Hladomor na Ukrajině

Studovna

Pokud patříte k těm, kteří vše, co řekne Rusku, apriori považují za lež a propagandu, pak dál snad ani nečtěte a link neklikejte, protože je na něm cca třičtvrtěhodinové video dvou Rusů, kteří se pokoušejí uvést románový příběh o sovětskou mocí záměrně vyvolaném hladomoru na Ukrajině v letech 1932-1933 na pravou míru (jestli už si to pustíte, poslouchejte jen toho v tmavém svetru, ten mluví k věci, ten ve světle modré košili je něco jako ruská Petra Procházková, nebo ještě hůře Štětina skřížený s Mitrofanovem, a plácá stejné propagandistické nesmysly). Stěžejní teze Borise Julina jsou tyto:

  • Hladomor na Ukrajině kulminující v letech 1932-1933 skutečně byl a byla to velká tragédie a katastrofa, ale nebyl vyvolán záměrně, byť sovětská moc při něm působila jako katalyzátor; jeho utajování v časech SSSR byla hloupost, která jen živila mýty.
  • Hlavní příčinou bylo sucho v kombinaci s nekompetencí vlády, spekulacemi a nedůvěrou mezi sedláky a vládou. Zde nehrála hlavní roli kolektivizace sama o sobě, ale reakce sedláků, zejména kulaků, kteří odmítali v kolchozech pracovat, zatajovali úrodu, či poráželi dobytek, aby ho nedostaly kolchozy, čímž při současné faktické neexistenci mechanizace významně snížili možnost obdělávat pole.
  • Sedláci nechtěli prodávat obilí za ceny nabízené státem a spekulovali na růst ceny, přičemž obilí schovávali třeba i pod zem, kde ovšem často shnilo. Zájem státu naopak nebyl, aby sedláci vydělávali, ale aby nasytili lidi z měst, a začal obilí zabavovat, což dál zhoršovalo vztahy mezi lidem a vládou.
  • Sovětský režim na Ukrajině v té době fakticky zkolaboval, centrum (Moskva, Stalin) na něj ztratili vliv a nejvyšší straničtí představitelé Ukrajiny, sami Ukrajinci, se stali de facto autonomními satrapy (později byli za nezvládnutí situace popraveni a dnes jsou z nich mučedníci).
  • Příčinou většiny úmrtí nebyl primárně hladomor samotný, ale nemoci a komplikace v důsledku oslabení organismu hladem.
  • Počty obětí jsou nadsazovány tak, že jsou počítány jako rozdíl mezi populací před vypuknutím hladomoru a populací, která by mohla být po něm podle demografických modelů, tedy jsou do nich započítávány i nepočaté děti.
  • Hladomor tehdy nepostil jenom Ukrajinu, ale i Kazachstán, Povolží, Polsko (oblasti dnešní Ukrajiny) a v menší míře i Bulharsko či Rumunsko; v Kazachstánu byly příčinou naopak deště v kombinaci s neuváženým plošným zavedeném moderních amerických metod obdělávání půdy, které byly tak moderní, že nebyly vyzkoušeny ani v Americe, kde, jak se posléze ukázalo, také selhaly.
  • SSSR se snažil postiženým oblastem pomáhat a v objemu pomoci přepočteném na hlavu šlo nejvíce potravin právě na Ukrajinu. Například Polsko postiženým oblastem nepomohlo vůbec, naopak situace využilo k dosídlení vylidněných oblastní polským živlem.
  • SSSR měl problém s nákupem obilí v cizině, protože přestal vyvážet obilí (přesněji razantně jeho vývoz snížil), čímž porušil jakési mezinárodní smlouvy, v důsledku čehož s ním odmítaly jakožto USA a Austrálie (ale i další) jakožto součást sankcí obchodovat.
Publikováno

55 komentářů: „Hladomor na Ukrajině“

  1. V dejinách Ruska (http://www.martinus.sk/?uItem=6599) píšu niečo takéto:
    „Kolektivizace připravila sovětskou ekonomiku o podstatnou část zvířectva. Rolníci totiž před vstupem do kolchozů vybíjeli svůj
    dobytek. Ale nejen to. Ve středoasijských republikách uhynuly desetimiliony kusů dobytka v důsledku násilného usídlování kočovných pastevců. Rolníci před vstupem do kolchozů vybíjeli i domácí zvířectvo, protože horliví funkcionáři chtěli kolektivizovat vše, i osobní majetek.
    Když v roce 1932 byla špatná úroda a zásobovací orgány žádaly naplánované dodávky, začala další tragédie. Sovětská vláda reagovala na nepříznivý průběh výkupní kampaně drsnou rekviziční politikou, při níž se z vesnice odváželo i osivo.“
    *
    To mi veľmi pripomína to porekadlo o iniciatívnom blbcovi, čo je horší ako triedny nepriateľ.
    Inak, myslím, že to netreba ideologizovať. Svojich iniciatívnych blbcov má aj kapitalizmus. A veď len toť nedávno ste písali o Dějvickej kyselke. Takže dosť možné, že ten hladomor bola taká kyselka obrovských rozmerov.

    1. Ale to je zhruba to samé, co říká i Boris Julin. A co se píše třeba i na české wikipedii (což mě osobně docela překvapilo). Jenže dřív se o hladomoru na Ukrajině nemluvilo a když se začalo, tak už v protiruské propagandistické dezinterpretaci. Což samozřejmě na druhé straně vyvolá zase tendence celou věc bagatelizovat a to je asi to nejhorší, co může takto významné téma potkat.

  2. Ta argumentace sedí přesně na myšlenkové konstrukty obhajoby typu: „Nezemřeli by, kdyby neutíkali“ (jak se obhajují dnes někdejší pohraničníci při odhalení plastiky zobrazující brutální akt roztrhání psy německého mladíka z NDR Hartmuta Tautze při snaze o přechod hranic do Rakouska z dob komunistické totality vystavené před vchodem do Evropského parlamentu).

    Zločinci, co si stále myslí, že někdo bude poté co je okraden a donucen dřít na nucených pracích na státních plantážích a nebude se snažit si výnosy ze svého majetku schraňovat pro sebe, se v dnešní době bude potýkat se základním výkladem práva. Nejen toho Základního lidského, ale i toho morálně-etického, dáno nám křesťanskou věroukou. Spravedlností. Ta v tyranském genocidním režimu je zosobněna PRÁVEM na odpor. V případě komunistického sadismu vedoucí až ke genocidě je toto právo zcela zásadní. Jestli mám umřít v koncentráku na desítkách akrů plynem nebo statisícech km čtverečních umřít hladem (ostatně to druhé je podstatně trýznivější a strašnější smrt) je tady na stejné úrovni.

    Dám sem pro ilustraci citaci z diplomové práce Aleš Zieglera z Historického ústavu filosofické fakulty Masarykovy university v Brně s tím, že přímá příčina, proč k hladomoru došlo, je obsažen v posledním odstavci.

    Na podzim roku 1932 přijela do Charkova speciální výběrčí komise v čele s Molotovem a Kaganovičem, která měla dohlížet na vykonání vůle Moskvy. Některé vesnice, ale i celé oblasti byly zaneseny do černých listin, což pro ně v důsledku znamenalo
    zákaz volného pohybu jednotlivců a zastavení jakýchkoliv dodávek potravin. Pokud nemělo obyvatelstvo v takto postižených lokalitách dostatečné zásoby jídla, masově umíralo hladem.Na provádění rekvizic bylo na vesnice vysíláno vojsko a policie, kterým v práci pomáhaly úderné brigády zformované z místních aktivistů. Vybaveni dlouhými na jednom konci zaostřenými železnými tyčemi sloužícími jako sonda prohledávali domy, stodoly a dvory,aby zabavili ukryté obilí. Zabavovali nejen množství potřebné pro vykonání plánu, ale jakékoliv zásoby jídla. Přivlastňovali si také nalezené peníze, nádobí nebo koberce, zkrátka
    vše cenné, na co během prohlídky narazili. Řádění aktivistů a stranických funkcionářů představovalo pro ukrajinskou vesnici
    smrtelné nebezpečí, jaké neznalo ani z dob tatarských nebo tureckých nájezdů. Pro dokreslení zvrácenosti komunistické ideologie prováděné v praxi uvedu výrok jednoho aktivisty, Lva Kopeleva, pozdějšího velmi známého ruského spisovatele v exilu, jenž popisuje své zkušenosti v knize Výchova pravověrného a na zmíněné excesy pohlíží tímto způsobem:

    „Slyšel jsem děti… jak se dusí a křikem kašlají. Viděl jsem, jak vypadají lidé: ustrašení, prosící, plní nenávisti, tupě pasivní, vyhaslí zoufalstvím nebo zuřivě vybuchující napůl šílenou odvážnou divokostí. (…) Bylo mi z toho, co jsem viděl a slyšel, zoufale zle. A ještě hůř z toho, že se toho účastním… Přesvědčoval jsem sám sebe, vysvětloval jsem si, že nemusím upadat do toho
    oslabujícího smutku. Uskutečňovali jsme historickou nutnost. Dělali jsme naši revoluční povinnost.Získávali jsme obilí pro naši socialistickou vlast…“

    Komise Molotova vyvezla z Ukrajiny téměř všechny zásoby obilí, i když i to se nezdálo dost pro vykonání plánu. Největších měřítek dosáhl hlad po skončení řádění speciální výběrčí komise, tedy na jaře a v létě roku 1933. Tehdy hromadně vymírali celé vesnice – první umírali muži, po nich děti a nakonec ženy. Nejstrašnějším následkem hladomoru byla nepochybně smrt několika miliónů dětí. O rozsahu dětské úmrtnosti svědčí fakt, že v mnoha vesnicích byly před vypuknutím tragédie plné třídy školáků nejrůznějšího věku, po letech 1932 – 1933 nebylo koho učit, spousta škol tehdy zanikla. Hlad přerval také veškeré morální zábrany, takže často docházelo k případům kanibalismu.

    1. No a co? Tohle přeci nikdo nezpochybňuje. Spor je o tom, zda to byla záměrná genocida, nebo možná logický, ale vedlejší produkt poměrů a okolností. Kdyby státní moc tehdy nerekvírovala obilí na Ukrajině, nestrádali a neumírali by lidé jinde? Pokud je v celé zemi hlad, považuji za větší nemravnost, když sedlák syslí obilí, aby na něm vydělal, než že mu ho stát zrekvíruje. A případů kanibalismu bylo údajně 28 a rozhodně to nebyly jediné případy kanibalismu ve 20. století. Jenže když se z historie dělá politikum, tak je vždy těžké dobrat se pravdy.

      1. Ta schválnost je tam zjevná. Jednalo se o takzvaně „dvojí efekt“ pro stalinské vedení výhodné. Ukrajina, co vlastně byla obsazena jako ruský domicil s neuznáním ukrajinské národní soběstačnosti, měla být (podobně jako byli o pár let později Krymští Tataři) etnicky vyčištěna tak, aby se tam původní ukrajinské obyvatelstvo co možná nejvíce početně snížilo a Ukrajinu kolonizovali etničtí Rusové (výsledkem čehož je dnešní Donbas, takže nebýt hladomoru a deportace Krymských Tatarů za války, žádný dnešní konflikt na Ukrajině by nebyl, protože by nikdo proti Kyjevu nebojoval, importovaní Rusové by tam prostě byli asi v takové menšině jako jsou u nás Poláci nebo Němci) a ZÁROVEŇ se pomohlo těm, kdo byli Stalinovi loajální a „nezasloužili“ si hladovět tak jako „podřadní“ Ukrajinci. Záměr a zároveň i výhodný komplementární synergický efekt Stalinovy hrůzovlády výhodný navíc pro jeho záměr ovládnutí části severní a kompletně východní Evropy (Finsko, Polsko, Ukrajina, Pobaltí, Severní Bukovina, Bezarábie). Bohužel se mu vše toto podařilo a nejen to, důsledek byla i naše poroba, hrdého Polska a maďarský mlýnek na maso.

        Jinak k tomu vyjádření o fašismu v r. 1968 od Ruska, nepřekvapí, poté co černokošiláč Pjakin cca před měsícem a půl řekl na jeho pravidelné televizní spiritisticko-stalinistické seánci pro ruské náckoidní komunisty, že příčinnou invaze r. 1968 do ČSSR byl fakt, že Praha se stala světovým židovským centrem a bylo nutné ji vyčistit. K dohledání na vám spřáteleném portálu Outsidermedia.

        Kecy o tom že dnešní Rusko není Sovětský svaz a Putin není Stalin neobstojí, když se stát co se nazývá jen trochu jinak a jeho vládce co se jmenuje jinak, chová stejně, razí stejné velmocensko-toalitární praktiky a dokonce používá i totalitní jazyk bolševického marxleninismu k hodnocení historických kauz.

        Možná je ještě horší, protože k tomuto se ještě přidává pravoslavný nacionalismus, klerofašistický patriarchát osobující si právo zasahovat do světského práva a desekularizovat právní podstatu republiky, transformující ji na jakousi „kvazišaríju“ (zákon trestně stíhající urážku ruského pravoslavného náboženského cítění na základě kterého šly do lágru Pussy Riot, na popud ruské pravoslavné církve byl vyhozen šéf Opery v Novosibirsku Borise Mezdriče za nastudování Wagnerovy opery Tannhäuser, ruský bloger Maxim Jefimov požádal o politický azyl v Estonsku, který byl měl být trestně stíhán v Rusku za kritiku církevního vedení.) a zároveň budující vojenský stát, jakousi obdobu válečného komunismu, kdy stávkují lékaři, protože Putin ruší nemocnice, aby měl na lodě, letadla a tanky.

        1. A tohle je právě ten mýtus, pro který nejsou historické důkazy. Alespoň tedy podle Julina. Víte co? Možná si to video raději pusťte.

          A mimochodem, pokud byste měl být ve své logice konzistentní, tak dnes máme výtečné vztahy s Třetí říší a Vietnam polévala defolianty Velká Británie.

        2. Pane Oto, nebudem tvrdiť, že nemáte pravdu. Poctivo priznám, že to neviem.
          No viem, že ste skočili na lep.
          Šírite okolo seba zášť voči javom, s ktorými našinec nemôže nič urobiť, nemá ako… a vlastne by ich ani riešiť nemal.
          Je to dobré odvedenie pozornosti od vlastného prahu a bordelu u nás doma.

          2. No, na Otovi je srandovní, jak velkoryse snová vždy naprosto neuvěřitelné voloviny, jen aby se mohl hádat. Konzistentnost v tom není třeba hledat, jen prostě chuť prudit. :-))

          3. Zrovna dneska jsem u Bavora četl krásnou hlášku na takové hádavce: „Je tu služebně.“

        3. Ota opět perlil. Rusové napřed programově vylidnili hladomorem Donbass od nenáviděných Ukrajinců a pak tam nastěhovali Rusy, aby mohli starobylou Ukrajinu ovládat…. Samozřejmě, vše ještě zaplácnuté nějakou omáčkou s Pussy Riot, kteréžto tzv. punkerky jako jeden z posledních Mohykánů považuje za bojovnice proti nesvobodě, atd.. Typická otovská mixovaná odpověď. Tak teď nevím, jestli to tenhle chlap jen hraje, anebo má skutečně tak velké díry ve vzdělání. Ale myslím, že to první, jelikož ta správná pravda se ve školách začíná učit teprve až teď. Dokonce se z toho dělá diplomovka – pěkně v duchu požadavku doby.

          Otovi není nic známo o aspektech, které vedly třikrát k „velkému hladu“ v tehdejším SSSR, kdy první se odehrál po 1.světové a občanské válce, druhý v době světové hospodářské krize a třetí po druhé světové válce. Kdy nejvíc postiženými oblastmi byly ty nejúrodnější oblasti Sovětského Svazu, kterými nebyla jen Ukrajina. Důvodů, jenž vyústili třikrát během 20.století ve velký hlad, těch bylo skutečně mnoho, od společensko-politických důvodů přez spoustu lokálních až po přírodní, a jsou o tom popsány tisíce stránek. SSSR po první válce nebyl jediný, jehož zasáhla hospodářská krize až do stavu hladomoru, bylo jím i Německo (a víme kam to vedlo), postižená byla i Amerika. Rukou k dílu, a to zásadní, přispěli bolševici, kteří nutně potřebovali finanční prostředky na technologický rozvoj země, ber kde ber, bez něhož by se vbrzku ocitli na jídelním lístku západních jestřábů. Ostatně tak jako mnohokrát v dějinách předtím i potom. Oblasti Ukrajiny a jižního Ruska (kozáctvo), ti byli zasaženi velkou neúrodou nebo rekvírováním úrody a následným hladem v moderní době i v dějinách impéria už mnohokrát. Za cara to bylo naposledy v letech 1891-2.

          Označit to za cílené vyvražďování obyvatelstva a zkreslit tímto způsobem výuku dějin na školách, zamořit tímhle nenávistným, štvavým a hlavně nepravdivým svinstvem hlavy mládeže, tak to je v normální společnosti definováno jako systematické vedení k rasové, etnické a národnostní nenávisti. A to v normální společnosti znamená trestný čin. A ještě malé tajemství ohledně těch Rusáků na Donbasse. Představte si Oto, oni tam byli vždy. Byli tam i tehdy, kdy o Ukrajině, jak říkají Slováci, nikto ani nechyroval, byli to oni, kdo přežili velký hlad po občanské válce a následně byli připlácnuti k Malorusku nazvaném Ukrajina, aby se tato oblast zvětšila. A představte si, že to byl nejen Donbass, ale celá Novorus. Představte si, Oto, že po celé dějiny byla celá tahle oblast Ruským impériem, většina obyvatel se považovala za součást ruského světa, a Ukrajinou se všemi výsadami samostatného státu se stala až za bolševiků, kteří jí jako dar navíc, přenechali nejúrodnější a nejrozvinutější oblast impéria a tehdy část Velkého Ruska (dnes Ruské federace) – Novorusko.

          Oto, tak ještě tu o tom, jak po válce spáchali Češi na Moravanech genocidu hladomorem s úmyslem je vyvraždit a pak tam nastěhovali Čechy, aby mohli Moravu ovládat. Staletá genocida ubohých Němců, to už je dávno profláknuté téma, ale o Moravanech se toho moc neví.

    2. Áno, Ota, píšete hrozné veci. Všetko si to zaslúži odsúdenie aj trest. Konkrétni vinníci s menami a tvárou.
      V našej civilizačnej tradícii však nie je kolektívna vina a kolektívna zodpovednosť. A už tobôž nemôžu niesť vinu a zodpovednosť abstraktné princípy ako „národ“ alebo „historická nutnosť“. Nebezpečné je práve to, že sa všetka vina zmetie na voskovú figurínu v mauzóleu, ktorá zhmotňuje abstraktnú príčinu, a konkrétni ľudia s menami a tvárou si niekde v závetrí počkajú, kým zas príde ich čas a po nejakom búrlivom Majdane budú môcť vyliezť z dier a vykonať krvnú pomstu.
      Nebezpečné je to, že sa zmenia len zástavy, nálepky a idey, diktatúra proleteriátu sa nahradí „edinoukrajinou“ a genocída môže pokračovať.

      1. Přesně o tom se mluví i v tom videu: každá katastrofa má konkrétní příčinu a ta příčina má jméno, příjmení a jméno po otci. Za hladomory byli potrestání (popraveni) jak představitelé Ukrajiny, tak Kazachstánu. Těm mrtvým to samozřejmě život nevrátilo, ale těžko trestat preventivně (nejsme přece demokrati, abychom komunisty preventivně stříleli :-)).

      2. To nikdo nezpochybňuje, ovšem jestliže Rusové žijí ethosem národního vzepětí při boji s nacismem, je stejně tak legitimní aby toto nikdo neupíral Ukrajině v době, kdy se sudetská pátá kolona snaží na Ukrajině o to samé co jsme zažili my před 70 lety. Navíc je těžké být ve shodě o národní dějiny s tou menšinou, která Ukrajinu v jejich době kolonizovala za těch okolností, o jakých se mluví výše. To, že někdo proti uchvatiteli spolupracuje s jiným uchvatitelem je pak tragédie, která ovšem nemá moc východisek k řešení. Co takový Polák nebo Ukrajinec měl dělat, když byl napaden v jednu a tutéž dobu oběma spolupracujícíma koaličníma mocnostma (SSSR a Hitlerem), na to je asi dost těžké odpovědět. Poláci se snažili bojovat proti oběma, resp. vydrželi to jen několik týdnů. Ukrajinci nedokázali čelit násilné okupaci SSSR a tak se po rozhodnutí Hitlera proti SSSR vytáhnout, snažili vyhnat ďábla belzebubem.

        V každém případě si nedovedu představit jakoukoli dnešní západní zemi, kde panuje striktní dodržování lidských práv, když by měla parlamentně a demokraticky koexistovat se stranou resp. národnostní menšinou, která se od nich chce za pomocí odvěkého nepřítele odtrhnout, jak by dodržovala všechny občanské svobody třeba Die Linke když by chtěla NDR připojit k Rusku.:-). Nemyslím, že by parlament respektoval pana Gysiho v jeho poslanecké imunitě, když by mluvil o nutnosti navázat na tradice Etrnsta Thälmanna a Waltera Ulbrichta (pravda poté, co odešel do politického důchodu Gregor Gysi a jeho nástupkyní je 37letá Katja Kipping je politická zahleděnost postkomunistů do minulosti minimální a dokonce se od ní i distancují)

        My jsme také mobilizovali a nebýt Beneš srab, šel by bombardovat Cheb a Karlovy Vary, když by si tam v místních kasárnách a na městských úřadech zřidili Sudeťáci své dělostřelecké baterie a ostřelovali naše pozice. Hitler kdyby ji posílal Tigery a Panthery nikdo by se nerozpakoval a nebral by za nějaký morálně nepřijatelný problém tam poslat naše tanky LT-35 nebo bombardér Letov Š-328. Ale to jsme tu už probírali.

        1. Také si nedovedu představit jakoukoliv dnešní západní zemi, kde panuje striktní dodržování lidských práv :-)

          Ono dodržování lidských práv a nucení lidí vojenskou silou žít v zemi, ve které nechtějí, nejde moc dohromady.

          Kdyby Beneš nebyl „srab“, tak by už dávno žádná Česká republika neexistovala, protože by nás Anglie a Francie rozsápali na kusy kvůli tomu, že kvůli nám jen dvacet let po děsivé válce začala další. I kdybychom Němce porazili, prohráli bychom politiky.

          1. S Benešom si s Vami, Tribune, dovolím zľahka nesúhlasiť. Mníchov, to už je len koniec tej cesty, ktorú si Beneš zvolil už pred desiatkami rokov. Takže počas Mníchova sa už len jasne ukázalo, že je „srab“. Keby naozaj nebol „srab“, nebolo by Mníchova. Mal síce autoritu, ktorú z veľkej časti zdedil po Masarykovi, no ako politik nevynikal v čestnom a otvorenom jednaní. Beneš nebol demokrat, len bol srab, aby bol otvorený diktátor.
            A potom aj ten Mníchov – čo to je za zodpovedné jednanie – prijať diktát a vzápätí emigrovať. Zodpovedný politik by mal niesť za svoje rozhodnutia dôsledky. Mal ostať prezidentom a videlo by sa, ako by nasledujúci rok čelil Hitlerovi namiesto Háchu.

        2. Pane Ota, áno, aj ja som spočiatku s Majdanom sympatizoval. Pretože ľudia spontánne chceli riešiť to, čo trápi aj nás. Tú oligarchickú nadvládu, ktorej je jedno, čo z pódií hovorí do kamier, hlavne že tečie do vrecka.
          A presne toto bolo Ukrajincom upreté. Ani Krym, ani Donbas, nie je agenda Majdanu. Skončilo to v momente, keď sa na Majdane začalo strieľať a dnes už vieme, že to neboli Rusi, kto má tú nebeskú stotinu na svedomí.
          Ak ste svoj apel mysleli tak, že treba Ukrajincom dopriať, aby si každý opiekol svojho Moskaľa, tak to potom s Vami končí sranda a začínajú paragrafy.

        3. Pouze technická poznámka. Na posílání Tygrů a Panterů by si Hitler musel počkat přinejmenším do června 1942.
          A souhlasím s Tribunem, kdyby Beneš nebyl „srab,“ bojovali bychom proti spojenému bristko-francouzsko-německému expedičnímu sboru, vyslanému zkrotit ty válkychtivé agresivní zločince odněkud z podivné země, o které se ani neví kde leží…

    1. Kdo to řekl? Kdy? Kdy? Ukažte mi ho a já ho smažu! Zase jen demagogicky podsouváte druhým, co neřekli, a pak s nimi triumfálně polemizujete.

      Nevím, jestli ozbrojený, ale převrat se u nás v roce 1968 nejenom chystal, ale i provedl, to byla podstata Pražského jara. Myslíte, že kdyby to možnost získalo, tak by se k nám už tehdy NATO nenasáčkovalo, jako to udělalo od dvacet let později? Nebo teď na Ukrajině. Rusové v ČSSR, nebo Američané v Panamě, to máte prašť jako bouchni.

        1. Kolik parády se udělat jedním marginálním ruským pořadem, který toporně cituje jakési archívy. Je příznačné, že když už si u nás něčeho ruského všimneme, je to právě něco takového. Víte, kolik takových pitomostí vysílají a píší třeba v Německu o Třetí říši? Zrovna nedávno taková „kauza“ byla, ale po zásluze vyšuměla. Ale když se něco podobného stane v Rusku, je zcela zásadní kauza.

          1. Souhlasím s vaší argumentací – v případě, kdy již nelze okecat, že ruská státní televize úmyslně a účelově mění dějiny tak, aby Rusy vykreslila jako pomocníky a nás – západ – jako fašistické agresory, proti kterým přijeli stateční Rusové bojovat – v takové situaci vám již nezbývá nic jiného, než celou trapnou situaci marginalizovat a namlouvat si, že vlastně o nic nejde…

          2. Ale ono opravdu o nic nejde. Že mají dva lidé na tutéž událost jiný názor není nic zvláštního, viz my a Sudetští Němci stran odsunu, či Japonci a Američané stran atomového holocaustu, o Židech a Palestincích stran Gazy nemluvě.

    2. Tygr, máte pravdu, gulagy sú zločin. Lenže čo s tým? Vybíjať klin klinom?
      Reťaz krvnej pomsty prerušíte len tak, že od pomsty upustíte.

  4. „Nevím, jestli ozbrojený, ale převrat se u nás v roce 1968 nejenom chystal, ale i provedl, to byla podstata Pražského jara.“
    Zlatá slova. Ten převrat se ovšem udál pouze v hlavách některých členů komunistické strany. Dost bolestně se propracovali k poznání, že se podíleli na experimentu, který nevede k ničemu dobrému, což převážné většině nekomunistů bylo jasné dávno.
    Přečtěte slavný Vaculíkův kontrarevoluční pamflet. Tam to všechno je.

    1. Kdyby si mysleli, že to nevede k ničemu dobrému, tak by se na to snad vykašlali, ne? Ale oni to nevzdali, jen to chtěli začít dělat lépe.

  5. Dlouho jsem nemohl pochopit, proč někteří lidé mají potřebu neustále nadávat na USA a na druhé straně za každou cenu hájit Rusko. Teď, když jsem viděl, jakým způsobem končí kritici Ruska, už tomu postoji docela rozumím:
    http://www.lidovky.cz/jak-konci-kritici-kremlu-zastreleni-otrava-nebo-ubiti-ve-vezeni-pw3-/zpravy-svet.aspx?c=A150301_115937_ln_zahranici_mmu

    Ne každý má tu odvahu otevřeně napsat, co se dnes děje v Rusku. Dnes leží v nemocnici další ruský opoziční polik – Vladimir Kara-Murza. Ještě před týdnem byl zcela zdráv. Avšak pouhý jeden den poté, co Otevřené Rusko zveřejnilo dokument usvědčující Ramzana Kadyrova z rozsáhlého porušování lidských práv a korupce, začaly tomuto opozičnímu politikovi selhávat ledviny…

    Dnes žijeme v době, kdy letky ruských bombardérů nacvičují obden(!) útok na Dánsko:
    http://www.lidovky.cz/je-to-jako-za-studene-valky-ruske-bombardery-simuluji-utok-na-dansko-1gb-/zpravy-svet.aspx?c=A150524_164310_ln_zahranici_mmu

    Vždycky se však najde nějaký tribun, který nám vysvětlí, že to nedělají ze zlého úmyslu, ale že jen vlastně nacvičují distribuci humanitární pomoci pro případ hladomoru…

    1. Vy jste tím Ruskem doslova posedlý. Co si ale takhle zamést před vlastním prahem? Tohle je jen odvádění pozornosti od vlastní zodpovědnosti.

  6. jediné co vím, že angláni vyvolali hladomor v Irsku. To se pro politické školení mužstva a ženstva (Tresen) zřejmě nehodí

  7. Tak jsem se právě dočetl, že zatímco v roce 1991 měla Ukrajina 52 miliónů obyvatel, v roce 2013 již jen 45,5 miliónu (takhle čísla vám potvrdí i imperialista Google). Počet obětí kapitalismu na Ukrajině je tak dobrých 6,5 miliónu lidí. Nebo že by to tak jednoduché nebylo?

    1. Jinými slovy – rusové za nic nemůžou, oni měli jen dobré úmysly. To vše způsobilo jenom špatné počasí. Žádný hladomor vlastně na Ukrajině nebyl – úmrtí milionů lidí na Ukrajině během 17 měsíců byl přirozený úbytek obyvatel a Stalin za nic nemůže, tomu šlo vždycky jenom o to, lidem pomáhat, ostatně jako všem rusům v historii.

      1. M: v roce 1929 bylo na Ukrajině 29 milionů lidí, v roce 1933 bylo 32 milionů. Kde jsou ty vaše miliony mrtvých? Během údajného hladomoru se na Ukrajině konalo 625 svateb denně, trochu podivné na stát zasažený hladomorem, kanibalizmem, miliony mrtvých atd atd.

        1. Rád bych vás seznámil se svými zdroji, mé komentáře jsou však na tomto webu mazány. Budete tak muset zdroje dohledat z odkazů, které jsem zde již zveřejňoval. Váš omyl totiž vychází z toho, že mícháte počtet všech obyvatel s počty Ukrajinců na Ukrajině.

          1. I vy chudinko. Mazána jsou jenom ty komentáře, které jsou dle mého soudu bohapustým trollováním. Naučte se diskutovat slušně a věcně a pravděpodobnost (!) připuštění (!) vašeho komentáře významně vzroste.

          2. Já zase lituji ty, kteří dokážou diskutovat jen tehdy, pokud mají možnost (!) zakázat (!) publikovat fakta, se kterými nesouhlasí.

          3. Forma a obsah jsou dvě strany téže mince a je-li falešná jedna, nelze platit druhou.

        2. Pokud si přečtete zprávu švédského historika Jakuba Sandberga, zjistíte, proč Komise pro vyšetření hladovění v letech 1932-1933 na Ukrajině označila tento hladomor za stalinskou genocidu.

          1. Otázka je, nakolik se tak rozhodla pouze na základě faktů. Čerstvá zkušenost ukazuje, že démonizace Ruska je účel, který světí jakékoliv prostředky.

          3. Ovšem zdaleka ne všichni. I nás jsou různá minoritní a disidentská vidění. Když nemáte zkušenost rozvráceného státu (ne, realita opravdu nemá nic společného s liberální utopí), těžko se vám chápe Rusko (nebo i meziválečné Německo).

    2. Zabudli ste započítať prirodzený prírastok 0,9 % ročne. To robí za 22 rokov 10,3 milióna, to pripočítajte k tým 6,5. Nech sú tie počty porovnateľné. ;-)

  8. „Kdyby si mysleli, že to nevede k ničemu dobrému, tak by se na to snad vykašlali, ne? Ale oni to nevzdali, jen to chtěli začít dělat lépe.“
    Záleží na tom, jak si „to“ definujete“.
    Obvyklá definice říká, že „to“ byl režim, kde měli komunisté všechno pod palcem a nehodlali nikomu přepustit ani ždibíček moci. A proto veškerý náznak opozice /i pomyslný/ likvidovali v zárodku, mimo jiné tím, že omezovali veškeré svobodné aktivity obvyklé v demokratických zemích.

    1. Ovšem komunisté sami říkali, že vedoucí úloha strany byla největší blbost, kterou udělali, protože potom je lidé činili odpovědnými za všechno, i za spálené rohlíky.

      1. „Kontrarevolucionáři“ to naznačovali v roce 68, jiní s touto geniální myšlenkou vyrukovali až po plyšáku. Μělo to samozřejmě logiku. Věděli, že kdyby povolili stisk, šli by do roka od válu, a tak se snažili ten konec oddalovat jak jen to šlo, ve stylu „po nás potopa“.

  9. V dějinách 20. století má zvláštní postavení hladomor na Ukrajině v letech 1932-33, který nebyl náhodným jevem přírodního nebo sociálního původu, ale byl důsledkem cíleného použití teroru hladovění totalitní vládou. Přírodní katastrofy obvykle nebývají ohraničeny pouze na území jednoho konkrétního státu.

    Co je vůbec nejparadoxnější – po celou dobu hladomoru byly na celé Ukrajině přeplněné sýpky, kam bylo sváženo zabavené obilí ze široka daleka. Sýpky doslova praskaly ve švech, jak se v nich hromadilo obilí. Kolem sýpek hlídkovaly 24 hodin denně ozbrojené stráže oddílů NKVD, které bez zaváhání zabily každého, kdo se k sýpkám byť jen přiblížil. Stejný dozor vykonávaly stráže NKVD i na polích a nemilosrdně vraždily kohokoliv, kdo byl přistižen při paběrkování. Objem vývozu obilí ze Sovětského svazu se zněkolikanásobil.

    Hromadné ničení ukrajinských zemědělců nuceným hladověním bylo uvědomělým teroristickým aktem stalinského politického systému proti pokojným lidem, proti Ukrajincům jako národu a zejména proti sedlákům jako třídě. V důsledku toho zmizela nejen početná vrstva zámožných a nezávislých na státu sedláků-podnikatelů, ale i celé pokolení rolnického obyvatelstva. Byly podkopány sociální základy národa, jeho tradice, duchovní kultura a svébytnost. Hlavním cílem organizování nuceného hladovění bylo podkopání sociální báze Ukrajinců proti komunistické vládě a zabezpečení totální kontroly všech vrstev obyvatelstva ze strany státu.

    Analýza dokumentů publikovaných v letech 1929-33 – cca 30 vyhlášek CK VKP(b), Sovnarkomu USSR a SSSR, CK KP(b)U – potvrzuje fakt vědomého vytvoření takových životních podmínek pro selské obyvatelstvo, z něhož dvě třetiny byli etničtí Ukrajinci, které přivedly k jejich otevřenému fyzickému zničení. Hladomor v letech 1932-33 – to je vědomě způsobený akt.

    Jak potvrzují dokumentární zdroje, obilí na Ukrajině bylo, ale obilí Ukrajině sebrali. V dokumentech Politbyro CK KP(b)U se zachovaly údaje o tom, jak se na podzim roku 1932 organizovaly z Ukrajiny tak zvané „zelené transporty” pro zabezpečení průmyslových center Ruska potravinami až do říjnových svátků. Z Ukrajiny se vyváželo nejen osivo, ale dokonce i kysané okurky, zelí a rajčata a tím stoprocentně odsuzovali lidi k smrti hladem.

    Nařízením vlády se zakazoval jakýkoliv obchod v rolnických oblastech, pozastavovilo se zásobení potravinami vesnic, pronásledovalo se a trestalo 10 roky vězení a zastřelením jakékoliv použití obilí pro zaplacení práce v oblastech, které nesplnily plány odvodu obilí, byl v chodu systém naturálních pokut, zbožových represí. Specifická váha ukrajinského obilí v celosvazovém objemu producentů obilí činila více než třetinu a v jednotlivých oblastech převyšovala plánované objemy pro Severní Kavkaz, Centrální-Černozemní region, Kazachstán a Moskevskou oblast počítané dohromady.

    Výzkumníci nazývají různá čísla zemřelých v období hladomoru: 5, 7, 9 a 10 miliónů. Ale v každém případě jde řeč o MILIÓNECH nevinných obětí. A se započtením nepřímých obětí (v důsledku úplného fyzického vyčerpání, tyfu, střevních a žaludečních otrav, kanibalismu, represí, sebevražd na základě rozladěné psychiky a sociálního kolapsu), podle přibližných propočtů hladomor odnesl ze života 14 miliónů lidí.

    Z protiukrajinské orientace a rozsahu jejího použití se hladovění v letech 1932-33 projevilo jako nejhroznější zbraň hromadného ničení a sociálního zotročení rolnictva, kterou využil totalitní režim na Ukrajině.

    Pojem „genocida” byl zaveden na mezinárodní právní pole po přijetí 11.prosince 1946 rezoluce 96(І) Valným shromážděním OSN, která stanovila: „V souladu s normami mezinárodního práva je genocida zločinem, který odsuzuje civilizovaný svět a za její uskutečnění musí být hlavní viníci předáni k potrestání”.

    Na základě iniciativy Kongresu svobodných Ukrajinců byla založena Mezinárodní komise pro vyšetření hladovění v letech 1932-1933 na Ukrajině pod vedením profesora švédského Institutu veřejného a mezinárodního práva Jakuba Sandberga. V listopadu 1989 komise J. Sandberga zveřejnila své závěry. Hladomor na Ukrajině byl klasifikován jako genocida.

    Stalin zabil několik much jednou ranou – zasadil ukrajinskému živlu velmi tvrdou ránu, díky vývozu obilí si zajistil popularitu a publicitu v zahraničí a nechal si za něj samozřejmě dobře zaplatit. Co se nepodařilo vývézt a prodat, bylo ponecháno k tomu, aby bylo spáleno, shnilo, anebo bylo naházeno do řek. Kdokoliv se pokusil zmocnit se takto zanechaného obilí, byl zastřelen.

    Nacistický holocaust bestiálně zavraždil šest milionů Židů za dobu šesti let války. Ukrajinská genocida byla jedním z nejzrůdnějších činů 20. století. Za pouhý rok a půl jí padlo za oběť na sedm milionů Ukrajinců. Někteří historici udávají ještě vyšší čísla sahající až k deseti milionům.

    Snaha o přepisování dějin ve prospěch Ruska je sice poslední dobou moderní, ale domnívám se, že v tomto případě je nejen nestoudná a i marná.

    1. Přečetl jsem jen první odstavec, který je v rozporu se známými fakty. Jednak to nebylo jen na Ukrajině, jednak byl vliv sucha (resp. dešťů v Kazachstánu) nezanedbatelný, ergo číst zbytek nemá cenu, neboť vychází z chybných premis a směřuje k chtěnému závěru.

  11. „A také věděli, kdo by přišel po nich, tak to nechtěli těm lidem udělat.“
    Bať. Nemohli na těch lidech přece nechat žádné rozhodování. Chudáčci pitomečci – vybrali by si špatnou cestu a ještě by u toho možná komunisty pomlouvali a vyčítali by jim kdeco. Tak je drželi v kleci. V jejich nejlepším zájmu.

    1. Tak nevím, jestli rozumět nedokážete, nebo nechcete. Ale o tomhle konejšivém mýtu jsem opravdu nemluvil.

  12. O tom že v sovětském Rusku byl hlad se netajilo, jen se to nevytrubovalo na každém rohu – jinak bych o tom nevěděl už jako školák – z literatury – překladové – tedy z knížek které jsem si v dost velkém množství nosil z obecní knihovny koncem 50tých let – šlo o dětskou!!! literaturu z doby v originále vydanou před válkou u nás přeloženou a vydanou v po roce 45 cca do roku 55, taky to bylo součástí legendy o jistém Pavliku M., takže mi bylo jasné že ty proč existují – a že se dostaly do mé klukovské sbírky příplatkové poštovní známky ve prospěch hladovějícím v Povolží.
    Čili – informace o hladu byla celý minulý režim volně dostupná – pro toho kdo měl zájem se ji dozvědět a věděl kde ji najde – jen se to nevytrubovalo veřejně.
    By bylo jasno.

  13. Pingback: Hladomor na Ukrajině – Nová republika

Komentáře nejsou povoleny.