Výborný postřeh Jana Zrzavého o odvaze v rámci kognitivně uchopitelné skupiny (tj. do cca 150 členů):
Od lidí tedy můžeme oprávněně očekávat, že budou v maximální míře konformní s názory své skupiny a svou eventuální odvahu budou předvádět navenek. V situaci, kdy je skupina velmi vyhraněně zaměřena proti Tatíčkovi, je projevem konformity, nikoliv odvahy, když její příslušní Tatíčkovi spílá ze všech nejvíc.
To je zřejmě důvod, proč většina komentátorů na různých webech vyje spolu s autorem článku a jen málokdo má odvahu říct, že se autor zmílil.
A zřejmě i důvod, proč se vždy najde někdo, kdo si chce splnit bobříka odvahy a chodí vnucovat svoje názory někam, kde o ně nikdo nestojí.
Pod anonymním nickem je lov bobříka odvahy úplná brnkačka :-)
Ale zrovna na těchto stránkách je nějaké loajální vytí s autorem článku velmi řídkým jevem. A i občasné souhlasné zamručení bývá často doprovázeno připomínkami, které ho leckdy i dost „naředí“.
hele, tak schválně jakou mám odvahu:
napsat zm-Í-lil je ničím neospravedlnitelná ignorance
To jsem odvážnej, že jo
Třeba jde o odvážnou rebelii proti pravopisu :-))
Místo Tatíčka může k projevům statečnosti /ve skupině stejně smýšlejících/ posloužit ledacos.
Třeba „režim“, „kapitalismus“, „americký imperialismus“ a podobně.
Nebo líní Řekové, socky, komunisti….
Myslím že za Tatíčka lze dosadit pouze režim a do jisté míry i oficiálně proklamované veřejné mínění. Vše ostatní už jsou jen takoví „strejdové“ případně „černé ovce rodiny“.
Jistě, jak je libo. Pravda a láska, cikáni, multikulti, Brusel….u nás je odvážných občanů hafo.
Hlavně na netu.
Také v hospodách, v redakcích…
Záleží, k jakému účelu ta skupina slouží; někdy je nutné zaujímat provokativní a odlišná stanoviska v méně důležitých věcech jen proto, aby druzí začali naslouchat a dotyčný mluvčí měl vůbec šanci postoupit na společenském žebříčku té dané skupiny; nemusí to souviset s odvahou, ale pouze s chladnou kalkulací.
To se pochopitelně nevztahuje na dav ani na skupinku víceméně anonymních diskutujících nějakého serveru. :-)
Proč by to i v tomto případě nemohla být odvaha, byť třeba s pochybnou motivací?
Odvahou rozumím ochotu podstupovat riziko. Nevidím menší riziko, jsem-li tupou ovečkou, než provokatérem.
A jsme zase tam, co vždycky: každý vnímá riziko jinak, dokonce existují subjekt-objektivní míry rizika.
Toho Jana Zrzavého, jenž je zakopán v Krucemburku?