Proč nevyhrála slušnost

Proč nevyhrála slušnost?

Krátka odpověď: protože vůbec nebyla ve hře.

Dlouhá odpověď: protože pouhá absence vulgarismů ještě není slušnost a volební kampaň nejsou jen kandidáti, ale i jejich podporovatelé. Nestačí vynechávat v řeči vulgarismy, aby byl člověk slušný, takhle chápou slušnost jen maloměšťáci. Slušnost, to je především úcta k druhým. Ke všem druhým, i k těm nesympatickým, i k těm, kterým nerozumíme. Slušnost je úcta k odlišné životní zkušenosti a k odlišným prioritám. A nic takového v kampani nebylo, a ze všeho nejméně na straně těch, kteří se návratem ke slušnosti nejvíce zaklínali. Těm totiž nebylo zároveň žinantní psát a mluvit o idiotech a ovarech, smát se tělesným handicapům, přát si něčí (víme čí) brzkou smrt, chlubit se svojí vzdělaností a příslušností k centru a posmívat se těm, kteří mají formální vzdělání nižší a ať již volbou či osudem je jejich domovem periferie. A to není slušné, stejně jako vydávat svoje názory za pravdu a výsledek lepšího vzdělání, lepšího intelektu a lepší morálky. Toho všeho ale byla předvolební kampaň plná, tak plná, že v ní pro slušnost nezbylo místo.

A stejně tak, žiji-li v demokracii a prohlašuji-li se za demokrata, je vrcholem neslušnosti odmítat výsledky voleb, prohlašovat, že kandidát, kterého jsem nevolil, není můj prezident, a plédovat za omezení volebního práva pro ty, kdo volili jinak, nebo jim alespoň nadávat a posmívat se jim, že blbí a navedení zároveň. Je-li po mém, není to demokracie, ale diktatura. Demokracie nastává až s úctou takovým výsledkům voleb, které nejsou podle mého gusta.

I kdyby se nakrásně stal novým prezidentem Drahoš, národ by byl pořád rozdělený a slušnost aby hledal s lupou v kupce sena. Jen by to navenek vypadalo decentněji. Ale jaký to má smysl, žít v přetvářce? Sprosťáci budou mít za prezidenta sprosťáka právě proto, že jsou sami sprosťáci. Čím dřív to pochopí, tím lépe pro všechny.

Advertisement

49 komentářů: „Proč nevyhrála slušnost

  1. „Proč nevyhrála slušnost?
    Krátka odpověď: protože vůbec nebyla ve hře.“

    Přesně tak, Tribune, dál to ani není potřeba rozvádět. Pojem „slušnost“ ve volební kampani je přece zcela „contradictio in adiecto“; pouhé reklamní simulakrum.

    1. Platí krátká odpověď. To opravdu přesně vystihuje podstatu věci. Neslušnost nerovná se sprosťáctví. To je také arogance, přezíravost, povýšenost, domýšlivost, ….. a nemusí padnout ani jediné vulgární slovo.

  2. To je zvláštní komentář. Chce snad autor, ve svém determisnismu. říct, že budeme mít navždy prezidentem sprosťáka?

    Ono tomu chybí trochu víc diferenciace, Tribune. Samozřejmě, že nikdo z nás levičáků, není nijak odvázanej z Drahoše, ale Zeman už překročil všechny únosné meze. Aby Dubčeka, který bojoval v povstání (a byl zraněn, jak jsem se dozvěděl), napadal za zbabělost člověk, který má modrou a u nějž jediným důkazem odvahy jsou svalnaté řeči, kterými posílá bojovat jiné (naše vojáky na Golany) to je zcela nepřijatelné. Takových případů se dá najít řada – tohle byl jen poslední exces- a vždycky je zatím jediné: snaha vytáhnout se na cizí účet.

    1. Nic z toho neomlouvá ani nezdůvodňuje sprosťáctví jeho oponentů. A troufám si tvrdit, že opravdu budeme mít vždycky takového prezidenta, jací jsme sami.

    2. Souhlasím že M. Zeman některá témata dává v plen publiku poněkud neomaleně. Je otázka kdyby to činil jinak, zda by si jich vůbec někdo všiml. Téma německé okupace, které bylo tématem minulých voleb vůbec nebylo rozebráno jak by si žádalo.
      Rok 68 je pokud mohu soudit překryt propagandou krizového poučení naruby. Tj. pokud si nechceme neustále lhát do kapsy a tvářit se, že nás tu od roku 1945 okupovali komunisté z východu. Tak je otázka nejen Dubčeka ale dalších politiků jejich pozitiv a případných chyb důležitá.
      Bez pochopení logiky tehdejší politické, ale i vnější geopolitické situace, reakce některých částí společnosti a bohorovné přehlížení tehdejší politické a geopolitické reality, totiž můžeme být velmi překvapeni třeba dalším Mnichovem, nebo i přátelskou intervencí na obranu společně sdílených hodnot tábora liberální demokracie;-)
      Bohužel čas běží a pamětníků už ubývá… ale i talk se občas někdo snaží ptát a hodnotit..
      http://veteranus.blog.cz/1609

  3. Mluvit o slušnosti v čase, kdy zdaleka nejsilnější světová mocnost – za přihlížení OSN, řady jejích spojenců a v podstatě i bezmocného občanstva – zavraždila v posledních dvaceti letech miliony civilistů, rozvrátila celý Blízký a Střední Východ a pokračuje v tom na Ukrajině je skoro zbytečné. Kde tady chceš hledat nějakou morálku ze které slušnost vyplývá? Když se přesuneme na světový politický a hospodářský systém, opět zde panuje princip vykořisťovatelský, amorální, založený na krádeži a parazitování. Kde je nějaká slušnost? Když se přeneseme na domácí políčko, tak jsme byli svědky totálního rozkradení státního majetku hrstkou oligarchů, opět bez jakékoliv účinné odezvy jak justice, tak i občanů. Nemůžeš pěstovat slušnost v omezeném prostoru své zahrádky, obce či okresu, když celá společnost je zdegenerovaná podle úspěšného vzorce chování sprostého, agresivního a prolhaného. Což pěstují jak pravicoví politici, tak i většina médií a tzv. úspěšných lidí a podnikatelů. Bez revolučních změn tohle nemá řešení a slušnosti se nemůžeš nikdy dočkat, když se ve všech oblastech života silně nevyplácí.

    1. tak když tedy budu obecně slušný, hlavně tam, kde se to nenosí,tak to přinejhorším mohou považovat za mou pitomost a něčím mě odbytou – ale daleko horší by bylo, kdybych byl upřímný ( i bona fide) , to se už neodpouští a někdy to má i nedozírné následky – s vaším textem v podstatě souhlasím. ..)

  4. Já tě chápu, ale pokud se chceš zbavit sprosťáků a obtížných vší, tak je zabanuj nebo zavři diskuzi. Tohle schvalování je nejprotivnější nástroj, co existuje.

  5. Nemůžu si pomoct, ale neslušnost a urážky jsem tentokrát slyšel z obou stran. Jak od příznivců Drahoše (nikoli od Drahoše samého, byť jeho poskakování při diskusi ve snaze poukázat na handicap protivníka mě zklamalo), tak od Zemana samého, jakož i od jeho příznivců.
    Myslím, že oleje do ohně přilévají média. Viz hyeny filmující kolabujícího komunistu Rokytku; být tam, přestože jsem antikomunista a antietatista, dám kameramanovi pěstí taky.
    Spíš bych řekl, že vulgarismy jsou jen jednou stranou mince a jsou stejně špatné jako větší část z toho, proti čemu máte výhrady vy. Nicméně absence úcty ještě není neslušnost; není právo každého úctu požívat. Tu si musí člověk teprve zasloužit.

    1. K úctě by mělo člověku stačit, že je člověk. Jak dojde na zásluhy, přijde i kádrování a vydírání. Zásluhou je pro někoho i to, že dotyčný není černý.

      1. Mně to nestačí. Nemám tolik úcty, abych ji mohl nabídnout a vyjádřit všemulidu. Úcta je velmi úzkoprofilová komodita. :-)

        1. Právě kvůli lidem, kteří s ní šetří, i když je zadarmo, máme všechny ty problémy, které máme.

          1. Není zadarmo, to je omyl. Úctou přehnaně rozdávanou devalvujeme úctu těm, kteří si ji opravdu zaslouží. Zadarmo není nic, aniž bych hovořil o penězích.

          2. Nic není zadarmo – za kolik tedy je Michalovo účinkování tady?

    2. Nebyla to otrava alkoholem, přátelé. Člen Zemanova štábu Rokytka se domnívá, že ho někdo chtěl otrávit. Nějakým sofistikovaným jedem.
      http://www.tydenikobcanskepravo.cz/2018/01/najemni-medialni-vrazi-se-me-zrejme.html?m=1
      A podává další informaci: Drahošovci si na sociálních sítích navzájem posílali návody, jak Zemanovy stoupence zavraždit igelitovým pytlíkem, protože jejich životy pro ně nemají žádnou hodnotu.
      V tomto světle má ovšem rána pěstí do tváře nějakého pisálka vyloženě obranný charakter. Co když už měl v kapse připravený igeliťák?
      Ale vážně: ti novináři tam nebyli kvůli Rokytkovi. Už se balili, když se ukázalo, že je jako slíva. Není důvod si myslet, že věděli, že je jeho stav vážnější, ale každopádně si mohli to škodolibé natáčení odpustit.

  6. Ono jde spíš o nějakou rozumnou míru. Je přece jasné i to, že výsledky voleb nejde absolutizovat, protože v tu ránu by mohl být označen za nedemokrata každý, kdo veřejně protestuje. Viz třeba slavný výrok primase Duky, který označil odborářskou demostraci nikoli za projev demokracie, ale naopak za ochlokracii. Stejné je to i s tím hulvárstvím a posměchem. Nejde přece jenom o to, že tyhle projevy prohlubují příkopy mezi lidmi, ale současně ničí i satiru, což je naopak humor hodně inteligentní. Viz třeba následjící klípek, který ale neměl šanci v prostředí, ve kterém bylo hlavním cílem vyvolávat silné emoce, tj. hlavně generovat urážky: https://www.youtube.com/watch?v=NTOLQckSYyU

  7. je zajímavý pozorovat, jak se ti největší gauneři ve společnosti nejvíce dožadují slušnosti ( hlavně k sobě), je to pozoruhodný jev, který asi pramení ze strachu z kritiky ( kterou prostě nikdy neunesou, nepřipouštějí si vlastní chyby ) a pak asi i z nedostatku ( nemožnosti) kladných emocí ( ty se ale dají pořídit i jinak ) https://www.youtube.com/watch?v=3DSj59tXQys

  8. Nemohu si pomoci, ale po tom třeskutém souboji volebních prezidentských frází mi to Babišovo srovnání EU s Asterixovou a Obelixovou vesnicí, které použil v rozhovoru pro Politico, přijde vyloženě osvěžující :-) Média se z té volební kocoviny rychle otřepávají, tak se třeba tentokrát rychle otřepou i voliči. Samozřejmě až na ta pověstná tvrdá jádra, která se už z principu musí přít o to, kdo v těhle naprosto zoufalých vobách vlastně zvítězil. Viz třeba tentokrát poněkud překvapivě i v DR Ivan Štampach, který teď za nejdůležitější považuje řešit biblické počty. Přitom základní závěr mi připadá vcelku jednoduchý: Dělicí linie mezi pravicovým populistou Zemanem a pravicovým konzervativcem Drahošem byla zoufale umělá, přičemž další vývoj se nezastaví. Čímž dřív se proto zapomene na tuhle podivnou volbu,tím dřív se otevře prostor k tomu, aby skutečné problémy byly vidět, a třeba pak se i začaly řešit.
    P.S.: Dnešní zajímavá shoda Jana Bíby v Alarmu a Bohumila Pečinky v rozhovoru pro Dvojku ČRo: Zeman je teď výzvou sám pro sebe, pokud se chce pozitivně zapsat do dějin. Tedy, ne že bych tomuhle motivu zatím zrovna přikládal nějakou velkou prioritu, ale viz první věta: Ale v záplavě toho skupinového analytického skupiného myšlení, ve kterém se hlavně generuje konsensuální souhlas, každá čerstvá myšlenka zkrátka tak nějak potěší :-)

      1. XY, musím vám připomenout, že původní zadání znělo takhle: „Čekám teď hlavně na prvního ichtyla, který s vážnou tváří prohlásí, že k Zemanovu těsnému vítězství došlo zásluhou ruských a čínských zpravodajských služeb.“ Ten článek ve WP mi naopak přijde docela rozumnej: Neberte zvolení Zemana jenom jako projev nějaké nezralé východoevropské demokracie, protože stejné problémy jsou dneska přece i na Západě.

        1. Ale jó, jenže diskurs je přece pořád tentýž, pořád stejné paradigma:
          „Česká politická a mediální kultura je silně ovlivněna populárními (a anonymními) weby, které chrlí neustálý proud proruské a protinatovské propagandy, šíří strach a nenávist vůči muslimským imigrantům, odpor vůči údajným ‚elitám‘, jež jsou mnohem slabší než zkorumpovaní obchodníci a ruské subjekty, které podporovaly prezidentovu kampaň. Pokud to však zní jako problém nezralé demokracie, zamyslete se nad tím: Přesně to samé, se stejnými slovy, by se mohlo napsat o Trumpově kampani,” pokračuje list.“ :-)
          Mějte se tu dobře, právě mizím…

  9. Text je balzámem na duši. Díky. Konečně někomu došlo a zformuloval podstatu té hry na volbu prezidenta, respektive kampaň kolem. Skoro celý národ tomu sedl na lep.
    Panem et circenses. Vždy se lépe krade, když se nikdo nedívá.
    Největším hnojem se ukázaly být zástupy samozvaných komentátorů a novináři. Už i A2larm se začíná nebezpečně vézt na téhle vlně. Ach jo.

  10. Tragicky navodny az vycitavy clanek o finskem prezidentu, ktery spojuje (na Reflexu):
    „Když prezident spojuje: Fascinující příběh finského prezidenta, který o víkendu suverénně obhájil svůj post“
    Ma to byt navod, jak by mel vypadat prezident…ovsem nejak se podarilo zamlcet, ze Niinistö je protiuprchlicky, prorusky a k tomu navstevuje Cinu :o) Casto navstevuje Putina a k protiruskym sankcim se stavi rezervovane. Na druhou stranu se solidarizoval s masovou pro-multikulti stavkou, ktere se zucastnilo na 1000 Finu.
    Haha…to by mne zajimalo, jak by tenhle prokremelsky xenofob dokazal stmelit Cesko 2018 :o)

  11. Tribun napsal:
    „A stejně tak, žiji-li v demokracii a prohlašuji-li se za demokrata, je vrcholem neslušnosti odmítat výsledky voleb, prohlašovat, že kandidát, kterého jsem nevolil, není můj prezident, a plédovat za omezení volebního práva pro ty, kdo volili jinak, nebo jim alespoň nadávat a posmívat se jim, že blbí a navedení zároveň. Je-li po mém, není to demokracie, ale diktatura. Demokracie nastává až s úctou takovým výsledkům voleb, které nejsou podle mého gusta.“

    Ach ty definice… tady je taky jedna:
    „Věci příliš složité, které nelze ulovit do osidel definice, se většinou stávají srozumitelnými popisem toho, čím nejsou. Demokracie není vládou lidu. Pouze demagog, a právě tím se prozrazuje, je schopen tvrdit podobný nesmysl. Etymologie v tomto případě nefunguje, démos je pouze abstraktní pojem, nezbytný koncept pro zákonodárce a vykladače zákona, kteří jménem lidu sepisují ústavy, vydávají zákony a vynášejí rozsudky. V 21. století je v našem kulturním okruhu demokracie politickým uspořádáním, jehož hlavní přednost spočívá v tom, že poskytuje právní ochranu jedinci, který se dostane do konfliktu s okolím. Možnost bránit se nejen před spoluobčany, ale dokonce i proti státu, je v historii cosi nevídaného – a proto si zasluhuje obranu. Pokud tomu tak není, jedná se o nějaké jiné než demokratické zřízení i tehdy, když demokracii propašuje přímo do svého názvu…V systému, kde o správcích věcí veřejných rozhoduje největší a nejaktivnější menšina, je třeba definovat podmínky fungování s koňskou dávkou obezřetnosti. Opatrnost je tedy nejen na místě, ale dokonce není od věci ji prosazovat a vyžadovat… Bohužel nelze s jistotou vyloučit, že i demokracie je pouze jedna z mnoha utopií. Ale i v tom případě je v tuto chvíli lepší zůstat jejím zastáncem, byť se zaťatými zuby. Alespoň na truc komunistům, fašistům, národním socialistům, náboženským fanatikům, fundamentalistům a zastáncům vlády tvrdé ruky… Uznat, že snižování laťky a nivelizace zdola jsou bohužel neodmyslitelnou součástí současné podoby demokracie, je pro mnoho obránců demokratického uspořádání myšlenka tak kacířská, že ji raději zavrhnou. Každý názor, včetně prokazatelně škodlivých, si nalezne fanatické vyznavače a výmluvné obhájce. Což teprve věci prospěšné a užitečné. Lidí, pro něž se demokracie stala posvátným a tudíž nedotknutelným pojmem, nebude o mnoho méně než jejich nepřátel. Bohužel polis, jejíž členové trvají na dogmatech neboli tvrzeních, o nichž je pod hrozbou trestu zakázáno pochybovat, je z mého pohledu horší než polis, která se jich pod tlakem okolností vzdala. Jakákoli idea se stává špatnou v okamžiku, kdy je na její obranu nutné tutlat fakta a falšovat historii. Uložením bobříka mlčení nepohodlné otázky nezmizí. Jestliže skutečně platí, že demokracie je dialog, pak je to především dialog sama se sebou o tom, jak bránit škůdcům páchat neplechu… Zkoumat, jaké podmínky musí být splněny, aby se alespoň ve vzdálené budoucnosti potomci dožili fungující demokracie, je první předpoklad k její realizaci. Bohužel se ukazuje, že podobné úvahy jsou pro fundamentalistické demokraty nepřípustná hereze, kterou nutno bez milosti vymýtit. Přesto platí, že zastupitelská demokracie ve své současné podobě nemůže dělat nic jiného než rozšiřovat a nabízet možnosti, ale na rozhodování jednajících postav už vliv nemá. Tíha odpovědnosti, kterou tak na občany klade, je pro mnohé nesnesitelná. Dokonce ani prokazatelně horší společenská uspořádání nemají prostředky, jak občany přinutit ke zlepšování kvality alespoň vlastního života. Proto dnešní podoba demokracie zůstává kolbištěm, které spoustě občanů zkrátka nevyhovuje, protože po nich vyžaduje volbu, kterou nejsou ochotni udělat… Bylo by ztrátou času zabývat se nehoráznostmi novopečených a rychlokvašených demokratů, v postkomunistickém, ale také třeba asijském, latino-americkém, severoamerickém nebo africkém kontextu. Lépe jest si připomenout, že tito hluční obhájci voleb, právního státu, lidských práv a ostatních vymožeností, se převážně rekrutují z řad oddaných služebníků předchozích diktatur. Chytat je za slovo, vyžadovat dodržování slibů a zjišťovat, jaký cíl momentálně sledují je pouze jeden z mnoha způsobů, jak hájit duševní zdraví. V mnoha případech vyjde rychle najevo, že hlavním hybatelem není veřejný zájem, ale ukájení nepříliš hluboko utajených destruktivních sklonů. Přestože lhát je tak snadné a na předstírání byly vytvořeny celé štáby školených specialistů, je v silách průměrného občana odlišit autentického demokrata od diktátora, tyrana, oligarchy nebo plutokrata, který se za něj pouze vydává.
    (Lubomír Martínek, Funkční nefunkční demokracie, Přítomnost, 27. 01. 2018)

  12. K věci:

    „Pomocí laických konceptů každý člověk vnímá a hodnotí to, co se kolem něho děje. Utváří si názory na základě vlastního přesvědčení, sdílených informací, masmédií. Málokdo z české populace přišel do kontaktu s uprchlíky, nicméně většina má na ně jasný názor. Málokdo má více než povrchní zkušenost s jiným etnikem, nicméně řada z nás ví, jak se jiná etnika chovají a co lze od nich očekávat. A takto bychom mohli pokračovat. Jedná se o laické koncepty, které jsou zakotvené buď mimo realitu, nebo jen v parciálním výseku sociální reality. Sociologové tomu říkají „zdravý rozum“ (common sense). Jedná se o sémantickou mřížku, skrze niž vnímáme svět, která však není jednou pro vždy dána, nesouvisí s biologií člověka, ale je výsledkem sociálních interakcí, jimiž člověk prochází.

    Zdravý rozum a laické koncepty nemusí a obvykle (jak ukazují sociologická zjištění) ani nemají žádný vztah ke skutečné povaze věcí či událostí. V řadě případů je tomu právě naopak. Apelovat na zdravý rozum, živit a podporovat laické koncepty namísto jejich vyvracení, objasňování a nastolování agendy, která vychází nejen z objektivního popisu reality, ale také z hodnotové vize, lze označit za parazitismus na laických konceptech či populismus. Strategie založená na tom, že zjistíte, co si lidé myslí, čeho se bojí, a pak je v tom utvrzujete, aby si to mysleli a báli se toho ještě více, je historicky známa z řady společností a není potřeba ji zde rozebírat. Lidé s vyšším vzděláním jsou vůči této strategii senzitivnější, jejich vědomosti, rozhled a zkušenosti jim slouží jako munice k obraně. Lidé s nižším vzděláním takovou municí vybaveni nejsou. Proto jsou nejzranitelnější. Jsou nejsnadnějším terčem, na který lze mířit. Pokud jim vyčítáme, že volili Miloše Zemana, znamená to, že z obětí děláme viníky.“

    (Tomáš Katrňák, Vyhrálo parazitování na zdravém rozumu prezidentské volby?, Britské listy 31.01.2018)

    1. Omlouvám se za trapnou chybu, ten článek není z BL, ale z A2larmu…

    2. Většina z nás ví, jak se chovají nejčastěji Romové, a zobecňuje své zkušenosti na celou populaci. Mylné, ale logické.
      Část z nás byla i na západě ve městech, nezřídka viděla i levné čtvrti plné přistěhovalců a ví, jak to tam vypadá. Opět zobecňuje své zkušenosti.
      Dokud levice nepochopí, že běžný člověk, původně její volič, si chce zkrátka zachovat své životní způsoby a nemá sílu a chuť se konfrontovat, cokoli problematizovat a řešit bordel, natož pomáhat lidem utíkajícím ze zemí, které si sami rozhádali (napadl by mě i jiný výraz), nepovstane.

      1. Z kontextu vyplývá, že autor píše o tzv. selském rozumu těch, kdo nikdy nikde nebyli a ani si o tom neumí přečíst v jiném jazyce než v češtině.

        „Dokud levice nepochopí…“ Ale no tak jistě, v roce 1989 nešlo o zájem většiny společnosti účastnit se na správě veřejných záležitostí, ale o její touhu po kšeftech plných laciného zboží, možnosti neomezeně cestovat a především (u těch movitějších) nemuset tajit majetky ani způsoby jejich nabytí. Jenže nikdo neměl zájem poučit je taky o tom, že nelze socialisticky pracovat a kapitalisticky žít. A za dalších už skoro 30 let u těch, kdo na tom nevydělali, vznikla třaskavá směs závisti (vůči těm, kdo vydělali), strachu (z těch, které neznají, a taky ze ztráty toho mála, co ještě ztratit mohou) a nenávisti (vůči těm i těm, vytvářené médii v honbě za prodejností a politiky, kteří nemají žádný pozitivní program).

        „Většina…zobecňuje své zkušenosti…“ Většina s tím, k čemu zaujímá zobecňující postoje, žádné zkušenosti nemá a ty postoje jsou ovlivněny hlavně médii (do kterých je nutno počítat i sociální sítě). Z toho vyplývá neodkecatelný podíl majitelů a provozovatelů médií na současném stavu.

        „…utíkajícím ze zemí, které si sami rozhádali…“ Tak tohle je samozřejmě hovadina, většinu těch zemí rozkládá někdo jiný zvenčí, a to nejen otevřeným násilím; podstatnou roli hraje i naše spotřeba na jejich úkor (jako obvykle hra s nulovým součtem, na které se podílíme všichni), „soft“ agrese kulturních a spotřebních vzorců vnucovaných našimi médii a změny podnebí a životního prostředí (z největší části způsobené taky naší spotřebou). Vím, že oblíbený argument Pepy Koblihy je „vždyť jsme neměli žádné kolonie, tak nemůžeme za to, co se tam děje“. Jenže už skoro 30 let můžeme, protože už skoro 30 let naveliko nakupujeme od nich dovezené zboží; zrušení jeho domácí výroby jsme z blbosti dopustili sami.

        1. Ty jsi vážně mezek (chytrej, ale tvrdohlavej).
          Zájem žít si dobře je naprosto legitimní a Pepu Koblihu žádné veřejné věci nezajímají, pokud mu nezasahují do života. Roztrpčení, vzniklé tím, že whistlebloveři vynáší špínu, ta atmosféra vzájemného podezírání a strachu, je často intenzivněji nepříjemný pocit než je příjemný pocit plynoucí z toho, že je špína napravena (reálně to Kobliha nepocítí).
          Romy znají všichni (nikoli z médií) a černoši jsou jim podobní. Že to je jen poloviční, možná třetinová pravda, je pravda, ale Pepu Koblihu to nezajímá.
          Oblíbený argument Pepy Koblihy je nesmysl, Pepa argumentovat nechce. Nechce to řešit. Nezajímá ho, kdo za to může (osobně to považuju za legitimní postoj). Chce si udržet svou spotřebu bez ohledu na situaci jinde a levičák, který ho prudí, ztrácí rázem popularitu.
          Věci jako soft agrese a média a posuzování, jestli je viníkem ten, kdo se nechá ovlivnit (jak si myslím já) nebo ten, kdo ovlivňuje (jak si myslíš ty), jsou zcela mimo rámec uvažování a zejména mimo zájem Pepy.
          Měl bych být vlastně rád, že jsi tak naivní.

        2. Nedalo by se vypnout to schvalování? Vypadám pak, jako bych se odpovědi vyhýbal. :)

          1. Přitom všichni vědí, že vy máte odpověď na všechny. Vždy pohotovou, vždy stejnou, vždy stejně uvědomělou, vždy stejně špatnou.

        3. Patří k předchozímu komentáři, který se snad časem objeví:
          Budeme mít 50 pohlaví, neutrální hymnu, neutrální všechno… a nakonec nás převálcuje banda magorů. které stačí vědět, za jaký konec se kalašnikov drží a kde se to mačká…
          Z diskuse o vypuštění slova „synové“ z kanadské státní hymny. Takhle se dívá normální člověk na současné potřeštěné dění.

    1. Vážně? Tak to pak určitě budete schopen doložit nějakým mým citátem. To že hlavně na pražském realitním trhu roste spekulativní bublina, se ví už dlouho, takže tím grafem mě fakt neohromíte.

    1. Ten člověk si akorát dělá PR na podporu prodeje své knihy, která má jinak dost katastrofální recenze. (Nečetl jsem a soudě podle ohlasů asi ani nebudu.) Zřejmě se poučil u Vondrušky, rozdíl je jen v množství popsaného papíru.

      Zdá se, že na vlně uměle vytvářených společenských resentimentů teď bude na podporu svých zištných zájmů surfovat kdekdo – a zdaleka to nebudou jen politici a na ně navázané mafiózní struktury.

  13. http://casopisargument.cz/2018/02/05/o-spolecenstvich-strachu/
    Kdo se nebojí s námi, bojí se proti nám… Jenže já jsem fakt asi exot, já se nejvíc bojím ne těch, koho bych se měl politicky korektně bát, ale těch, kdo agresivně hlásají kterýkoli z uvedených důvodů ke strachu…
    A když si nevyberu ani jeden ze dvou společensky přípustných důvodů ke strachu, tak co? Budu vyobcován z kmene a vyhnán do pouště?

  14. Ja jsem toho názoru, kdo se snaží vládnout strachem, tak je tak trochu diktátor. A nějaké vulgarismy už nejsou tak podstatné, to už pak vypovídá o člověku samotném, ať už je to prezident nebo nějakej jouda s horní dolní. (I když je pravda že takový člověk zastupuje celou zemi) A jak to vidíte letos s kandidáty na volby https://sazkynavolby.cz/ kdo si myslíte že by to mohl být. Za mě určitě někdo kdo není trestně stíhání, ani alkoholik ani arogantní. Pak je mi to vcelku jedno kdo tam bude.

    1. Jenže u nás má vládnout vláda, ne prezident.
      Ten ani strachem, ani jakkoliv jinak.
      A že se Zeman dlouhé roky obcházením Ústavy o to vládnutí pilně snažil na tom faktu nic nemění.

    2. Slušnost sama o sobě není politický program. Nota bene když se jí ohání někdo, o kom pak vyjde najevo, že sám má vagón másla na hlavě. Ti nejhlasitější obhájci morálky v politice tam toho másla obvykle mívají nejvíc. Politika není a ani nemůže a nemá být nic než hra zájmů, hřiště pro tu hru, její pravidla a soudce, který to píská. Morálka patří do politiky do té míry, do jaké zajistí, aby při předávání moci netekla krev a aby nástroji používanými při změnách vládnoucích garnitur nebyly kalašnikovy, bejsbólové pálky, Molotovoy koktejly a oprátky na kandelábrech. To ostatní mají mít na starosti orgány k tomu určené: Justice a další orgány činné v trestním řízení. Koneckonců zákony nejsou nic než formalizovaná morální pravidla. Jenže jestli člověk připustí skupinový charakter morálky – a to připustit musí, ledaže by věřil v její nadpřirozený původ -, tak musí dospět k závěru že morálka není jedna; a od toho už je jen jediný logický krok ke zjištění, že morálka má třídní charakter a že její institucionalizovaná forma včetně nástrojů jejího vynucování je v souladu s morálkou vládnoucí třídy. Ta marxistická definice státu jako organizovaného násilí vládnoucích tříd na třídách ovládaných nevznikla pro nic za nic. (Současná právní teorie ji s vypuštěním toho „vládnoucích tříd na třídách ovládaných“ samozřejmě zná a používá taky, jak dosvědčí každý student práv; asi k tomu existují dobré důvody…) Jestliže pak dojde k takovému odcizení vládců a ovládaných, jaké pozorujeme a s jakým si neumíme poradit v současnosti, máme zaděláno na revoluční situaci, která se může kdykoli vyhrotit v násilí. Jenže jak někde napsal filosof Slavoj Žižek, žádná revoluce v dějinách zatím nedosáhla svých explicitně vyjádřených konečných cílů a každá více či méně zdegenerovala buď v obnovu předcházejícího statu quo nebo rovnou ve svůj pravý opak.

      Příslušnou veřejnou diskusi ve věci mají zajišťovat média; jejich úlohu taky nezvládáme, což je obzvlášť nebezpečné, jak vidíme v přímém přenosu na výsledcích působení neregulovaného internetu.

      Jestliže si jako občané stěžujeme na to, že zdejší politici jsou nemorální hajzli, tak si stěžujeme sami na sebe a nadáváme zrcadlu. Jednak se politici z nás občanů rekrutují a za druhé a hlavně je do té politiky sami posíláme tím, že je volíme. Když si člověk sedne ve kterékoli české nebo moravské hospodě a zavede na to řeč, tak skoro pokaždé při takové diskusi štamgasti nakonec připustí, že kdyby „tam“ (míněno v politice) byli oni, tak by nejspíš kradli taky, a to už od úrovně obecních zastupitelstev… Pak není divu, že ti, kdo se ještě obtěžují k volbám, často nemají jiné zbytí než volit to tzv. „nejmenší zlo“. Při takových hospodských diskusích se skoro vždycky ukáže, že plebs většinou chápe demokracii jako cochcárnu, ve které si ti nejschopnější nakradou, a když se poukáže na to, že to má být forma účasti na společné správě veřejných věcí, většinou následuje v nejlepším případě kroucení hlavou a ironický úsměv.

      Pořád tu ještě zbývá připustit možnost, že zastupitelská demokracie – nebo demokracie obecně – zkrátka není vhodnou formou vlády pro současný stupeň vývoje společnosti. Nicméně ostatní způsoby organizace společnosti, které zatím lidstvo vymyslelo, nebyly o nic lepší, a řada z nich byla mnohem horších. Tento problém řešila (a uspokojivě nevyřešila) už antika a od té doby jsme se moc neposunuli. (Některé historické formy správy společnosti nicméně aspoň dokázaly zajistit dost dlouhá období míru a relativní prosperity pro značnou část společnosti, viz třeba čínskou meritokracii v období dynastie Ming, japonský šógunát nebo jezuitské indiánské redukce v Paraguayi. K tomu je ovšem nutno dodat, že nejúspěšnější byly, dokud se jim ve více či méně dokonalé izolaci dařilo bránit se vlivům okolního světa…)

      Teoretizovat nemá moc velký smysl. Chtělo by to pár nových forem organizace společnosti prakticky vyzkoušet, třeba tolerancí některých anarchistických pokusů. Nicméně tyto experimenty jsou z hlediska vládnoucích tříd právem považovány za něco s potenciálem zastupitelskou demokracii podvrátit, což současné vládnoucí třídy a jejich mocenské orgány nehodlají připustit a vůči anarchistickým kolektivům se chovají mnohem hůř než k ultrapravici; je historicky doloženo, že s ní se dokážou dohodnout, pokud jim jsou ponechány majetky a aspoň skrytý mocenský vliv, který se s těmi majetky dá celkem snadno zajistit, zatímco i mírumilovné prvky anarchismu – jako působení různých svépomocných kolektivů, různé formy družstevnictví, výměnný obchod nebo lokální měny – jsou skoro vždycky všelijak potlačovány nebo rovnou trestány.

      Žijeme zkrátka v zajímavé době. Jestli je to dobře nebo špatně, na to ať si každý odpoví sám, stejně jako na otázku svého vlastního podílu zodpovědnosti za to, kam jsme to až nechali dospět…

    3. Ještě něco konkrétně pro uživatele/uživatelku Martina28. Je to komentář veterána československé a české mediální scény Milana Šmída převzatý z jeho blogu (kterému on sám říká „me-zine“, což je převzato z angličtiny a blbě se mi to překládá; e-zine je elektronický magazín, pojem převzatý z marketingu, který původně znamenal obdobu papírového časopisu šířenou e-mailem, častěji se témuž říká newsletter, a me-zine má zřejmě zdůraznit, že jde o komentáře psané v první osobě, tj. vyjádření jeho osobních postojů a názorů, odtud: http://www.louc.cz/ – hledejte pod datem 9. 11. 2022)

      Prošel jsem si úvodní webové stránky osmičky kandidátů a hesla, kterými se uvádějí:
      Andrej Babiš: Aby se lidem žilo líp.
      Petr Pavel: Vraťme Česku řád a klid (…stát se nějak zadrhl, potřebujeme aby se dodržovala pravidla).
      Danuše Nerudová: Naděje na lepší časy (…zasadit se, aby lidé v této zemi nestrádali).
      Josef Středula: Pusťe mě do boje o Hrad (…zásadový prezident, který bude prosazovat zájmy České republiky a práva lidí).
      Pavel Fischer : Svoboda, demokracie, budoucnost (…napomáhat celospolečenskému dialogu a vytváření konsensu ve všech tématech, která mají potenciál rozdělovat společnost).
      Tomáš Zima: Chci se zapojit – Země bez extrémů (Chci, aby se v České republice cítil spokojeně a bezpečně každý z nás).
      Marek Hilšer: Kandidát s jasnou tváří (…trápí mě vývoj politiky u nás… jako běžný občan jsem hledal cesty, jak s tím něco dělat).
      Karel Janeček: Služba společnosti (…inspirovat a pozitivně motivovat co nejvíce lidí k hledání shody ve společnosti a uvědomění si základních hodnot, které nás spojují).
      Marně mezi nimi hledám hlavu státu, která na sebe vezme odpovědnost za národ (samozřejmě ten politický, nikoli etnický) a za jeho stát, který bude třeba navigovat tak, aby proplul současnými bouřlivými proudy dějin s co nejmenšími ztrátami a s posádkou, kterou přesvědčí, že politika státu se „musí tvořiti ve smyslu europejství a světovosti“ (Masaryk), a že plavba v bouři se neobejde bez osobních obětí.
      Aniž by bylo známo, kdo po 25. listopadu projde sítem kontroly sebraných podpisů, média již roztáčejí kolotoč besed a rozhovorů s kandidáty, které jsou plné stereotypů a klišé. Neustálé zdůrazňování registrace StB a trestní kauzy Čapího hnízda u Andreje Babiše bude podle mého názoru kontraproduktivní a naopak mu pomůže. Nyní si něco podobného začínám myslet také o novinářských útocích na armádně socialistickou minulost Petra Pavla.
      Na čem záleží, je současná kompetence. U Andreje Babiše mám jasno. Docela bych si přál, aby jeho politický marketing, který naskočil na vlnu primitivního populismu, mu do druhého kola nepomohl. Procenta pro hnutí ANO a pro Andreje Babiše nemusejí být totožná.
      Jenomže podobně jako u předchozích voleb, síla vítězů je často určována slabostí a roztříštěností sil jejich protivníků. Ti by mohli svoji kompetenci prokázat například tím, že by byli ochotni již v prvním kole ustoupit soupeřům úspěšnějším při prosazování stejných hodnot a cílů.
      To všechno je však asi příliš brzké stahování kalhot před brodem, který se bude překračovat až v prosinci a který nás v lednu může překvapit. Není vyloučeno, že zvítězí ten, který bude nejméně vadit.
      (Konrc citátu.)

Komentáře nejsou povoleny.