Už je to celkem běžný obrázek: zkrachuje cestovní kancelář a ukáže se, že je podpojištěná (pokud je vůbec pojištěná), takže pojišťovna odmítne z povinného pojištění cestovní kanceláře uspokojit nároky všech jejích klientů (logicky, pojišťovna tu není od toho, aby pomáhala někomu řešit jeho problémy, ale od toho, aby vydělávala svému vlastníkovi) a v novinách se spustí nářky nad tím, jak to stát mohl dopustit a že zákony jsou nedokonalé a děravé. V těch samých novinách, které jinak brojí proti tzv. paternalistickému státu, kudy chodí a slovo jistoty považují div ne za vulgarismus.
Tak jak to tedy je? Má stát každého vodit za ručičku a starat se o každý kamínek na jeho cestě životem, nebo má vládnou ten pravá volnotržní džungle, ve kterém je každý sám za sebe a kořistí pro druhého? Samozřejmě, že pravda je, jako ostatně vždy, někde uprostřed. Stát by samozřejmě měl určovat pravidla, což také dělá, a vymáhat je, v čemž už poněkud zaostává, ale tím jeho možnosti víceméně končí. Žádný zákon sám o sobě nestačí, pokud ho někdo porušovat chce. To má snad stát držet v každé cestovce úředníka, který ji bude hlídat, nebo raději rovnou dva, aby se hlídali navzájem?
Jenže ona by si to měla pohlídat především pojišťovna! Přece je to právě pojišťovna, kdo ví, jestli s ní ta která cestovní kancelář uzavřela smlouvu, na jak vysokou pojistnou ochranu a za jaké pojistné, je to pojišťovna, kdo se specializuje na vyhodnocování a oceňování rizika.
Pokud pojišťovna akceptuje absurdně nízkou podpojištěnost a spoléhá na to, že nebude muset nad její rámec nic plnit, měl by to být její problém, a ne že jej bude přenášet na klienty cestovní kanceláře, kteří žili v dobré víře, že kancelář je pojištěna. Navíc nikdo nemůže po klientech cestovní kanceláře rozumně a spravedlivě požadovat, aby studovali detaily pojistné smlouvy, ani kdyby nebyla předmětem obchodního tajemství, nehledě k tomu, že bez znalosti detailů účetnictví cestovní kanceláře by z ní stejně nic nevyčetli.
Opravdu nevidím způsob, jakým by mohl stát v rámci právního řádu kompenzovat podvodné jednání cestovek a alibistický přístup pojišťoven. Jediné snad že by nařídil, aby pojišťovny hradily vždy celou škodu. Potom by si snad pojišťovny cestovní kanceláře lépe prověřovaly a hlídaly by si, že cestovka nebude šetřit na pojistném a přenášet tak své riziko, respektive riziko pojišťovny, na své klienty.
Tribun 
„Jediné snad že by nařídil, aby pojišťovny hradily vždy celou škodu.“
Takové řešení by se mi líbilo. Stejně jak je u aut povinné ručení, tak je zavést i u dalších subjektů. Donutit podnikatelské subjekty ke kompletnímu pojištění a cenu ať si zvolí trh.
S tím mě tak napadá, že tenhle přístup by prospěl ve více odvětvích než jsou cestovky, ale v podstatě ve všech, kde hrozí přímé poškození věřejného zájmu.
Tady se dá sice namítnout, že by to byl státem garantovaný a vynucovaný business pro pojišťovny, ale je to asi jediný způsob, jak přinutit tzv. trh, aby přestal ignorovat externality a začal je nějak zahrnovat do svých cen.
Uhodil jste hřebíček na hlavičku. Při jakémkoli náznaku zpřísnění právních norem v této oblasti bychom byli svědky litanií o přeregulovanosti, narušování trhu, zhoršování podnikatelského prostředí a podobně…
Kupodivu se ale na samotné pravici objevuje i názor, že podobně zavrženíhodná jako stát je vlastně i cestovní kancelář, jelikož ta přece „vodí lidi za ručičku“, takže s jejími klienty by nemělo být žádného slitování – neboť takový ničema, který si musí kupovat zájezdy přes cestovku, si ničeho než opovržení nezaslouží!
„Vodí lidi za ručičku“… to je tak roztomile stupidní. Bylo by to k smíchu. kdyby to nebylo k práce. Jako kdyby se nedalo na cestovní kancelář pohlížet jako na svého druhu outsourcing. Stejně tak bychom se na to mohli dívat optikou toho, že kdo si nekupuje zájezdy přes cestovku, ale cestuje na vlastní pěst (chraň bůh, aby tak činil s batohem na zádech, to už by byl učiněný levicový terorismus), nezaslouží nic než opovržení, protože podkopává ekonomický růst nepřispívá k tvorbě HDP a co je úplně nejhorší, ohrožuje rating.
Rozvedl jsem myšlenku povinného ručení firem: http://zapisky-4-rise.blogspot.cz/2012/07/ochrana-verejneho-zajmu-v-trznim.html
Nastolil jste tezkou otazku, Tribune a ja bych se opet odvolal na Taintera: Je- li komplexita rizeni spolecnosti vysoka, vyplati se vznikle problemy neresit.
Vychodiskem je zjednoduseni slozitosti a to dvema cestami: bud jeji rozpadem do jednodussiho schematu rizeni, anebo nasilnym vytvorenim jednoduse rizenych institucich, v obou pripadech jde ovsem o regresi.
Ukoly cestovek jsou dnes jiz velmi slozite a tomu odpovidaji i jeji smlouvy, normalnimu cloveku nezbyva cas na podchyceni vsech moznych zadrhelu, to uz je casove vyhodnejsi si to zaridit sam.
Zde je take energeticky zdroj nastupu nejake formy totality: lide chteji jistotu, tak tlaci na vznik pevne organizovanych, zastresujicich instituci, ridicich se jednoduchymi pravidly. Od urcite miry komplexity si volny trh v takovem prostredi muze prat jen blazen, rozhodne ne spotrebitel, ale ani- prekvapive- poskytovatel sluzeb.
Do toho vseho vstupuje certik konkurenceschopnosti, ktery nuti cestovky poskytovat jeste slozitejsi sluzby.
Perou se tu tedy dve tendence: konkurencni tlak na navyseni slozitosti poskytovane sluzby a neschopnost lidi se v techto sluzbach vyznat, tedy postupne stoupa jejich odpor k nim.
Nakonec vas musi kapous sproste presvedcit, ze „vy to nevite, ale vy to chcete“, takze konzument se pomalu dostava do role ovce- obeti.
Nereseni problemu je pak vychodiskem pro obe strany: poskytovatel nemusi nest nasledky, konzument je uspokojen poznanim „ja to stejne vedel, ze to takhle dopadne“.
Z technickeho hlediska je samozrejme reseni problemu nakladnejsi, nezli nereseni (za ztraceneho zakaznika je obratem naverbovan jiny).
Nejde jen o cestovky, ale o reklamace obecne. Zatim je cinske zbozi tak levne, ze se vyplaci ho bez reci vzit nazpatek, az ale podrazi na zapadni uroven, pak zacne bitka a klidne to muze i kleknout, protoze spotrebitele mohou rezignovat na spotrebu a obchodnici zas na obchodni dohody :o)
Novym hitem je hazeni svych obchodnich starosti na spotrebitele. Pro priklad: poridil jsem si internetovou televizi a jedine, co pro to firma udelala, ze mi poslala set-top-box s navodem, jak si to sam nainstalovat. Coz jsem nedokazal, poslal email a bez reci mi treti den prisel box novy. Ten nefungoval taky, takze nasledovalo nekolik pohovoru se zoufalym operatorem na zakaznicke lince, po 2 (!) mesicich konecne vyslali chlapika, ktery zjistil zavadu v domovni siti.
Ta prodleva 2 mesicu je rozhodujici (= zkusebni doba na to, zda- li dokazu skousnout nereseny problem a nejak si to „zaridit sam“ se sikovnym sousedem). A tohle se bude protahovat, kapousi se dostali do stadia, kdy jen kradou a zkousi to na vas. Jenom nabizi inovace, ktere ovsem jiz nejsou schopni udrzet pod kontrolou.
U cestovek je to jak bys met: pro ne to zacina a konci vytukanim par dat do kompjutru a predanim partnerovi, o vlastnim prubehu vasi cesty nemaji ani sajna a o resieni ev. problemy uz vubec ne :o)
Já bych – kdybych citoval Taintera – nemluvil o regresi.
Byzanc touto „regresí“ prošla a nechtíc přitom zavedla novou společenskoekonomickou formaci = feudalismus a prodloužila si život – ve srovnání se západořímskou říší – o 1000 let.
Čína má za sebou těchto cyklů „regrese“ – „pokrok“ za 4000 let své existence už několik, živekných i záměrných. A žije.
Tak ona je to jen jiná forma klasickýho postupu, v ekonomii reprezentovanýho prostřednictvim hospodářskýho úpadku a restrukturalizace firmy či převzetí výroby (vlády) někym jiínym a v civilnim životě třeba rozvodem a dalšim chomoutem, ne? Staqndardní triáda Krize, Katastrofa, Katarze. Jen aby se ta poslední sudička od K opravdu dostavila ;-)
Zvonka to tak možno aj vyzerá :-) , ale když se podíváme do dějin na vzestupy/pády civilizací nebo změny společenskoekonomických formací, těžko budeme hledat záměrné a úspěšně dokončené změny tohoto druhu a rozsahu, kde by se dopředu vědělo, čeho se vlastně chce dosáhnout.
Pěkný příklad je vznik základů kapitalistického finančního mechanismu. Ti italští obchodníci, kteří někde v benátských nebo janovských tavernách ve 13. století vymýšleli (dnešní terminologií řečeno) dluhopisy a směnky, jistě neměli na programu nastolení nového „systému“. Oni si jen chtěli pojistit svoje peníze v dálkovém obchodě. A stejně tak ta Byzanc: Když císařovi došly prachy na vyplácení vojáků a úředníků, začal jim platit pozemky a tak „nechťa“ vytvořil novou společenskou třídu.
A ani ty „intentional“ revoluce, které vyhlásily předem svůj cíl změny společenských poměrů a po nichž se ty nové poměry aspoň nějakou dobu udržely, nebyly až tak úspěšné, pokud jde o podobu toho, co nakonec definitivně vzniklo, ani pokud jde o délku trvání nově nastoleného „systému“.
Teď koukám, že jsem vlastně nevysvětlil, proč ty Janovany a Benátčany házím do pytle regresu: Z tehdejšího hlediska bylo používání nějakých papírků krokem zpět proti poctivým zlatým a stříbrným mincím… :-) Jinak řečeno, to, co současníkům připadá jako cesta zpět, se může v dějinách ukázat jako pokrok. A naopak, samozřejmě, taky.
Zalezi na tom, Hanku. Regrese nemusi byt nutne spatna vec, kdyz, jak pisete, vam dokaze prodlouzit zivot. Ale technicky vzato je ustupek od slozitosti smerem puvodnejsimu, jednodussimu usporadani, opravdu regresi.
Onen neplodny vyboj samozrejme muze byt slepou ulickou, regrese je pak vraceni se po ceste zpet na krizovatku a hledani te spravnejsi cesty (ci spise jine cesty).
No ale regrese to je, delate krok zpet, to je i podstata civilizacniho kolapsu: realne navraceni se do doby ne-slozite. Terminu regrese dala negativni naboj az moderni doba, ktera musi jit vzdy dopredu, po-kroku. Mnichove v klasterich regredovali dokonce az pred sve zrozeni a byli uredne vyhlaseni za nezive (tzv. Klostertod) a tehdy to bylo zdrojem obdivu, nikoliv pozdvihovani oboci.
To je take tajemstvi oziveni civilizace po valce, protoze kazda valka je regresem. Spolecnosti vstavaji jako ptak Fenix z popela, rychle, nebot jejich instituce jsou zakladany na jednoduchych, neslozitych algoritmech a stav progrese trva opet do doby jejich vyznamneho zesloziteni.
Samozrejme nejvyhodnejsi je regres rizeny (viz povalecne Nemecko!), anebo „zabetonovany“, jako u vami uvedene Vychodorimske rise, mira destrukce samozrejme nesmi presahnout miru moznosti obnovy.
Trebas si i muzeme vzpomenout na bourlivy vyvoj CR po Listopadu: zadny financak, policie funguje na dobre slovo, zadna slozita projednavani na urade, prvych 3- 5 roku po Listopadu byl uplny civilizacni vybuch :o)
Ona ta regrese vlastně není přesným návratem do původního stavu – je tam nová kvalita, takže ono nejde o kruh, navíc umožňuje odblokování vývoje – viz 90tý rok a vlastně otevírá cestu dalšímu vývoji – ideálně evolučně – tj. bez kotrmelců, ale většinou – bohužel – revolučně, a to hlavně díly díky starému (režimu) který má snahu se zabetonovat.
Čili – ta regrese – tak jak ji tu popisujete je vlastně nutnost. Dneska to zraje na další revoluci – její podmínky tu už určitě jsou, ale tak jako ti Janovští bankéři je nevidíme a ani nedokážeme vidět.
Řekl bych že tu nutnost regrese (thermidoru) chápal i Lenin – proto NEP a (přes katastrofální nedostatek berných informací) se o něco podobného zřejmě snaží Čína. A kdoví co se honí hlavou Putinovi.
Můžete s mým názorem polemizovat – ale je to jeden z možných pohledů který by se neměl rovnou zamítat.
che: Jak to popisuješ, tak to je vlastně jeden z dialektických zákonů – zřejmě by se zákon přechodu kvantity v kvalitu mohl v některých případech vyjádřit i graficky jako vývoj po šroubovici. Při pohledu „shora“ vidíš kružnici a návraty do stejných bodů, ale ve skutečnosti ty body jsou průměty tečen rovnoběžných s osou šroubovice. Takže na stejnou tečnu se dostaneš na každém závitu šroubovice. Závity jsou různé kvantity, tečna je ta kvalita. Zdánlivě pořád stejná.
A – mimochodem – netvrdí něco o vývoji ve šroubovici i východní nauky? Ale v těch se moc nevyznám.
Odpovídám Hankovi – nevím kam to vlákno prskne :)
Naprostý souhlas a pokud se týká východních nauk – nechce se mi to znova hledat – ale mám naprosto stejný pocit – tuším že o tom píše i Bondy ve svých dějinách filosofie (Čína).
Dokonce bych v tvé odpovědi vypustil to „zřejmě“, ale když ona dialektika je pro některé sprosté slovo :) – a možná že se mnou budeš souhlasit i v tom že nereflektování dialektických zákonů se táhne jako červená niť v různých diskusích – třeba i u Stana.
A ta šroubovice se ve výkladu dialektiky běžně používá(-la – mám dojem, že ti co opustili školu po roce 1990 o tom nikdy neslyšeli, ve „svaté trojici“ se to ale běžně učilo).
Dobrý den, sice s CK nejezdím ,ale asi si dnes nejde koupit zájezd který by byl nepojištěn, jinými slovy je každý klient CK vmanévrován, že platí povinně (poměrnou částí) pojištění proti úpadku a pod. , tím , že CK tu „část“ na něj přenese. Takže, když k tomu asi stát ty CK donutil (uzavírat povinně pojištění proti úpadku a pod.) (a přenesl placení na klienty , ikdyž ne přímo, ale podobně jako pojištění nemovitosti, byť je platí vlastník, tak jej rozúčtuje nájmeníkům) ), tak jisté povinnosti při neplnění má . Kdyby se do toho stát ale nemíchal, tak asi určitě nemá. Takže asi to bylo kromě jiného i placené lobování pojišťoven , které to iniciovaly , více klientů je více peněz a poslanci to odhlasovali, asi také ne zadarmo. A jinak, předmět pojistné smlouvy, co je mezi pojitovnou a konkrétní CK , je zcela určitě předmětem obchodního tajemství a tu nikdo z obyčejných klientů nikdy neuvidí. Pouhý klient vždy uvidí jen to , co mu napíší do cestovní smlouvy a je otázka, nakolik to , co v ní je, je finančně v souladu s jejich vlastní smlouvou (CK a pojitovna). Takže, stát se do toho zapletel a inicioval to , a především uzákonil a jistou odpovědnost mít vždy bude .
Samozřejmě, že přáním každé pojitovny je uzavírat smlouvy, přijímat peníze a nikdy nic neplatit.
Přijde mi poněkud nelogické podrobovat státnímu dohledu obor podnikání který je zcela zbytný a navíc v dnešní době, kdy je možné si přes internetové služby rezervovat ubytování, letenku, auto v půjčovně, … , přímo, mile anachronický.
To je fakt. A na všechny chudáky s íkvé tykve, kteří se stali oběťmi na ně cílené agresivní reklamy, která v nich vybudila dojem, že dovolená u móóóře je jejich základní lidské právo, se můžeme vykašlat. Kdo je tak blbej, že se bez cestovky neumí obejít, není člověk a nezaslouží si žádnou péči, natož prevenci proti žralokům, kteří se specializují na ždímání zisků právě z této skupiny.
A totéž nakonec platí pro všechny zbytné obory podnikání jako třeba bankovnictví, pojišťovnictví, realitní kšeft, prodej ojetých auťáků, pohostinství, personální poradenství, reklamu, PR, média… Nic z toho nepotřebuje státní dohled, protože nejlépe se v těchto oborech odírají ti, kteří nemají ani ánunk o tom, jak se točí kolečka, a když jsou tak blbí, dobře jim tak.
Zajímavý je, že lidi takhle podceňujete, pokud jde o to si vybrat dovolenou, hospodu, auto. Ale pokud jde o výběr člověka, který bude nakládat se společnými (ať už dobrovolně nebo nedobrovolně) penězi, bez problémů věříte v neomylnost demokracie.
Čím to, že stejní občané jednou jako zákazníci potřebují spoustu berliček, a jednou jako voliči jsou sami o sobě tou nejvyšší, svrchovaně rozumnou autoritou?
Milej zlatej, a kde tam čteš něco o neomylnosti voličů???
Když už to teda musíš mít po lopatě, tak jsem za polopřímou demokracii s jednokolovými přímými volbami do všech zastupitelských sborů většinovým systémem v jednomandátových obvodech a s okamžitou odvolatelností politiků na všech stupních, s platy na úrovni nějakých malých násobků (řekněme <3 až 5) průměrného platu a s plnou odpovědností za blbost a/nebo zlodějnu, kterou během výkonu mandátu napáchají, a to až do těch statků a hrdel. Tím by se eliminovala pitomost voličů, kteří by zvolili hajzly nebo idioty.
Jo a ještě jsem zapomněl: Zákaz financování stran korporacemi, omezení výše finančních darů od jednotlivců, trestnost zločinného chování stran jako subjektů, a jestli to pak bude partaje přesto dál bavit a nerozpustí se samy, tak ještě 100% právo voličů kecat do složení stranických kandidátek.
A jestli mi řekneš, že to za těchto podmínek nebude nikdo chtít dělat, tak navrhnu kandidáty losovat ze všech plnoprávných netrestaných občanů a povinnost zvolených tu funkci si odkroutit pod nějakou citelnou pokutou. Ale nejdřív bych to zkusil po dobrém a vsadím cokoli, že by se našlo mnohem víc poctivců než dnes, kteří by do toho za těchto podmínek šli.
Ještě jsem zapomněl, že by k tomu samozřejmě patřial veřejná majetková a daňová přiznání, veřejný přehled platů a dalších příjmů, zákaz podnikat při výkonu funkce a možná i další věci, které mě teď nenapadají.
A taky jsem zapomněl na deliberaci (přítel google poradí…) při nastolování problémů, které je třeba v legislativě řešit. A na referenda. A já nevím ještě na co.
Ale oni už to vymysleli chytřejší, než jsem já, tak si rač vygooglit třeba Hnutí za přímou demokracii.
Roztomilé.
Mně se líbí ty platy; odpovědnost „do statků a hrdel“, nulové soukromí, jak píšeš, vzdání se vlastního podnikatelského života, a dělat to za trojnásobek průměrného platu? Proboha proč? Máš představu, v jakémi niveau se pohybují platy lidí, kteří opravdu něco významného (nestátního) řídí a umí to?
Losovat kandidáty a pokutovat odmítnutí je nesmysl, první, co bych v tvém systému udělal, je jemné sexuální obtěžování své asistentky (nebo ukradnu tužku) a veřejný hněv mě sám dovede k „čestné“ rezignaci a mám klid. :-)
100% právo voličů kecat do složení stranických kandidátek si taky nedovedu představit – jak se pozná, kdo bude čí volič? :-)
Deliberace přinese neuvěřitelnou žvanírnu a nepružnost a zkazí tím základní výhodu, akceschopnost, tebou navrženého většinového (v podstatě je to tak) systému.
Jen malou poznámku. Ten systém nenavrhuju já, ale Hnutí za přímou demokracii ve svém návrhu Občanské ústavy, viz tady:
http://www.hzpd.cz/navrh-obcanske-ustavy/
Princip deliberace už leckde v zahraničí funguje. Více (nejen) o něm a o přímé (raději bych měl používat přesnější termín participativní) demokracii třeba tady:
http://www.zvedavec.org/autori/438-jiri-polak?PHPSESSID=d73porl34jri9g0qca4rffi5o2
Na úrovni 150tisícového města:
http://www.blisty.cz/art/23804.html
Kupodivu jim tam zájemci o deliberaci nechybí.
Ano, v privátním sektoru (výroba – prodej) pracuju nepřetržitě od r. 1990 na úrovni nižšího a středního managementu a/nebo jako specialista v obchodně-technické činnosti (t. č. jako manažer prodeje investičních celků). Ano, přehled o platech vrcholových šéfíků (i o osobních požitcích některých majitelů firem) v českém prostředí mám a zkušenost z prostředí nadnárodních korporací taky.
Jestli tvrdíš, že jediná motivace pro vstup do politiky jsou hmotné výhody, dokazuješ, že ani zdaleka neznáš všechny možné motivace všech možných lidí pro jejich všemožná jednání. Dnešní motivace ani náhodou do politiky nepřitahuje ty s nejlepšími přepoklady pro řízení čehokoli. Jakákoli změna (pochopitelně mám na mysli změnu v rámci toho, čemu se obvykle říká demokracie, jakákoli totalita nebo krizové řízení nemají s demokracií nic společného a asi mohou být pro lidi pocitově dokonce ještě horší, i když by možná přežití civilizace na nějaké úrovni zajistily lépe než laissez faire, které perspektivně směřuje k neodvratnému globálnímu průseru… ) může být už jedině k lepšímu. Nebo chceš tvrdit, že dnešní systém je pružný a akceschopný?
Proč by se při ovlivňování složení stranických kandidátek zvenčí mělo rozlišovat, kdo bude čí volič? Partaje mají ambici ovlivňovat veřejné záležitosti, tak by i složení garnitury lidí, která to bude provádět, mělo být 100% veřejnou záležitostí.
Ano, když se nic nezkusí, tak samozřejmě nevíme, jestli to bude fungovat. Ano, dokonce i leckteří slavní a (všeho)schopní lidi si v dějinách nedovedli představit zrušení otroctví, rovnoprávnost žen, osmihodinovou pracovní dobu, všeobecné volební právo… To, že si něco nedovedeš představit, svědčí buď o tvé omezené představivosti nebo o tvém zištném či světonázorově vypěstovaném zájmu na zachování statu quo.
Brněnského Valacha sleduji již něco kolem 10let, četl jsem i jeho knihy a sleduji i jeho názorový posun (i on se vyvíjí), jeho pojetí přímé demokracie má ale bohužel své meze, podává to jako samospasitelnou věc – nereflektuje ale psychologické bariéry které jeho model má (stejně jako minulý režim), nepracuje s ovládáním davu, významem propagandy, lidskou iracionalitou a groupthinkem.
Podle mého názoru to chce kombinaci více systémů včetně přímé demokracie, ale i s pojistkami proti manipulaci a zneužití – což se hezky řekne, ale těžko provede.
Prvky přímé demokracie jsou žádoucí v maximální MOŽNÉ míře, ale přímá demokracie není samospasitelná – i ona dokáže vyprodukovat diktátora tipu Hitlera.
Zájemcům doporučuji nejen jeho webové stránky ale i diskusní fórum – to o čem se na něm píše je také velice poučné. (Lze vygoglovat)
Tak kdo to navrhuje, je venkoncem jedno, argumentoval bych stejně, i kdyby původcem návrhu byl Frédéric Bastiat nebo Lloyd Blankfein.
Deliberace funguje – a funguje jako žvanírna. Seriózním zdrojem není ani zvědavec, ani blisty, byť i tebou linkované články ukazují, že je použita především pro „poradní orgán“ místní exekutivy.
Fajn. Kolik z lidí na pozici CEO, CFO nebo CMO by bylo ochotné jít na desetinový plat, ztratit soukromí a být podrobeni ostatním tebou popsaným omezením? Už teď je problém sehnat kvalifikované lidi na funkce poslance nebo ministra a tím, že omezíš benefity, zájem ještě snížíš.
Dokud bude existovat demokracie s několika málo letým volebním obdobím, dokud bude nutné se vlichocovat lidem prostřednictvím médií, dokud bude nutné se v politice podbízet, do té doby bude tak těžký výběr kvalifikovaného a zároveň poctivého správce věcí veřejných. Pokud bude muset génius napřed přesvědčit 7 z 10 pitomců, nepůjde do toho. To je imanentní součást demokracie, ne důsledek nedostatečné demokracie.
K čemu by potom byly ve stranách primárky? Nic proti ničemu, ale tvůj nápad zcela popírá filosofii fungování politické strany. Volič (obecně) nenese žádnou odpovědnost vůči straně, kterou nevolí a jejímž členem není, nemá k ní žádný vztah, proto by zřejmě neměl rozhodovat o vnitrostranických záležitostech. Dalo by se toho mj. zneužít pro likvidaci silné individuality konkurencí.
Představit si dovedu leccos, ale k ničemu dobrému by to nevedlo. Což si ostatně myslím i o všeobecném volebním právu a osmihodinové pracovní době, jakkoliv to druhé je chiméra. :-)
Můj zájem na zachování statu quo je přeneseně zištný; preferuji takové prostředí, které je stabilní, a v němž mohu svůj majetek, získaný vlastní prací, použít pro další generace svého rodu. Dále preferuji svobodné prostředí, v němž jsou lidé co nejméně omezováni navzájem a kde většina interakcí probíhá svobodně. Proto mi vyhovuje kapitalismus.
michal: Tak to teda pozor, stejně jako Valacha znám osobně i Jiřího Poláka a to, že shodou okolností publikoval i na Zvědavci, nic nemění na tom, že jeho intelektuální produkce přesahuje tu tvoji asi tak o tři řády. O morální úrovni ani nemluvě.
Ale dobře tak, že ses tady odkopal. Aspoň že vidíme, s kým máme tu čest. Možná že těch 7 lidí z deseti jsou skutečně blbější než ty, ale to nic nemění na věci, že ti někdo z nich může zachránit život třeba ve špitále – nebo prostě jen tím, že nenechá hromadit na ulici odpad (i tvůj odpad – krásných 300 kg za rok! a jestli máš průměrnou rodinu, tak vyprodukujete 12 metráků…), ve kterém by ses jinak za měsíc utopil, kdyby ho ti blbější nevyváželi na skládku. Asi tě měli doma rodiče víc řezat bejkovcem, aby ti namlátili do palice, když to nešlo po dobrém, že se nemáš před nikým ponižovat ani nad nikoho povyšovat.
Filosofie fungování politických partají je mi úplně ukradená. Když mi chtějí kecat do života, tak já chci jim kecat do toho, co na mě za mými zády upekly, i do toho, který z jejich hajzlíků mi bude v parlamentě nebo na radnici nejmíň vadit.
Kvalifikovaní lidi jsou v partajích žádaní? Jaks proboha přišel na takovou chujovinu? Ale vlastně… no jo, nenapsals, k čemu a čím kvalifikovaní…
Svobodné prostředí – to je zas tvoje chiméra. Že je svoboda poznaná nutnost, na to přišel už Spinoza v 17. století… Docela bych se těšil na to, až ultraliberálové na vlastní kůži poznají, že od fungování termodynamických zákonů svobodní opravdu, ale opravdu nejsou, ani kdyby vzývali všechny svaté liberalismu od von Misese přes Poppera až po Hayeka … nebýt toho, že všichni věřící tohoto zvláštního ražení strhnou do pekel i nás ostatní… ale buď si jistý, že až dojde k tomu závěrečnému entropickému průseru civilizace instalované tobě podobnými, poslední se budeme smát my, kdo už teď nemáme co ztratit, zatímco vy „lepší“ lidi budete mít strachy hnědé podvlíkačky.
Na dokreslení:
Autor nečte, kdyby znal Kellera tak by takovou blbost nemohl napsat – malér je v tom že to mnozí zbaští i s navijákem. Smutné.
http://www.novinky.cz/ekonomika/274425-chudoba-ve-svete-vyrazne-klesne-posili-stredni-strida.html
Keller má na mysli relativní chudobu, NIC absolutní, a oba mají pravdu zároveň. Rozdíly mezi lidmi (uměle nivelizované) dozajista porostou na úroveň běžnou před WW1, což nevylučuje vzestup ekonomické úrovně těch nejchudších.
che: Valacha znám osobně, jeho specializací jako VŠ učitele na pedagogické fakultě je etika, což možná mnohé vysvětluje. Mně navíc vadí jeho až zavilý antikomunismus – chápu, že jeho rodině komunisté za bývalého režimu ublížili, ale v jeho případě je to občas na škodu objektivního a kritického myšlení.
Vím a k jeho antikomunismu mám stejný postoj, (něco podobného je i u Špidly) – neomlouvá je to – znám lidi kterým bylo také ublíženo – a dost – přesto si dokázali zachovat kritický nadhled a schopnost rozlišovat co bylo zakódované v systému a co bylo výsledkem srážky s blbcem – a taky systém hodnotit objektivně včetně jeho záporů – jejich příčin ale i kladů.
Jeho snahu považuji za slepou uličku což je obrovská škoda – tedy ne to snahu o přímou demokracii, ale jeho jednostrannost. Je to škoda.
Ono těch rodin (včetně mých prarodičů), kde komunisté perzekuovali alespoň jednoho člena, je dost na to, aby bylo možné vše omluvit jako selhání jednotlivce.
Tak to bych musel být větší antikomunista než třeba Cibulka – čím to je že nejsem?
Na to je jednoduchá odpověď, che. A také sis ji sám dal: Protože si dokážeš zachovat kritický nadhled a schopnost rozlišovat co bylo zakódované v systému a co bylo výsledkem srážky s blbcem – a taky systém hodnotit objektivně včetně jeho záporů – jejich příčin ale i kladů.
Problém současna je, že patříš k výrazné menšině.