Hmm… tak ČSSD prý měla sjezd. Poslední politická strana v zemi, která je strana nejenom názvem, ale i svojí strukturou a způsobem fungování, a není jen politickým křídlem oligarchie nebo podnikatelským projektem, měla sjezd, ale i mně, který se o politiku poměrně intenzivně zajímá, to bylo tak nějak úplně jedno. Nějak přestávám věřit tomu, že na tom, co si nějaká strana myslí a kdo ji reprezentuje, záleží. Jsem totiž čím dál tím skeptičtější k tomu, že volby jsou něco víc, než způsob, kterým si panstvo zařizuje alibi a obstarává je glejt na svoje čachry. Co záleží na tom, jaký má strana program a kdo ji navenek reprezentuje, když nakonec udělá pravý opak toho, co slibovala – nejenom konkrétním programem, ale i svojí tradicí a ideály, ke kterým se hlásí – do holportu jde kde s kým a žádný kompromis jí není cizí? Proč řešit politické strany, když mediální dezinformace a stupidizace efektivně brání tomu, aby si člověk mohl na jakoukoliv stranu učinit kvalifikovaný názor? Proč vůbec v kapitalismu řešit nějaké politické strany a lhát si do kapsy o demokracii, když z jeho podstaty je určující silou ve společnosti kapitál? Nezájem o politické strany je projevem nedůvěry v politiku a to je produktem poznání, že obyčejný člověk nemůže nic změnit a nic ovlivnit, že diskuse je nežádoucí a odlišné mínění nemravné. A je jedno, o jakou hnutí či stranu jde, je-li to strana systémová – a takové jsou všechny, které jsou připuštěny k volbám. Myslím, že nebudu jen za sebe, když řeknu, že příčinou nezájmu sjezd ČSSD je nejenom frustrace z arogance a nekompetence politiků, ale i stále horší rozlišitelnost jednotlivých stran, které se od sebe liší stále více jen kosmeticky, ale nikoliv svým ideovým ukotvením a svými způsoby. Je jedno, koho člověk volí, nakonec tu vždy bude mít EU, NATO, americké vojáky, exekutory a Českou televizi. Už je to tak, doba politiků a politických stran zřejmě definitivně minula. Jestli je to dobře, nebo špatně, ovšem ukáže až budoucnost, dnes je jisté jen to, že na politice záleží stále méně, protože současné panstvo je stále méně závislé na souhlasu lidu, jemuž vládne (čti na němž vydělává).
26 komentářů: „Doba postpolitická je doba postpolitická“
Komentáře nejsou povoleny.
Tribun 
Áno, presne tak. Politické strany majú v systéme význam dovtedy, kým sa celospoločensky rozhoduje o principiálnych otázkach typu „doľava alebo doprava“. Akonáhle to je už raz rozhodnuté, strany sú samy sebe v politike na príťaž. Buď sa vyhlásia za tú jedinú správnu, alebo je to len večný karneval s výmenami masiek.
Ak ma pamäť nemýli, strany sa nezrodili súčasne s pôvodnou demokraciou, snáď až s touto buržoáznou. Preto verím, že demokracia nezanikne po rozpustení všetkých politických strán, keď vymyslíme nejaký lepší politický mechanizmus.
„…Je jedno, koho člověk volí, nakonec tu vždy bude mít EU, NATO, americké vojáky, exekutory a Českou televizi. Už je to tak, doba politiků a politických stran zřejmě definitivně minula…“
No, nevím, Tribune, zda tenhle nářek není kontraproduktivní. Do EU jsme vstoupili na základě referenda; nevím, kam z ní vystupovat, obhlížím-li obzory okolo naší středoevropské velmoci. Totéž platí o tom NATO – desetimilionový mikrostát není dnes s to zajistit vlastními silami vlastní obranu, ti američtí vojáci, pokud vím, tady moc nejsou – akorát se teď chystají tady předvést jakousi komickou spanilou jízdu, asi jako když za Poláčkových časů přijel do malého města kočovný cirkus a sháněl diváky. Co se pak České televize týče, její existence není nijak samozřejmá; mohlo by se stát, že by vám začala chybět půl roku po svém zániku. Exekutoři samozřejmě taky budou – dokud si lidé budou půjčovat peníze a částky nad své síly.
Pokud se domácích politických poměrů týče, co jsme si zvolili, to máme – musím se přiznat, že vize koalice pravicových stran s Babišem v čele a s Kalousky v závěsu mne přece jen zneklidňuje více, ba ani po časech, kdy po socanech létala všeliká vejce, či následujících, kdy zase jeden mstivý děd měl ještě sílu z krajně osobních důvodů rozvracet jedinou relevantní levicovou stranu (ne, že by to nezkoušel i teď, ale už se tč. nemá o koho opřít), tedy takové politické živo mi naprosto neschází. Vnímáte-li situaci jako revoluční, pak vaši frustraci chápu – zatím to na žádnou sociální revoluci nevypadá. Osobně vnímám onu politickou nudu jako pozitivum; nestojím o politiky, kteří otravují mé všední dny, naopak oceňuji ty, kteří neokázale a obratně pracují ve shodě s mými zájmy – a jen pro jistutu dodávám, že pan Babiš to opravdu není.
Pěknou selanku tu teď máme, jen co je pravda. Žádná alternativa se nenabízí, revoluci nikdo nejenom nepřipravuje, ale dokonce ani nechce. Jak říkám, selanka. Taková trochu zatuchlá, ale naše. A protože nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř, buďme rádi, že jsme rádi, a neremcejme… Jenže kdy jindy remcat, když ne teď? A jiný by měl remcat, když ne my? Protože těch, kteří chválí, je až dost.
Já jsem pravici ještě úplně neodepsala, takže bych se přimlouvala za to, aby přece jen dostala párkrát šanci v dosavadním systému.
Ehm… jakou pravici? Proč pravici? Šanci dostala pravice už mockrát a vždy to dopadlo stejně – dokonale ji využila k iniciaci či rehabilitaci komunismu.
Reagovala jsem na tuto větu: „Politické strany majú v systéme význam dovtedy, kým sa celospoločensky rozhoduje o principiálnych otázkach typu „doľava alebo doprava“. Akonáhle to je už raz rozhodnuté, strany sú samy sebe v politike na príťaž.“
Třeba je to pravda, že se půjde už nafurt doleva. Ale pravolevé kyvadlo má určitě něco do sebe. Doufám, že liberální pravice se vzpamatuje.
Doleva? To je nějaké orwellovské levo, ne?
Cesta doleva měla vždycky něco z Orwella, to je fakt.
Jenže Orwell o ní nikdy nepsal. Četla jste ho vůbec? To mu jen podsouvají ti, o kterých psal ve skutečnosti.
Od Orwella odporúčam Hold Katalánsku. Orwell nikdy nebol proti socializmu, bol to bytostný humanista rozhodnutý brániť slabších. Bol posmrtne prekrútený a dezinterpretovaný, podobne ako Nietzsche. Som si istý, že dnes by bol na Donbase s Grahamom Phillipsom.
Aby sme nemali spor, či ideme doprava alebo doľava, povedzme, že je to jedno, už sa to v politike nerieši. Teraz môžeme riešiť aj prízemnejšie a pre nás dôležitejšie veci, asi ako sme pred časom riešili pod Tribunovým článkom o investíciách do detí. Teda môžeme riešiť potrebné zmeny v materských dovolenkách, rodičovských príspevkoch, predškolskej výchove a podobne. Zrejme aj máte predstavu o riešení, ktoré by vyhovovalo práve Vám (je to príklad, ak sa nehodí, predstavte si iný problém). Lenže čo ak tá Vaša strana má práve na tento problém diametrálne iný názor ako Vy? Budete ich voliť zo sympatií a z princípu a oni za odmenu budú pracovať proti Vašim záujmom (minimálne v tejto jednej záležitosti).
Väčšina z toho, čo potrebujeme v živote riešiť, potrebuje odborné, nie politické posúdenie a rozhodnutie. Ak to odborníci urobia najlepšie ako sa dá – optimálne riešenie v rámci daných možností – je úplne jedno, za akú politickú stranu kopú. Náš občiansky záujem je ten, aby o našich problémoch rozhodovali najlepší odborníci, akých máme k dispozícii. Politické strany sú vo výbere týchto odborníkov v lepšom prípade len zbytočný medzistupeň, v horšom principiálne znemožňujú menovať tých najlepších (z odborne irelevantných dôvodov).
Zhrniem – v súčasnom politickom systéme majú strany priveľa moci.
Sú celé veľké oblasti, do ktorých by politické strany nemali vôbec hovoriť.
Jdeme pořád doleva, ale jsme pořád více vpravo. Co by na to řekl Pepa Nos? A co Jan Tleskač?
Povedal by som, že to je logické, veď Zem je guľatá. Ak ideme hocikam – hodne dlho – nakoniec skončíme tam, odkiaľ sme vyšli.
Politici toho mohou v dnešní době ovlivnit překvapivě málo. Bohouš to ví, je v klidu, pokud ho nesvrhne klika kolem Škromacha a Tejce, bude nahoře ještě za 30 let. Chudák Andrej teprve začíná zjišťovat míru své bezmoci, snad nesklouzne k agresivitě a s pokorou se vrátí na plný úvazek k dotačnímu byznysu.
Andrej není politik, ale podnikatel. Ten tahá za ten nejdelší konec provazu, který se v kapitalismu vyrábí.
Zaplať Pán Bůh, Tribune.
Ano, tribune, dnes uz to nejsou volici, kteri davaji politikum praci, ti si nasli jineho zamestnavatele.
Alespon vidime, jakym carem papiru se muze stat ustava a na jakych realnych vztazich je zalozena…ne na nejakych idejich.
Myslite, ze sila moralky je jeste tak silna, ze dokaze v politicich pohnout svedomim? Ja bych rekl, ze uz ne, protoze jak dobre pisete, ne kazdy se do politiky dostane- pokud v ni vladnou obchodni vztahy, pak samozrejme jako prvy princip vyradi ze hry trh (zde ideji) a jako spravni podnikatele budou sami sami rozhodovat o tom s kym si zadaji a za kolik. Znate preci burzoasii, ta si vzdy dava pred nos navoneny kapesnicek, kdyz potka Pepka ze statku, natoz aby si s nim sedla ke stolu.
Ovsem on je Pepek docela spokojeny, takze nakonec je vse tak, jak ma byt a kazdy dostava to, co si sam zaslouzi.
Hm, embéčko, nejsem Tribun, ale snad mohu připojit glosu: Síla morálky dnes nedokáže pohnout nejen se žádným z politiků, ale obávám se, že ani žádným z občanů – přinejmenším aspoň tak relevantní skupinou, aby se to nějak projevilo na volebním výsledku. Ale máte-li aspoň trochu atraktivní téma spojené se strachem, to vás do té politiky dostane – a pak už se můžete stát tím politickým podnikatelem, jste-li aspoň trochu šikovný (teď například jedno takové objevil a přivlastnil si jistý pan docent Konvička). Je to taková ta aktuální zástěna, za niž pohodlně skryjete skutečné vlastní zájmy.
Morálka ještě není zdaleka odepsaná, jen to jiná morálka, než na jakou jsme byli po staletí zvyklí: individuální soukromá.
To je vcelku zasadni otazka, XY. Vpravo na aktualizaci Twitteru vidim clanek „Češi postrádají identitu“ (takhle to staci,na Blisty dale neklikam, mainstream je mi neprijemny) …a to je presne ono…budovani statu je nejsolidnejsi, pokud jde odspoda. K tomu je ovsem treba statotvorne myslenky u prevazujici casti obcanstva, jiste loajality a vedomi si spolecneho cile, kvuli kteremu je jeden kazdy ochoten prekousnout i odlisne nazory druheho…a teprve z toho se rodi moralka= teprve tehdy, pokud citi pevne obcanske zazemi, je ochoten politik neco hodnotneho obetovat (cest, zivot, pohodli- viz Masaryk).
Pokud chybi spolecny cil, musi nutne chybet i moralni politici. Nasledne se veskera spolecenska (politicka) aktivita musi nutne stat oportunni, jak nahore u mandataru, tak dole u mandantu.
Ale co s tim, kdyz jde de fakto o demokraticke rozhodnuti, byt nikoliv vyjadrene hlasovanim, ale zcela urcite ucinene bez vetsiho tlaku? Vlastne je to ten problem, ktery resim o odstavec vyse: Je jeste vyrazem obcanske loajality, pokud prijmu nazor vetsiny i v pripade, ze tato chce zlikvidovat samu myslenku statnosti?
Me posledni dobou ovsem nejvice desi pokusy o prepisovani historie a to smerem ke straneni fasismu. Pokud jste si vsiml, pak 15. brezen byl mainstreamem zcela opomenut, zrejme abychom nevzbudili nelibe pocity u soucasnych obrancu evropskych hodnot v Kyjeve.
http://blog.aktualne.cz/blogy/jan-urban.php?itemid=24875
„Takzvané „osvobození Československa od fašismu“ bylo ve skutečnosti pouze předstupněm nové, tentokrát komunisticko-sovětské, okupace. Oslavovat v rozporu s fakty toto „osvobození“ ještě sedmdesát let po skončení války je naivním omlouváním vlastní nedůstojnosti…Až se v květnu 2015 bude český prezident v Kremlu servilně sbližovat s novou verzí ruské expanze – putinismem…“
Obcas na mne padne strach, trosku panika, trosku uzkost…jsme blazen ja, anebo oni? 8-)
Nejste blázen – jste cíl. Ano oni nejsou blázni, jsou to naprosto příčetní šmejdi.
Vy jste se tedy k tomu postavil celem, Tribune…donkichotismus jako vyssi stadim socialni spravedlnosti :o) No, tomu nejde nezli pritakat, konecne nejsme zodpovedni jen sami za sebe…ze bych se nekdy ocitl v disentu, to jsem tedy za Listopadu neocekaval :o)
Tim padem bych vyloucil i otazku „mlcici oportunni vetsiny“ jako nerelevantni, protoze ted uz bojujeme za mnohem uzsi okruh nas obklopujicich lidi, nezli za obcany v jejich plnem spektru, kteri o nas boj, jak vidno, vubec nestoji.
…takzvane „osvobozeni“ od fasismu… nejen takzvane, ale navic jeste „osvobozeni“ v uvozovkach. A k tomu podpora tech, co maji hakenkrajcy primo na vlajkach….fakt z toho dostanu depku… :o)
Přitom byste se měl radovat, že pravda a láska vítězí.
Pánové, OBA mi mluvíte docela z duše. Od časů, kdy jsme se od liberálů Klausovy ražby dověděli, že nějakou vizi (případně státní vizi) mají jen idioti nebo kdo, víme, že tihle pánové dosáhli svého – už ani sociální problémy téměř nejsou s to vyburcovat společenství z letargie. Náhražkou máme, jak přesně Tribun praví, sobecký individualismus randovsko-kinkoriánské ražby a totální etický relativismus, za nějž by se i stařičtí sofisté červenali. (Taky nebyli dnešními liberály, že.) Odkaz na šílence Urbana, jenž soutěží o zlatou palmu vítězství v oboru nesmyslů s panem Jochem už ani neotevírám. Tuším, co se od toho psanivého propagandisty dozvím – a člověk má jen jednu nervy a kromě embéčkovy depky už taky smrtelnou únavu z neustálého přívalu politicko-ideologických volovin, jimiž jsme neustále od otců a následníků výšejmenovaných propagandistů masírováni. Však víme, hakenkrajcleři – věrné opory demokratů – hodí-li se to. To je ten soudobý demokratický „narativ“, praví majitel Britských listů. Svého času měl jeho produkt podtitul O všem, o čem se v ČR NEPÍŠE. Dnes tam mají cosi jako že vše je složitější, ve skutečnosti je to pohodlňoučké a primitivní spočinutí v mírně britském (eu)mainstreamu. Číst se to už nedá, souhlas.
Sjezd ČSSD byl podle všeho jako vždycky hodně nudný, nicméně tentokrát se těšil zvýšené pozornosti politických komentátorů. Důvod je dílem ten, že ČSSD sanuje zbytky sociálního státu (čili v dikci pravice po „úsporných“ vládách obnovila „nehorázné plítvání“ ), a současně ji někteří liberálové začali považovat za poslední klasickou politickou stranu, která je schopna zabránit tzv. babišizaci, čili nastolení oligarchického systému. Systémově je to samozřejmě tak, že parlamentní pravice a levice se liší jenom v síle brždění nebo urychlování celkového pádu. Ale o tom, že Sobotkova vláda konečně ulevila nejnižším příjmovým skupinám a má současně podporu zaměstnanců (které dnes reprezentují hlavně odbory), nemůže být i přes tradiční sjezdovou nudu asi žádného věcného sporu.