Pandemie COVID-19 je bez debat velice vážná zdravotní krize. A mohla by zdravotní krizí i zůstat, nebýt kategorického imperativu kapitalismu vydělávej, nebo zemři, který z krize zdravotní dělá krizi existenční. Na každou epidemii infekční nemoci spolehlivě zabírá přerušení šíření skrze přerušení sociálních kontaktů. Jenže to v kapitalismu nejde. V kapitalismu nejde vypnout a zůstat doma. V kapitalismu musí každý pořád vydělávat, aby mohl zaplatit náklady na své živobytí. Kapitalismus nikomu nic neodpustí, ani v krizi. Nájmy, úroky, zisky – to všechno se musí v kapitalismu platit bez ohledu na zdravotní či přímo životní rizika. Kdo zvolní, kdo zůstane doma, toho kapitalismus potrestá. Zodpovědnost vůči spoluobčanům kapitalismus neocení, bez ohledu na to, že bez ní žádný kapitalismus ani být nemusí, protože kde nejsou lidé, není ani kapitalismus.
Kapitalismus je ještě jakž takž dobrý systém do tučných let, kdy všechno funguje, všeho je dost, je kde brát na zisky a odshora dolů prokape dostatek bohatství na to, aby si většina mohla alespoň trochu nabrat, trochu, kterou jim kapitalismus sice hned zase vezme a začne ji tlačit nahoru, ale dovolí jim za ni existovat. Když ale přijde krize a s ní léta hubená, kapitál se svých zisků nevzdá, i když na ně není kde brát. Už není, co by prokapávalo, ale kapitál na svých úrocích, nájmech a ziscích trvá a saje a saje, až ty nejslabší vysaje úplně. Lidi to intuitivně vědí (intuitivně, protože jsou kapitalisty ovládanými médii pečlivě vzděláváni tak, aby si to neuvědomovali rozumově a nezačali o nevyhnutelnosti a neměnnosti kapitalismu pochybovat) a pud sebezáchovy jim velí ten okamžik oddálit co nejvíce, proto riskují a ohrožují sebe i své okolí, protože kapitál si žádá své výpalné a oni na něj musí nějak vydělat.
Kdyby se podařilo alespoň po dobu zdravotní krize kapitalismus suspendovat, ne odsunout na později, ale skutečně vypnout, určitě by se zdravotní krize dala zvládnout lépe. Kdyby se lidé nemuseli bát, že když zůstanou doma, zničí jim to život, snad bych jich doma zůstalo víc a šíření viru by se zpomalilo. Kdyby v krizi systém lidi finančně nevysával a nestresoval, ale naopak jim třeba v podobě nepodmíněného základního příjmu dal existenční bezpečí, zvládnutí zdravotní krize by to jistě přispělo a riziko existenční krize oddálilo. Je opravdu tak nesmyslná představa, že kdyby se hospodský nemusel bát, že nebude mít co jíst a přijde na něj exekutor, že by hospodu prostě neotevřel? Jenže když platit musí, protože kapitalismus si to žádá, jinak ho zničí, co má dělat? Riskuje. Otevře. Je to jeho osobní selhání, nebo selhání systému, který ho k tomu nutí?
Zdravotní krize je dost velký problém sám o sobě, tak proč k ní přidávat ještě krizi existenční? Protože kapitalismus je tabu a je lepší mít zhroucený zdravotní systém a stovky a tisíce mrtvých, než připustit, že kapitalismus není jedná možnost a že společnost může fungovat i jinak a že je to pro zvládání krizí někdy dokonce nezbytné?
Máme problém, velký problém, a ten problém si děláme ještě horší, když bazírujeme na systému, který nutí společnost dělat pravý opak toho, co je pro vyřešení problému nezbytné. Ale máme také možnost volby. Volby mezi mezi ziskem a člověkem, volby mezi kapitalismem a existencí. Volby, které v důsledku klimatický změn, robotizace etc. už stejně nikdy neutečeme.
Tribun 
:-)
Dva detaily. První studii s vakcínou na chřipku provedla armáda USA. Cena vývoje a výroby nových a nových vakcín, protože složení viru se mění, se pohybuje v miliardách dolarů.
Napřed je potřeba kapitál akumulovat, než ho lze vrhnout do projektu s dlouhodobou návratností.
A srovnáte-li dobu dožití (jediný obtížně zkreslitelný parametr) mezi státy socialistickými a státy kapitalistickými ve srovnatelné době a srovnatelné kultuře (Japonci by se dožili delšího věku než Rusové i kdyby byl v Japonsku tuhý komunismus), uvidíte.
Je to ostatně i jeden z důvodů, proč s výjimkou excesů typu Severní Korey žádné socialistické státy nemáme.
Jak to souvisí s tím, co jsem napsal? Kde píši něco o vakcíně? Začínáte povážlivě otovatět, Michale. P.S. Nemá to být podle klasického liberalismu správně tak, že USA ty miliardy, které armáda utratila, nejprve ukradla úspěšným? Držte úhel, Michale, držte úhle.
Jestli vám dobře rozumím, je vaše představa taková, že po suspendování kapitalismu by se epidemie zvládala tak, že lidé by byli doma a stát by jim posílal peníze, aby měli na jídlo, na toaleťák, na boty a podobně. Nikdo by nemusel mít strach, že přijde o místo a o příjem. Je to tak?
Hlavně by se nemusel bát, že po skončení epidemie bude muset splatit i s úroky.
Já bych se bála něčeho jiného: že brzo nebude co kupovat, jídlo bude na příděly, pokud vůbec. A taky jak to bude s léky.
Velkých neznámých – nebo černých labutí, jestli chcete – může být daleko víc: Reakce měn na pokračující „kvantitativní uvolňování“ až po možnou deflaci nebo hyperinflaci, raketový růst světových cen potravin, vývoj v USA po presidentských volbách… Na jaře možná budeme řešit úplně jiné věci než čínskou chřipku.
V základních potravinách je Čechie soběstačná cca ze 70%. To by znamenalo, že kdyby se rozpadly světové distribuční řetězce, místo tří jídel denně budeme mít dvě. (Nebo tři méně kalorická. Ale např. moje žena už dlouhá léta nesnídá, takže jí dvakrát denně už teď. Má BMI 18,9.) Skoncovat s obecně oblíbeným přežíráním by snad nebylo na škodu. Zřejmě přijdeme o většinu průmyslově předzpracovaného shitu, který má tu drzost vydávat se za jídlo, a vrátíme se k vaření ze základních surovin. (Nakonec oba pamatujeme, co dělaly v kuchyních naše maminky a babičky a jak jsme to většinou dělali my sami ještě v 80. letech.) V podobné situaci se octla Kuba začátkem 90. let po náhlém ukončení sovětské podpory. Poradila si s tím bez tragických následků a lidi tam nehladověli. Tam ovšem byl a je stát, který v krizi fungoval. Navíc to tam podpořilo lidovou tvořivost. Jak (ne)funguje v krizi ten zdejší, vidíme v přímém přenosu. Ale o tu lidovou tvořivost jsme snad ještě nepřišli…
Toho se musíte bát právě kvůli mechanismům kapitalismu.
Mechanismy kapitalismu a socialismu mají shodné jedno: nutí lidi chodit do práce.
Není možné, aby to socialismus nechal na jejich vůli. Kdyby to zkusil, musel by po pár týdnech začít s příkazy, provázenými výhrůžkami trestů. Jinak by se zhroutila veškerá výroba, zásobování, doprava i zdravotnictví.
Veronika Sušová-Salmien v dnešním Argumentu:
Druhá věc je to, jak moc se český stát dovede v nouzi postarat o svoje vlastní občany a daňové poplatníky či důvěra lidí v to, že svým povinnostem jako společenská instituce určená přesně k těmto úkolům vůbec dostojí. V současné situaci se riskuje to, že se díky otálení nepostará ani o zranitelné skupiny a následně ani o ty ostatní. Dilema – život nebo živobytí – dostane velmi ostrou podobu. Pandemie v Česku ukazuje už nyní názorně podstatu kapitalismu, ve kterém to, aby jedni měli na chleba musí být vykoupeno životem dalších klidí. Doslova a dnes už před našima očima. Všechna zdůvodňování kolem jsou už jenom kecy.
Odkaz:
http://casopisargument.cz/?p=32014
Přesně to jsem chtěl říct.
jenomze lide, nebo alespon docela velka cast lidi, nepracuji pro nejake to blaholidu, svetle zitrka ani pro nic podobneho, ale aby se oni sami meli co nejlepe … a kdyz jim tu penezni motivaci seberete a nebudou moci vydelavat, tak se na tu praci proste a jednoduse vykvajznou. proc trhat stachanovske rekordy, kdyz se budu mit tak nejak stejne, jako lojza netahlo ? proc vstavat ve tri rano, kdyz me za to nikdo nezaplati ? proc mrznout nekde venku, brodit se ve srackach, nebo namahat mozek, kdyz za to nic nedostanu ? aby se meli dobre vsichni ostatni ?
Toto je zajímavé, cituji doslova:
Jako společnost bychom si měli zvykat, že i věda je proces, že je pluralitní a nejde o hotová fakta. Musíme se naučit vztahovat k vědě „v akci“, k nejistotě poznání, jež souvisí s mezioborovostí, multiplicitou a proměnlivostí světa.
Potíž tedy není v tom, že by mluvčí prezentovali třebas i protichůdné poznatky, ale že řada z těchto mluvčích zaštiťujících se lékařskou či přírodovědnou odborností prezentuje své teze a závěry s jistotou, aniž by uvedli, čím a jak pevně je mají podložené.
Problém českého veřejného prostoru je navíc v tom, že nedokážeme myslet za polaritu politické versus expertní rozhodnutí. Chybí nám relevantní mechanismy, jak tyto aspekty spojovat. Potřebujeme rozvinout takový rozhodovací systém, který by reflektoval hybridní povahu záležitostí, s nimiž se potýkáme, a zároveň zahrnul širší občanskou veřejnost.
To je podstata často vzývané „znalostní společnosti“. Bez alespoň základní obeznámenosti široké veřejnosti s vývojem odborné debaty, s jejími poznatky i nejistotami, nelze epidemii v demokracii dlouhodobě zvládat. Princip politické reprezentace nestačí, je potřeba veřejná participace na stanovování priorit a konkrétních řešení. „Hlas veřejnosti“ je důležitý, v tom má Andrej Babiš svým způsobem pravdu, nikoli ovšem v podobě výkřiků pochytaných na Facebooku.
V kontextu covidu-19 by bylo žádoucí rozvinout formáty občanských konferencí či dílen, kde by se zástupkyně a zástupci veřejnosti mohli na základě aktuálně dostupných – provizorních a nejistých – poznatků od epidemiologů, lékařů, technologů, ale taky sociologů, ekonomů či etiků vyjadřovat k plánovaným opatřením a kde by následně probíhala v zásadě (bio)politická debata, která by měla za cíl dospět k tomu, jaké formy života a smrti s virem jsou pro nás kolektivně přijatelné a jaké ne. Výsledky by byly vstupem pro vládní rozhodování a parlamentní politiku.
(Konec citátu. Zdroj: https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/ve-vede-nejde-o-hotova-fakta-tereza-stockelova-o-klimaticke-i-koronavirove-krizi-40338862)
Jestli je pravda, že návrat k normalitě (= podobě světa, jak jsme ho zatím znali) se už nikdy konat nebude, resp. že nová normalita bude zahrnovat trvalou přítomnost viru (a dalších černých labutí), tak možná opravdu vedle krizového řízení a velení po vojenském způsobu potřebujeme veřejnou diskusi na téma, co tedy za novou normalitu chceme považovat.
Autorka definuje znalostní společnost. V tomto ohledu je naprostou tragédií, když si předseda vlády hraje na řízení státu s pomocí primitivní excelovské tabulky na úrovni, kterou moje dcery zvládaly už v pubertě… Viz tady:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/tajemny-muz-ktery-na-jare-zachranil-cesko-exreditel-ceske-pojistovny-124767#dop_ab_variant=0&dop_req_id=VHsuQGmR9d3-202010170827&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Tento rozhovor jenom dokazuje, že v politice žádné dno neexistuje a že řízení státu v současnosti předstírá banda idiotů. Možná bychom fakt měli vládu nad českým dolíkem raději předat do Vídně nebo Berlína…
Trochu se obávám, že většina populace není ani zdaleka na úrovni doby. Kolik lidé tohle vůbec dokáže pochopit? Kolik z debilizovaných a infantilizovaných vychovávaných ke konzumerismu a loajalitě ke značce (i kdyby tou značkou měla být celá civilizace) bude schopnost a ochotno si komplikovat život tím, že většina věcí je spíš šedá než černá nebo bílá a že i ta černá může mít někdy význam bílé? Jsem čím dál tím skeptičtější.
Ale no tak já nevím…
V některých zahraničních městech, kde začali používat participativní rozpočty, o nich jednali s použitím metodou deliberace. Není tu místo na obšírnější vysvětlení, zkuste si přečíst sám:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Deliberace
http://www.zvedavec.org/komentare/2007/08/2210-vysvetleni-deliberace
(Nenechte se zmýlit místem publikování druhého odkazu, autora článku Jiřího Poláka znám osobně a je to jeden z nejlepších českých teoretiků polopřímé demokracie, kterou tady svého času prosazoval Milan Valach; ten bohužel umřel moc brzo, své dílo nestačil dokončit a následovníci na jeho úrovni se zatím nenašli.)
Metoda sama je stará už skoro 400 let a není to až taková věda, i když má pochopitelně taky svá úskalí. Je fakt, že je živá v zemích, kde je úctyhodná tradice družstevnictví a spolkaření, což nejsou jenom anglosaské země, ale např. – pro někoho možná překvapivě – taky Španělsko. U nás tato tradice, vzniklá už dávno za císařpána, byla násilně přerušena a následně zcela zprofanována v létech 1938 – 1989 a současný režim už 30 let dělá s použitím všech dostupných nástrojů včetně legislativy všechno pro to, aby se ji nepodařilo obnovit. Nicméně ze tří Polákem uváděných metod – občanské poroty, plánovací cely a vědecká deliberace – by pro účel předkládaný Terezou Stöckelovou (viz můj odkaz v předcházejícím postu) zřejmě byla i v našich podmínkách použitelná právě nějaká kombinace těch posledních dvou.
Moje nejmladší dcera strávila řadu let ve Španělsku, kde se i provdala. Když jsem s ní zhruba před 15 lety probíral možnosti přímé demokracie, přeložila a okomentovala pro mě článek o participativním plánování ve městě Albacete. Zaujaly mě z něj především dvě věci:
1. Ve městě se 150 000 obyvateli se do deliberace zapojily vysláním svých zástupců stovky registrovaných subjektů – spolků a jiných občanských organizací.
2. Jak píše Jiří Polák, deliberace funguje na základě několika zásad: Náhodný výběr účastníků, rovnováha pohlaví, přesně stanovený rámec, informace od odborníků, funkce pouze poradní, organizace pouze ad hoc a jednorázová. Dcera z toho vypíchla jednu klíčovou věc: I když výsledky deliberace byly z právního hlediska pro městské orgány v Albacete nezávazné, nikdy se ani nepokusily nerespektovat je, natož postupovat proti nim. Což je možná právě to nejpodstatnější, co by mohlo zdejší pokusy o její realizaci ohrozit; nicméně to není argument proti tomu, aby se to aspoň zkusilo.
Často tady voláte po větším zapojení představivosti do úvah o možné organizaci společnosti. Tady máte téměř nekonečné pole možné působnosti pro její uplatnění.
Tož tak.
Myslím, že i u nás to některá města zkoušejí. Nebo alespoň něco na první pohled podobného. Zatím ovšem v bezpečně malém a bezvýznamném.
Možná si budete chtít přečíst i další články J. Poláka. Doporučuji.
http://www.zvedavec.org/autori/438-jiri-polak
https://blisty.cz/authors/582-jiri-polak
A ten excel, ten mě také dorazil. Předseda vláda potřebuje primitivní omalovánky, aby vůbec naskočil a začal přemýšlet. Realita, která není zredukovaná do excelovské tabulky a barevného grafu, neexistuje. Jestli takhle fungují všichni top manažeři, pak se divím, že ještě vůbec máme co jíst a ve vodovodu teče voda.
Jestli jste někdy pracoval u nějaké nadnárodní společnosti, jistě tuto manažerskou mentalitu dobře znáte. Ale zezdola se jí dá i dobře využívat pro pohodlný život podřízených…
To není jen kapitalismus, ale především naše vnitřní uspořádání a nastavení zděděné po živočišných předcích… I kapitalismus je koneckonců jeho důsledkem.
https://www.blisty.cz/art/101663-covid-19-posledni-wake-up-call-nasi-civilizace.html
Dlouhé čtení, ale čas vynaložený na něj stojí za to.
Nevesely truchlivy jsou ty kraje vodní; v poloutmě a v polousvětle mine tu den po dni…
A bude hůř. Je teprve podzim, ale přijde zima.
Něco ke čtení:
https://a2larm.cz/2020/11/cesko-je-stat-v-rozkladu-ukazuje-koronavirus-a-bude-hur/
Nejsmutnější je, že to není důsledek nějaké nehody nebo nepřátelské agrese, ale jen a pouze naše vlastní uvědomělé hlouposti.