Ekonomická krize je společenská nemoc

Nemoc je informace pro pacienta, že dělá ve svém životě chybu. A zrovna tak je společenská krize informací o tom, že tu chybu děláme společně.

Nemoc není voláním po polykání prášků a ekonomická krize se netýká toho, že potřebujeme víc peněz. To je potlačování příznaků, ale ne řešení podstaty problému.

A jestliže dnes mluvíme, že jsme na pokraji velké ekonomické krize, tak to je taková společenská rakovina. My to buď pochopíme jako šanci, uděláme obrat a budeme se modlit, abychom se uzdravili. Jako ten můj pacient. Anebo to nepochopíme a tuhle šanci propásneme.

Buď ten obrat bude vědomý a pokorný, anebo nevědomý, spontánní a násilný. Málokdo si uvědomuje, v jak hrozně křehkém světě žijeme. Že stačí málo. Podívejte se, když třeba někde ve městě nejde několik dní elektřina. Nebo jen nevyvážejí odpadky. Najednou zjistíte, jak málo stačí, aby se civilizace sesypala a hodnoty zhroutily.

(Jan Hnízdil v rozhovoru Těším se na ekonomickou krizi)

Advertisements

10 comments

  1. Gora

    Krize?! Lidé co krizi zažili v 30.letech by vám srovnali ciferník, kdyby viděli čemu „levice“ dnes říká krize. Miliony lidí v autech s klimatitací vyrážejí za radovánkama k moři, za mediteránskými gurmánskými lahůdkami, za alkoholem, sexem, zábavou. Oni, když vybírali popelnice, spali pod mosty, jedli jáhlovou kaši. Dovolená (tedy placená) – ten pojem neexistoval, několik odstupných platů (když se rušil provoz třeba ve Vitkovicích, výplacelo se 12-24 platů, u Siemense taktéž), když máte minimální mzdu, pak důchod dostanete téměř stejný jako předchozí výplatu, jako byste byl vysoce postaveným úředníkem či vedoucím pracovníkem (už se jeden soudce taky odvolal k ÚS proč má mít stejný důchod jako asfaltér, když on přispívá 4x více), placená nemocenská, dříve stonat znamenalo mít pár dnů hlad anebo jste potřeboval postárání se celé rodiny, kdeska se chodí pro neschopenku po pitce po hokejovém zápase ČR na MS (už sám Bělohradský říkal, kolik lidí je v Itálie „náhle“ nemocných v pondělí ráno, po nedělním zápasu Lazia, Juventusu či AC Milán) – a bylo by toho podstatně víc.

    Vyplývá z toho jediné. Tak jak se máme my dnes, by nám záviděli rodiče co zažili, 50.leta, babičky co zažily tu skutečnou krizi v 30. letech a prababičky co zažili bídu v období 1. světové války ale i před ní.

    Máme se tak, jak jsme se nikdy neměli a naši předkové by nám právem záviděli. Jen je asi potřeba mít napaměti, díky čemu resp. komu se tak máme, když např. 70% lidí dostávající dnes onen průměrný důchod 10tis., si na něj nikdy neodvedla dostatek peněz (přes 50% lidí ani ne polovinu!), kdo nám platí dovolenou, kdo platí těm nemocným jejich kurýrovaní, ochranu zaměstnanců, o které se dalo za Masaryka bavit jen u státních zaměstnanců s definitivou, ten servis jako stravenky, odstupné, zaškolení, ochranné pomůcky, bezpečnost práce atd.

    Kdo dostával dříve příspěvek na činži u pana majitele Dejvického činžáků, či příspěvěk na fiakr jako dnes příspěvěk na bydlení či dopravu a proč si myslíme, že dnes máme 60% populace tzv. „potřebných“, když 60% naší populace pobírá nějakou sociální dávku?

    Kdepak Tribune, jako prase v žitě se máte, ovšem smutné je, že ne za své a ještě si stěžujete.

    • sax

      Ano, take souhlasim s tim, ze z pohledu materialniho zabezpeceni delniku, rolniku a pracujici inteligence, byly casy vlady komunisticke avantgardy zlatym obdobim ceskych dejin.

    • Tribun

      Pozoruhodné. Takže úsloví nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř, není bonmot, ale závazný princip, který nám říká, že když může být hůř, tak by hůř být mělo? Jistě, určitě je možné klesnout až někam na úroveň konce Třicetileté války, ale je to nutné a žádoucí? To, že může být hůř (a leckde i hůř je) přece neznamená, že se zhoršováním musím smířit a nesmím ani pochybovat, ani kritizovat.

      Hovořit o krizi v momentu. kdy ještě neumírají lidé hladem a děti zimou či na banální nemoci, není známkou rozmazlenosti, ale předvídavosti. Problém je v tom, že krize není ekonomická, ale systémová. Tzv. trh se chovají hystericky, sentimentálně a iracionálně a my máme velký problém v tom, že místo abychom trh řídili, tak se jimi necháváme řídit, takže v okamžiku, kdy trhy propadnou panice z krize, tak se do té krize skutečně dostaneme, přestože žádný reálný důvod neexistuje.

      A mimochodem, vy… vy…. vy demokrate! … co vy víte o tom, jak se mám a za čí? Já nejsem kapitalista, takže ať se mám, jak se mám, mám se tak za svoje.

    • Tribun

      Ekonomové mají vůbec vzácnou schopnost vymýšlet stručné a vtipné, naprosto zavádějící zkratky. Až stráví při hledání práce dva roky na dávkách, tak mu začnu to jeho mudrování věřit, do té doby si může svá knížecí moudra nabouchat do portmonky.

  2. astream

    Kdybyste vy chytráci a rozumradové někdy viděli „v přímém přenosu“ jako já, co to dělá s důstojností a psychikou lidí, když se účastní výběrka na jedno místo, kde už není 12 konkurentů jako před lety, ale pravidelně 60 – 100 a nejméně 30 z nich je nerozlišitelně nejlépe nadupaných a naučených – takže on by, panstvo, mohl vyhrát nejlepší, ale když je i těch nejlepších asi tak 20 na jedno místo, tak co … ? A když navštívíte tato výběrka čtyři, šest dvacet padesát a vždy připraven, že to skoro nejde víc, … co si myslíte, vy chytráci, že to asi udělá s Vaší sebedůvěrou, psychikou, atd. atd. ….

    Od roku 1999 jsem sledoval vývoj, který asi od roku 2007 pomalu a pak čím dál rychleji vzal tento směr – nejprve sám jako úředník v kanceláři tajemníka okresního města a teď na konci v době krize jako místostarosta. Jednou to dostanete všechno zpátky, jako když se to vyzvrátí … a vy budete jak blbečkové se ukřivděně divit, kde se vzalo tolik nenávisti … hlupáci ….

  3. Jedla

    Gora popírá krizi. No prosím, to může … jenže jde o terminus technicus, má svou definici. A ta byla splněna. Že projevy jsou odlišné od velké hospodářské krize z třicátých let minulého století mne jaksi nepřekvapuje, ono je ledacos odlišného. A proč by to mělo být stejné?
    Tvrzení, že penzista s „průměrným“ starobním důchodem nevložil do systému, co nyní dostává, je holý nesmysl. Hodnotu měny za desítky let přispívání do systému nelze narovnat na lajnu. Podstatné je, že nyní penzionovaná generace zajistila, prakticky na svou vlastní životní úroveň, seniory generace předchozí. To je jejich zásluha, a z této zásluhy vyplývá jejich nárok na to, abychom je zase my zajistili prakticky na vlastní životní úroveň. Což nejen, že nečiníme (byla odbourána valorizace spojená inflací), ale ještě vyvádíme peníze ze systému ven (opt-out), nemluvě o nestejných základech pro výpočet „pojistného“ (OSVČ, švarc-systém, benefity oligarchie mimo plat či mzdu typu předkupu akcií, luxusního „pojištění“, a různých „příspěvků“).
    Jakkoli se máme, jsme-li zaměstnanci, máme se vždy za svoje. Každý zaměstnanec vzato do důsledku totiž nakonec „vydělá“ zaměstnavateli víc, než dostane (říká se tomu „nadhodnota“; k tomu, aby byla místa zrušena a zaměstnanci propuštěni stačí, aby jiní zaměstnanci, třeba v Indii, dokázali vytvořit nadhodnotu o pár centů na jednotku produkce vyšší, naprosto netřeba být v pasivu; i na to odstupné si lidé předchozí nadhodnotou své práce vydělali, pane Gora, i na tu nemocenskou). Kdyby tomu tak nebylo, kapitalismus by nefungoval. Akcionář není matka Tereza, chce růst hodnoty své investice a pravidelnou dividendu. Proto nelze zaměstnanci zaplatit tolik, co svou prací vytvoří. To je fakt, se kterým nehnete. (Zaměstnanec není jen „plebs“, který tak toužíte urážet, ale i tvůrčí člověk řídící vývoj a výzkum, v jehož hlavě se rodí budoucí produkty, co „investorům“ budou tvořit budoucí zisky. Ani ten nikdy nesmí dostat zaplaceno, co vytvořil, i on musí firmě poskytovat nadhodnotu).
    Kam ta hodnota lidské práce za krize mizí? Na to nám rozhodně neodpoví ekonomové. Protože ti tvrdí současně, že:
    1. Jde o cyklickou krizi (z nadvýroby). Spotřebitelé málo spotřebovávali, není odbyt.
    2. Jde o krizi dluhovou. Spotřebitelé moc spotřebovávali, a neměli na to.
    3. Jde o krizi bankovní. Banky poskytly do ekonomik více úvěrů, než nač přiměřeně stačil jejich kapitál. Musí pomoci státy a banky kapitálově stabilizovat.
    4. Jde o krizi fiskální. Státy z ekonomiky stáhly méně peněz v daních, než je přiměřené, a zadlužovaly se tak příliš u bank. Banky právem vyžadují vyšší „rizikové“ marže.
    5. Jde o krizi finanční a úvěrovou. V ekonomikách není dost volných prostředků na inovace a rozjezd nové výroby, obchodu a tím oživení a vznik pracovních míst.

    tyto body tvoří gordický uzel. Řešení, která ke každému bodu navrhne ekonom, se vzájemně dokonale vylučují.

    Meč, kterým lze gordický uzel rozetnout, není z dnes konvenční ekonomie, která zapomněla na monetarismus. Spočívá v uznání faktu, že peníze nejsou „posvátné“, že jejich hromada není cílem vývoje a směřování lidstva, nýbrž jsou prostředkem, nástrojem. Nástrojem, co – de facto – umožňuje lidem specializaci práce a následný vzájemně výhodný obchod. Peníze, jako každý nástroj, je možno upravit, opravit, přibrousit a nebo zaměnit za lepší, pokud svému účelu neslouží. Není tedy povinností „správce měny“, emisní banky, potažmo státu, chránit peníze před každým procentem inflace, aby byli chráněni ti, kdo zrovna peníze drží. Dlužníkům k radosti, lichvářům a všem, co „sedí“ na penězích k vzteku, inflační cíl musí být o jednotky procent vyšší než je. Musí se přidat zaměstnancům (nejprve státním, neboť to snadno jde) a penzistům a musí se tak „vyšším tlakem“ pročistit tok peněz. Ty peníze ztratí na hodnotě, „zmenší se“ a stejnou „trubkou“ rychleji potečou, a o to jde. Rozproudí se to. I státní dluh, jako každý dluh, při stejné nominální ceně ztratí část hodnoty. Počítám, že západní měny (nevím, jak čínský jüan) by měly za tři roky tak deset procent své hodnoty ztratit inflací.

    • astream

      Pokud se k někomu valí obrovský proud peněz – mnoho mu jich zůstane.

      Takže je pak „Tím, kdo peníze drží“ …

      Ale proč by měla být monetární politika dělána v prospěch těch, co peníze ZROVNA drží?

      Na co?
      K čemu to je dobré – v dnešní době, kdy je technologická produktivita tak vysoká, že nás akumulace zajímá v třetím řádu

    • che

      Ale Jedlo – tím co navrhuješ(te) vlastně koriguješ to co je v bodu jedna! Jde v podstatě o důsledek odčerpávání nadhodnoty – pokud by k tomu nedošlo tak k té krizi z nadvýroby nedojde.
      Nucení úvěrů je jenom pokus o řešení – v podobě slepé uličky, stejně jako inflace pomocí prostého tisku peněz nebo vertikálního přerozdělování (hezky o tom píše Gočev). Pokud budou rentiéři tak se budou zuby nehty bránit a Kellerovy neviditelné elity jsou čistí rentiéři.
      Já vidím řešení jen ve změně systému, kdy se celá vrstva rentiérů vyšachuje ze hry.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s