dve strany. Medzitým som si spomenul, že v mojom okolí teraz stavajú diaľnice a po verejných cestách teraz často jazdia stavebné stroje. V mieste ich výjazdov sú 50-ky aj v prehľadných a rovných úsekoch, kde býva inokedy 90-ka. Myslím, že je veľmi nešťastné, že stavebník tieto značky nezakrýva v čase, keď sa nepracuje, čo je spravidla v noci a cez víkendy. Práve cez víkendy je v týchto úsekoch hustejšia premávka ľudí, čo cestujú ďaleko a ponáhľajú sa.
To je príklad zo života na takú situáciu, o akej hovorí Troi – keď sú pravidlá funkčné len čiastočne, alebo selektívne pre malú skupinu ľudí.
A to je přesně to, o čem mluvím. Někdo si chce zařádit v autě, tak samozvaně prohlásí, že ta padesátka je nesmysl, a proto on se může projet sto dvacet, protože nesmyslné zákony se přece nemusí dodržovat. A co pak mají dělat, kteří spoléhají na to, že ostatní daná pravidla dodržují, i když jim to třeba momentálně nevyhovuje? Dodržování pravidel totiž šetří celospolečensky neuvěřitelné kvantum času a energie, kterou mohou lidé věnovat něčemu užitečnějšímu, než neustálé ostražitosti.
Áno, súhlasím. Tiež dodržujem predpisy a viac ako 90 % áut, čo ma dostihne, ma aj predbehne. Myslel som tým na to, že tí, čo tvoria pravidlá, ich netvoria tak, aby boli „optimálne“. Keby sa trochu snažili, hodne by to nám, disciplinovaným, uľahčili.
Pro mě jako postaršího chodce je optimální něco jiného, než pro zlatého mládežníka v „bávu“. Pravidla jsou věc, kterou někdo prostě musí rozhodnout z pozice síly, protože bychom se spíš dočkali Godota, než koncensu.
Pokúsim sa vysvetliť tú optimálnosť na tých dopravných strojoch, čo vychádzajú na cestu. Určite chápete, že ak na cestu navláčia blato, mal by ho staviteľ odstrániť z cesty bez zbytočného odkladu. Nie až niekedy v sobotu, keď bude baliť stroje, lebo veď aj zajtra možno bude pršať. Proste s ohľadom na ostatných.
To isté je aj s tými značkami. Je tam 50-ka, aby bol výjazd strojov bezpečnejší. Ale keď má voľný deň a výjazd strojov neprichádza do úvahy, mohol by s ohľadom na ostatných tú 50-ku zakryť. Je to operácia na niekoľko minút a v ten voľný deň majú tie značky funkciu čistej zbytočnej buzerácie (nás disciplinovaných). Sú neoptimálne tak, že z toho nikto ďalší nemá osoh.
Samozřejmě, že by mohl, a možná i měl. Ale když tam ta značka je, tak prostě platí a projíždějící motorista se nemůže jednostranně rozhodnout, že pro něj platit nebude, protože on tomu rozumí lépe. Daně také nemůžete platit 14% místo 15% jenom proto, že vám přijde 14% optimální.
Áno, súhlasím.
Len protestujem. Tak, ako ja tie značky dodržujem, tak by sa stavebník nemal sám od seba rozhodnúť, že sa mu nechce ich na víkend zakrývať. On proste tiež určité pravidlá musí dodržiavať. Tie pravidlá nebudú fungovať, ak budú platiť len pre plebs.
No, zkuste připustit, že pracuje i o víkendu :) To z letmého projetí kolem nemusíte poznat a ta značka má stále význam jaký má mít. No a i kdyby o tom víkendu nepracoval, pak systém, chvilku jo, chvilku ne (co se té značky týče) také není optimální. Pokud bych Váš názor vzal ad absurdum, tak by ten stavebník měl tu značku zakrývat vždy, když zrovna žádný stroj nevyjíždí.
Áno, presne tak, keď na diaľnici predchádzam kamión a idem maximálnou povolenou rýchlosťou, pričom v spätnom zrkadle sa ku mne rýchlo približuje zúrivo blikajúca limuzína, vtedy vždy pripúšťam, že vo vnútri sedí minimálne poslanec alebo niekto iný s právom prednostnej jazdy a uhnem sa.
A pripúšťam, že som mimoriadne šťastný človek a každú chvíľu stretávam nejakého poslanca, čo nemusí dodržiavať predpisy. ;-)
Nuž, dobre, pripúšťam, že riskantné je aj to, že by tú značku v pondelok ráno zabudol odkryť. Keď sme už raz taký bordelársky národ, tak holt, musíme mať každých 100 m aspoň jednu značku. A to doslova. Napríklad medzi Popradom a Kežmarkom je na dlhom štvorprúdovom úseku 70-ka. Zhruba každých 500 m sa opakuje, hoci si nie som vedomý ničoho, čo by predchádzajúcu značku rušilo. Takže asi tak aj dopravný inšpektorát počíta s tým, že predpisy sa poctivo dodržujú.
Mno, za dávných a neblahých časů totality jsem se zájmem sledoval velice učeného kolegu, an v případě, že široko daleko nebylo jediného vehiklu a na přechodu svítila červená, bez skrupulí ji ignoroval, tvrdě, že v takových případech dodržování předepsaných pravidel je nesmyslným, protože nefunkčním naplňováním pravidel, určeným toliko k řešení specifických dopravních situací. Měl v té věci několik rozsáhlých debat s příslušnými rameny zákona, ale vždy je dokázal přesvědčit. Už jsem ho dlouho neviděl, ale bezpečně vím, že ještě žije, takže se zdá, že se svým osobitým přístupem k funkčnosti pravidel silničního provozu nakonec dokázal přežít i dnešní krušné časy chodců. Kolega rozhodně nebyl anarchistou, ani posléze divokým tunelářem, ale víceméně fenomenalismem ovlivněným strukturalistou, dbajícím na funkčnost jednotlivých sekvencí reality.
Obecně platí v Čechách i na Moravě postřeh Karla Poláčka: Lid schvaluje drobné přestupky proti zákonům, povedou-li se. (Tuším, že tak je komentována akce pana Emanuela Habáska mladšího, jenž nemaje na vstupné, překonává plot stadionu, kde hraje jeho oblíbená Viktorka – a není platícím obecenstvem udán pořadatelům)
Obávám se, že jsem debatě příliš nepomohl, takže raději příjemný večer vespolek.
Inu, já netvrdím, že jsem na červenou nikdy nešel (byť naposledy to bylo z roztržitosti, což bylo o to nebezpečnější), ale vždy si dávám dobrý pozor na to, abych to nikdy neudělal před dětmi. I před cizími! Koneckonců, nepřecházet na červenou je svým způsobem projev ohleduplnosti a zodpovědnosti chodců k řidičům. Přece se na těch ulicích musíme nějak rozumně a bez konfliktů porovnat, no ne?
Absolutní souhlas.
Semafor (i značky) je jen pomocným indikátorem nebezpečnosti provozu a pomůckou k prevenci nehod. Nic méně a nic více.
Jsem-li řidičem, respektuji jej prakticky ve 100% případů, neboť nemohu zaručit, že nic nepojede a že se po druhé silnici jedoucí řidič, který pojede ve městě z rozumného důvodu např. 100km/h rychlostí, neobjeví tak rychle, že nestihnu nehodě zabránit a ublížím sobě i druhému. Tedy ignoruji zcela výjimečně samoúčelné „buzerační“ semafory a někdy odbočuji přes červenou doprava (což se mj. v Bavorsku dovoluje bez problémů).
Jsem-li chodcem, mám přístup mnohem volnější. Riziko ublížení druhému je výrazně menší a tak v případech, kdy je dostatečná viditelnost a řidiče ani neomezím (typicky se nikdo ani neblíží), semafor zcela ignoruji a soustřeďuji se na provoz. Dostal jsem se při téhle příležitosti 2x do diskuse s policisty, s výsledkem jednou smírným, podruhé legitimováním, výhrůžkou správního řízení, k němuž poté nedošlo.
Totéž učím své děti, neboť je třeba v životě dávat pozor hlavně na důležité věci (doprava) a nejen na méně důležité (semafory), nebo se jim stane, že na nějakou „zelenou“ napochodují pod kola kamiónu.
Ale samozřejmě, že zelená neznamená, že riziko nehrozí a člověk může tupě vyrazit na přechod, aniž by dával pozor. Ona ani ta červená neznamená, že se mu nutně musí něco stát. O tom sporu není. Řeč je o té samozřejmosti, s jakou si lidé vybírají, kdy a jaká pravidla budou respektovat, a ještě u toho mají pocit dobře vykonané občanské neposlušnosti. Já uznávám, že mohou existovat dobré důvody pro porušení pravidel (ostatně to uznává i zákon sám), pouze mezi ně odmítám počítat drobné momentální omezené. Co tak podstatného získáte tím, že přejdete na červenou, kromě pár (desítek) vteřin náskoku (před kým a před čím)? Obecná neúcta k zákonům je společensky možná nebezpečnější, než konkrétní porušení.
Musím přiznat, že na červenou přecházím poměrně často, ale výhradně na přehledné a liduprázdné (přesněji tedy autuprázdné) ulici. A taky mimo přechody, pokud nejsou poblíž. Za provozu samozřejmě nikoho ohrožovat nechci. Nezískávám tím žádný slastný pocit občanské neposlušnosti, ale právě jen těch pár (desítek) vteřin navíc. Ne snad náskoku, ale života nepromarněného čekáním na zeleného panáčka… – to by mi přišlo v situaci, kdy se stovky metrů kolem mě nehne ani list, přišlo postavené na hlavu.
Mám totiž za to, že i přísné dodržování pravidel za všech okolností (!) je škodlivé.
Uznávám ale, že jako rodič bych se asi choval trochu jinak. Ne snad kvůli zodpovědnosti za společenský řád, ale čistě ze sobeckého strachu o své děti… aby si ke svéhlavosti nepřišly příliš brzy.
No, jestliže mně může něco nejvíce vytočit, tak je to skutečnost, kdy se zastavím na přechodu na červenou, byť široko daleko není žádné vozidlo, ale na přechodu je rodinka s dětmi. A ta rodinka si klidně na tu červenou přejde. V ten moment se mi chce něco zvolat hlasem silným, leč brání mi v tom opět přítomnost těch dětí …. Nechápu pojem „buzerační semafory“. To si jako někdo někde postaví semafor a pak z krytu pozoruje jak se tam sáčkuje fronta a má s toho děsnou legraci? Nebo co je to ten „buzerační semafor“?
Spravidla predpisy dodržujem a mám zábavné príhody v tom, že keď som sa niekedy kvôli časovej tiesni rozhodol nejaké dopravné pravidlo porušiť, vletel som rovno do náručia policajnej hliadke. Napríklad som na Donovaloch predbiehal kamión, čo šiel krokom. A len, čo som sa zaradil do svojho pruhu, mávala tam na mňa policajtka. Také varovanie aniela strážneho :-).
Jsou situace, kde dodržování pravidel hry je jen směřování k vítězství formy nad obsahem. Je to obzvláště tam, kde pravidla jsou vymyšlena ne kvůli ochraně poctivých, ale jejich buzeraci či jsou vymyšlena „náhodným“ hnutím mysli nebo jako něčí pomníček slávy či mají úplně jiný význam než proklamovaný. Podívejte se třeba na Juraje Jánošíka, Ondráše, atentátníky na říšského protektora nebo husity. Dovedu si sice představit situace, kde bych se zachoval jako Michal, ale snažím se nacházet pevné hranice. Jednou mne zastavila policejní hlídka, projel jsem křižovatku na oranžovou. Sice to je také porušení pravidel, ale nikoho jsem tím neohrožoval či neomezoval, svědomí mám čisté. Jinak to vnímám velice podobně, Tribune. Začíná to jízdou na červenou a nerespektováním a nevymáháním pravidel hry, končí to Majdanem.
Zrovna dopravní předpisy nemají etický rozměr, je to jen technická norma. Je v zásadě jedno, jestli se doprava na červenou odbočovat smí, nebo nesmí, obě varianty jsou rovnocenné, důležité je jen to, aby to všichni dělali stejně. Problém s tím porušováním pravidel, když nikoho neohrožujete, je v tom, že i když si myslíte, že nikoho neohrožujete, tak je to možná jen proto, že jste si ho nevšiml. Dodržování pravidel je lepší pro všechny, i pro vás, protože v případě nehody pak nemusíte mít výčitky svědomí, protože víte, že jste udělal maximum v mezích možného. Vtip je totiž v tom, že když vy máte červenou, tak někdo jiný má zelenou.
nastartoval jsem ruskou fonetickou klávesnici a našel jsem:
Президент Чехии Милош Земан: Игнорировать 9 мая в Москве — значит оскорбить память советских воинов
http://russian.rt.com/article/78412
http://www.novinky.cz/krimi/363916-opily-lektor-policejni-akademie-boural-v-pracovni-dobe.html#utm_source=szn_hp&utm_campaign=var_A