To si takhle přečtete volební programy, rozhodnete se, co byste chtěli a co byste naopak nechtěli, a pak podle toho volíte. Asi nejste jediní, protože vaši favorité ve volbách celkem zabodují. A co se stane pak? Pak vstoupí do koalice. A vy najednou koukáte, že co jste chtěli mít nebudete, zato budete mít, co jste nechtěli. A aby té srandy nebylo málo, tak se v té koalici spáří strany, které si před volbami nemohli přijít na jméno a jedna druhou líčili jako existenciální hrozbu pro společnost. Můžete tomu říkat umění kompromisu, nebo dokonce umění konsensu, ale já tomu říkám podraz na voliče. Jako kdybyste si v hospodě objednali malý rum, oni vám donesli velké pivo a tvářili by se, že je všechno v pořádku, protože můžete platit v hotovosti. Jak se má volič zodpovědně rozhodovat, když s volebním programem, tedy smlouvou s voličem sui generis, nakládají strany takto volně, a ukazuje se, že je do značné míry nezávazný? Jsou jenom dvě možnosti, a ani jedna z nich není pro demokracii příznivá: buď občané na volby rezignují, nebo se nebudou rozhodovat racionálně, ale emocionálně, podle sympatií nebo podle toho, kdo jim dá víc předvolebního guláše.
71 komentářů: „Podraz na voliče“
Komentáře nejsou povoleny.
Tribun 
Bylo by fajn, kdybyste napsal, co vás k napsání toho textu přimělo konkrétně: Která strana vás naštvala vstupem do koalice a které body svého programu tím zahodila.
Jinak tomu vašemu rozhořčení asi neporozumíme. S tím, že vytvoření většinové sestavy na radnici znamená dohodnout se na programovém průniku, je přece nutné počítat vždycky, protože předvolební programy se nikdy zcela nekryjí. Pokud nepočítáte s tím, že vámi zvolená strana dostane přes 50% hlasů a dostane tak příležitost konfrontovat svůj program s realitou na sto procent, neměl by vám výhled na nutný kompromis zvedat tlak. Je samozřejmě možné preferovat odchod do opozice, ale to znamená, že příležitost k plnění volebního programu se bude blížit nule.
Zkrátka jdete do volební samoobsluhy a koupíte si nějaký hotový výrobek. Vy se rozhodujete podle jeho deklarovaného složení (čtete programy), no a jiní podle obalu (jak chytře ten který politik mluví v televizi). Můžete si samozřejmě myslet, že vy se rozhodujete racionálně, zatímco ti druzí emocionálně, ale to by platilo pouze za předpokladu, že výrobce toho vašeho produktu nijak nepodvádí. Jenže volby jsou o získání podílu na moci, takže politické strany se už dřív začaly přeměňovat v obyčejné spolky, v nichž rozhodující pozice zaujímají ryzí pragmatici. No a ti samozřejmě moc dobře vědí to, že třeba primátorský řetez získá až ten, kdo sestaví koalici. Jasně, že to pak vede k ještě většímu odlivu tzv. idealistů z politických stran, ale taková jsou zkrátka pravidla moštárny.
Je to teď hodně vidět na sestavovaní koalic ve velkých městech, kde se nutně kříží celostátní politika s místními zájmy. Nejenom Petr Fiala, ale i Ivan Bartoš odrážejí kritiku svých regionálních poboček odkazem na princip subsidiarity. Pro ně by to byl zkrátka politický nebo i morální problém jedině v případě, kdyby tak došlo ke spolupráci s KSČM, příp. SPD, protože to je jediná věc, kterou si na celostátní úrovni zakázali. Na onu pověstnou smlouvu s voličem se vám stejně nakonec odvolají všichni, protože žádná strana nechce být už dopředu obviňována z nezodpovědnosti. V brněnské kauze viz třeba tamní KDU-ČSL, která do toho místního holportu zatáhla Piráty a teď tvrdí, že to všechno upekla kvůli svým programovým prioritám:
„… Vyjednávání ale ukázala, že bychom nemohli pokračovat v rozdělané práci ve školství, zdravotnictví, sportu nebo bydlení. V oblastech, které jsme poslední 4 roky řídili skvěle. Hnutí ANO s tím ale nesouhlasilo a chtělo nastolit jiný kurz v těchto oblastech.
Byli jsme proto připraveni jít do opozice. Nakonec se ale objevila možnost nové dohody v čele s ODS. Našli jsme spoustu společných bodů i s dalšími partnery s ČSSD a Piráty, které můžeme společně řešit. Je potřeba připravit dostupné bydlení, zkrátit uzavírky, mít nejlepší školy, vysázet víc zeleně, zlepšit úklid a dostupnost parkování na sídlištích a u nemocnic a další malé zázraky, o kterých jsme s vámi mluvili.Teď máme opravdovou šanci je udělat. Držte nám palce.“ Což převedeno do běžné řeči znamená, že lidovci bez skrupulí hrábli po možnosti mít silnější pozici v radě, než jakou by ji měli s Vokřálem. Jejich „opravdovou šanci“ s donem Pablem nechávám stranou, protože nejsem Brňák, ale zkrátka takhle se to v té reálné politice hraje. A to včetně toho, že spousta voličů jim drží palce, protože v Brně to přece natřeli tomu Babišovi.
BTW: Poslední zpráva z Brna je o tom, že ODS, KDU-ČSL, Piráti i ČSSD cítí zodpovědnost za „rozvoj statutárního města“, ve smyslu „jeho rozvoje v duchu konzervativně liberální demokracie“ a „se zaměřením na podpoření rozvoje občanské společnosti“. Zkrátka hned natřikrát konečně rozvoj v sedmiřádkové preambuli k hlavním tezím budoucí koaliční smlouvy, které se díky „programovému průniku“ podařilo připravit v řádu hodin: https://brnojebozi.cz/hlavni-teze-programoveho-prohlaseni/
No, don Pablo, don Kódy (Koudy – doc. JUDr. Zdeněk Koudelka z Jundrova, mj. skladatel Klausovy povedené amnestie, s Blažkem osvědčená dvojka) a Markéta Vaňková, člověk si připadá jak v kdysi slavném dívčím příběhu Boženy Benešové Don Pedro, don Pablo a Věra Lukášová, přičemž ti dva donové byly pouhé míče a zlosynem jakýsi vilný prasák s tváří beránčí, bylať to za první republiky daleko idyličtější doba. Vokřál honem honem dodatečně láká Piráty, třeba se bude ještě licitovat, kdo dá víc. To je demokracie… :-)
Oba donové by podle mne už s Vokřálem bouchali šampus.
Může to ještě být zajímavé. Nejvíc bych se nasmála, kdyby nakonec na ocet zůstal Hladík.
No, v každém případě byl zvolen i jeden pan ředitel. Gratuluji, ale v případě potřeby mohu vyjádřit i soustrast.
Taky nevím, co je víc namístě.
… zatímco jiný brněnský pan ředitel své jisté v Senátu ještě nemá, ale i tak jsou tací, kteří tvrdí, že už teď je ve střetu zájmů. Za sebe (a koneckonců hlavně za publikum toho média) bych mu popřál, ať ve druhém kole neprojde a ať se radši drží svého kopyta.
Ten pán už ve střetu zájmu (od 1.10.) není, ale do té doby zajisté byl, v přímo ohromujícím. Ale jak vidno, nikomu to nevadilo, kromě generálního ředitele ve stolici. To musela být muka – co si měl počít? Nedokázal dopředu uhodnout, zda pan ředitel náhodou neuspěje – a tu je každý hlas do budoucna přece dobrý, až se bude třeba jednat o dalším funkčním období generálního ředitele…Tak to uhrál na jakýsi kompromis. Ale v téhle kauze je už nejspíše rozhodnuto – pan prezident získá v senátu dalšího vehementního odpůrce a město zase dalšího činorodého důchodce. Ale snad mu strana zajistí nějaké lukrativnější přivýdělky; on je pan kandidát takový hodně potřebný…
Aha, tak ta koncovka mi unikla. Na to se dá říct jenom jedno: Kdo chce kam… Nicméně absurdní divadlo je to tak jako tak.
Tak to dopadlo očekávatelně… Ještě si počkáme na ty trafiky :-)
Vida ho, pana exředitele…
https://www.irozhlas.cz/volby/jaromir-ostry-senatni-volby-cesky-rozhlas-brno-mikulas-bek_1810140800_ogo
Nicméně kdyby byl k tématu raději mlčel, mohl být (aspoň některými nezasvěcenými) považován za filosofa…
Mně to koneckonců může být šumák, ale štve mě, že kvůli jeho politickému extempore končí (prý snad jen dočasně?) Toulky českou minulostí.
Hanku, Toulky nekončí kvůli kandidatuře pana exředitele; působil v nich ostatně jako režisér, jenž je vždy nahraditelný. Skončí-li, pak pro vyčerpání jejich autora. Ten pořad je už za zenitem a stanice (Dvojka) se ho chce (po více než dvou desetiletích) zbavit. Rozhodnutí padlo někdy v květnu, v době, kdy pan kandidát ještě svou kandidaturu zdaleka neohlásil. Je možné, že to bylo právě naopak – doběh Toulek mohl být jedním z motivů, proč se pan exředitel pustil do senátního dobrodružství.
Škoda, že mu to do toho nevyšlo. Měřeno samozřejmě Bekem, kterého coby kariérního vědeckého funkcionáře vnímám prakticky úplně stejně jako Drahoše.
Tady už jaksi nemohu pokračovat v informacích, ale mohu vás ujistit, že oba kandidáti měli více společného, než by se na první pohled zdálo…
XY, doufám, že tím nemyslíte to, jak si Bek vyměnil manželku za luxusnější zlatokopecký ročník, anebo to zajímavé odchodné, které si tuším vloni nechali schválit na MU. Bekovi nepomohl ani tak antizemanovský odboj, jako spíš to, že odmítl být v Babišově zimní vládě ministrem školství. „Volební období v čele univerzity mi končí až v roce 2019. Do té doby vylučuji jakékoliv mé politické angažmá v exekutivě,“ pravil tehdy implicitně, takže se hned na to mohl ucházet o senátorskou sesli. Prebendáři jsou přece v pořádku, takže etické dilema musel řešit akorát Ostrý. Čímž samozřejmě nechci říci, že jeho kandidatura se zrodila z čistého luftu a je to zkrátka nestraník. Každopádně české senátní volby se vyznačují tím, že coby osobnosti v nich figuruje plejáda politických vysloužilců, úřednických myší, různých excentriků a otřískaných managerů, kteří dostali ten geniální nápad, že zrovna oni jsou povoláni k tomu, aby zasedli v klubu ctihodných starců. Výsledkem je pak mix různých postav a postaviček v jednotlivých volebních obvodech, a to včetně toho, že tu teď máme navíc další kolo senátních voleb, v němž se rozhoduje o tom, v jakémže to ten či onen nezávislý nebo vícenásobně podporvaný kandidát zasedne klubu. Tyhle poslední volby byly zkrátka tak výjimečné, že i Mjenkovi jr. se podařilo spáchat vtipný komentář, který s tím závěrečným poukazem na cirkusové kampaně míří do černého: https://babylonrevue.cz/sexymozek-po-deseti-letech/
Nikoli, manželek se to netýkalo; paní exředitelová v tom směru dělá čest svému příjmení. Spíš mi jde o obecné rysy jaksi politického vývoje obou pánů kandidátů. Naštěstí jsem neměl tu čest o obou rozhodovat, musel bych zase na volbu rezignovat. Mezi námi – ona je docela otázka, kdo koho vlastně lanaří – kandidát sdružení (politickou stranu) nebo strana kandidáta? Nejsou lidi… :-))
Zpráva pro hanka:
V prvním kvartále příštího roku se mají rozjet „Obnovené Toulky“, tentokrát orientované na slavné české osobnosti 20, století. Jak přesně budou vypadat, to se ještě neví… :-)
Hezké stručné shrnutí z pirátského fóra:
„1) Napřed zkouší ANO koalici s kmotry z ODS a z ČSSD, bez Pirátů.
2) Poté přijdou lidovci s nápadem koalice též s kmotry z ODS a z ČSSD, a s Piráty, ale bez ANO.
3) A teď je tu ještě nabídka ANO na koalici s Piráty (a zřejmě tedy ještě s někým, protože sami většinu nemají), která by při troše snahy mohla být bez kmotrů z ODS a z ČSSD.“
Hned jsem si vzpomněl, jak Babiš při sestavování své vlády projevoval tu samou afinitu k ODS… Nicméně brněnským kašparem roku se se stává Oliver, čímž nemyslím jenom tu předvolební popelnici, ale i to, jak se podpisem těch koaličních pogramových tezí výslovně přihlásil k „duchu konzervativně liberální demokracie“ (to bylo ale přes čáru i v případě Pirátů, kteří se oficiálně prohlašují za liberální, středovou stranu; fakt se divím, že se nenašel nikdo, kdo by tuhle ideologickou floskuli vyrazil z onoho ryze pragmatického dokumentu). No a teď prohlašuje, že v koalici s ODS se cítí jaksi lépe, takže v Brně je to vlastně všechno v cajku: https://brno.idnes.cz/pirati-koalice-brno-vankova-kolacny-db4-/brno-zpravy.aspx?c=A181011_432140_brno-zpravy_vh
Ale Seale, přece nepředpokládáte, že se profesionální političtí šíbři zatěžují nějakými ideami. To jsou jen kecy pro náš krásný a moudrý lid voličský. A čistoskvoucí ruce Jana Urbana, dobře desinfikované v kauze Diag Human, už pilně pracují na erozi vítězů:
http://blog.aktualne.cz/blogy/jan-urban.php?itemid=32579
Nejsou-li to mrzké pomluvy, je paní Vaňková skutečně vhodnou osobou na post primátorky, ta se neztratí!
No, ono se to do nějakého tvaru nakonec nějak setřepe, protože jak známo, nejpevnější svazky dělají peníze. Nakonec – co jsme si zvolili, to máme.
Ať sedí v kanclech na Dominikánském náměstí kdo chce, Brnu se vládne z Burešovy (a předtím z Morávky)… Minulá koalice byla po r. 1989 jediná, kdo tohle mafiánské schéma dokázal narušit, a byla za to po zásluze potrestána.
No nic, užívejte si to ve zdraví.
Tady přece není nic k užívání, hanku, tomuhle se přece můžeme už jenom smát, nechceme-li plakat (a to jistě záhy mnohým přihodí). Moudrý hlas voliče promluvil – a člověka se zmocňuje úžas. Teď se holt bude vládnout nejspíše z Alfy a okolí…
(a to SE jistě záhy…)
Kouzlo nechtěného nebo pirátská genialita?
https://blisty.cz/art/92993-brnensti-pirati-udelali-genialni-tah.html
Uff, spíš typická Cvekova úvaha. Samozřejmě, že tu konečnou podoby smlouvy bude schvalovat cca 25 místních Pirátů, kteří jsou pochopitelně už teď pod tlakem. Základní problém Pirátů je v tom, že se už politicky osmělili, takže se teď nejenom v Brně a ženou hlava nehlava do radničních křesel. Kdyby tuhle touhu neměli, tak vedou skutečná vyjednávání a nedělají už teď ODS přívěšek. Pozná se to i podle toho, jak „transparentně“ informují na svém vlastním fóru. Teze programového prohlášení tam nenajdete, byť je hned vyvěsila KDU-ČSL, aby uklidnila svoje voliče. To samé platí i o dohodě o rozdělení postů ve vedení města. Ví se, že Piráti budou mít jednoho náměstka, ale nikde se nedá dočíst, jestli bude mít v gesci třeba územní plán, anebo jenom Smart City. Místo toho Koláčný zkouší vytvářet na FB hodně neohrabané PR pro svoji koalici: „Máte taky číslo na Ivana? Já jo a díky tomu jsem mohl požádat náš analytický tým poslaneckého klubu Pirátů, aby provedl analýzu pozadí všech potenciálních kandidátů do Rady města Brna z pohledu možného korupčního jednání, abych měl podklad pro jednání o personálním obsazení Rady města Brna. Dohodli jsme se také, že se zítra Markéta Vaňková vyjádří ke své spolupráci s firmou Brandson Enterprises.Chceme tím dostát našemu závazku, že nepodpoříme v hlasování o personálním obsazení Rady města Brna nikoho, kdo má korupční minulost…“
Ten člověk fakt musel spadnout z višně, pokud si vážně myslí, že Vaňková teď vnese jasno do té staré kauzy. Pracovala pro Brandson Enterprises přece jenom jako advokátka, jo, byl to offshore, ale ten skrytý vlastník si balík pohledávek ostavského Dopravního podniku zkrátka jenom odkoupil. Při její asertivitě bych se ani nedivil, kdyby řekla i to, že je to vlastně jenom závist, protože oni zkrátka byli při vymáhání dluhů podle tehdejších pravidel hodně úspěšní. Jinak analýzu korupčních rizik si dneska nechává dělat kdejaký podnik, protože je to zkrátka trendy. Adresný atest je sice trochu novinka, ale Piráti ten svůj analytický tým fakt mají: https://www.piratskelisty.cz/clanek-2097-pirati-ve-snemovne-boduji-se-svym-tymem-expertu-mezi-politickymi-stranami-je-to-rarita
Tak jsem moc zvědav, kolik času ten tým na tu analýzu vůbec bude mít, když ji Koláčný chce jako podklad pro jednání o personálním složení rady. No a pak samozřejmě i na to, jestli ji pak Piráti v rámci své deklarované transparentnosti zveřejní. Mohlo by to být poučné, protože ti nejznámější brněnští šíbři přímo do rady nekandidují.
Ano, takže neplánovaný kyselý test. Uvidíme, co po něm z Pirátů (nejen brněnských) zbyde…
No, z mého pohledu spíš nevyhnutelný test. Už dříve jsme si tu přece ujasňovali, že Piráti jsou v první řadě neortodoxní liberálové, byť pravicové konzervativní strany a jejich agitační souputníci je s chutí strkají na levici. V tom dnešním testu jde tak hlavně o to, jak moc jsou Piráti vlastně ryzí, praví nebo leví. V českém politickém vesmíru se nejedná v podstatě o nic nového, protože hodně podobnou trajektorii už před nimi řešili Zelení.
Liberálům v Čechii pšenka nikdy nekvetla… Pravděpodobně proto, že většina jejich potenciálních předků vymřela nebo emigrovala po Bílé Hoře.
No a když se přece nějaký vyskytl, skončil v lepším případě v Brixenu, v horším v Jáchymově.
Ale no tak někteří taky umřeli doma v posteli po úspěšném životě… Co třeba Vojta Náprstek nebo různí příslušníci rodu Fričů? Koneckonců všechny mladočechy taky nezavřeli a relativně úspěšné předválečné brkouny lze taky považovat za místní odrůdu liberálů. Ale fakt je, že často se zachraňovali před špatnými osobními konci právě tou emigrací, a to v 19. i ve 20. století; stejně jako to, že (1) mezi dolním lidem bývala jejich popularita zvláště za různých krizových situací všelijaká a (2) chybějící body si často naháněli nacionalistickými tendencemi. To první platí dodnes a na absenci toho druhého doplácejí taky dodnes.
Tedy, přátelé, než se propálíte až k dřeni protoliberalismu za Bílé hory, nahlédněte, prosím, také trochu do všelikých historických učebnic a podobných materiálů. Zatím je ta debata docela veselé čtení – Komenský loučící se s vlastí kvůli liberalismu nemá chybu, revoluční duch druhé pražské defenestrace, toť esence liberalismu (tedy pokud zrovna nemáte na mysli, že liberály byli ti defenestrovaní). Člověk by nevěřil, s jakou vehemencí lze aktualizovat starého dobrého Nejedlého, jenž v husitech zase spatřoval protokomunisty. Ale možná, že nastává ten nový diskurs, kdo ví?
Ale no tak… Já přece netvrdím, že pobělohorští exulanti byli liberálové. Já se jen domnívám, že kdyby tady byli zůstali, tak z řady jejich potomků by se zřejmě přirozeným vývojem liberálové stali. Nebo máte za to, že světový názor nevzniká i vlivem výchovy v rodinách?
Nejliberálnější společnost na světě byla svého času v raných Spojených státech. Z jakého světonázorového prostředí se rekrutovala generace Otců Poutníků? Co v tomto ohledu předali svým potomkům, kteří zakládali USA?
Nebo jaké máte jiné vysvětlení pro skomírání liberalismu v Čechii po r. 1989? Není způsobeno třeba i tím, že po opakovaných vlnách emigrace tady zůstávaly a měly potomky spíš plebejské charaktery se sklony k selskému konzervativismu nebo dělnickému socialismu? A jaké jsou převládající světonázorové postoje těch, kdo odtud odcházejí do ciziny dnes?
Ale stran té dnešní generace emigrantů (i když dnes se jim tak samozřejmě neříká… dobrá otázka by byla proč) se mohu samozřejmě mýlit; nevím, jestli už se jejich postoji někdo vážně vědecky zabýval.
Hanku, měl jsem potíže s připojením, tedy až dnes a jenom stručně. Skutečně nevím, z čeho vyvozujte vliv emigrace na vznik liberálních stanovisek; jak jsem se občas zabýval českou pobělohorskou literární emigrací, mnoho liberálního na ní neshledávám; naopak to spíše byli lidé, kteří nesmírně lpěli na svých evangelických věroučných tezích, míníte-li, že to samo o sobě vedlo k liberálním stanoviskům, musel byste k tomu mít možná podstatnější doklady. Ve skutečnosti si museli počkat až na toleranční patent Josefa II., který umožnil velmi pozvolný návrat evangelické víry do českých zemí. Ale josefinistické reformy byly činěny „shora“ na základech osvícenských principů s cílem modernizovat a centralizovat rakouský stát: nikoli s cílem poskytnout svobodu obyvatelům, ale využít jejich energie ku státnímu blahu (i proti jejich vůli…).
K těm názorům Otců poutníků nemám dostatek znalostí, ale zajisté byly opřeny o zkušenosti zejména z Británie (a vůbec Evropy), jejíž ochrana feudálních práv šlechty a majitelů půdy byla silným sociálním impulsem k emigraci, hodnoty lidské svobody pak se mi jeví jako přímý důsledek vzpoury proti Britům, kteří si chtěli uchovat svá výsadní práva nad obyvateli severní Ameriky a nemohu si pomoci – ty velké ideály byly formulovány a uskutečňovány na cizím území, jehož původní obyvatelstvo vůbec nechápalo princip vlastnictví půdy a bylo víceméně vyhubeno. Zároveň otcové zakladatelé a jejich následovníci s krajní pragmatičností a v rozporu s jimi hlásanými tezemi budovali svou hospodářskou moc s pomocí přímo starověkého nástroje otrokářského, což je pro liberalismus docela charakteristické – míním jeho hodnotovou polyvalentnost, čímž míním nikoli chemické děje, ale schopnost liberálních společností zrovnoprávnit naprosto protikladné principy: víru v absolutní hodnotu svobody člověka s principem vlastnění člověka jako otroka, poklidné přijetí principu nedotknutelnosti majetku s přijetím úděsné bídy nemajetných, atd., atd. V oboru, jímž jsem se zabýval, se dnes nedomluvíte ani na hodnocení tak klasického a usazeného opusu jako je Babička…
Jsem proti tomu, aby liberalismus splýval v jedno s demokracií, a rozhodně neplatí, že ústup liberalismu se rovná konec demokracie. Mám dojem, hanku, že právě tohle se přihodilo vám. Liberalismus je ideologií určité skupiny společnosti; marxisté si už s identifikací nositelů tohoto „falešného vědomí“ budou vědět rady. Pamatuji-li si dobře, liberálními idejemi se v této zemi oháněli zejména ti, kdo jeho polyvalence využívali ke shromažďování majetku. Zdá se, že své ambice v tomto směru úspěšně naplnili, a hájíce dobyté pozice, už liberalismus nepotřebují. Mladá generace spíše nastupuje v opozičním duchu; možná se vidí v étosu Pirátů, jsouc s nimi spjata jak výchozím obdivem k informačním technologiím, tak jejich dosavadní politickou neposkvrněností. Jiní, ztraceni v chaosu zcela protikladných hlasů o stejné váze, dávají hlas těm, kdo slibují se o vše postarat a rozhodnout za ně. Až kouzlo pomine a nastanou všední dnové, bude (snad) zase všechno jinak – třeba se i objeví znovuobrozený liberalismus, který tč. vyčerpal své schopnosti skloubit do smysluplného a hlavně funkčního celku démony, které svými principy vyvolává.
XY napsal:
„Skutečně nevím, z čeho vyvozujte vliv emigrace na vznik liberálních stanovisek; jak jsem se občas zabýval českou pobělohorskou literární emigrací, mnoho liberálního na ní neshledávám; naopak to spíše byli lidé, kteří nesmírně lpěli na svých evangelických věroučných tezích, míníte-li, že to samo o sobě vedlo k liberálním stanoviskům, musel byste k tomu mít možná podstatnější doklady. Ve skutečnosti si museli počkat až na toleranční patent Josefa II., který umožnil velmi pozvolný návrat evangelické víry do českých zemí. Ale josefinistické reformy byly činěny „shora“ na základech osvícenských principů s cílem modernizovat a centralizovat rakouský stát: nikoli s cílem poskytnout svobodu obyvatelům, ale využít jejich energie ku státnímu blahu (i proti jejich vůli…).“
Nicméně bez osvícenství by liberalismu nebylo. Vsadil bych se, že osobnost typu např. Karla staršího ze Žerotína, kdyby žila v josefinské době, tak by se vyvinula v excelentního liberála non plus ultra… Jasně, osobní svoboda byla nezamýšleným důsledkem tereziánských a josefinských reforem (možná považována jejich protagonisty za nutné zlo) a nikoli jejich prvotním účelem. Avšak důležitý není úmysl, nýbrž výsledek…
I ta reformace porodila různé radikály a extrémisty, od Kalvína až po Serveta…
XY napsal:
„…ty velké ideály byly formulovány a uskutečňovány na cizím území, jehož původní obyvatelstvo… bylo víceméně vyhubeno. Zároveň otcové zakladatelé a jejich následovníci s krajní pragmatičností a v rozporu s jimi hlásanými tezemi budovali svou hospodářskou moc s pomocí přímo starověkého nástroje otrokářského, což je pro liberalismus docela charakteristické – míním jeho hodnotovou polyvalentnost… schopnost liberálních společností zrovnoprávnit naprosto protikladné principy…“
No, tak v prostředí prosperujícího otrokářského systému vznikly přece i principy antické demokracie…
Nojo, hanku, mně to připadá jako klasický ideologický přístup, který spatřuje v Novém zákoně a Ježíšovi tu protokomunisty, ondy zase protoliberály; pohlédnete-li na to z větší blízkosti, ukáže se, že je to všechno nějak jinak. :-)
V kostce řečeno – liberálové tak usilují o svou individuální svobodu, že jsou rozhodnuti naprosto bezskrupulózně o tutéž svobodu připravit jiné. To je dle mne základní rozpor celé liberální ideologie.
Souhlasit lze zase jen tak z poloviny.
Jasně, že politici jsou skunci a chameleoni, ale s tím podrazem to zase tak horké není. Váš požadavek naprosté věrnosti a čistoty totiž naráží na realitu – jak nemáte přes 50 %, tak to prostě nejde jinak, než se spojíte s někým jiným, abyste se přes tu hranici dostal. A to bez ústupků a kompromisů prostě nejde.
Navíc, Ty řeči o podrazu na voličích, megapodrazu apod. až moc připomínají ty zoufalce, kteří si myslí, že když vyhráli s těmi svými ušmudlanými 20 %, tak že to znamená, že společnost chce aby vládli. Přitom jaksi zapomínají, že těch jejich vítězných 20 % znamená, že si 80 % lidí nepřeje, aby vládli (ponechme teď stranou fakt, že volební účast rozhodně není 100 %).
Navíc se ani nelze divit, že většina subjektů teď dělá cokoli, aby odstavili burešovce od moci. Protože jistě, všichni to jsou hajzlové, ale Bureš, to je skutečně ta nejodpornější kunda z ryby, která je nebezpečná všem. Dost že si to uvědomili.
Ty Vaše počty jsou nějaké divné. Jestliže někdo má 20% a má tak nejvíc oproti ostatním, tak prostě vyhrál. To není tak, že když má 20% tak 80% je proti. Jestliže vyhrál, ale ti ostatní udělají vše proto aby ho odstavili, tak je to podraz na voličích. Tímto způsobem se dosahuje stavu, že si volič řekne: „…..proč já mám volit, když je pak stejně vše jinak?“ No a volební účast tak klesá a klesá. Z Vašeho pohledu a třešního pohledu je tedy naprosto zbytečné provádět volby. Stačí, když si ti strejcové a tetky sednou jednou za čas v hospodě a tam si ta koryta rozdělí. Bez ohledu na to, co chtějí či nechtějí voliči. Ignorují je v obou případech ale v tom druhém, to vyjde levněji.
Tyhlety vaše počty byly svého času velmi oblíbené v ODS, zejména poté, co její kandidáti dostali na zadek ve druhém kole historicky prvních senátních voleb. Strašně se tenkrát naštvali na Luxe, který jim pro druhé kolo vyhlásil boj. Ukázalo se, že 20% z prvního kola opravdu mohlo znamenat, že minimálně 50% je proti. V hlavách odesáků se tahle zkušenost promítla do ideje jednomandátové jednokolové volby, což prý je ta jediná správná většinová volba. Většinová nikoli ve smyslu, že kandidáta musí zvolit většina zúčastněných voličů, ale v tom, že se prý jedné straně bude lépe vytvářet většina v parlamentu a tudíž jí i půjde lépe vládnout.
Parlament, zvolený díky tomu vašemu principu, že první na pásce bere vše, mají letos v Maďarsku. Líbí se vám Orbán?
Vy nevíte, jaký máme volební systém, hysterko antimone? Jinak si nedovedu Váš příspěvek vysvětlit.
Pořád je tady přece možnost menšinové „vlády“, tedy podpořím úspěšnější konkurenci, aby jak malý Jarda neblokoval chod města/státu, ale nelezu s ní do vlády, protože jsem voličům tvrdil, že máme příliš neslučitelné programy. Nebylo by to čistší řešení? O takovém ale nikdo nemluví.
To ale znamená podpořit program, o kterém prohlašujete, že je nepřijatelný, a vzdát se možnosti, že byste ho korigoval.
Ne. To znamená respektovat výsledek voleb. Programové (ne)shody lze řešit ad hoc při hlasování o konkrétních věcech.
Ono je taky ve hře funkční vedení města, kdy by nemělo jít o ideologii, ale o schopnost ty ad hoc případy řešit. Myslím, že není fráze, že většinová vůle voličů nesměřuje k takovému složení rady, která nedokáže prosadit vůbec nic, protože neumí předložit přijatelný návrh.
I kdepa Tribune, to si zase jen myslíte, že když změníte form, že se změní i obsah. Přitom v obou případech jde o to samé – někdo se musí prodat, aby to vůbec nějak mohlo pokračovat, protože 20 % prostě není většina, i když to je možná vítězství.
E.g. oposmlouva – opravdu si myslíte, že se to stalo, protože ODS respektovala výsledky voleb, nebo protože šlo o něco jiného?
A mimochodem, když už byste chtěl mluvit o „podrazech na voliče“, tak ten zatím nejvíc předvedl Zeman jako premiér vlády za ČSSD. Ne kvůli tý oposmlouvě jako takový, ale proto, že porušil skoro všechny své sliby. A ne proto, že by musel, ale protože chtěl. Srandovní je, že ty sviňárny, které tehdy udělal, dnes hází na ODS nebo na Sobotku.
Nejste Vy nějaký hysterický? Já jsem se žádné hysterie nedopustil. Jaký máme volební systém vím, s Orbánem sympatizuji (to pro třešničku) a jakou ještě máte otázku? Jde mi o respektování výsledků voleb. O nic jiného. A je-li to tak, že kdokoliv může smést výsledek voleb ze stolu, pak jsou ty volby opravdu zbytečné. Zkuste se nad tím zamyslet. Stačí trochu …. :-)
Orbán se vám líbí, díky za odpověď.
Ještěže to svého času klausistům nevyšlo.
Chce to pouze se naučit číst a porozumět psanému textu. 20% samozřejmě není většina, ale je to nejvíc z dosažených výsledků ostatních zúčastněných. Jinak a lapidárněji řečeno, všichni ostatní dostali méně, než těch dvacet. Je to jasné?
Taky by jste se měla naučit chápat psaný text :-) Nenapsal jsem, že se mi Orbán líbí, ale že s ním sympatizuji. On je to významově trochu rozdíl.
No pro mě jednoznačně hysterka jste. A nemyslíte vůbec, když si myslíte, že 20 % je většina. Respektování výsledků voleb je ve Vašem podání jen prázdné heslo.
Zamysleli se už mnozí a většinou se shodli na tom, že sestavování koalic, které budou mít většinu v parlamentu nebo v zastupitelstvu, není zrada na voličích ani tehdy, když do koalice není zahrnuta strana, která získala největší procento hlasů. Jistě, ti, co jí dali hlas, mohou být zklamaní, ale ti přece netvoří většinu voličů. Je to zcela legitimní proces. Zradou na voličích může být nazváno leda to, když nějaká strana se před volbami zapřisahá, s kým do koalice nikdy nepůjde, ale potom na to promptně zapomene.
A jestli mi nevěříte, Antimone, přečtěte si ústavu. Jedině ona předepisuje způsob ustavení exekutivy a stanovuje roli zákonodárného sboru. Nic jiného neplatí.
Obecní politika je mnohem spíš jako rodina; zastupitelstvo nemá možnost ovlivnit přítok (výběr, vydírání, …) peněz, nemá možnost stanovovat hrubá pravidla, jen ladí detaily a přesměrovává peníze. Navíc ti dotyční – třeba v jiných poměrech – tam budou narozdíl od celostátní politiky strašit mnoho let.
Navíc se nějak dohodnout musí; kanalizaci a pouliční lampy je třeba provozovat nepřerušovaně, zatímco kdyby parlament neschválil rok žádný zákon a vláda žádnou vyhlášku, nežilo by se nám o moc hůř (ne-li líp).
Ideologie sem patří mnohem méně a dohoda je kruciální.
Jinak volby senátní z pohledu měsíčkáře potěšily snad ještě více než z pohledu pravičáka – Vícha, Čunek, Nwelati jsou příslibem končící benevolence vůči chaotům všech stylů a barev.
…ty velké ideály byly formulovány a uskutečňovány na cizím území, jehož původní obyvatelstvo… bylo víceméně vyhubeno. Zároveň otcové zakladatelé a jejich následovníci s krajní pragmatičností a v rozporu s jimi hlásanými tezemi budovali svou hospodářskou moc s pomocí přímo starověkého nástroje otrokářského, což je pro liberalismus docela charakteristické – míním jeho hodnotovou polyvalentnost… schopnost liberálních společností zrovnoprávnit naprosto protikladné principy…
Odhodlání společnosti zavrhnout otroctví ovšem s liberálními idejemi jakousi souvislost mělo, n’est-ce pas?
„Odhodlání společnosti zavrhnout otroctví ovšem s liberálními idejemi jakousi souvislost mělo, n’est-ce pas?“
Jako ideologické krytí jistě. Skutečnost bylo ovšem trochu jiná. Wikipedie:
„…Jako příčina války se často uvádí spor o to, zda má být povoleno otroctví. Ale tento výklad je značně zjednodušený, důvodů byla celá řada. Podstatou většiny z nich bylo to, že Jih usiloval o mnohem větší autonomii jednotlivých států v Unii, se kterou Sever, který prosazoval silnější centrální vládu, nesouhlasil. Bezprostřední otázka zrušení otroctví se často přeceňuje. I když se Jih obával, že jeho zrušení bude logickým důsledkem růstu moci vlády ve Washingtonu, otroctví ovšem stálo (ne vždy zcela zřetelně) v pozadí i ostatních rozporů. “
Fakt, že liberální ideje v prohlášení nezávislosti byly v přímém rozporu se stavem společnosti Spojených států, dokazuje Deklarace nezávislosti, kde mj. čteme:
„…Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí.“
Zdálo by se (aspoň mně), že po dvou obdobích prezidenta Obamy mají Spojené státy konečně tuhle otázku vyřešenu. Realita je ale, zdá se, poněkud jiná…
K pricinam valky mezi severnimi demokratickymi liberaly a extremistickymi pravicaky z jihu ma zajimavy prispevek Robejsek:
http://blog.aktualne.cz/blogy/petr-robejsek.php?itemid=32505
„A výsledek? V letech 1835 – 1842 bylo devět z dvaceti devíti státu unie bankrot. Skoro přesně jako dnes, že ano?
A teď přijde to hlavní. Washingtonská vláda se za podpory zbývajících dvaceti států pokusila podruhé převzít dluhy těch devíti nešťastníků. Ale tentokrát už jí na to nestačily síly. A tak dluhová krize vedla ke krizi politické. Britský historik Harold James tvrdí, že spory o dluhy významně přispěly k tomu, že došlo k válce Severu proti Jihu. Teprve po ní, v roce 1865, se Spojené státy definitivně vzdaly myšlenky společného ručení za dluhy.“
Jinak liberalni pristup liberalu k otrokum a Indianum je myslim bez debaty. Kdyz ty prve uz nepotrebovali, tak jim dali svobodu a kdyz ty druhe vyhubili, tak jejich zbytku zas venovali rezervace. To kdyby vedel lidovy komisar pro narodnosti, jisty Dzugasvili, tak by s temi cirka 100 narody, zijicimi na uzemi CCCP, zatocil uplne jinak!
A jinak tusim, ze po vyhrane valce Sever privatizoval rozkulacene jizni statky obdobne jako nas Klaus. Jen misto knizek a privatizacnich vln se tehdy rozdavaly glejty prava na privatizaci soukromnikum a ti si uz museli svuj objekt, urceny k privatizaci, vyhledat sami…inu, kam se na ty zaoceanske liberaly hrabeme!
Mmch, proti liberalni privatizaci, rizene direktivne ze Severu, se zvedla vlna odporu, jez se intitucionalizovala ve spolku zvanem KKK (k nabaleni rasisticke agendy u nej doslo az pozdeji).
Správný marxista by řekl, že otrokářství přestalo vyhovovat vyvíjejícímu se novému výrobnímu způsobu a bylo nutno nastolit jemu odpovídající nové výrobní vztahy. Proto Sever musel vyhrát. Jak byl spor podán ideologicky, je v tomto případě zcela vedlejší. Dějinná nutnost se jako vždy nakonec prosadila, protože k tomu musí zákonitě dojít kdykoli při změně výrobního způsobu.
„Správný marxista by řekl, že otrokářství přestalo vyhovovat vyvíjejícímu se novému výrobnímu způsobu a bylo nutno nastolit jemu odpovídající nové výrobní vztahy. Proto Sever musel vyhrát.“
Nikdy jsem nevedel, co onen vyrobni zpusob a vyrobni vztahy presne znamenaji. A rekl bych, ze presnou predstavu nemel ani Marx a nemaji ji ani marxiste. Marx mozna ano, protoze popisoval konkretni realitu v okruhu nejakych plusminus 500 km od mista bydliste, lehce dosazitelnou vlastni zkusenosti a, diky jednotnemu civilizacnimu okruhu, pomerne homogenni.
Ale vemte si treba vyrobu obycejneho tricka s kratkym rukavem: Vyrobni zpusob stale zustava a dokonce i vyrobni firma je identicka, se shodnym vyssim managementem…ovsem na evropskem kontinentu pouziva pracovni silu dobrovolne nasmlouvanou, zatimco napr. v Barme je pro ni zas vyhodne rekrutovat pracovniky z rad detskych otroku, zijicich ve specializovanych koloniich.
Jak mam moznost pozorovat vychovu cloveka v jinem kulturnim prostredi, jsem stale a stale vice presvedcen, ze zpusob realizace vyrobnich vztahu je sice podminen systemove (tedy onemi vyrobnimi zpusoby), ovsem jejich kulturni modifikace ma na „nakladani s clovekem“ mnohem zasadnejsi dopady, nezli je vliv samotnych vyrobnich vztahu.
Napr. ve filialce Matky vsech demokracii, v Australii, se poradaly hony na Aborigince jeste ve 20. stoleti a pravni status cloveka jim byl priznan az v 60. (!) letech (referendum 1967).
Odcizeni az zvěcnění cloveka ma mnohem intenzivnejsi projevy na mistech, kde vznikala industrializace, nezli v zemich, stavejicich se k industrializaci s urcitym odstupem (Slovensko je mozna dobry priklad). A tady byla myslim drive slepice, nezli vejce a to znamena, ze nakladani s bliznim se ridi predevsim „mistnim az narodnim charakterem“ (smesici vychovy a vrozenych vloh) a ne naopak, ze by forma urcovala obsah (tj vyrobni zpusoby urcovaly vyrobni vztahy).
Odtud take tak premrsteny anglosasky akcent na eugeniku, ktera je slovanskemu elementu vcelku cizi (eugeniku v celem jejim spektru od „neni to clovek“ az po -> „inkludujme spolecensky i pacienta v komatu“).
Ale abychom se vratili k onem Indianum…tam chapu protipol jejich genocidy, sepsani americke ustavy, jako zpusob vyrovnavani se s nevyresenym vnitrnim kolektivnim konfliktem, jehoz podstatou je hrube odlidstene az odcizene nakladani s bliznim, jez je podmineno predevsim kulturne a vlastnostne (nechci psat primo geneticky, to by nebylo presne).
Kdo si vzpomina na osud genialniho matematika Alana Turinga, tak se musi divit- clovek, ktery zachranil Britanii byl tim samym statem nasilim vykastrovan a doveden k sebevrazde jenom proto, ze byl homosexualem, coz byl jeste v 50. letech minuleho stoleti v Anglii trestny cin. Spolecnym jmenovatelem tu je jista necitlivost a nepritomnost empatie, kdy druhy clovek neni tak uplne clovekem. To je samozrejme velmi nebezpecny spolecensky trend, ktery pak musi byt korigovan pravnim akcentem na nebezpeci rasismu, potrebu inkluze, zkratka vsemi moznymi narizenimi, jez by zmekcovaly tuto charakterovou hrubost. My si pak myslime, ze se tam zblaznili, anebo naopak bezduse prejimame vsechny jejich obranne mechanismy v nadeji, ze jde vyssi stav humanistickeho ducha.
Debata liberalismus vs. konzervatismus (alternativne demokracie x totalita) se sice jevi jako souboj ideji vyssiho s nizsim (dobra a zla), ale pritom jde o anglosasky zpusob, jak se vyrovnat se svoji konkretni „vadou necitlivosti“ (a podotykam, ze svoji „vadu“ ma kazdy narod). To je pro zapadoslovansky element zcela cizi kulturni import…tedy byl cizi, pokud se pod vlivem zapadni propagandy podari roztrhnout narod, muze se takovy „souboj“ stat realne- aktualnim.
„Nikdy jsem nevedel, co onen vyrobni zpusob a vyrobni vztahy presne znamenaji. A rekl bych, ze presnou predstavu nemel ani Marx a nemaji ji ani marxiste. Marx mozna ano, protoze popisoval konkretni realitu v okruhu nejakych plusminus 500 km od mista bydliste, lehce dosazitelnou vlastni zkusenosti a, diky jednotnemu civilizacnimu okruhu, pomerne homogenni.
Ale vemte si treba vyrobu obycejneho tricka s kratkym rukavem: Vyrobni zpusob stale zustava a dokonce i vyrobni firma je identicka, se shodnym vyssim managementem…“
Marx to popsal dost přesně a marxisté (aspoň ti skuteční…) tomu rozumějí (kdo ne, toho nelze dost dobře považovat za marxistu).
Místo výrobní způsob jsem ale měl napsat výrobní síly. Dnes by se možná radši mělo říkat technologie, aby tomu rozuměli i ti, kdo už výuku marxismu nezažili. To byla moje zavádějící terminologická chyba, dodatečně jsem si uvědomil, že pojem výrobní způsob marxisté používají pro konkrétní kombinaci výrobních sil a výrobních vztahů.
„… ze by forma urcovala obsah (tj vyrobni zpusoby urcovaly vyrobni vztahy).“
Tos ale vůbec nepochopil a zaměňuješ obsah a formu. Výrobní síly jsou obsah, jeho podstata se projevuje ve společnosti z něj odvozenými výrobními vztahy, tj. formou. Zatím to vždycky bylo tak, že když staré výrobní vztahy přestaly odpovídat charakteru výrobních sil, byly jejich vývojem nemilosrdně smeteny a nahrazeny novými, které rozvoji výrobních sil napomáhaly nebo mu aspoň nepřekážely. A proto taky nové technologie formující se do toho, čemu se začíná říkat Průmysl 4.0, nutně nastolí i nové výrobní vztahy. Jenom zatím chybí nový Marx, který by je uměl popsat. Jediné, co je zatím jasné, je to, že dosavadní uspořádání výrobních vztahů jim už teď začíná překážet. A bude to jak vždycky v historii: Čím více budou obránci odcházejícího výrobního způsobu bránit nastolování toho nového, tím bude ta zákonitá změna krvavější.
Spousta vztahů ve společnosti je ale v tomto ohledu indiferentních a výrobním silám je vcelku jedno, jak si je lidi uspořádají; proto kapitalismus může v konkrétních situacích fungovat i s otrockou prací i se smluvními pracovními vztahy. A stejně tak formy nově se vyvíjejících výrobních vztahů budou jistě velice různorodé.
Z těchto důvodů také marxisté nepovažují islamistický terorismus včetně jeho ideologických východisek i mocenských zájmů, které za ním stojí, za nebezpečí. To, co by chtěl nastolit nebo k čemu by se chtěl vrátit, je s nastupujícím výrobním způsobem zcela neslučitelné. Ledaže by došlo k nějakému náhlému systémovému kolapsu, třeba zhroucení životního prostředí, nějaké globální pandemii nebo jaderné válce. (I když jsem zažil i rádoby marxistické dogmatiky, kteří jadernou válku považovali za nejjistější způsob nastolení komunismu…)
„Místo výrobní způsob jsem ale měl napsat výrobní síly. Dnes by se možná radši mělo říkat technologie, aby tomu rozuměli i ti, kdo už výuku marxismu nezažili.“
To ale nevyvraci moji namitku, ze existuje stejna firma se stejnymi techologiemi, vyrabejici stejne zbozi, ale v jedne filialce funguji namezdni sily (delnici) a v druhe otroci.
To znamena, ze marxisticke teze se s globalizaci rozvolnuji a do hry vstupuje stat (anebo vyssi celek, jako EU).
Marx byl omezem casem a mistem sve existence, cimz ale netvrdim, ze nektere jeho myslenky nejsou nadcasove (viz Seal nize).
Americti otroci se s kapitalismem zpocatku ani zbla nepomohli, ba to pro ne bylo v nekterych ohledech mnohem horsi. Vrcholovi kapitaliste totiz rozborili obcinu a odmitli dat pracujicim strechu nad hlavou, stravu i osaceni a „svobodni lide“ zacali dostavat jen plat, ktery stacil na zakoupeni zakladnich potravin…o jinych vyhodach nebylo ani vidu, ani slechu. Spali s rodinami v dirach a po lesich, saty meli od mrtvych kolegu.
A v te same ere (nikoliv dobe) v Anglii (epocha Ohrazovani) byl clovek bez prace tulak a potulka= smrt obesenim.
Tady se nam spise zacina otevirat obraz, ze kapitalismus se snazi pouze o co nejvyssi stupen vykoristovani a ze demokracie je mu soli v ocich. Idealem kapitalisty je pracovnik, podobny propustenemu otroku- pracuje jen za jidlo, aby neumrel prilis rychle a investice do jeho zacviceni se vyplatila a zbytek uz je jen na nem.
To vyvraci zakladni manipulaci, ze demokracie <=> kapitalismus.
Sorry, MB, ale vaše námitka je nesmyslná. Tedy pokud polemizujete s marxismem :-) Smyslem kapitalistického podnikání je maximalizace zisku; což vám vysvětluje, proč stejná firma může využívat jiné pracovní podmínky doma v Německu a zcela jiné třeba v Bangladéši. Rozvolňují se tak akorát představy o tom, že kapitalismus jaksi automaticky přináší civilizační pokrok, vytváří prosperující společnost a je vůbec tím nejlepším možným uspořádáním. Marx mimochodem zná i termín občanská společnost. S těmi americkými otroky je to přece jednoduché: Oni „s kapitalismem zpocatku ani zbla nepomohli“, protože zkrátka do té občanské společnosti ještě nepatřili. Stejně jednoduché je to i s těmi dětskými otroky v Barmě, protože v každé společensko-ekonomické formaci („výrobní způsob“) máte jak zárodky budoucího, tak rezidua minulého. No a nikde samozřejmě není garantováno, že vývoj musí nutně jít přímočaře kupředu. Souhlasit se dá tak akorát s tvrzením „demokracie <=> kapitalismus“. No ale tohle Marx nikdy netvrdil, protože mu byl jasný vztah mezi základnou a nadstavbou. Připadá mi poněkud opovážlivé, když na jednu stranu tvrdíte, že jste Marxe nepochopil („nikdy jsem nevedel, co onen vyrobni zpusob a vyrobni vztahy presne znamenaji“), no a pak zase říkáte, že ztrácí platnost pro dnešní dobu („marxisticke teze se s globalizaci rozvolnuji“). Možná byste si to přál, tak jak si to vždycky přála a dál přeje spousta liberálních, konzervativních a jiných idealistických krasoduchů. Šmankote, kolik kritky, odsudků a nadávek marxismus už schytal a přitom tu s námi pořád je; minimálně jako fluidum. Teda nechci nikomu kazit radost, ale řekl, že i za tímhle jeho dlouhým a pro někoho nepochopitelným životem stojí kapitalismus.
„Smyslem kapitalistického podnikání je maximalizace zisku“
Neni, Seale, smyslem kapitalistickeho podnikani je nebyt zamestnancem (tj. clovekem v podrizenem postaveni). Kapitalismus tak neni jenom urcita spolecenska formace, ale predevsim mocensky nastroj, urceny k ovladani druhych. Maximalizace zisku je prostredek, kterym se akumuje kapital a smysl tu nestoji sam o sobe, nybrz je jim obstat pred konkurenci (tj. opet v dusledku nestat se zamestnancem). Reci o smyslu skrze maximalizaci zisku je ryzi kapousska manipulace za ucelem odvedeni pozornosti od krehke a nestabilni podstaty kapitalismu, ktera je zranitelna vice, nezli by se zdalo (viz treba Hauser a jeho myslenky v knize Kapitalismus jako zombie).
Jinak, pokud nekdo tvrdi, ze vyrobni sily urcuji vyrobni vztahy a pritom zkoumate subjekt, vyuzivajici stejne vyrobni sily a pracujici soucasne s ruznymi vyrobnimi vztahy, pak tvrzeni, ze vyrobni sily urcuji vyrobni vztahy uz neplati.
“ Souhlasit se dá tak akorát s tvrzením „demokracie <=> kapitalismus“. No ale tohle Marx nikdy netvrdil.“
To je nedorozumeni, ani ja netvrdim, ze to rekl Marx.
A take netvrdim, ze jsem Marxe nikdy nepochopil, ale ze terminy vyrobni sily a vyrobni vztahy nedokazi presne identifikovat. A jsem stale presvedcen, ze v tom nejsem sam a ze v tom plave i nejedna kapacita. Konecne na marxak mam glejt, takze uplne mimo zas nebudu :o)
Pro mne je marxismus historicka epizoda, byt v urcitych obrysech stale ziva (jak rikate, zrejme diky kapitalismu). Marx mi prijde jako vynikajici myslitel, ovsem v nekterych vyvodech poplatny sve dobe. Coz mu nevycitam, jako nic nevycitam treba Darwinovi- ve sve dobe zkratka nektere veci vedet nemohli, to neni zadna jejich kritika, ale spise kritika dnesni doby, ze se musi vracet k (az opirat o) takove vousate myslitele.
Vlastne nejvetsi zahadou dneska je, ze nedokaze vyplodit nejakou ucinnou a vseobecne prijimanou spolecenskou teorii…a pritom materialu je tu vice, nezli kdy jindy a ideove bezvladi trva dele, nezli zdravo. Bud nejsou lidi, co by to vymysleli, anebo lide, co by to prijmuli (anebo oboji), ale to je na jinou debatu.
Ale jděte, MB. Základním motorem kapitalismu je touha po zisku. Ale jinak docela slušně popisujete rozčarování uvědomělé části české střední třídy, která raději uvěřila Klausovi, než aby dále byla těmi zaměstnanci v podřízeném postavení. Pokud se podíváte do dějin české posametové transformace, tak snadno zjistíte, že privatizace šla ruku v ruce s tím, čemu se říká prvotní akumulace kapitálu. Stejně tak souběžně probíhalo vytváření jak nového státu, tak i nových společenských vztahů. No a tomu všemu dohromady se v marxismu říká společensko-ekonomická formace, která je odvozena od způsobu výroby, do kterého pak vstupují ty výrobní síly a výrobní vztahy. To jenom na okraj, abychom si oživili ten marxák, když už jsme sklouzli do roviny „ryzích kapoušských manipulací“. Mimochodem, ani marxismus nikdy nepředstavoval nějakou všeobecně přijímanou společenskou teorii. Platí to samozřejmě i o éře tzv. reálného socialismu, kdy byl přetaven na obecně nenáviděnou ideologii. A to mu v českém prostředí zústalo až do dneška, kde teď funguje hlavně jako strašidlo, že spolu s uznáním Marxe jako kritika kapitalismu by se mohly vrátit i staré společenské pořádky.
Jistě. Liberální abolicionisté na Jihu neměli moc šancí, protože tam šlo o zoufalou obranu místních „výrobních vztahů“. Ty mu ale nezabezpečily dostatečné materiální zázemí, na což Jih nakonec dojel.
Nevím, co správný marxista, ale Marx by dozajista opáčil, že nejde vykládat praxi z idejí, protože naopak ideje jsou výtvorem materiální praxe. Viz Německá ideologie: „Jestliže při zkoumání průběhu dějin oddělíme myšlenky vládnoucí třídy od vládnoucí třídy, osamostatníme-li je, zjistíme-li pouze, že v určitém údobí vládly ty či ony myšlenky, a nevšímáme si přitom podmínek produkce těchto myšlenek a jejich producentů, pomineme-li tedy základ těchto myšlenek, totiž individua a světové poměry, můžeme pak například říci, že po dobu, kdy vládla aristokracie, vládly pojmy čest, věrnost atd., za vlády buržoasie pojmy svoboda, rovnost atd. Sama vládnoucí třída si to většinou myslí. Toto pojetí dějin, které je společné všem dějepiscům zejména od osmnáctého století, musí nevyhnutelně narazit na jev, že vládnou stále abstraktnější myšlenky, tj. myšlenky, které na sebe stále víc berou formy obecnosti. Každá nová třída, která nastoupí na místo třídy, jež vládla před ní, je totiž nucena již proto, aby dosáhla svého cíle, vydávat svůj zájem za společný zájem všech členů společnosti, což znamená v oblasti myšlení: musí svým myšlenkám dát formu obecnosti, musí je vydávat za jedině rozumné, všeobecně platné myšlenky.“
Šmankote, tohle bylo napsáno v polovině předminulého století a rázem v tom máte nejenom nejenom vznik Spojených států, válku Sever proti Jihu, ale prakticky celý ten dlouhý vývoj až k pohnutému dnešku.
Jižanská plantážnická ideologie byla kromě absence alternativních ekonomických východisek posilována i tlakem zvenčí. Nakonec tam systém hájili i ti, pro které otroctví nehrálo roli anebo by za jiných okolností byli pro jeho zrušení.
Popis padne jako ulitý, Seale, zatraceně ničemný německý ideolog! :-)
Vidíme-li prakticky celý ten dlouhý vývoj až k pohnutému dnešku, pak je nutno do něj zahrnout i dobu pokusů a omylů. Nevím, jestli klasikova představivost sahala až do éry, ve které bude třída vlastníků zrušena a kde všechny případné třídní rozpory budou prohlášeny za neantagonistické. Je fakt, že jestli něco vládnoucí třídě v té době opravdu šlo, pak to byla právě snaha vydávat svůj zájem za společný zájem všech členů společnosti a svým idejím dávat formu obecnosti, vydávat je za jedině rozumné, všeobecně platné myšlenky. Navíc zaštítěné heslem komu se to nelíbí, čepelem v tu zrádnou hruď.
Samozřejmě, že éru tzv. reálného socialismu nelze vynechat. Klasikovy vize komunistické budoucnosti byly hodně individualistické, skoro až na úrovni nirvány; za což už ve své době schytal nemálo kritiky, o tzv. pokračovatelích ani nemluvě.
Nojo, hanku, kde jsou ty časy líbezně přehledných marxistických schémat, Takový Afgánistán, Irák, Lybie či Syrie stavějí tyhle teze na hlavu. Nějak ta dějinná nutnost propadá zmatku…
Tak marxisté – a nejen oni – znají i dočasné dějinné restaurace předchozích poměrů… Na zhodnocení těchto dějů je měřítko délky a zkušenosti jednoho lidského života krátké.