Štítek: Praha

Z pacienta zákazníkem snadno a rychle


Už dobře půl roku, a možná i o něco déle, se na úřední desce pražského magistrátu objevují dokumenty nadepsané Oznámení o ukončení poskytování zdravotních služeb (např. [1] [2] [3], měl jsem jich v záložkách mnohem více, ale většina jich už není k nalezení, magistrát je z nástěnky zřejmě po nějaké zákonné lhůtě stáhl a i tyto tři nejspíše časem zmizí), které  mají jedno společné: oznamují, že ke dni „D“ ukončuje MUDr. Pan Doktor poskytování zdravotních služeb a ode dne „D+1“ hodlá v jejich poskytování pokračovat MUDr. Pan Doktor, s.r.o. (občas nějaká jiná firma, zcela výjimečně jiný lékař a snad v jediném případě bylo poskytování zdravotních služeb ukončeno bez náhrady).

To může znamenat jediné: lékaři z nějakých důvodů, a není zase až důležité z jakých, převádějí své soukromé praxe na firmy. Bezprostřední dopady na zdravotní péči taková změna zřejmě nebude mít žádné, ale to ještě neznamená, že je bezvýznamná – dochází zde totiž k zásadní kvalitativní změně vztahu lékaře a pacienta ze vztahu člověk-člověk na vztah zákazník-obchodník, tedy komercionalizaci zdravotní péče a komoditizaci zdraví jako takového.

Zatímco totiž na lékaře lze apelovat jako na člověka, na jeho soucit a svědomí, a požadovat od něj ošetření i v situaci, kdy pacient nebude z komerčního hlediska zajímavý, od firmy nikdo nic takového rozumně požadovat nemůže, účelem firmy je podnikat a generovat zisk, nikoliv léčit a poskytovat zdravotní péči (to může být prostředek, ale není to účel její existence). Pomalu, plíživě, ale zřejmě nezvratně se zdravotní péče mění z veřejné služby na soukromý byznys. Zřejmě i s tím rizikem, že vám firma vypoví smlouvu, když na vás přestane vydělávat.

Místo, kde by chtěl žít každý


Citují z redakčního PR článku v radničním plátku věnovaného nové výstavbě:

Atraktivní je navíc i samotná lokalita, kde je vedle dostatku zeleně i dobrá dopravní dostupnost, kvalitní občanská vybavenost a široká nabídka volnočasových aktivit v okolí.

A protože v oné lokalitě shodou okolností žiji, tak o tom něco vím. Proto by mě zajímalo, co se například míní oním dostatkem zeleně? Je tím snad míněna ona louka, která již byla z poloviny zastavěna bytovými domy a jejíž druhou polovinu právě zastavuje developer, jemuž citovaný článek tak fandí? Nebo snad těch pár stromů na zahradách u nás a u sousedů?

Pokračovat ve čtení „Místo, kde by chtěl žít každý“ →

Žít Prahu


Když vám řeknu, že něco takové je možné jen v Praze, tak se určitě najde někdo, kdo bude oponovat, že něco takového by se mohlo stát jen v Brně, ale tohle se opravdu stalo v Praze. Magistrát si totiž usmyslel od 1. listopadu změnit v některých částech Prahu firmu zajišťující svoz komunálního odpadu, nepovažoval ale za nutné tuto změnu směrem k Pražanům komunikovat.

To by nevadilo, kdyby změna byla zcela transparentní, což ovšem nebyla, protože měla být spojena s výměnou popelnic. A tak nastala v půlce října 1. vlna zmatků, když se po Praze začaly objevovat nové nádoby, které z nařízení magistrátu distribuovaly Pražské služby a.s., aniž by někdo Pražanům jasně řekl proč a nač.

A pak se do věci vložil ÚOHS, žaloby, soudy, konkurence a ze změny svozové společnosti sešlo, pročež dnes vykla 2. vlna zmatků a Pražské služby a.s. začaly nové nádoby z příkazu toho samého magistrátu zase odvážet (některé mezi tím už naplněné občany, kteří nepochopili prostinkou větičku: „Používejte až od 1. listopadu,“ jíž byly nové nádoby označeny), opět bez toho, že by se magistrát obtěžoval dotčeným Pražanům vysvětlit, co se bude dít a proč je bude ráno budit ten veselý pán s oranžovým laclem a bude jim chtít sebrat popelnici, kterou jim před čtrnácti dny přivezl.

Tak takhle my si tady v Praze žijeme – jako u blbečků na sběrném dvorečku. Ale neztěžujeme si, jsme rádi, že se o naše blaho pečuje takový sympatický a kompetentní magistrát.

Když tunel, tak tunel


Že je Blanka tunel bylo jasné od začátku. Samozřejmě nemyslím tu fádní díru v zemi, kterou má kde kdo, ale ten náš národní pokrokový tunel do rozpočtu města, zpožděný a prodražený. Pochybnosti mohly být maximálně tak o tom, jestli je tunelování tunelem spíše známka vytříbeného stylu, arogance nebo rafinovanosti. Nakonec nejspíš od každého něco a porce šlendriánu navrch. A dnes se servírovala třešnička: Blanka je černá stavba a staví se podle neplatné smlouvy. Jistě, mohou to být jen nějaké vyjednávací tanečky, ale v kontextu minulých zkušeností s exprimátorem Pavlem Bémem a pražskou ODS to může být – a asi i bude – docela dobře pravda. Kdo za to může a bude za to někdo potrestán? Překvapivě velmi pravděpodobně ano a dokonce přímo viník, kterým jsou – sami Pražané. Bém a celá ta mafie kolem něj jsou sice gauneři, ale to se nezjistili včera, to se ví už dlouho. A celou tu dobu, co se to ví, je Pražané zas a znova potvrzovali ve volbách, protože pro uvědomělé (čti zpitomělé) Pražáky je důležitější kdo jim vládne, což je pro ně svého druhu statusová proměnná (hlavně, když to není levice, na ničem jiném nezáleží), než jak jim vládne. Pražané se o způsob správy Prahy nikdy moc nezajímali, nikdy ho nezpochybňovali, tak teď za něj zaplatí v podobě vyšších daní a zhoršené kvality veřejných služeb. Za blbost se platí a tohle bude další draze zaplacená zkušenost. Bohužel to nejspíš bude ztrátová investice, protože naděje, že se Pražští elitáři poučí, není velká. Zbytek republiky pro to ale může něco udělat: pohlídat si, aby centrum prostředky na zaplacení svých dluhů zase nezrekvírovalo na periferiích.  Není nejmenší důvod, aby za naši blbost platil někdo nevinný.