Zanechte naděje, kdo vstupujete

Noticky

„Zanechte naděje, kdo vstupujete,“ stojí psáno nad branou pekla, alespoň dle básníka Danteho. Stejně dobře by to ale mohlo stát i nad vchodem do domova důchodců. A nad vchod do Alzheimer centra nic vhodnějšího snad ani neexistuje. Byl jsem teď v jednom takovém na návštěvě a jsem z toho v šoku ještě teď. Stokrát o tom může člověk číst, ale dokud to nevidí na vlastní oči, nemá ani potuchy, o čem to vlastně čte. Ta koncentrace apatie, bezmoci a bezčasí je děsivá. Ti nejčilejší z klientů připomínají zombie, ti méně čilí mrtvoly. Přitom materiálně je o ně podle všeho postaráno dobře, personál je milý a pozorný, jen z těch lidí nezbylo nic než těla, která duch dávno opustil. Těla, která jsou v takovém bezčasí, že by mě nepřekvapilo ani kdyby zemřela ještě dnes, ani kdyby žila ještě roky. Ani nevím, proč to píšu, snad abych se z toho zážitku vypsal, protože stěžovat si vlastně není na co, tohle se současným asociálním režimem příliš nesouvisí (snad jen nepřímo, až likvidace sociálních a pečovatelských služeb přivodí devastaci těch, kteří se pokusí – pokud nebudou státem donuceni – se o své bezmocné příbuzné postarat sami, tak je taková péče časově i psychicky náročná) a nevidím ani nic, co by se s tím dalo dělat. Léky ne to nejsou a dotyční, kteří absolutně pozbyli veškerý náhled na svoji nemoc, nejspíš ani netrpí, utrpení je to „jen“ pro jejich okolí, takže jakékoliv úvahy o euthanasii jsou zcela mimo mísu. Člověk musí nutně obdivovat personál domova, že to zvládá. A nutně se musí zamyslet nad tím, jestli pro něj samotného existuje nějaká naděje? Každopádně v domově nejen, že už žádná není, takový domov dokáže vysát i tu, kterou jste si s sebou přinesli. Až někdy do takového zařízení půjdete, raději zanechte svoji naději přede dveřmi, ať o ni nepřijdete.

Publikováno

30 komentářů: „ Zanechte naděje, kdo vstupujete“

  1. Jen dvě věci:
    1. Personál to taky nevydrží dělat dlouho. Vyhoření je v tomto oboru dost rychlé. A samozřejmě zdroje, kde brát kvalitní personál, nejsou nevyčerpatelné.
    2. To, že nemocní netrpí, není tak úplně pravdu. Jistě, v terminální fázi už ne, ale dokud mají lucidní intervaly, tak ty jsou pro ně prokletím, protože ta chvíle náhledu je pro ně jako …. vlastně mě nenapadá nic dostatečně hrozného, k čemu by to šlo přirovnat.

  2. Vida, když je téma nepolitické, dá se docela souhlasit.

    Bohužel nemocní demencí trpí, minimálně zpočátku si uvědomují, že se střídají světlé a temné chvilky a vidí, jak jsou stále více a více bezmocnější. Občas se přistihnu při představě, jestli by bývalo nebylo lepší zvolit pro příbuznou (již zemřelou) méně materiálně kvalitní „domov“, kde by utrpení bylo sice koncentrovanější, ale kratší. Nevím.

    Každopádně pro sebe si šetřím „poslední náboj“, jiné řešení současná společnost nenabízí. Přál bych si ale, aby se ke mně mohli blízcí chovat tak hezky, jako já ke svému psu.

  3. Myslím, že tribun chtěl říci že na vině je kapitalismus a to příšerné vykořisťování. Jo to Kubě maj doktory co posilaji do Itálie pomáhat léčit Covid, který vyvijeji USA na Ukrajině.

  4. „..takže jakékoliv úvahy o euthanasii jsou zcela mimo mísu.“

    Proč by byly mimo mísu?
    Možná by měl každý v začátku této nemoci absolvovat podobnou exkurzi.
    A rozhodnout se, jestli chce podstoupit tento hrůzný a nevyhnutelný konec, nebo se svobodně rozhodnout pro jinou…alternativu.
    V tomto případě bohužel existuje jen jedna.

  5. „Stejně dobře by to ale mohlo stát i nad vchodem do domova důchodců“

    Domov důchodců bych asi s Alzheimer centrem nesrovnával.
    Je spousta skvělých, kde je o důchodce dobře postaráno a dožití tam jim přinese určitě víc radostí, než kdyby u sebe doma zírali do prázdných stěn a stáli před spoustou pro ně už neřešitelných reálných životních problémů.

    1. Má to ale rovnou několik háčků:
      1. Kapacita těch „lepších“ domovů zřizovaných samosprávami (dnes zřejmě většinou kraji a někde městy/obcemi) zoufale nestačí zájmu, se všemi předvídatelnými následky – čekací doby, korupce apod.
      2. Proto se zřizují i soukromé domovy – dnes poněkud eufemisticky nazývané „penzióny“.
      3. Na ně ale „normální“ člověk většinou nemá.
      4. Navzdory všeobecnému přesvědčení veřejnosti o vyšší kvalitě soukromých zařízení není ani fakt, že jsou soukromá=drahá, žádnou zárukou kvality, a zvenku se to většinou nepozná.

      1. Co vím já, tak jsou i ty soukromé na špičkové úrovni.
        Samozřejmě ne všechny, podobně jako ty samosprávní.
        To už je holt na potomcích těch důchodců, aby si ohlídali, do jakých jeslí dávají své rodiče.

        Jinak moje babička zemřela s Alzhemeirem ve státní nemocnici, bylo to sice krátké, ale matka dodnes tvrdí, že ji tam zabili.
        Tenkrát jsem byl bohužel na druhé straně světa, ale asi bych s tím stejně nic neudělal.

        1. Ale ano, ty soukromé „penziony “ jsou drahé.
          Jako všechno dnes.
          LDN, nebo psychiatrie je pořád „zadarmo “
          Takže každý si může vybrat.
          Třeba spořiví potomci, aby jim z důchodů rodičů taky něco zbylo.
          Za to ale prohnilý západní kapitalistický systém opravdu nemůže.
          Naopak to je přesně to, co ho stvořilo.
          No a jsme zpět u politiky,
          Úplně zbytečně.
          Osobně znám několik lidí, kterým příbuzní zemřeli v církevních hospicech a všichni se té poslední službě, které se jejich blízkým dostalo, poklonili.
          Kolik je to stálo nevím!

          2. Ale určitě tím nechci znevažovat snahu i úspěchy o péči v „civilních“ státních nemocnicích.
            Třeba ta nedávná příkladná péče nejen JIP sestřiček, co se během covidu na nekonečných směnách do roztrhání starala o antivaxerskou verbež na dýchacích přístrojích.
            Ne všechny z těch asociálních alternativních hrdinů dohnala prozatím jejich karma, takže ještě mohou v klidu na neonacistických blozích potrhlých stařenek cenzurovat důkazy proti svým ulhaným kriminálním kamarádům, se kterými jsou jak siamská dvojčata.
            I to je život a víra , nebo spíš obraz „charakteru“ , kterou někomu stojí za to nejen žít, ale i hlásat dál.

          3. To není.
            Do hospicu se chodí umírat, do domova důchodců dožít.
            Už se mi to nechce dohledávat, ale v těch penzionech prý až na nějaké malé kapesné platí celým svým důchodem.
            Bez záruky za kvalitu , ale to už jsem psal výše, že to je odpovědnost jejich potomků.
            Historky z domovů důchodců, kam si jejich děti jednou za měsíc přijedou vyzvednout důchod svých rodičů, či prarodičů , nejsou vůbec vymyšlené.
            Vím to od kamarádky, která tam pracovala.
            Vím teda od ní i jiné věci z intimního života seniorů a tak úplně smutný a beznadějný život to tam pro některé opravdu není.:’0)

          4. Podle zákona 108/2006 a vyhlášky 505/2006 se v domovech důchodců dosud platilo za pobyt max. 210 Kč denně a za celodenní stravu max. 170 Kč. Zároveň muselo důchodci zbýt jako kapesné nejméně 15% jeho příjmu. Když mu 85% příjmu – tedy důchodu – na úhradu nestačilo, platil těch 85%, aniž by mu byly služby omezovány. Někde jsem ale zaslechl, že kvůli inflaci se ty částky mají ještě letos měnit – proto jsem použil minulého času. Současnou – nebo navrhovanou – zákonnou úpravu neznám.

          5. Z těchto čísel taky vyplývá, kolik peněz některým důchodcům po úhradě služeb v domovech zbývá a jak vážně se ty hororové historky o návštěvách potomků ve dnech výplaty důchodů dají brát… Možná to ve větší míře platilo za bývalého režimu.

          6. Tak jsem to nakonec přece jen našel. Ty úhrady v DD se od letošního března mohou zvýšit max. o 20%. A ustanovení pro případy, kdy na to někdo nemá, je toto: Nejdřív se o doplatku jedná s rodinou důchodce, když to nemůže platit ani rodina, doplácí rozdíl zřizovatel, tj. většinou kraj nebo město/obec.

    2. Vy budete asi Mistral, že?
      Tak to se nebojte, to bude nějaký omyl.
      Taková diskusní esa si tam Janika hlídá!:-)
      Vittoušek to taky všechno nevytrhne a když mu na střeše vypnou WiFi, tak jde ostrov do kopru, protože ty jeho onuce to tam sami neutáhnou. :-)

        1. Zkuste ještě štěstí u Tarase, mistrale.
          Ten je tolerantní a nebanuje nikdy.
          A že pozdravuju, i kocoura :-)

Komentáře nejsou povoleny.