Nedávno jsme zde probírali, co v reakci na terorismus nedělat, dnes bych se rád zastavil u toho, co dělat. A začnu možností, která tolik z vás tak moc iritovala – nedělat nic.
Protože i to je možnost. Nedělat nic nutně nemusí znamenat pasivitu a rezignaci, může to být i zcela vědomé zdržení se konání v situaci, kdy není zřejmé, co dělat, nebo je dokonce zřejmé, že veškeré pokusy něco dělat situaci ještě zhorší, tak jako vše jen zhoršila invaze USA do Afghánistánu v reakci na 9/11.
Prokletí nás, Západu, je v tom, že jsme vychováváni v přesvědčení, že nedělat nic je nemravné, že člověk musí „pracovat“, že se musí přičinit, aby si zasloužil. To pak logicky vede k tomu, že konáme jenom proto, abychom konali.
Jenže co je účelem terorismu? Reakce! Teroristické útoky mají jediný účel – vyvolat reakci, celkem lhostejno zda útěkovou (strach, podvolení se, omezení občanských a lidských práv a svobod), nebo útočnou (omezení občanských a lidských práv a svobod, deportace, intervence). V obou případech dosáhnou teroristé – nebo ti, kteří je „orchestrují“ – svého cíle. Ale co když reakce nepřijde? Nepřestane náhodou terorismus fungovat?
Já vím, že nedělat nic je těžké, zejména tváří v tvář veřejnému mínění lačnícímu po pomstě a po činu, ale podle mě bychom tuto možnost neměli apriori vylučovat.
Pokud ale už něco dělat chceme, měli bychom si to nejprve velmi dobře rozmyslet a najít řešení, které bude inovativní a rozbije věčný kruh násilí a pomsty. A přiznejme si, že zatím jsme na násilí terorismu reagovali – pokud jsme ho přímo neprovokovali – opět násilím: vojenským, politickým, sociálním i ekonomickým.
Takže co dělat? Což takhle místo konfrontace zkusit kooperaci, místo hledání způsobů, jak porazit nepřítele, hledat způsoby, jak žádné nepřátele nemít? Proč se nepokusit podkopat atraktivitu terorismu tím, že snížíme počet ukřivděných, ponížených a okradených, počet těch, kteří, řečeno slovy klasika, nemohou ztratit víc, než svou frustraci a své okovy?
Zkusme, zejména v krizových oblastech, přestat s vnucováním našich pořádků a změnami režimů podle jejich vstřícnosti k naším korporacím. Zkusme nechat zisky z nerostného bohatství v zemích, ze kterých pochází. Zkusme zrušit sankce a embarga na pohyb lidí a zboží a naopak zaveďme přísné embargo na pohyb zbraní, které ale budeme sami dodržovat. A nakonec, nikoliv však v poslední řadě, trvejme na sekularizaci, na důsledné odluce náboženství od státu.
Nebude to snadné, protože to bude chtít radikální změnu myšlení, nebude to levné, protože nás to připraví o (naloupené) bohatství, nebude to rychlé, protože předsudky mají sílu a setrvačnost, ale mohlo by to fungovat.
Tribun 
To zní rozumně, a souhlasím s tím, že nedělat nic je jedna z možností – resp. pro mě spíše až ta druhá za těmi „inovativními“ řešeními. Ty bych spatřoval v nabídce skutečné státem organizované integrace, když by stát začal s obdobou naší rekvalifikace v případě uprchlíků, kdy namísto vržení uprchlíků do „spárů“ trhu (anebo bezcílného držení v detenci), může být pro nepřipravené a méně kvalifikované přínosné seznámení se pro počátek s tím, jak funguje státní správa a byrokracie s ní spojená. Státní aparát má jistě x možností, jak formou stáže-edukace-pracovní praxe zajistit po jistou dobu seznámení s procesy státní správy, procesy klasické administrativy, naučení se jazyka a kolektivní kooperace v rámci pracovního týmu. Toto (už jsem o tom psal dříve) je v rámci nadnárodních firem součástí FIREMNÍ KULTURY, proto team buildingy, taskforce teamy (které jsou tvořeny schválně multikulturně – když jsem měl já v teamu Rusa z Krasnojarsku, Egypťana z Káhiry a Inda z Bombaje, měli jsme problém najít vhodný čas pro confcall:-), u nás bychom museli jít na nějakou psycho-sociální edukaci především my Češi, protože evropský kulturní univerzalismus (vzniknuvší především ze západní evropské kultury) nám stále pořád nějak po 50 letech komunistické slovanského nacionalismu není vlastní. Americké pojetí národa jako občanského principu bez ohledu na ETNICITU – je jediným návodem jak zvládnout své kulturní kořeny a transformovat je v kulturní univerzalismus západní společnosti založený na lidských právech a občanských svobodách a to za silné sociální podpory státu, mediální a probační služby pro „newcomery“, a nakonec i pro nás coby domorodce. Dávat povinně lekce z lidských práv ústavních principů liberální demokracie by měly převzít někdejší Agitační střediska NF pro nás samotné:-)
Nepřítel – je především v nás samotných. Nechci se vracet k naší diskusi s Tribunem ohledně pojetí západního liberalismu v předpředchozím vlákně, na kterém hodnotově stojí evropská společnost a její současný institucionální rámec EU. Ale mám tu hezkou definici k tomu o čem jsem při této příležitosti mluvil. Je to kolektivní identita a z ní prefabrikovaně vytvářené kolektivní vědomí coby reziduum společnosti rozdělené národními státy, hranicemi tvořenými přírodními překážkami a v době východní komunistické totality i zdmi s ostnatými dráty nemající chránit nás lidi coby nebohé oběti západního imperialismu, ale totalitní kolektivní ideologii komunismu od ideové subverze liberalismu a v neposlední řadě zabránit kolektivnímu úprku ze socialistického dobrodiní do vykořisťovatelského pekla Západu.
Co je tedy předpokladem stát se sebevědomým Evropanem a co tomu naopak bráni?
Úryvek z textu KARLA B. MÜLLERA, který vystudoval filozofii na FF UK (1996, Mgr.), politologii na FSV UK
(2002, Ph.D.), od roku 1999 přednáší politickou sociologii na FMV VŠE.
„Modernizační procesy dramaticky proměnily sociální mapu západních společností a spolu s novými podmínkami výroby a spotřeby dochází k růstu sociální mobility a spolu s tím k růstu masovosti a anonymity, k atomizaci a societální fragmentaci. Zatímco v tradiční společnosti byla identita součástí systému sociálních rolí, statusů a vazeb [Giddens 1998], v moderní společnosti je osobní identita stále méně výsledkem předem daných historických a sociálních kontextů a musí být naopak aktivně konstruována [Hoover 1997]. Jak trefně poznamenává Stuart Hall [1996: 4], problém identity je v moderní společnosti otázkou „routes“ spíše než „roots.“
Takže jinak řečeno co já tvrdím stále – žádné zásadní limity sociálního původu, statusu rodiny či bohatství proto, abychom se stali proevropsky myslícími lidmi bez předsudků, není takovým determinantem . jako zápecnictví na své rodné hroudě a praktikování pouze vlastních rituálů ve své (u nás v Česku snad nejvíce z celé Evropy!) komunitě „a mezi „svými“.
Stát může jen těžko něco organizovat, pokud mu občané nevěří. Pokud to zorganizuje násilím, neúspěch je předem zaručen (viz privatizace). A proč lidé státu nevěří? Protože mají pocit, že vám (vám osobně i lidem vašeho druhu) dává přednost před nimi.
Znáte Zrození národa? Amerického národa? Tam jde především o etnicitu!
Rozhodně mám pocit, že komunistická „totalita“ nás poznamenala mnohem méně, než život v ghettech poznamenává dnešní mladé zapomenuté „Nefranzouce“. Ty dráty se daly koneckonců celkem rychle a snadno sundat, ale ta ghetta jsou zabetonovaná v naší i jejich mentalitě a především v systému, který podle vás ten komunistický o tolik překonává a který ti komunisté jako jediní chtěli změnit.
Těžko se – tedy my, opět zde implicitně přiznáváte existenci společnosti – můžeme stát plnohodnotnými Evropany a přijmout evropskou identitu, když nás mezi sebe nepřijmou stávající Evropané. A jak to nedávno ukázal Brexit, to se neděje, pořád je tu silné a chtěné paradigma nerovnosti západní a východní Evropy. A to v zásadě opět implicitně, takže si to možná ani neuvědomujete) píšete i vy, když stavíte jednoznačná vektor konvergence východu k západu. Někoho neustále shazování a ponižování možná motivuje, ale většinu lidí jedině nasere.
Proč tolik slov?
Mohl jste jen napsat: „Buďme na sebe hodní a mějme se rádi.“
Vyšlo by to nastejno – obsahem i účinkem.
A lidé by se upřímně smáli a ťukali si na hlavu, protože každé malé dítě ví, že jedině válka a nenávist je naděje na budoucnost.
Pokud jde o lokální konflikty – pro malinkou část světové populace ano (např. zbrojaři a jejich zaměstnanci…), ale věřím že naprostá většina to vidí opačně. A nejspíš tomu tak vždy bylo. Chtělo by to světové referendum o globálním odzbrojení, když už na to máme techniku. I kdyby nemělo žádný praktický dopad – už jen pro to vyjádření.
Pěkné léto všem,
Tribune, on je ten Chelčický pořád inspirativní, ale nikdy se jeho tezi o neprotivení se zlu násilím nepodařilo jaksi uvést do obecného života, byť se mu i kořil a s románovou vehemencí také prosazoval jistý Lev Nikolajevič. Většinou to někde narazí na realitu, už třeba když vám nějaký magor jen tak z floncu rozjezdí kamionem děcko na promenádě. Lidé a jejich instituce prostě nejsou strojoví roboti, ale balíky emocí i kolektivních sugescí. Míním tím, že prostě NELZE nereagovat (a to nemluvím o těch předchozích akcích loňského roku ve Francii a letos třeba v Belgii). Myslím, že je nebezpečné absolutizovat kteroukoli z krajností vaší škály od reaktivního k pasivnímu postupu. Obecně vzato, je tu třeba synergie obou (a ještě řady dalších postupů na té škále reaktivní – pasivní). Totéž IMHO platí i pro to eventuální referendum o odzbrojení pana Mudry; nemáte-li zkrátka nástroje, jak takové věci prosadit, ocitáte se v rozkošné situaci nahého v kleci lvové. A máte-li je, pak jste tam, kde jste byl s násilím na začátku – a vůbec nic se nezměnilo.
Ještě jednou pokud možno pěkné léto vespolek.
Až do teď jsem netušil, jak vypadá skutečný pesimismus. Všechno marné, nic nepomůže, pojďme na sebe vzájemně reagovat klacky a kameny, ohněm a mečem, k větší slávě boží i lidské.
Jedna cesta zbývá vždycky, i když může být hodně nákladná:
Přesvědčit agresora, že cesta nenásilí pro něj bude výhodnější.
Přesně o tom mluvím. Jenže bombami ho asi přesvědčíte těžko. Především ale musíte nejprve přesvědčit sama sebe, že se nechcete rvát kvůli cti.
Hm, Tribune, jako notorický pesimista (:-)) (myslím, že to byl V. Černý: „Vždy s pesimisty, přátelé, vždy jen s pesimisty!) – osobně se mám spíše za realistu a českého skeptika – žádného agresora nepřesvědčíte sebevětší hromadou cukru o výhodnosti vzdát se násilí, nemáte-li v ruce příslušný „bič“ (to anebo). V opačném případě vás totiž nejen zkasíruje, ale i klidně zlikviduje v souladu se svými záměry. Tak to na tom světě chodí, je to známý a historicky vyzkoušený princip rovnováhy sil.
V případech, o nichž se zmiňujete ve svém blogu, nešlo přece o žádnou „čest“, ale o zcela jednoznačné mocenské a ekonomické zájmy, a je zjevné, že o ně jde „až v první řadě“ doposud. „Čest“ je jen ta ideologická omáčka navrch, aby to tak neřvalo a abychom tu mohli nad tím donekonečna debatovat. Podstatu jevu IMHO krásně vystihuje jedna Čapkova podpovídka, jmenuje se asi Lupič: „Pane, pokud byste se zdráhal vydat mi dobrovolně svou peněženku, musel bych to z vaší strany považovat za nepřívětivé jednání.“ (Za přesnost neručím, ale za smysl ano).
No, to jsme tomu Chelčickému zase dali hezky na prdel.
Tak se tu zatím mívejte.
„Zkusme, zejména v krizových oblastech, přestat s vnucováním našich pořádků …, trvejme na sekularizaci, na důsledné odluce náboženství od státu.“
Takový rozpor mezi začátkem a koncem odstavce může vymyslet jen politruk.
Nejsem prorok, kterému to diktuje do pera neomylný bůh. Jistě, váš postřeh je validní, alespoň tedy z pozice člověka, pro kterého náboženství patří do veřejného prostoru. Pro mne je to výsostně soukromá záležitost, takže jsem si ten rozpor neuvědomil. Nicméně nechám to tak, mě to smysl dává, něco společného mít musíme, chceme-li se domluvit.
Tribune,
soukromý a veřejný život se prolínají – nelze je strikně dělit.
Ale lze ten průnik řídit, lze si určit, v čem se budou prolínat, lze vybrat to, co nás bude spojovat, místo toho, co nás musí rozdělovat.
Ten průnik už řízen je – proto existuje Listina základních práv a svobod.
Otázkou je jen, nakolik je jednotlivec ochoten či schopen se jí řídit.
Když leží v žaludku i představitelům „demokratických“ států?
Ležet v žaludku může, přesto je podstatou právního řádu zemí, které ji přijali.
S „demokratickými“ státy běžte někam.
Co vy? Taky vám leží v žaludku?
Kdo se kdysi nechal slyšet, že Listina základních práv a svobod zapleveluje českou ústavu? Byl to představitel demokratického státu?
(Já představitel nejsem. Co Vy?)
Pro mne jako agnostika je to také soukromá záležitost a se sekularismem rozhodně problémy nemám. Jde o to, že jste schopen v jednom odstavci napsat, že se nemáme do nikoho srát a zároveň, že se do nich vlastně srát máme.
Jenže to jsem nenapsal, to jste z toho vyčetl vy (a já vám na to na chvíli skočil). Trvat na sekularizaci přece neznamená poslat někam armádu, aby pochytala kazatele a pobořila svatostánky, ani svrhávat theokratické režimy – znamená vyloučit náboženství ze vzájemných vztahů, neargumentovat jim našimi bohy a nedovolit jim argumentovat těmi jejich.
Omyl, poprvé jste na nic neskočil, protože tam žádný špek nebyl. A podruhé jste nepochopil. Já přece nepsal nic o armádě atd. Jen jsem si, na základě Vašeho někdy dříve projeveného nesouhlasu s klišé „břemena velkého bílého muže“, myslel, že odmítáte i ideologické „sraní se do“, tedy arogantní rady, jak mají lidé s odlišnou kulturou žít, protože Vy to přece víte nejlépe. Inu, mýlil jsem se, týká se to zřejmě jen toho, co se Vám nelíbí. Vám vlastní hodnoty byste však tuze rád vštípil všem, aniž by se Vás ptali na názor. Což je o to pikantnější, že z pozorování Vašich výroků vyplývá, že mimo Váš obývák jsou Vaše představy o světě dost mlhavé a lidi znáte akorát tak z Twitteru. Takže se pak nelze divit, že netušíte, že sekularizace je právě to, co je regionu, o kterém se bavíme, naprosto cizí. A to ne pouze nejužší vládnoucí vrstvě, ne pouze nějaké fanatické menšině, je to něco, co je nepředstavitelné pro masy lidí. Snáze budou tolerovat cizí bohy, než něco, co začíná zavánět ateismem. Jestli chcete nedělat nic, jestli chcete opravdu přestat vnucovat „naše“ cizím, musíte si uvědomit, že nejde jen o posílání vojáků a Vašich oblíbených „žoldáků Kapitálu“, ale i o rady Velkého Bílého Muže.
Díky, ale tuhle Ameriku dávno znám, proto jsem také psal o sekularizaci vzájemného styku, tedy něco jako když se naučí anglicky.
A teď mi ještě řekněte, jak podle vás vypadá ten skutečný svět mimo můj obývák? Myslel jsem, že jsem cestou do práce obývák opustil, ale vy to zjevně víte lépe, tak mne poučte.
Jak vám tu věc na zlatém tácku podanou nasvítit ještě jinak, Tribune, abyste se kousínek přiblížil skutečnosti.
Nařídit v tak silném náboženství jako je islám sekularizaci, je asi stejně snadné, jako vám nařídit přestat vymýšlet vylepšování světa způsobem „buďme na sebe hodní“.
Myslím že pro ně je bůh totéž co voda a kyslík, je měřítkem hodnot a tvůrcem zákonů. Oni jakžtakž dodržujou naše zákony, ale nepřebírají je pro sebe a v místech kde jsou ve většině, přecházejí ke svým pravidlům.
Můžete si myslet, že je nějak předěláme, ale pravdu nemáte.
Ve skutečnosti je toi totiž naopak, čím víc poznávají náš svět, tím pevněji se drží svého.
A z toho plyne co? Tedy kromě toho, že problém je náboženství „an sich“ a dokud ho nepřekonáme, tak budeme mít problémy? Nechcete doufám říct, že by pomohlo, kdybychom na sebe byli programově zlí? To totiž zkoušíme už pár tisíců let a nikam to nevede, tedy kromě dobrého pocitu, že jsme realisté a nikomu jsme neustoupili.
V náboženství nelze nařídit sekularizaci. Sekularizace, tedy odloučení náboženství od státu, je záležitost společenská, občanská.
Mně je jasné že vám se to zdá nepochopitelné, vy už jste se vzdal své historie, předků, hrdosti, vy už žijete od ničeho k ničemu a zlobíte se jen na sobce se jmény na poznávací značce:-).
Myslíte že něčemu pomůže vynechat klasické náboženství. Pche. Je v něčem lepší křesťanský svět, který už není řízen Bohem? A čím je řízen? Říkáme tomu zlato, marketing, čísla sledovanosti, lidská práva, dobro. Fakt je to lepší? Nebo celý svět vidí co vzýváme, a kam jsme to bez boha dovedli, a našemu požadavku na sekularizaci se může jenom smát. Jo, kdysii, v 60. nebo 70.letechse i tam daleko žilo volně, náboženství šlo do pozadí, chtěli se srovnávat s evropou. Ale teď už se nám podobat nechtějí.
Co z toho plyne? že když chcete někomu něco nařizovat, je to „dobro“ jen z vašeho pohledu, z té druhé strany to může být špatně. Nebo směšně. Nebo nebezpečně.
Pro vás je to žít od ničeho k ničemu, pro jiného to může znamenat svobodu, nesvázanost něčím, co je zcela mimo jeho kontrolu.
Svět bohem řízen není a nikdy nebyl. Je na čase si to přiznat a přijmout odpovědnost za to, jak svět vypadá.
„Svět bohem řízen není a nikdy nebyl. Je na čase si to přiznat a přijmout odpovědnost za to, jak svět vypadá.“
Ano, Tribune, tímto je nejlepší debatu s věřícími začít:-)
A to i když pominu, že tohle je jen Váš názor, který má úplně stejnou váhu jako jejich. Vždyť Vy jste úplně stejný.
A jak bych mohl být jiný? Když připustím existenci boha, budu zase stejný. Halt jsme všichni jenom lidi.
Protože, Tribune, existuje škála: vím že bůh je – věřím že bůh je – nevím – věřím že bůh není – vím že bůh není
Ty dvě krajní pozice jsou známkou neuvěřitelného egocentrismu a povýšenosti, do značné míry i hlouposti. Každopádně by tito lidé s lidmi z té druhé části spektra vůbec neměli jednat, protože to nemůže dopadnout jinak než špatně. Jestli chcete říct muslimovi, který „ví, že Bůh je“ to Vaše: „Svět bohem řízen není a nikdy nebyl“, můžete mu rovnou říct třeba: „Mohamedova máma má píču v sádře“ … možná se pak začnou prodávat trička Je suis Tribun.
Škoda, že na stejné ohledy nemají nárok i ateisté. Svět nadržuje těm, kteří raději věří, než by mysleli.
„Škoda, že na stejné ohledy nemají nárok i ateisté. Svět nadržuje těm, kteří raději věří, než by mysleli.“
A na to jste přišel jak? Vždyť zrovna Vy jste příklad toho, kdo věří místo aby myslel. Nikdy nepředkládáte skutečné argumenty, pouze politická hesla. Navíc jste si asi nevšiml, že jsem psal o obou koncích spektra. Ale s fanatikem je prostě těžká domluva.
Jak vypadá takový skutečný argument?
„Nicméně nechám to tak, mě to smysl dává, něco společného mít musíme, chceme-li se domluvit.“
A chcete se vůbec domluvit?
Osobně o tom mám pochybnosti.
Chcete mít společného něco u čeho si vystačíte s tím že to dává smysl pouze vám.
Na rozumnou argumentaci od XY reagujete trucovitě a zcela mimoběžně…
Rozpor v tom co říkáte vám nevadí…
V čem se, ve svém postoji, lišíte od náboženského fanatika?
A ten rozpor má být v čem? Od jakýchkoliv fanatiků se snažím lišit, jak je to jde. Že to někdo nepozná není tak úplně můj problém.
Změna myšlení, trvání na sekularizaci…
No to jsou žvásty.
Když jsem tak před rokem chtěl děsně trvat na sekularizaci a hodně jsem o tom ještě u Janiky diskutoval, třeba zrovna s Kamilem, tak jste se mohl posrat.
A najednou jste otevřel oči, nebo co jako?
Zákony a jejich vynucování, to je ta nejmírnější cesta, ale když někdo něco řekne muslimce v hidžábu v bazénu, hned se zvedne vlna Tribunů, co budou mektat o právech.
Vy jste chytrá Horákyně, sekularizaci ano, ale s hidžáby ve školách, vy vole jeden!!!!!!
Abyste se těmi nadávkami nezalknul. Viděl jste někdy fotky z plovárny ze začátku 20. století? Tam nejenom ženské, ale i chlapi mají k těm hidžábům docela blízko, jak jsou oblečení. Tak proč by najednou zahalená žena měla vadit, proč by každá měla chodit polonahá? Abyste se měl na co dívat?
A co vy vůbec rozumíte pod takovým pojmem sekularizace? Že se budou bořit mešity a zavírat hranice, ale kaplani v armádě zůstanou?
S plavkama a létem opatrně, Tribune, na radost pro všechny vrstvy obyvatelstva nešahejte:-). Jsou úžasným projevem odstranění náboženství z veřejného života. Vyvíjeli jsme se až sem – ženy se přestaly bát mužských pohledů, a muži přestali přehnaně slintati. Je na ženě, co si obleče, jak se v tom cítí, kolik radosti ze svého těla unese.
Nemluví jí do toho žádný farář, a už vůbec ne kterýkoliv cizí chlap
Ať jsou jací jsou, ti naši mužové, ale už nějaké to století nepřepadávají ženy na ulici a nestřílejí je do hlavy kvůli vyčnívajícímu kotníku.
Můžeme se shnodout, že takový vývoj je fajn?
To záleží dost na vás ženách, jestli vám vyhovuje, že vás takový vývoj tlačí do devalvujícího obnažování. Za sebe mohu říci, že není všechno zlato, co se třpytí.
A jak chcete například předejít každoročním stovkám obětí silničních (zdůrazňuji silničních) nehod? Na silnicích totiž stále přichází o život víc lidí než při terorismu.
Zakázat výrobu (a používání) aut?
To je otázka na mě? Pokud jste četl předešlý související článek tak víte, že odpověď zní ne. Zákazy aut jsou k ničemu, protože blbci budou jezdit jako hovada na koních. Jediné řešení je výchova, osvěta vzdělávání.
Ano, jisté procento svým počínáním dělá ze silnic životu nebezpečná místa. Ale – narozdíl od aktů terorismu – všechny oběti silničních nehod jsou nezamýšlené. (Když někoho na silnici přejedou úmyslně, rozhodně se nejedná o nehodu.) Co má paměť sahá, pamatuji si intenzivní osvětové snahy ze strany státu, později i soukromých subjektů, ale na silnicích se chcípá vesele dál. Nakonec se snahy úplně obrátily: kdo chce zůstat naživu, musí viditelně nosit „bezpečnostní prvky“, atakdále. Půjde-li tento způsob osvěty podobnou cestou i v případě terorismu, člověka nakonec u soudu osolí i za to, že neměl předpisový kevlarový obleček. A oběti teroristů budou hynout vesele dál.
Titulek z Britských listů jistě potěší, aneb Čulíkův blog nikdy nezklame:
Jak bojovat proti radikálním islamistům? Pozvěte je na festival
A nebylo by fajn, kdyby to fungovalo? Bohužel bychom pak ale přišli o výtečnou záminku k válce.
Woodstock for ever? Většině to mozky spolehlivě vypláchne, ale co ta resistentní (a odhodlaná) menšina?
Je bez té většiny převážně neškodná.
Akty terorismu byly v posledních dekádách záležitostí navýsost individuální. Jak ukázaly nedávné události v Nice, nepotřebujete dokonce ani přístup k výbušninám či jiným komponentám.
Akty samotné bývají vždy individuální, jinak by to nebyl terorismus, ale regulérní války. Nejde ale jen o ty akty, jde i inspiraci, indoktrinaci, o vědomí podpory, zázemí, sounáležitosti, vize… Kdyby radikální ideologové museli páchat teroristické činy osobně, tak by si buď lépe rozmysleli, nebo by se tím problém darwinisticky vyřešil.
Problémem je v tomto případě ten podmiňovací způsob. Ano, bylo by to bezvadné, kdyby….. Pravděpodobnost vskutku nevysoká, ale můžete to třeba na vlastní riziko někdy zkusit a výsledek sdělit, nejlépe autorovi námětu.
Kdo nic nedělá, nic nezkazí… ale může všechno podělat.
No tak radikální islamisté by na žádný podobný festival ani nepřijeli. A když kvůli svému vyznání z víry snad ano, tak bych si určitě nepřál vidět případné následky. Je to v opačném gardu úplně stejně naivní postoj, jako když teď postarší pánské ročníky v rámci svých oblíbených vlhkých snů doporučují cvičnou střelbu z nějaké pořádné bouchačky.
Ale ta neradikální většina by možná přijela a třeba by je to těm radikálním odcizilo. Koho by radikálové pak agitovali, kdyby za nimi nikdo nechodil? Tohle je totiž jádro pudla: my necháváme tisíce a miliony lidí bezprizorních, vytěsněných a zapomenutých, a pak se hrozně divíme, že jdou s prvním, kdo se o ně začne zajímat.
Teď už ale argumentujete něčím, co patří někam do oblasti tzv. integrační politiky. Můj idealistický sen je naopak o tom, aby si to ti „nesmiřitelní“ na obou stranách raději rozdali někde mezi sebou; a nejlíp na paintballovém hřišti. Fakt bych chtěl vidět na vlastní oči hlavně ty postarší české samce, jak jsou schopni předvést i něco víc, než jenom někam pálit. Nikdy jsem totiž moc nechápal českou posametovou vojáckou notu, protože tím předhozím ideálem bylo naopak držení modré knížky. Takže i to dnešní „domobranecké“ nadšení beru spíš jenom jako další subkategorii toho, co už na počátku devadesátek zahájili obrození fanouškové millitary.
Vidím, že vlhké sny jsou vaším oblíbeným tématem. Nějaký problém? Možná jen závist….. Zkuste se, prosím, smířit s tím, že jako každý z nás máte i vy některé věci skryté za obzorem.
Závist? Na rozdíl od Tribuna nejsem pacifista, takže jste se netrefil. Nemám proto žádný problém třeba s aktivními zálohami, ale když chce někdo mobilizovat k obraně vlasti i myslivce, anebo dokonce spontánně vytvářet nějakou domobranu, tak tomu – decentně řečeno – fakt nerozumím. Jedna věc jsou totiž ty chlapácké představy, a druhá věc pak vojenské návyky, které určitě nezískáte tak, že párkrát do roka někam vyrazíte v maskáčích. Bral bych to jako vcelku neškodný folklór, kdyby současně u nás neexistovali politici, kteří začínají slyšet na podobné nesmysly. Můj horizont je zkrátka o tom, že stát tady máme od toho, aby se ani podobné věci nemusely řešit nějakou potencionálně nebezpečnou svépomocí.
O tom ovšem přesvědčujete přesvědčeného. Nicméně Armáda ČR je pouze expediční sbor.
A jak se vám líbila ta potencionálně nebezpečná svépomoc Němce, který svým BMW před pár dny srazil vraždícího agresora s mačetou? Těm lidem v ohrožení nejspíš moc, myslím si, vžiju-li se do jejich kůže. Ale nemluvil jsem s nimi, to je fakt….
A co až si „lidé zvláštního ražení“ pořídí BMW všichni a budou s ním preventivně najíždět do kdekoho s tím, že se jím cítili ohroženi, protože jasně poznali, že se chystá na útok? To je myslím to nebezpečí, o kterém je řeč.
Pak je na zvážení, které nebezpečí je akutnější. Reálný muž s mačetou, nebo vaši fiktivní „lidé zvláštního ražení“?
Přes nesouhlas s mnohými vašimi názory k vám pociťuji určité sympatie. Jak se bijete za svoji věc. Ale nemáte už sám dojem, že vývoj celé záležitosti „imigranti“ a nevábná realita vás trochu dohání a zatlačuje ke zdi? To není míněno jako invektiva. Ostatně sledování nějakého možného vývoje v postojích je hlavním/jediným důvodem, proč váš blog navštěvuji, neb si uvědomuji, že tu celkem nejsem vítán.
Reálný muž s mačetou je místně a časově izolovaný problém. Samozvaní domobranci, kteří neuznávají žádná pravidla, protože je podle nich určili vlastizrádci (kdo je vlastizrádce rozhodnou sami) jsou problém celospolečenský a systémový, přičemž nelze vyloučit, že tomu muži s mačetou tu mačetu sami podají, když s ní bude sekat do zrádců.
Myslíte toho Němce s migračním zázemím, tureckými kořeny původu, pane Hudče?
Ale faktem skutečně je, že jste s ním nemluvil. Pak byste to totiž nezmínil, nepasovalo by to do obrázku.
Nějak se nám ty místně a časově izolované problémy množí. Škarohlíd by řekl, že dostávají plošný a propojený charakter, ale to je samozřejmě blbý xenofobní pohled, já vím.
Mimochodem, pane Pelikáne, kde byl ten váš Němec s migračním zázemím a tureckými kořeny dnes, když podřezávali dva moslemíni toho kněze v nějakém zapadlém hnízdě na severu Francie? Aby zapadl do toho vašeho obrázku….
Škarohlíd by toho mohl napovídat spousty, pane Hudče. Jeho problémem by ale bylo, že by na základě takto povrchní rešerše a z ní vyplívajících dedukcí postrádal seriozitu, vlastně by se ani vůbec nelišil od těch veřejnoprávních „lži-médií“. Ale to Vám, mediálně zkušenému a zběhlému profíkovi, asi nemusím říkat.
A mimochodem, to není a nebyl můj Němec s BMW, ale Váš. Ale pokud Vás to zajímá a nevzal jste to na vědomí, tak Vám ušetřím drahý čas na rešerši. On je nyní se svým autem v servisu. Při tom střetu se mu trochu rozbilo.
To je dobré, kde byl Váš čistokrevný Čech když česká, patrně též čistokrevně, lesba s kanibalistickými sklony vraždila v hypermarketu? Jaká z těch dvou vražd je více vinou etnické příslušnosti či víry a co to ve finále znamená pro oběť? Šovinismus nebo snad dokonce antičešství, navíc řízlé předpojatostí vůči sexuálním menšinám v tom samozřejmě nehledejte:-)
Ten člověk projevil duchapřítomnost a rozhodnost. Moc ale nechápu, proč uvádíte zrovna tenhle příklad v souvislosti s výše zmíněnými českými domobraneckými oddíly a pomocným sborem myslivců. Ale hlavu si s tím lámat nebudu.
Hlavu si nelámejte, já si ji také nebudu. Třeba s tím, proč mi setrvale podsouváte nějaké domobrance a myslivce. Nemám s nimi nic společného, jsem odjakživa spíše individualista. Pro mne je třeba i tenis příliš kolektivní sport.
Reagoval jste na můj komentář, který byl o těch dobrovolnících a myslivcích, a když vám připomenu, že jste si z něho vybral jenom to, co se vám hodilo, tak vám něco podsouvám? No tak to mě teda podrž, protože taková míra vztahovačnosti a sebestřednosti se jen tak nevidí.
Tedy Seale, marně hledám, kde se pan Hudec provinil reakcí na vaše myslivce, ze které si vybral jen to, co potřeboval.
Já jasně vidím, že cpete nejen panu Hudcovi ty myslivce pořád do huby, protože to ve své nabubřelosti asi považujete za geniální ironii, která je vlastní jen intelektuálům vašeho ražení.
to Anonymní: Vážně si myslíte, že to, co se děje, je pro mě zábavné? Vůbec se naraduji z toho, že hodně lidí přestalo věřit tomu, že stát je schopen zajistit základní bezpečnost, a tak začínají propagovat jednoduchá řešení. Pokud jste se snad v tom vlákně ztratil, tak sem zkopíruji část mého původního komentáře, na který pan Hudec reagoval tím řidičem BMW, který srazil útočníka s mačetou: „…když chce někdo mobilizovat k obraně vlasti i myslivce, anebo dokonce spontánně vytvářet nějakou domobranu, tak tomu – decentně řečeno – fakt nerozumím. Jedna věc jsou totiž ty chlapácké představy, a druhá věc pak vojenské návyky, které určitě nezískáte tak, že párkrát do roka někam vyrazíte v maskáčích. Bral bych to jako vcelku neškodný folklór, kdyby současně u nás neexistovali politici, kteří začínají slyšet na podobné nesmysly. Můj horizont je zkrátka o tom, že stát tady máme od toho, aby se ani podobné věci nemusely řešit nějakou potencionálně nebezpečnou svépomocí.“ Ale jinak nic proti vašmu jasnému vidění, které vás jistě kvalifikuje k tomu, abyste mě šupem označil za intelektuála zvláštního ražení.
To je tedy záhada, Seale.
A kde tedy pan Hudec zmínil nějaké myslivce?
Možná jsem trošku blboučkej, ale podle mě pan Hudec pouze poukázal na to, že odvážný řidič, pomocí sevého vozu BMW, zlikvidoval vraha, aniž by raději volal policii.
A také pan Hudec zřejmě operoval tím, že i kdyby kdkoliv zavolal policii, a ta letěla na místo pomocí květin „létajícího Čestmíra“, stejně by přijela pozdě, takže občan reagoval tak, jak bylo v té chvíli jedině možné- tedy použil zbraň, v tomto případě auto.
Protože ho měl k dispozici, kdyby měl holé ruce, tak by proti mačetě bojoval s velkými obtížemi i shaolinský mistr….
Žádné ozbrojené myslivce tam nevidím, je ale třeba dodat, že kdyby šel náhodou kolem myslivec s puškou (se kterou to myslivci obecně obstojně umí), mohl teoreticky zastřelit vraha v pohodě a zcela bezpečně i na 70 m, než by stačil vraždit.
Byli bychom sice jako svět o nebohého Syřana chudší, ale o těhodtnou bílou dívku bohatší, což možná může někoho dráždit, protože každý člověk má jinou cenu.
Co myslíte?
Možná jen Seal zohlednil kontext, společenskou náladu, panikářskou domobranu a nápady jednoho potentáta na ochranu hranic hasiči.
Když pořád mluvíte o těch ozbrojených občanech, jak by s nimi byl problém poloviční, víte, co je zajímavé? Že lidé, kteří se používáním zbraní živí, vždycky říkají, že zbraň je až poslední zoufalá možnost. Realita totiž není hollywoodský film.
Myslíte, že pro někoho odhodlaného je takový problém pořídit si neprůstřelné sklo a samodofukovací pneumatiky?
Možná Seal zohlednil kontext….
No dobře, ale proč to cpe do úst panu Hudcovi, který hovořil o něčem jiném?
O to mi jde, protože Seal to napsal poměrně agresivně a posměšně.
A zbraň je až poslední zoufalá možnost…s tím souhlasím.
Tedy dovolím si vytvořit dvě modelové situace, vycházející z reality.
1)Náklaďák drtí pod svými koly civilisty různých barev pleti.
Vy jdete kolem a máte u sebe pistoli.
Mohl byste mi konkrétně napsat ideální postup, než by došlo případně na poslední zoufalou možnost použití zbraně?
2) Násilník útočí mačetou na těhotnou ženu, už jí sekl a žena silně krvácí, útočník nevypadá, že by chtěl s útokem přestat.
Vy jdete kolem a máte u sebe pistoli.
Též by mě zajímal ideální postup, než by došlo k poslední zoufalé možnosti, tedy použití zbraně proti útočníkovi?
Vaší odpověď prosím berte jako to správné vysvětlování občanům, o kterém se tak hodně hovoří v souvislosti s migrační krizí a Brexietm.
Že jsou prostě občané špatně informováni.
Ale já přece žádný ideální postup neznám, respektive jakýkoliv postup by byl de facto ideální, protože jak se kdo zachová v takto extrémní situaci se nedá odhadovat. Ideálně ho pár chasníků zpacifikuje bez toho, že by bylo třeba na někoho střílet. Ale to je, ideálně. Stejně ideálně ho pohotový střelec vyřídí jednou dobře mířenou ranou, aniž ho zabije.
Už jsem to psal „Anonymnímu“, ale klidně vám to ještě jednou zopakuji jako vittovi: Pan Hudec reagoval na moje komentáře, ne já na jeho. Takže ta otázka by správně měla znít takto: Proč pan Hudec do mého komentáře o myslivcích a domobraně, „cpal“ řidiče s BMW, který autem zneškodnil útočníka s mačetou. Navíc, jak doložil Petr Pelikán, vynechal některé podstatné detaily, které se mu nehodily do krámu. Víc to nemá smysl rozebírat, protože jak pan Hudec tak vy sem chodíte hlavně proto, abyste se pozastavovali nad naivitou tzv. sluníčkářů. No a když už propagujete nošení zbraně jako řešení, tak rovnou napište, jak jste na tom vy: Máte svoji zbraň doma zabezpečenou proti zneužití třeba vašimi dětmi nebo nějakou jinou osobou? Kolik toho ročně natrénujete na střelnici? Je vám jasné, že pokud se rozšíří nošení zbraní, tak i policie se při běžných kontrolách začne chovat poněkud jinak, protože ani polišům se nechce zbytečně umírat? Jo, a když vymýšlíte různé modely, tak se zkuste zamyslet i nad tím, jak byste mohl třeba i dopadnout v téhle situaci: V obchodním centru se začne ozývat střelba. Vy a dalších dvacet lidí v běžném oděvu pohotově tasí, aby zneškodnili neznámého útočníka. No a za pár minut do toho ještě vletí policejní zásahová jednotka… Člověče, buďte hlavně rád, že je u nás zatím realitvní klid a už dopředu se nesnažte dělat z české kotlinky USA. Každý nový průšvih se zbraní totiž u nás zatím hlavně posílí hlasy, které už teď požadují zpřísnění zbrojního zákona.
Nu, Seale, už je to sice poněkud dlouhé vlákno, ale přece jen mi to nedá.
Začalo to trochu jinak, než tvrdíte. Mojí poněkud posměšnou poznámkou o Britských listech a jejich titulku ve smyslu „pozvěte islamisty na festival“. To nebyla reakce na nic, ani na vás, prostě jen ironický příspěvek k Tribunovu tvrzení, že nejlepší bude nedělat nic.
Na tuto moji ironickou poznámku jste reagoval vy svými oblíbenými „vlhkými sny“, z nichž já jsem si začal dělat legraci a slušně jsem vám napsal, že nemůžete rozumět všemu.
Teprve pak jste nastoupil vy se svojí „domobranou“.
Snadno si ověříte, že jsem vám v reakci na domobranu především napsal, že „přesvědčujete přesvědčeného“. Člověk vaší nesporné inteligence to, chce-li, nemůže pochopit jinak, než jako souhlas s vašimi tvrzeními ohledně domobrany atd. Pak jsem ovšem vyslovil malé „ale“ ve smyslu, že mohou nastat situace, kdy je sebeobrana jakéhokoliv druhu nejen vítaná, ale i potřebná. Použil jsem příklad s řidičem BMW.
Takže ne že já bych snad reagoval na váš text, ale bylo tomu původně přesně obráceně.
Tribuna z tohoto přehledu vynechávám, svůj argument o „izolovanosti“ problému už dále neobhajoval.
Nemohu ale vynechat Petra Pelikána, který se mi stále více jeví jako islámský propagandista. Nechám si pro sebe detaily o jeho islámském příbuzenstvu, to je jeho soukromá věc. Ale mojí věcí zase je, že si nějakým způsobem dokázal zjistit i číslo mého mobilního telefonu a projevoval výraznou snahu mi opakovaně promlouvat do duše. Po několika takových pokusech jsem musel odložit slušné vychování a dát mu jasně najevo, že si takový kontakt a telefonické diskuse nepřeji.
Píšete, že „jak doložil Petr Pelikán“, ale on nic nedoložil, jen něco tvrdí. Nikde v českých médiích jsem nic o “ migračním zázemí a tureckých kořenech původu“ řidiče onoho BMW neobjevil. Třeba nám tu informaci Petr Pelikán skutečně nějak doloží, ale doufám, že ne mně na mobilní telefon.
To jen, abychom si rozuměli.
Howgh.
Pane Hudče, jak vidím, velkým přítelem pravdivosti nejste. O to víc máte ale rád polopravdy či zamlčení podstatných faktů.
Pro praní špinavého prádla jste si ale vybral špatné místo.
Nejsem sice mediální profík jako Vy, dám Vám přesto malou radu. Stejně, jako má například plzeňská teplárna svého tiskového mluvčího, stejně tak má v Německu např. Zemská kriminální policie v jednotlivých spolkových zemích tiskového mluvíčího a tiskové centrum. No a pokud dojde k nějakému incidentu, tak se mimo jiné právě tam o něm můžete informovat.
PS: Pochopil jsem to na základě Vašeho komentáře správně, že Vaše nabídka a pozvánka na kafe a prohlídku Plzně, měl-li bych tam cestu, z našeho posledního telefonického hovoru před víc než rokem, už neplatí?
Pane Hudče, proti naivnímu názoru Britských listů jsem postavil opačný naivní názor, který se bohužel mezitím ukázal jako nebezpečnější. Ozbrojovat občany chce totiž už i prezident Zeman, což je jasný důkaz toho, že pistolnické představy táhnou mnohem víc, než ty pestrobarevné festivaly. Termín „vlhké sny“ vám sice může připadat politicky nekorektní (viz vaše reakce), ale jako o dětinskosti a chlapáctví o tom teď nedávno mluvil i bezpečnostní analytik J. Schneider. Asi přeceňujete moji inteligenci, protože váš obrat „přesvědčujete přesvědčeného“ jsem vztáhnul pouze na Armádu ČR, u které jste neopomněl zdůraznit, že jde pouze o expediční sbor. Také bych si samozřejmě nepřál, aby mě pan Pelikán naháněl ještě po telefonu, nicméně v tomto případě bylo jeho upozornění na místě, protože tím řidičem byl nějaký Alper, syn majitele prodejny s kebabem. Když se to na první ťuknutí podařilo zjistit mě, tak pro vás při vašich profesionálních zkušenostech by to muselo být doslova hračkou. Pokud byste teda chtěl, a to byste myslím měl i chtít, protože jedna věc jsou konkrétní politické názory, a druhá věc pak všeobecný úpadek českých médií zejména v rovině běžného zpravodajství.
Seale, v tvrzení o úpadku běžného zpravodajství v českých médiích se shodneme. V té souvislosti vám ale rád sdělím, že na něm nemám žádný podíl, neb nejsem novinářem už od 1.1.1993.
A protože se živím prací, která nemá s uprchlickou krizí nic společného (a také mám spoustu jiných zájmů, teď zrovna jsem se třeba vrátil z Krakova), nepídím se v médiích tak úplně po detailech. Kdyby P.Pelikán např. uvedl zdroj své informace či odkaz, neřekl bych jistě ani „pumpička“. Ostatně původ onoho řidiče nemá, když tak nad tím přemýšlím, žádný vztah k použití jeho BMW jako nouzové zbraně. A jeho čin pro mě ani není důvodem ke změně názoru, že bychom se měli přílivu uprchlíků účinně bránit, protože jak je z řady zemí zřejmé (a z Německa náramně), islámská minorita se tam během několika desetiletí stala skutečným problémem. Já osobně o takový nestojím.
Ostatně soudím, že téma jsme vyčerpali.
A proč u řidiče BMW původ význam nemá a u řidiče kamionu je zásadní?
Huš! Hudec usoudil, že téma je vyčerpáno!
Pane Hudče, je při nejmenším zamyšlení hodné, že se přes Váš názor o úpadku běžného zpravodajství v českých médiích při Vašich tvrzeních právě jen o toto opíráte – a to jako člověk, který se v médiích pohyboval a pohybuje, zná je profesně a měl by vědět, na jakém podkladě se dělá rešerše a ověřují tvrzení.
Rád bych také poznamenal, že jste se při svém tvrzení o onom řidiči BMW také nenamáhal, své tvrzení jakkoliv podložit – z mé strany to ale požadujete. Mimo to je z průběhu vyšetřování jisté, že onen řidič nejednal úmyslně. Odkazů na potvrzení mých tvrzení bych Vám mohl dát víc.
Pokud se domníváte, že původ onoho řidiče nemá žádný vztah k použití jeho BMW jako nouzové zbraně, pak Vám jen namítnu, že v důsledku je právě popřením Vašeho tvrzení, že: „Jak je z řady zemí zřejmé (a z Německa náramně), islámská minorita se tam během několika desetiletí stala skutečným problémem.“ Mimo to se velmi silně domnívám, že o problematice migrantů v Německu nemáte velmi valné znalosti. Vaše označení „islámská minorita“ je velmi povrchní a není odpovídající, protože ta islámská minorita není jednolitá. Stejně tak je signifikantní a viditelné, že v problematika migrantů je v jednotlivých spolkových zemích velmi rozdílná. V tomto kontextu nelze tak povrchně a paušálně soudit, jak to děláte.
Pro ty, co jim to uteklo na twitteru, asi tak: Boj proti teroru má řešení, ale nechceme ho slyšet.
Ano, ten graf hovoří za vše. Hysterie kolem terorismu i morální panika kolem projevů netolerance (výhradně té bílé, heterosexuální, machistické,
protestant-sekulární) jen prohlubuje atomisaci společnosti.Podepisuji Tribunův odkaz na v Respektu v plném rozsahu.
Ad Nerevar – Atomizace není plodem obav z terorismu, ale naopak reakcí na konjunkturální dekády liberální společnosti, když se zvyšuje prosperita a osobní svobody jednotlivců, kteří je dokáží pro sebe využít (neomezená svoboda pohybu osob – tam i sem – start-up podnikání pro selfmademany financované skrze crowdfunding, nezávislost na komerčních bankách, stále více lidí vidí svoji seberealizaci v neziskových, humanitárních organizacích – nastává doba postmateriální společnosti – už jsme o tom mluvili atd.) ale v době hysterie z útoku teroristů (= muslimů, černochů, zkrátka chudáků z rozvojových zemí Afriky a Asie) naopak dochází naproti tomu k bizarním koalicím „cross-over political side“, tak jak je známe – tedy naopak k neočekávané lidské sounáležitosti a pospolitosti (příkladem těch dvou opačných ale vzniklých z občansky atomatizované společnosti jsou ony dobrovolnické „vítačské“ skupiny lidí pomáhajích uprchlíkům a organizující humanitárnmí sbírky a jezdící do oblasti hranic Maďarska a Makedonie včetně naší iniciativy „HLAVÁK“).
Vzniká tedy bizarně národně-socialisticko-konzervativní směsice jako by se spojili ve 30.letech sovětští komunisté s italskými fašisty a s Francovými španělskými katolickými konzervativci a naproti tomu by stáli sociální demokraté, křesťanští demokraté a liberálové všeho druhu – od Zelených až po ekonomické liberály, kosmopolity a multikulturalisty (strany menšin všeho druhu, proevropských federalistů, strany sdružené do evropské liberální patformy „Alliance of Liberals and Democrats“ for Europe Party – ALDE) atd. K tomu silně levicová Severská zelená levice, která je součástí Evropské platformy sjednocené levice komunistických stran GUE/NGL) tedy platformy nalevo od Evropské socialistické internacionály.
Znamená to tedy, že zde máme jasné politické proudy, které se rozhodly vytvořit podivnou mesalianci – tvrdé východoevroské marxleninské jádro fixované na Rusko, společně s ryzími fašisty a národovci z východu i západu, včetně těch nově vzniklých s oligarchicko-populistickým vedením víceméně ryze východní provenience (typicky u nás Babiš) v Rakousku TEAM Stronach (pak Itálie Hnutí pěti hvězd) atd..
Myslím, že toto spojení je čím dál tím více signifikantní, kdy rudí radikálové se snesou s hnědými (či prozatím jen „černými“ radikály) separatisty a „alternativci“ resp. populisté, co jsou proti elitám a intelektuálům obecně (u nás klasicky dnes Zeman, Klaus & Family, Robejšek, a pan prof. Keller, který se po přednáškách na Klasově CEVRO institutu objevil i jako jeho čestný gratulant na jeho ryze soukromé narozeninové party k 75.narozeninám – holahoj, pan údajně „levicový“ poslanec Europarlamentu – takže antielitářští populisté bojující proti intelektuálním elitám jsou – jaký to div – právě a jen ty intelektuální elity:-)
Osobně jsem takovémuto novému přerozdělení rád, ono totiž vyhovuje novému rozdělení politických hodnot a preferencí, už to není chudí proletáři kroutící krkem buržoasii (socialisté a křesťanští demokraté společně usilují o co možná nejlepší podmínky pro početně největší skupiny zaměstnance právě u velkých koncernů, tam kde spíše skřípe jsou oni „národní“ buržousti, kteří se snaží dřít našince z kůže) ani odpůrci silného státu a jeho příznivci, ale naopak jsou to příznivci autoritářského státu zleva i i zprava – proti příznivcům také silné role státu, sdružené do celoevropského společného rozhodování o evropských procesech, vymáhající lidská práva a občanské svobody znevýhodněných skupin, chránící menšiny, reagující na ekologické výzvy. Tyto dva jasně se integrující protiproudy tak budou stát proti sobě – a bude na každém, ke kterému se přidá. Protože doba antagonických postojů obvykle nevytváří středové „neutrální“ platformy – nejsem ani pro Losnu ani pro Mažňáka, ale na má slova dojde – ale bude si muset vybrat. Buď návrat do kalných vod prvorepublikových národoveckých totalit – anebo do nadnárodního multikulturního spojenectví tolerance a ekonomického propojování volných zón, měnové unifikace a ekonomické standardizace a vstupně/výstupní normatizace to vše za vysokých standardů sociálních služeb.
Zase jednou bylo přání otcem myšlenky, že?
Pokud nějak souvisí ta atomizace s liberální konjunkturou, tak jedině tak, že tato není pro všechny, ale jenom pro lidi specifického ražení a ti ostatní z ní žádné benefity nemají, jenom starosti, problémy a frustrace. Pokud nějak souvisí ta atomizace s liberální konjunkturou, tak jedině tak, že jde o důsledek rezignace státu na jeho edukativní role – výchovu lidí k občanství.
Vy jste, Oto, svým způsobem konzervativec, protože pořád násilím roubujete současnou situaci mi historický politický sentiment.
NIkdy není úplně vše pro všechny, Tribune. Cyklostezky nejsou postižené, školky pro bezdětné, domovy důchodců pro seniory s početnou rodinou milujících dětí a vnuků, ženská práva pro konzervativní maminky co chtějí mít 7 dětí a nezajímá je politika ani ekonomika, protože má milujícího manžela co dobře vydělává a nezatěžuje ji existenčními otázkami (jak řekl Václav Bělohradský v debatě s Hynkem Kmoníčkem, že by volby měly být povinné – tak řekl, že je X LIDÍ co žádné VOLBY, POLITIKY ani STÁT nepotřebují a žijí si bez JAKÉKOLI politiky státu – sami pro sebe a svoji spokojenost – a že nikdy nedonutíte lidi, co je k tomu nenutí existenční starosti, či lidi, co mají vyhraněné životní hodnoty. materiální askezi, silou víru, rodinný život, seberealizují se pro charita a pomoci druhým – aby měli důvod chtít si volit nějakou politickou stranu a studovat její program a pokud není válka či nějaký typ totality – žijí si sami pro sebe/ pro druhé – bez potřeby ovlivňovat politiku.
Takže mýlíte se, nikdo nic nikam neroubuje, kdybych byl dialektický materialista – řeknu dogmaticky – to je logický a nijak nezastavitelný vývoj – nebo kdybych byl paleokonzervativec – je konec dějin. Já filištínsky nebudu akcentovat ani předpoklad avantgardy, které je v predikci vývoje asi tak „schopná“ jako Radio Jereven v úvádění omylů na správnou míru a spokojím se Aristotelovským dilematem v hledání té mikroskopicky tenké linie mezi svobodou jednotlivce a potřebností kolektivní správy naší společné polis – a odkud je to už pro jedince v celkovém součtu nikoli péče o jeho dobro, ale tyranie „veřejného zájmu“.
Takže jsou a budou stále věci a agendy, které DNES sice pořád vyžadují instituce státu, ale poněkud jiného typu, než je ten národní, zasmrádlý uzavřený do nevětrané kobky (uzavřený HRANICEMI a hlídaný Psohlavci, dnes už ne s čakany ale s Kalašnikovy) vlastních hranic mezi politické bafuňáře „národní fronty“ a i když si jedni hrají na opozici, ale de facto jsou součástí „národní správy“, je to pořád jedna parta co ve finále „Trumpovsky“ handluje s lidskými frustracemi.
Tady je potřeba naopak silného „ODNÁRODNĚNÍ“ a mezinárodní správy nadnárodních institucí, jejichž členové mají potřebnou vizi s mezinárodním přesahem zkušeností a hlavně jinou politickou kulturou, kde se nakonec dochází ke konsensu všech a to politikou vzájemného vyvažovaní malých a strategických států proti velkým a silným a diplomatická jednání mají za cíl vyvažovat a uspokojit všechny – to je přístup zodpovědných správců projektu evropské polis. ¨¨
Spravovat si každý svoji polis sám, nikdy se nedobereme pozitivních synergií společného postupu. Navíc společným (a v konečném důsledku pro někoho v něčem omezujícím, ale v součtu s vyšším celkovým výnosem) bude navíc deduplikace vlastních nákladů a lépe alokovat zdroje mezi což patří i možnost sdílení (a ne nutnost pro každého z 28 zemí v EU vytvářet vlastní zdroje). Zamezí to pak i cenovým válkám, bilaterálně použivaným sankčním mechanismu a hlavně nastolí to vzájemné kooperativní prostředí, které je – divte se tomuto mému výroku nebo ne – více přínosné pro každého než vzájemné soupeření. To samé platí, že základní kánon náš a naší společné kultury je humanismus a tolerance k OSOBNÍM, INDIVIDUÁLNÍM SVOBODÁM, naše nejvyšší lidské zákony vetknuté do Ústavy, definují práva každého jedinečného jednotlivce nad jakýkoli kolektivně sdílené zákon, který exkluduje nečleny takové skupiny nebo jej dokonce z ní vyřazuje. Právo jednotlivce je tedy jediným, které hájí náš vlastní zájem a zároveň neomezuje právo druhého. Jestli své zájmy spojíme a budeme pak prosazovat kolektivně, abychom s daným správce nemuseli mluvit každý jeden sám a za sebe, je už na nás, jestli ustanovíme společného mluvčho anebo ne. A hlavně, těch sdružení hlásající nějaké společné zájmy budou statisíce a budou vznikat situace, kdy požadavky půjdou proti sdružením někoho jiného. Ve finále z toho je jediný možný arbitr a výsledné opatření, které ZASE USPOKOJÍ jen někoho – a je jím Tribune -. zastupitelská parlamentní demokracie a politické strany, kdy vítěz anebo vítězná koalice prosadí ty požadavky, které zastupoval.
Že bych se ve vás pletl, že byste ve skutečnosti nebyl liberál, ale anarchosyndikalista?
Žít v 19.století, byli by mi v hodně věcech sympatičtí. Nicméně můj světový názor formovaly 3 velcí intelektuálové 20.století, velmi nesourodí co se vlastní politické afinity týče, nicméně jistou společnou konzistenci v jejich odkazu jistě najdete. Napsali i dosti zásadní díla, která ovlivnila povahu politické filosofie a ekonomie 20.století.
Jedná se o komunistku, levicového sociologa a liberálního filosofa. Jedná se o Hanah Arendt, Maxe Webera a K.R. Poppera. Jejich stěžejní díla asi nemusím představovat, ale připomenu ta, která by měla být povinnou četbou pro nácky i komunisty, protože tato podávají vysvětleni, proč zde nezvítězila hnědo-rudá totalita, ale liberální, otevřená společnost.
Původ totalitarismu
Protestantská etika a duch kapitalismu
Otevřená společnost a její nepřátelé
(jako dva „náhradníky“ bych vybral ještě Ralpha Dahrendorfa a jeho „Pokoušení nesvobody a „Kritickou teorii“ Jürgena Habermase“).
P.S. Že se jedná o samé Němce a jednoho Rakušana je věc čistě náhodná
Kdesi jsem četl, že Britové dělali do kolonií, Francouzi do umění a Němcům tak nezbylo nic jiného, než filosofie, pročež je otázka, zda je to opravdu náhoda, že jsou do dva Němci a jeden Rakušan, což je také svým způsobem Němec.
Myslíte tamtu Hannah Arendt? A čím Vás právě on tak naštvala?
Hm, Tribune, co vás vede k tomu, abyste tu propagoval takového pesimistu? ;-)?
Tak to je konec, když už se neshodneme ani na definici pesimismu.
No, já nevím, ale když jste mne tím pesimismem polepil 22.7. a 28.7. sem odkazujete článek, jenž říká v zásadě totéž, co jsem napsal, zjevně jako pozitivně optimistický (?!?), pak je opravdu cosi s pojmem pesimismus v nepořádku. Ale to nic, jsou i horší věci na světě.
A zase už dlouho nebudu.
Dnešní optimisti si kupují střelivo, protože doufají, že si půjdou zastřílet.